Město z více úhlů pohledu

Ve městě žiji od dětství. Jsem tedy městský typ, což se projevuje tak, že ať přijedu do kteréhokoliv města, většinou se tam cítím dobře a rychle se přizpůsobím místním podmínkám. 

Neznamená to, že bych do přírody občas nechodila nebo se jí stranila. Někdo město nemá rád, přesto v něm žije většinu života a využívá výhod, které město přináší. "Přírody" bývá ve městech dost, jen si to musíme připustit. Co se týká lidí, je jasné, že jich na ulici potkáte víc, než v Horní Dolní, ovšem, běžně tu "davy" nejsou.

 

Jsou města výstavná, že tam proudí výlety, navštěvujeme je na dovolené. Přitahují pozornost díky malebným náměstím nebo dědictví našich předků. Nijak se o to nezasloužila, prostě to tam je. Žijí z turistického ruchu.

Pak jsou města, která všichni znají proto, že je potřebují (nebo potřebovali). Potřebují získat práci dobře placenou, aby uživili sebe a rodinu, dostali byt, na který by jinde nedosáhli. Taková města využívala celá republika a pak jsme četli, možná byli hrdi, že jsme "ocelové srdce" republiky. Na počátku byla těžba uhlí. Kdyby se tu v prvohorách "nevytvořilo", všechno by bylo jinak. 

Kdo uhlí nepotřeboval, že? Tak horníci měli dobré výdělky, lámaly se rekordy, ale různé "přikopávky" nebo "mamulovky" organismus vyčerpaly a to jim zkrátilo život. Tedy, pokud jim ten život přímo nevzala šachta. I svatá Barborka měla napilno. A mnozí z těch "daleko", kteří sice uhlí využívali, se na horníky dívali přes prsty a spíše pohrdavě. 

Když se do takového kraje narodíte, mnohé pochopíte, aniž by vám o tom někdo dlouze povídal. Mnohé pak je i zkresleno, někdo si z toho na čas udělá "živnost". Jako příklad vzpomenu "Rudu z Ostravy". A tak je zbytek republiky krmen představou, že všichni "Ostravaci maju kratke jazyky, bo tak mluvi Ruda". Nebo že všichni chlapi mají černou linku kolem očí. Pro ty, co to neznají: horníci, když vyfárali, tj. vyjeli klecí na povrch, šli do koupelí, protože byli černí jak uhel a když se umyli, zůstávala jim černá linka na řasách, mnozí na to byli i hrdi. 

Mohla bych o tom dlouze psát, ale koho to dnes zajímá. Hlavně stručně... Pokud vám někdo tvrdí, že Ostrava je černá, že jsou tam šachty a ve městě žijí horníci, tak ustrnul na poznatcích minimálně před třiceti lety. Uhlí se už na území města netěží, mnohé těžní věže šly k zemi, jiné zůstaly jako technické památky. Poslední vozík s uhlím vyjel z podzemí Dolu Odra 30. 6. 1994. Dnes se do podzemí dá dostat na bývalém Dole Jeremenko, ne kvůli uhlí, ale kvůli spodní vodě, která se tam stále čerpá a musí se to dělat. Havíři vědí, že spodní voda je "svinstvo", to je na delší vysvětlování.

 

Jaká je tedy Ostrava? Je jiná než dříve. Naskládat fotky bez vysvětlujícího textu nemá smysl - kvůli délce, ale hlavně přehlednosti, jsem svůj materiál rozdělila. Snad to někoho zaujme. 🙇

Obrázek

1. Pohled zeměpisný: 

Návštěvníci města, a nemusí být z daleka, mohou mít "problém" s pochopením, že jedno město zde tvoří Moravská Ostrava a také Slezská Ostrava. Řeka Ostravice tvoří zemskou hranice mezi Moravou a Slezskem. Takže na následující fotce je vlevo Slezsko, vpravo už je Morava.

 

  

Soutok řek je podle mne zajímavé místo, na fotografii je soutok Ostravice s Lučinou (vlevo) nedaleko Slezskoostravského hradu. Dále je lávka pro pěší Unie přes Ostravici jako příchod z města k hradu. Kdysi to býval průmyslový most pro dvě potrubí dopravující uhelné kaly z uhelného prádla dolu Jan Šverma. Takto  lávka získala další využití. 👍

 

 

Rarita - starý pohled, ten první je z komentované prohlídky, kde je vidět řetězový most, který později spadl do řeky, na břehu Zámostí - 1886.

2. Ostrava poznamenaná těžbou:

Objevení uhlí v 18. století město poznamenalo. Vybrala jsem  Slezskoostravský hrad ze dvou důvodů. Jednak mnozí asi netuší, že v Ostravě nějaký hrad je. Přiblížený záběr je z vyhlídky Nové radnice. Druhý důvod je ten, že blízký Důl Zárubek (původně Hermenegild) těžil i pod hradem, což se v jiných oblastech stát nemohlo.

 

  

Hrad tu stával už ve středověku ve 2. polovině 13. století, kdy městem vedla Jantarová stezka, která spojovala Baltské pobřeží s centry u Středozemního moře. Hrad měl funkci pohraničního strážního hradu, protože lapkové ohrožovali bezpečnost cest, nevozil se tu jen jantar. 

 

  

Podívejte se, jak se v květnu hrad utápěl v zeleni. Kvůli těm velkým poklesům z tohoto pohledu není moc vidět. Ta řeka je Lučina.

Za Marie Terezie r. 1763 bylo nedaleko odtud objeveno uhlí. V 60. letech 20. století už hrad poklesl v důsledku poddolování o 16 metrů níže. Umíte si představit, že celý hrad se "ponoří" o 16 metrů níže? To je na zbourání...
Zřícenina hradu byla naštěstí rekonstruována a tak "vstal z mrtvých". Dnes je známým turistickým cílem v Ostravě, konají se tam výstavy a různé kulturní akce.

  

Důlní vlivy postihly i kostel sv. Josefa na Slezské Ostravě. Je to nedaleko hradu, kde šachty bývaly blízko sebe a tak v důsledku poddolování z nedalekého Dolu Trojice kostel poklesl o 8 m. Důlní vlivy neprobíhají v rovině jako na desce,  kostel se propadá v různých úrovních, takže hrozí zřícení. V letech 1913 - 1928 byl zpevněn železobetonovým věncem, lany, železnou kostrou. Je vidět, že před sto lety tu práci odvedli dobře, neboť kostel "stojí". 👏

 

3. Ostrava je černá? Ne, zelená! 

Rčení "Ostrava černá" už neplatí. Podívejte se na mapku:

 

Hledáte-li klidné místo pro relax, procházku v zeleni, chcete jít do přírody, či jen být stranou od městského ruchu, možná rádi posedíte s výhledem na řeku, zajděte do Komenského sadů. Začínají hned za Novou radnicí a jsou to jedny z největších sadů v Česku, mají plochu více než 30 ha. Máte-li rádi stromy, tak tady jich roste na tři tisíce. Máte u vás ve městě něco podobného?

Sady byly založeny v roce 1894, po J. A. Komenském jsou pojmenovány od roku 1919. Kromě chodníků pro pěší vede přes park také cyklostezka a dráha pro inline bruslaře, nechybí ani dětské hřiště. V r. 1924 zde byl založen první český tenisový klub ve městě. S tenisem zde začínal Ivan Lendl, který nedaleko odtud bydlel.

 

 

 My jsme sady navštívili v květnu a pár záběrů jsem vybrala pro vás. Následující fotky nejsou z arboreta, byly pořízeny v centru Ostravy:

 

 

Perličkou je, že sady jeden čas nesly i název Jubilejní sad císaře Františka Josefa I. On totiž osobně během X. moravské zemské střelby v roce 1906 navštívil Ostravu a Novou střelnici v sadech a byl zde uvítán jako císařská návštěva. Při této příležitosti došlo k pojmenování parku po císaři a na památku události zde byl vystavěn pomník. Brzy pak přišla první světová válka, události v r. 1918 vedly k tomu, že následujícího roku byl císařův pomník zbořen. 

 

  

Pohled na řeku Ostravici z mostu Miloše Sýkory - slezský břeh, vpravo moravský břeh.

 Pokračování