28. října je u nás státní svátek, už 107 let si připomínáme vznik Československé republiky. V článku stručně připomenu události té doby.
Republika je opakem monarchie. Termín republika pochází z latinského výrazu "res publica", což
znamená "věc veřejná". Osudy republiky byly
ovlivněny hlavně politickými mezinárodními a společenskými událostmi. Mapa ukazuje původní rozsah ČSR. Obrázky zvětšíte rozkliknutím.
V roce 1918 stále probíhala 1. světová válka, i když na hlavních bojištích už boje byly vybojovány. Také můj dědeček bojoval v legiích v Rusku v nepředstavitelných mrazech na sibiřské magistrále u Omska, proto mám i rodinné vzpomínky. Kdo si prohlédl Legiovlak, bude mít lepší představu.
"Když zahřměla první děla světové války, nebyli jsme ničím. Než dohřměla poslední děla války národů, stál tu již nový svrchovaný stát československý. Byl to jeden z největších převratů světové války a ve skutečnosti jeden z největších triumfů světové revoluce! ... 28. říjen jest dnem dějin evropských a světových." Tak píše dále v citované knize Dr. František Soukup.
Americký prezident Wilson shrnul nové zásady vztahů mezi zeměmi a principy světového řádu do "Čtrnácti bodů prezidenta Wilsona", což byl program vyhlášený na zasedání Kongresu 8. ledna 1918. Týkal se mezinárodního uspořádání světa po první světové válce z hlediska postoje Spojených států. 10. bod: Vytvoření předpokladů pro autonomní vývoj národů Rakousko-Uherska. Národy žijící v Rakousku-Uhersku měly obdržet autonomní status.
Na paměť těchto událostí stojí před hl. nádražím v Praze ve Vrchlického sadech bronzová socha prezidenta Woodrowa Wilsona a hlavnímu nádraží se dodnes říká "Wilsoňák". Původní sochu svrhli za války v r. 1941 němečtí vojáci, tato socha je její kopií.
Ochotu jednat o mírových podmínkách prezidenta USA Wilsona Vídeň
vyslovila 27. října 1918, ale Pražané to pochopili jako kapitulaci monarchie.
Vypukly živelné demonstrace a strhávaly se symboly monarchie. Lidé se sešli u sv. Václava:
Pětice "Mužů 28. října" tehdy převzala moc v zemi a vydala první zákon. Na fotografiích zleva doprava - Slovák Vavro Šrobár, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla, František Soukup, Alois Rašín:
Byly to dramatické chvíle, o nichž A. Švehla později prohlásil: „Nikdo nic nevěděl napřed. Na to není matematika – na to je nos.“
Přesto pětice mužů jednala velmi rozumně. Švehla se Soukupem
hned ráno převzali jménem Národního výboru Obilní ústav, aby zabránili
odvozu obilí na frontu. Po těch mnoha uplynulých letech to zní jako pohádka.
JUDr. Alois Rašín je autorem textu prvního zákona. Už za studií práv se politicky
angažoval a byl odsouzen v procesu s Omladinou. Za 1. sv. války se
aktivně zapojil do odboje jako člen organizace Maffie a byl za to v roce
1916 odsouzen pro velezradu. Jako historicky první ministr financí byl postřelen při atentátu, na následky zemřel a je pochován na Šáreckém hřbitově v Praze.
Ze zkušenosti vím, že je lepší podívat se a začíst do původních pramenů než číst texty mnohokrát zpracované a "přežvýkané" historiky. Prostudovala jsem knihu jednoho z "mužů 28. října" Dr. Františka Soukupa, která vyšla deset let po událostech, tedy v r. 1928. Několik úvodních stran nabízím k nahlédnutí, abyste viděli originál: 
Muži 28. října adresovali »lidu československému« tento vzkaz:
„Tvůj odvěký
sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu
samostatných kulturních států světa… Celý svět sleduje Tvoje kroky do
nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý…“
Hanko, číst si texty mne samotnou dojalo a při některých pasážích mi běhal mráz po zádech od vzrušení, od velikosti té chvíle....Legiovlak jsem navštívila kdysi před pár lety v Hranicích na Moravě a dokonce jsem ho zdokumentovala velmi důkladně a nevím proč, na článek v mém novém blogu nedošlo, i dkyž jsem se chystala to napravit. Snad ty fotky i s texty někde najdu. Mně osobně je velmi líto, že jsem se se Slováky rozešli. Ještě za ČR šel do Liptovského Mikuláše bratr na střední vojenskou školu, pak vysokou, oženil se a zakotvil tam a zapustil kořeny už hodně hluboko.
OdpovědětVymazatHanko, je to krásný článek, který připomíná nejen všechna ta utrpení, ale i odhodlání pro svobodu našeho národa. Jeden rok byl také v Náchodě Legiovlak, kde byla možnost prohlídky. Dosud jsem nepochopil odtržení Slovenska, když jsme přece jeden Slovanský národ. Texty, které uvádíš ve svém článku, by měly být povinné i na školách. Přeji hezký den.
OdpovědětVymazat