Valašský Slavín: na čísle posledním

Vztah k některým místům si člověk vytváří od dětství. Mojí srdcovkou se tak stal Rožnov pod Radhoštěm a jeho Valašské muzeum v přírodě. Příspěvek navazuje na článek o rožnovském masopustu.

Přijdete k dřevěnému kostelíku Svaté Anny v areálu Dřevěného městečka, který obklopuje nízká zídka a už vidíte vstupní bránu s nápisem „Číslo poslední“. Za zídkou je tzv. Valašský Slavín - hřbitov, kde jsou  náhrobky a hroby zakladatelů muzea, hudebníků, spisovatelů, sportovců, učitelů z valašského kraje. 

 

  

O tom, kdo jednou na Valašském Slavíně spočine, kdo si to za své "činy" zaslouží, rozhoduje Rada starších, složená z významných valašských občanů. Valašské muzeum v přírodě už oslavilo 100 let, ale myšlenka Valašského Slavína je mladší, vznikla v 60. letech 20. století. Myšlenka, že osobnosti kraje se mají připomínat následujícím generacím a podle mne se to daří. 🙇

 

  

K loňským oslavám 100. výročí probíhaly akce Valašský rok 1925, na ukázku jeden z plakátů.

Tehdejší ředitel muzea v přírodě Jan Rudolf Bečák a jeho spolupracovníci Josef Maléř a prof. Karel Langer chtěli vytvořit imitaci vesnického hřbitova v blízkém okolí kostela, jak to v minulosti bývalo na Valašsku obvyklé.

Prvním pietním aktem bylo přenesení ostatků valašského muzikanta Janka Pelára z Pržna. Jejich uložení se uskutečnilo 5. října 1969. Takto vznikl Valašský Slavín, který je čestným pohřebištěm. 

Hřbitov byl nafocen během Masopustu 7. února, proto jsou fotky zimní. Do fotografií jsem vepsala základní údaje o osobnostech, které měly na Valašsko silnou vazbu. Začneme těmi, kdož se o toto - dnes Národní muzeum v přírodě zasloužili - sourozenci Jaroňkovými: Bohumír, Alois a Julie. Fotografie zvětšíte rozkliknutím.

 

  

Miloš Kulišťák - spolupracovník Bohumíra Jaroňka.

 

  

PhMr. František Klauda, mecenáš Valašského muzea v přírodě.  

 

  

PhDr. Jaroslav Štika byl dlouholetým ředitelem Valašského muzea v přírodě.

   

ThDr. Vladimír Petřek - pravoslavný kněz a mučedník. 

 

  

MUDr. Jaroslav Masařík - propagátor rožnovského lázeňství. 

  

Malíř Augustin Merwart, "kronikář Pobečví".

 

  

Jaroslav Žíla-Lipjan vydával vlastivědnou kroniku Podřevnicko.

  

Metoděj Jahn, spisovatel a pedagog.

 

  

Akademický malíř František Podešva, spisovatelka Marie Podešvová.

 

  

František Hanus - český herec.

 

Josef František Karas - spisovatel, jeho dcera Vilma Volková - národopisná pracovnice a vypravěčka. 

 

  

Akademický malíř Karel Hofman. 

 

  

Jarmila Šuláková - "královna lidové písně". 

 

  

Jožka Nejedlá - spisovatelka, Albert Janík - gruntovník a sládek.

 

  

Cyril Mach - organizátor a vlastenec odbojář (na snímku). Jiří Demel - vlastivědný pracovník muzea. 

 

  

Josef Sousedík - valašský Edison a bojovník proti fašismu. 

 

  

Malíř Jan Kobzáň - valašský Mikoláš Aleš.

  

Emil Zátopek a Dana Zátopková - olympijští vítězové. Zátopkovi byli skromní, přáním Emila bylo mít prostý hrob na Valašsku (rodák z Kopřivnice) a chtěl jen obyčejný kámen z Bečvy. Byli s manželkou na den stejně staří, paní Dana přežila Emila o dvacet let. 

 V kopřivnickém technickém muzeu má Emil Zátopek samostatnou expozici.

  

Ludvík Daněk, diskař, olympijský vítěz, měl silnou vazbu na Valašsko. Proto jeho urna byla uložena na Valašském Slavíně.

 

  

Jiří Raška, olympijský vítěz ve skoku na lyžích z Frenštátu. 

 

  

Břetislav Bartoš - valašský malíř. Prof. Karel Langer - na snímku, podílel se na výstavbě Valašského muzea v přírodě. 

  

Jaroslava Hýžová - valašská malířka. 

 

  

Jan Karafiát - evangelický kněz, autor knihy Broučci.

 

 

Akademický malíř Jaroslav Frydrych. 

 

  

Bedřich Čuba - zpěvák, skladatel, hudebník. 

 

  

Luděk Majer - akademický malíř.

  

Jan Rokyta - muzikant, hudební redaktor. 

 

  

Valašský Slavín je místem připomenutí a uctění života a díla významných osobností východní Moravy, které se zasloužily o rozkvět a povznesení Valašska.

zdroj: Osobnosti Valašska