Proč nám užitečného ptactva ubývá?

Článek navazuje na Mezinárodní den ptactva. Pokud se nám zdá, že kolem nás ubývá ptactva, je to sice dojem správný, ale stejně tak znepokojeni bývali už naši předkové. V novinách Rolník 1. 5. 1879 vyšel článek "Proč nám užitečného ptactva ubývá".

Článek to nebyl ojedinělý a několikrát byli čtenáři v novinách vyzváni, aby sbírali housenky, jinak nastane velká pohroma pro jejich stromy. Lidé si všímali, že na stromech je množství pavučin a "prstýnků", z nichž se pak líhnou housenky. Pisatel uvádí, že našel na malém stromku 17 housenek. Za tvorbou hustých sítí připomínajících pavučiny ve skutečnosti stojí housenky předivky brslenové. Jedná se o druh motýla, jehož larvy se kuklí na stromech, kde vytváří síťové útvary. Fotografie Depositphotos:

 

 

Člověk nemůže prohlédnout celý strom, hlavně dostat se na všechny větvičky a zárodky zlikvidovat. Velkými pomocníky při této práci jsou ptáčkové. Opakovaně byli lidé vyzýváni k tomu, aby ptactvo lákali do zahrad hlavně rozvěšenými budkami na stromech, v nichž by se ptáci mohli usadit a zahnízdit. Tím by před škodou chránili člověka. 

Před 130 lety vycházely knihy o ptačí říši.

 

V České čítance pro střední školy byly články o přírodě - malá ukázka.

 

O ptácích se zpívalo v lidových písních, píseň "Čížečku, čížečku" jsme také zpívali ve škole:

Čížečku, čížečku, 

ptáčku maličký, 

pověz mi čížečku, 

jak sejou mák? 

Aj tak, tak sejou mák, 

aj tak, tak sejou mák, 

aj tak, tak sejou mák, 

tak sejou mák. 

2. sloka 

Čížečku, čížečku, 

ptáčku maličký, 

pověz mi čížečku, 

jak roste mák? 

Aj tak, tak roste mák, 

aj tak, tak roste mák, 

aj tak, tak roste mák, 

tak roste mák.

 

Vycházely knihy, např. Znám křišťálovou studánku a jiné básničky od Josefa Václava Sládka, bohatě ilustrovaná Václavem Karlem.

 Slavík a vrabci

Podvečerem slavík

zapěl v sadu,

hned se vrabci slétli

na poradu. 

"S tím slavičím zpěvem to jsou čáry!

Umíme to také

Čimčarári!"

Čimčarali vrabci

sil co měli,

žeť slavičí píseň

překřičeli.

Ale on pěl dále

nočním stínem.

Vrabci dávno spali

za komínem.

Už před 150 lety si lidé posteskli, že rok od roku se počet ptáků zmenšuje. Samozřejmě se už tehdy zamýšleli, proč k tomu dochází. Ptáci jsou milí už tím, že oživují sady a obveselují svým zpěvem, hlavně však přinášejí lidem užitek sbíráním hmyzu. Přesto ptáků stále ubývalo už tehdy a hmyz se naopak šířil. V čem tedy viděli příčiny ubývání ptactva?

 

Lidé si všímali, že lesy se mýtí, hlavně však se musí znovu vysázet. "Podívejme se na ta místa, kdež se jindy zelenal les, a co tam nalezneme? Pole nebo pastvinu, a nikdo nedbá o to, aby půda ta zase byla zalesněna, ač jen pod tou výminkou bylo kácení lesa povoleno. Však dejme tomu, že mnohá půda dá větší užitek nežli les, nemělo-li by se k tomu přihlížeti, aby ty četné holé stráně byly osázeny, by zase ptákům přibylo obydlí a úkrytu?

Zahrad také ubývá. Jest pravda, že od několika roků hynou stromy následkem sucha několika jarních mrazů a málo dávají užitku. Tyto dni jsem viděl hospodáře, an dával dva krásné stromy poraziti. - "Škoda těch stromů," pravím k němu. Byl bych rád, kdybych je měl v zahradě". Odpověděl mi: "Škoda toho místa, nedávají mi žádného užitku." Staré stromy se kácejí a mladé se nechtějí dařiti. Hynou buď suchem nebo červem. Také zlomyslní lidé je kazí, nebo kradou. Kůl neobstojí u stromku a tím stává se, že stromek větrem zohýbaný a na polo vyvrácený, jen živoří nebo jako mrzák vyrůstá, aby časem zahynul. " A tím, že zahrad ubývá, ubývá i ptáků.

"Avšak i dospělí objevují se co škůdcové ptactva. V novější době může obec, která má 200 jiter pozemků, provozovati honbu nebo jí dáti co nájem. V mnohých obcích pachtuje jeden soused honitbu, ale každý může honiti. Znám případy, že řemeslníci, kteří jsou poukázáni na denní práci, mají honební pas. Chtíce se nováčkové střelbě přiučiti, musí se cvičiti. A netoliko oni, ale i výrostkové jejich učí a cvičí se zároveň s tatíky. A kdo jest terčem těchto střelců? Ptáci! Snad vrabci? Ti jsou chytráci a znamenajíc nebezpečí, upláchnou. Ti nejužitečnější ptáci bývají nejkrotší, jakoby měli důvěru k člověku, že dovede si jich vážiti a oceniti služby, kteréž mu prokazují a právě takoví ptáci se střílejí.
Za léta nenalezneš v některé obci ani ptáka na zahradě. Podívejme se v srpnu do některé obce v neděli odpoledne. Střelci jdou na hon a mládež s nimi a že není zvěře, střílí se na vše, nač se přijde. Každý pták béře za své. Co prospějí nám pak budky?"

To bylo z článku z roku 1879. Vidíte, uplynulo téměř 150 let a sama pozoruji, jak ve městě podstatně ubylo ptáků, které jsme ještě před dvaceti lety mohli přikrmovat - sýkorky, kosi a hlavně vrabci, ti úplně vymizeli. Po několika letech jsem krmítko z balkónu schovala. Bylo zbytečné tam sypat. Ano, když uzrají třešně, přiletí pár špačků a mají hody, ale to trvá tak týden. Je tu občas vidět kavky, někdy straky. Holubi jsou také regulováni, kdysi jich přilétalo hejno, dneska se po trávníku procházejí dva. To si pak člověk všímá, že v okolí "něco" chybí.