Kaleidoskop podle Hanky

pondělí 30. října 2023

Kalendárium z Moravskoslezska: Měsíc říjen

Tři události celorepublikového významu:

3. říjen 1880 - Definitivně skončila éra brněnské koněspřežné tramvaje. Vozy pražského podnikatele Bernharda Kollmanna vyjely na trať z Pisárek přes nádraží do Králova Pole naposledy.

10. říjen - Světový den duševního zdraví - Mezinárodní den pro celosvětové vzdělávání v oblasti duševního zdraví a informovanosti. V tento den bychom se měli všichni zamyslet, co vede k duševní pohodě, klidu, zvládání stresu a každodenního shonu. Myslete na své duševní zdraví.

15. říjen 1970 - Československá televize začala vysílat z Kavčích hor.

Vybrané události za měsíc říjen z Moravskoslezského kraje:

1. říjen 1984

Dne 1. 10. 1984 byl slavnostně otevřen dlouho očekávaný obchodní dům Prior na náměstí Lidových milicí (dnes Masarykovo) v Moravské Ostravě s prodejní plochou 5726 m². Byl to tehdy největší Prior v Severomoravském kraji a čtvrtý v pořadí v rámci celé ČSSR. Ve více než třiceti odděleních nabízel podle tehdejšího tisku úplný sortiment „od jehly po motocykly". Pro pohodlí spotřebitelů byly zřízeny pojízdná schodiště, šest výtahů – osobní i nákladní a terasa, která umožňovala přesun do domu obuvi.

4. říjen 1828

Dnem 4. 10. 1828 je datován rozpočet na zbourání Kostelní brány (též Dolní) a věže, součástí moravskoostravských městských hradeb. Návrh na demolici byl podán zednickým mistrem Janem Michnou s uvedením rozsahu odklízecích prací v celkové hodnotě 64 zlatých, což představovalo odklizení 16 kubických sáhů kamenného zdiva. Dokument však obsahoval nepřesnosti a zejména rozdíl v nákladech na zbourání věží. Demolice byla provedena později (v květnu roku 1830). Podle zachovaného licitačního protokolu práce provedla Rudolfova huť, jejímž ředitelem byl František Kleinpeter.

4. říjen 1896

Ostravský časopis Radhošť přinesl 4. října 1896 oznámení o prvním uvedení „živých fotografií“ (filmu) v Moravské Ostravě. Představení probíhala v Moravské Ostravě nejprve v sále pod Lípou, pro velký zájem veřejnosti bylo ale další předvedení nového Edisonova vynálezu provedeno v sále hotelu Gambrinus, vstupné činilo 50 krejcarů. Diváci mohli shlédnout krátké, asi minutové filmy zachycující např. akrobatku, zápasníky nebo vlak vyjíždějící plnou parou z tunelu. V přestávkách mezi jednotlivými filmy si mohli první ostravští filmoví diváci díky fonografu vyslechnout oblíbené hudební skladby. Povolení pro pořádání kinematografických představení na Moravě a v Čechách získal vítkovický fotograf R. Slezák, který po uvedení technické novinky v Moravské Ostravě a ve Vítkovicích odjel s kinematografem do Prahy.

6. říjen 1831

Dne 6. 10. 1831 se do Přívozu a Moravské Ostravy rozšířila asijská cholera. Nemoc se v Evropě objevila poprvé v roce 1830 a na Ostravsko se dostala přes Bohumín z Fryštátu. Okamžitě byly rakouskou vládou ve Vídni uvedeny v platnost předpisy o moru z roku 1770 a ustavena cholerová komise. Epidemie se šířila do dalších území, a tak byl náš kraj chráněn vojenským zdravotním kordónem podél státních hranic s Pruskem a podél zemské hranice s Haličí. Byl důsledně kontrolován pohyb obyvatel, zboží i dobytka. Důležitou postavou boje proti epidemii, vedle mnoha dalších, byl městský ranhojič František Streibel, který nejen léčil nemocné, ale věnoval se také osvětě a prevenci. Tato hrozná nemoc sužovala obyvatelstvo do prosince 1831.

5. říjen 1924

Právě tehdy bylo uděleno stavební povolení ke stavbě budovy Nové radnice v Moravské Ostravě. Již v roce 1912 byl vytvořen zvláštní stavební výbor, který doporučil pro výstavbu nové radnice zakoupení pozemku mezi dnešními ulicemi Českobratrskou, Husovou a Přívozskou. Další vývoj byl však zmařen vypuknutím 1. světové války. Naléhavost vystavění nové radniční budovy byla po válce umocněna dvěma faktory. Prvním byl vznik tzv. Velké Ostravy, městské aglomerace vytvořené sloučením s okolními moravskými obcemi Přívozem, Mariánskými Horami, Zábřehem, Novou Vsí, Vítkovicemi a Hrabůvkou. Druhým faktorem bylo zřízení nových územně správních jednotek – žup. Hrozilo totiž nebezpečí, že když Moravská Ostrava nebude mít pro župní úřad důstojné sídlo, stane se střediskem župní správy Opava. Stavba radnice byla dokončena v roce 1930.

9. říjen 1930

Dne 9. října 1930 půl hodiny po poledni zahájila svůj provoz později slavná kavárna Palace. Nacházela se v nové čtyřpatrové přístavbě hotelu National na dnešní třídě 28. října, kterou nechali podle návrhu architekta Ernsta Kornera vystavět známí ostravští kavárníci bratři Jacob a Ferdinand Gronnerové.

Z kavárenské místnosti v přízemí se dvěma schodišti vstupovalo na galerii, která měla vlastní šatnu a nápoje se zde dopravovaly pomocí zdviže. Nechyběla samozřejmě herna a známý bar Boccaccio v suterénu, kde se denně konala taneční vystoupení. Dobový tisk konstatoval, že „k vzhledu Ostravy nový podnik jistě přispěje, neboť je na křižovatce hlavních tepen města a v místech, jež ještě donedávna nesloužila k ozdobě města.“ Staré časy se bohužel do těchto prostor opět vrátily.

9. říjen 1939

Dne 9. října 1939 přijel do Moravské Ostravy Adolf Eichmann, pozdější hlavní organizátor holokaustu, aby projednal detaily vůbec prvního plánu na vysídlení evropských Židů. Nacisté měli v úmyslu zřídit v oblasti Niska nad Sanem jakousi „židovskou rezervaci“ a postupně zde vysídlit Židy z celé říše a území k ní připojených. Muži z Ostravy měli začít s budováním prvního tábora. Transporty organizačně zajišťovalo gestapo, avšak na veřejnosti to mělo vypadat jako dobrovolná iniciativa židovských náboženských obcí. Na ostravské schůzce byly projednány zásady finančního krytí akce, technické detaily provedení přesunů, utajení transportů před veřejností a další podrobnosti. Již 18. října asi v půl deváté ráno odjel z nákladního nádraží v Přívoze první transportní vlak. Bylo v něm 901 ostravských Židů. Dalších 400 mužů odjelo 26. října. Třetí transport vyjel z Ostravy 1. listopadu 1939. Cestovalo v něm 322 vězňů pocházejících především z Prahy.

10. říjen 1942

Dne 10. října 1942 se v Ostravě narodil Luděk Nekuda, známý trumpetista, zpěvák, televizní a rozhlasový moderátor, scénárista a dramaturg. Během studií ruštiny a hudební výchovy na ostravské Pedagogické fakultě založil v r. 1961 spolu s Pavlem Veselým a Eduardem Schiffauerem dnes již legendární amatérské divadlo Pod Okapem. Začal skládat, psát texty, nahrávat písničky. Objevoval se v Československé televizi a od r. 1967 hostoval v divadle Semafor. V r. 1969 se s manželkou odstěhoval do Prahy, kde pracoval jako moderátor hudebně-zábavných pořadů Mikrofórum a Dobré ráno na rozhlasové stanici Hvězda a zároveň pohostinsky vystupoval se skupinou Rangers – Plavci. Od roku 1980 působil jako dramaturg v redakci zábavy Čs. televize, kde uváděl společně s Jiřím Císlerem svůj vlastní poměrně nekonvenčně pojatý zábavní pořad Sešlost. Luděk Nekuda zemřel 10. 3. 1988 v Praze na následky nešťastné nehody.

12. říjen 1825

Dne 12. října 1825 se narodil v Třemošnici u Chrudimi Hermann Zwierzina, významný ostravský podnikatel a politik. V Ostravě působil od roku 1844, nejdříve jako báňský úředník na dolech Rothschildů, od roku 1858 jako správce dolů ve Slezské Ostravě, zděděných po otci Josefu Zwierzinovi. Na Fifejdách u říšské silnice vybudoval ve své době jednu z největších cihelen na Ostravsku. V roce 1861 se stal starostou města Moravské Ostravy s úmyslem „říditi správu města v duchu pokroku a starati se o jeho rozšíření“. Avšak již roku 1864 se starostenského úřadu vzdal pro časové zaneprázdnění při podnikání a při výkonu funkce poslance moravského zemského sněmu. Zemřel dne 19. června 1873 ve věku 48 let a byl pohřben na hřbitově v Moravské Ostravě. Podnikatelskou rodinu Zwierzinů a umístění jejích dolů dodnes připomíná svým názvem místní část Slezské Ostravy Zvěřina.

16. říjen 1959

Dne 16. 10. 1959 byl zahájen civilní provoz na letišti v Mošnově u Ostravy, stalo se tak příletem sovětského proudového letounu TU-104A. Současně sem byl přenesen veškerý provoz z již nevyhovujícího letiště v Ostravě-Hrabůvce, nacházejícího se přímo v městské aglomeraci. Nové letiště bylo vybaveno nejmodernější zabezpečovací technikou a mohly z něj startovat všechny typy letadel. Denně odlétalo šest až sedm letadel do Prahy a jedno do Košic. Dopravní spojení s dalšími 72 městy zajišťovalo Aerotaxi. Koncem sedmdesátých let byla rozšířena a upravena odbavovací hala.

Od 1. 7. 2004 letiště nese jméno Leoše Janáčka a je ve vlastnictví Moravskoslezského kraje. Od dubna 2015 je dostupné také po železnici, vlaková zastávka s moderním nástupištěm má název Mošnov, Ostrava airport.

Popisek k ilustraci:
Inzerát z deníku Nová svoboda z roku 1959 propagující letiště v Mošnově u Ostravy.

24. říjen 1912

Dne 24. října 1912 mohli ostravští milovníci kávy navštívit novou kavárnu d´Europe na nároží dnešního Smetanova náměstí a třídy 28. října naproti divadla. V novostavbě projektované architektem Wunibaldem Deiningerem, žákem Otto Wagnera z vídeňské Akademie výtvarných umění, ji otevřeli manželé Elsa a Ferdinand Aufrichtovi. Kavárna s galerií umístěná v přízemí měla kromě nepostradatelných kulečníků a herny také cukrárnu s vlastní výrobou zákusků. V roce 1917 otevřeli majitelé v prvním patře známý bar Bílý havran. V roce 1932 získala Else Aufrichtová povolení zřídit z jednoduché venkovní terasy stálou zasklenou terasu, jejíž krytí bylo použito jako otevřená letní terasa v prvním patře. V roce 1936, kdy se název kavárny změnil na Opera, byla dřevěná terasa přeměněna ve zděnou stavbu a taneční místnosti v prvním patře byly rozšířeny přibráním stávající otevřené terasy.

Popisek k ilustraci:
Kavárna d´Europe, pozdější Opera, na rohu Smetanova náměstí (snímek po r. 1924).

27. říjen 1837

K tomuto dni se váže zápis faráře v moravskoostravské úmrtní matrice, ve kterém je poprvé uvedena jako příčina úmrtí popálení ve Vítkovických železárnách. Jednalo se o pracovní úraz mistra taviče Pavla Sýkory, jenž pocházel ze Świętochłowic (dnes v Polsku) a do Vítkovic přišel za lepším výdělkem. Své zkušenosti s hutním provozem získal v huti v Königshütte (dnes Królewska Huta, v blízkosti Katowic v Polsku), kde se již v 1. polovině 19. století využívaly moderní metody při výrobě železa. Odtud také přišlo do Vítkovic několik odborníků. P. Sýkora byl v huti vážně popálen tekutým železem, pravděpodobně 25. 10. 1837, neboť v tento den pořídil poslední vůli. Zemřel 27. 10. a pohřben byl o dva dny později na moravskoostravském hřbitově u kaple sv. Lukáše.

28. říjen 1877

Dne 28. 10. 1877 se narodil v Krzeszowicích (Polsko) Ignatz Buchsbaum, knihkupec a nakladatel. Narodil se do rodiny obchodníka, po absolvování středoškolských studií se na přání otce vyučil v oboru zpracování stavebního dřeva ve Vratislavi a zároveň také knihkupcem. Jeho další cesty vedly přes Vídeň a Prahu do Ostravy.

Už v roce 1901 otevřel v Přívoze na Nádražní třídě obchod s obrázkovými knihami pro děti a s pohlednicemi, o sedm let později (1908) zřídil ve svém domě první přívozskou půjčovnu knih. Po vypuknutí první světové války narukoval a jeho obchod vedla zdatně manželka Klára, rozená Babadová (nar. 1. 7. 1882 v Bílsku, Polsko). Nakladatelskou činností se Buchsbaum začal zabývat po roce 1918 a postupně vybudoval jedno z nejvýznamnějších nakladatelství v Československu. Kromě tiskárny, nakladatelství, knihkupectví a papírnictví provozoval také zásilkový obchod s knihami, periodiky i dětskými stavebnicemi, hračkami a učebními pomůckami. Ignatz Buchsbaum měl cit pro podnikání a ohromný obchodní talent. Zemřel v Přívoze 27. 8. 1937.

31. říjen 1877

Dne 31. října 1877 ve Vídni zemřel podnikatel Albert Klein, spolumajitel firmy bratří Kleinové, která postavila řadu železnic, mezi jinými v letech 1867-1870 též Ostravsko-frýdlantskou dráhu. Kleinové dosahovali podnikatelských úspěchů především tím, že prováděli své zakázky levně, kvalitně a díky nasazení obrovského množství dělníků velmi rychle. K dosažení podobné efektivity Kleinové budovali pro své dělníky provizorní ubytovny, vývařovny a polní ošetřovny. V průběhu necelých čtyř desetiletí existence firmy Gebrüder Klein dosáhla hodnota jimi vytvořených staveb silnic a železnic 40 milionů zlatých.

Zdroj: www.ostrava.cz

neděle 29. října 2023

Kde odpočívá Beethoven, Jürgens, Falco a tři milióny pohřbených

... aneb Podzimní vzpomínka na letní vídeňský ZENTRALFRIEDHOF.

Tento příspěvek jsem si "schovávala" na dobu Dušiček. Zentralfriedhof znamená ústřední hřbitov. Na otázku "Navštěvujete rádi hřbitovy?" si odpovím sama, protože vím, že k tomu musí být člověk většinou veden odmala. Vím o lidech, kteří na hřbitov nejdou jak je rok dlouhý, prý to tam na ně působí stísněně. Na dva hřbitovy u nás chodím pravidelně, ale nevyhýbám se ani návštěvě hřbitova někde na výletě. A když jsem byla už několikrát např. na Vyšehradském hřbitově nebo na Starém židovském hřbitově, proč nezajít na Ústřední vídeňský hřbitov v rámci návštěvy města? Odpočívají tam velikáni, které známe už od školy, také spousta nám "nicneříkajících", ale v každém případě je to zajímavé. Na úvod nabízím video:

Vstup je samozřejmě zdarma, u brány si můžete zapůjčit audioprůvodce za 6 EUR, nebo koupit plánek hřbitova s označením hrobů nejvýznamnějších osobností, protože hledat na té ohromné ploše na vlastní pěst by bylo na celý den. Je to tak rozsáhlé, že tam jezdí autobusová linka a můžete si vzít drožku. Zentralfriedhof leží na jihovýchodě Vídně ve čtvrti Simmering a je dobře dostupný MHD: Tramvaj – zastávka Zentralfriedhof 2.Tor přímo u hlavního vstupu (linky 11, 71).

Zavzpomínejte mj. na nesmrtelného krále valčíků Johanna Strausse a jeho profesní kolegy Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta nebo Johanese Brahmse. Přibližte se slavným architektům Theofilu Hansenovi, Aloisi Negrellimu, autoru vídeňské opery van der Nüllovi, projektantu brněnského divadla Hermannu Helmerovi nebo brněnskému rodákovi Adolfu Loosovi. Zjistěte, kde je pochován cestovatel Emil Holub, olomoucký kunsthistorik Rudolf von Eitelberger, vědec Anton Schrötter nebo herečka a podporovatelka vídeňské secese Eugenia „Mäda“ Primavesi a nechte si ukázat i čestné hroby rakouských prezidentů, z nichž mnozí pocházeli z Moravy, na Moravě působili nebo měli moravské předky.

Více zde: https://www.nejlepsipruvodce.cz/zahranicni-destinace/wien/

Zavzpomínat tam můžeme na nesmrtelného krále valčíků Johanna Strausse, Franze Schuberta nebo Johanese Brahmse. Můžeme navštívit hrob slavných architektů - Aloise Negrelliho, což je geniální stavitel, kromě železnic je autorem návrhu na zbudování Suezského průplavu. Na hřbitově leží i architekt vídeňské Opery van der Nüll, projektant brněnského divadla Hermann Helmer nebo brněnský rodák Adolf Loos, architekt a teoretik stavební kultury, který si svůj náhrobek sám navrhl. Tady také zjistíme, že ve Vídni je pochován známý cestovatel Emil Holub nebo podporovatelka vídeňské secese Eugenia "Mäda" Primavesi, jejichž vilu můžeme obdivovat v Olomouci a představila jsem ji ZDE.

Lze najít čestné hroby rakouských prezidentů, z nichž mnozí pocházeli z Moravy, na Moravě působili nebo tam měli své předky.

Vybrala jsem dva

Dva z mnohých, protože mezi třemi milióny pohřbených je výběr těžký. Tyto dva zná každý, na jejich příkladu aspoň vidíme, že být slavným neznamená, že ostatky budou odpočívat v klidu. To okřídlené "Odpočívej v pokoji" vyjadřuje něco, co ve chvíli pohřbu nikoho ani nenapadne. Tak třeba Beethoven.

O tom, že Beethoven je hudebním velikánem, o tom není sporu. Naposledy jsem o něm slyšela v Hradci nad Moravicí, kde na zámku dvakrát pobýval. Měl samozřejmě úspěch a dost konkurentů, takže vždy se samozřejmě našli i kritici. Jenže to se skladateli příliš nelíbilo. Jsme na hřbitově, tak bych připomněla, že zemřel za bouře. Bylo mu šestapadesát, no co to je v dnešní době, to by u nás ještě dlouho nedosáhl ani na penzi. Beethoven po celý život trpěl řadou vážných zdravotních problémů a ohluchl. Ze světa ovšem odešel "ve velkém stylu". Podle svědků jeho smrti vydechnul naposledy ve chvíli, kdy venku krátce zuřila bouřka. „Tak, jako jsou jeho skladby plné velkých hudebních třesků, i svět o tohoto úžasného hudebníka přišel při hlasitých rytmických zvucích bouře,“ tak se to píše.

Beethoven si vysloužil slávu a jeho pohřbu se účastnily tisíce lidí.

Na zámku v Hradci n. Moravicí sice můžeme vidět kopii jeho posmrtné masky, ale jeho tělesné ostatky neměly klid. Kdo si vzpomíná na rakouský detektivní seriál z 90. let - Komisař Rex, který dávala televize, určitě si pamatuje díl, v němž vídeňská "mordparta" řeší případ vraždy, související s krádeží lebky Beethovena z jeho vídeňského hrobu. V tomto příspěvku se nabízí uvést, že scénáristé si něco podobného nevycucali z prstu. I když nebyla ukradena celá Beethovenova lebka, část z ní přeci jen zmizela. 😯

Stalo se to, když bylo koncem 80. let 19. století přesouváno Beethovenovo tělo z původního pohřebiště na Vídeňský ústřední hřbitov. Když bylo Beethovenovo tělo exhumováno, "někdo" z lebky oddělil dva kusy kosti, a ostatky byly znovu pohřbeny bez nich. Kosti se přesouvaly z místa na místo, a skončily prý někde v severní Kalifornii. Protože je úplněk, na ukázku jsem vybrala jeho Měsíční sonátu:

_______________________________

Podobné zvláštnosti jsou spojeny s pomníkem známého Mozarta, který snadno poznáme podle sochy mladé ženy, která je schoulená nad reliéfem známé tváře. Možná překvapí že je to jen pomník bez kostí, kterému se říká kenotaf. Jde o symbolický hrob, jakých je i u nás dost, když dotyčný zahynul např. ve válce. Jak to tedy s Mozartem bylo? Ve Vídni se říká, že Mozartových lebek je třináct a jen tři jsou zaručeně pravé. Vídeňský humor je morbidní.

Na podzim roku 1791 se Mozart nakazil infekční nemocí a 5. prosince 1791 ve Vídni zemřel. Své poslední dílo Requiem již nemohl dokončit. Brzo se objevily spekulace, že byl Mozart otráven a jako nepohodlný odstraněn. Z tohoto domnělého zločinu byl často obviňován Antonio Salieri, možná jste o tom slyšeli, ale důkazy nejsou.

A teď čtěte pořádně: takový génius a pro nedostatek peněz bylo Mozartovo mrtvé tělo pohřbeno do „všeobecného jednoduchého hrobu“. Jednalo se o pohřeb nejnižší třídy, který stál 8 zlatých a 56 krejcarů. Popisy pohřbu se odlišují, několikrát jsem četla, že byl dán do hromadného hrobu pro chudé, ovšem důležité je, že se jeho pravý hrob nedochoval. Byl mu tedy aspoň na vídeňském hřbitově Sankt Marx (Sankt Marxer Friedhof), kde byl Mozart pohřben, postaven památník.

Klavírní virtuoz Mozart byl zázračné dítě, zde jako 11letý. Zemřel v nedožitých 36 letech.

Také okolnosti Mozartova pohřbu jsou dodnes předmětem zkoumání a dohadů. Mozartovo mrtvé tělo zůstalo do druhého dne v bytě. Pak bylo v rakvi přepraveno do postranní kaple vídeňské katedrály svatého Štěpána, kde se 6. nebo 7. prosince 1791 konal smuteční obřad. Poté se pohřební průvod vydal směrem ke hřbitovu. Na tehdejší hranici města (dnes pouze 1. okres Vnitřní Město) průvod skončil, jak tehdy bylo zvykem. Podle některých zpráv jen hudební skladatel Johann Georg Albrechtsberger a jeho rodina rakev doprovodili až přímo ke hřbitovu. Poté byla rakev s mrtvým Mozartem ponechána v márnici. Samotný pohřeb se konal beze svědků asi až po 48 hodinách, tedy snad 8. prosince 1791, což byla předepsaná lhůta, aby se zamezilo pochování zdánlivě mrtvých zaživa. Mozartovým hrobníkem byl jistý Simon Preuschl, který rakev uložil do hrobu nijak označeného, ani křížem, ani jinak.

Slavný rakouský hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart pobýval v Praze celkem pětkrát, poprvé v lednu 1787, kdy 20. ledna osobně dirigoval v Nosticově divadle (nyní Stavovské) svou operu Figarova svatba. Přestože diváci ve Vídni tuto operu neocenili, Pražané byli nadšení, árie z Figara si zpívala a pískala celá Praha a mistr si pochvaloval: „Moji Pražané mi rozumějí.“

V Praze se Mozartovi dostalo velkých poct i po smrti - daleko větších, než ve Vídni. Zádušní mše za Mozarta se konala v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, protože zde jako ředitel kůru působil Josef Strobach, ředitel pražského operního orchestru v Nosticově divadle. Provedeno bylo Requiem od českého rodáka Františka Antonína Röslera. O tuto smuteční slavnost se zasloužili zejména pražští orchestrální hudebníci, kteří za Mozartova řízení zažili v orchestru tehdejší pražské opery premiéry dvou jeho děl – Dona Giovanniho a La clemenza di Tito. Sopránového partu se ujala Mozartova přítelkyně Josefa Dušková. V kostele byl postaven katafalk, kolem kterého drželo čestnou stráž 12 žáků malostranského gymnázia. Půl hodiny pak zněly všechny zvony sv. Mikuláše a přijíždějící šlechtické kočáry se na ‚horní vlašské náměstí‘, jak se tehdy Malostranskému náměstí říkalo, před vstup do kostela ani nemohly vejít - před kostelem vznikla zácpa kočárů. Psaly o tom dobové noviny:

A to je hrob Wolfganga Amadea Mozarta na Zentralfriedhofu:

Mozartův Turecký pochod si můžete poslechnout:

Příště představím fotografie dalších známých osobností, fotografie hrobů jiných církví, dětskou část hřbitova a také hroby zvířecích mazlíčků. To, že tam můžete pořídit opravdu netradiční záběry, dokazuje i tento snímek.Tam to bude i s přípitkem:

Pokračování

Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)