Příběh císaře Napoleona a polské šlechtičny Marie Walewské ukázal na blogu jednu z "milostných legend". V minulých pěti dílech jsem se pokusila přiblížit jejich vztah v kontextu s politickými událostmi té doby. Každý z nich od vztahu očekával něco jiného. Napoleon je známá postava z dějin, proto závěr příběhu nebylo těžké uhodnout. Dnes to bude pomyslná tečka - jejich společný syn. Text navazuje na článek Neviditelný císař a doplňuje ho.
Ze vztahu Napoleona Bonaparte a Marie Walewské se narodil syn - Alexandre Florian Joseph, hrabě Colonna-Walewski (4. května 1810 ve Walewicích u Varšavy, Polsko – 27. října 1868 ve Štrasburku, Francie). Byl to tedy nemanželský syn Napoleona I.
Říká se, že v jeho žilách se snoubil dobrodružný duch jeho otce, císaře Napoleona a oheň polských šlechticů po matce. Poklidný život proto u něj vůbec nepřipadal v úvahu. I když se vědělo, že jde o Napoleonova syna, Mariin manžel, starý hrabě Anastazy, jej na císařovu žádost, či spíše rozkaz, přijal za vlastního. Tento nelehký životní krok mu ostatně Napoleon mimo jiné ulehčil i vysokým peněžním darem. A zabezpečil i dítě. Hrabě Alexandre měl od svého pravého otce zajištěnou roční rentu 160 000 zlatých franků a pomalu se chystal na samostatný život. Po úmrtí matky v roce 1817, kdy matka zemřela v pouhých 28 letech, ho vychovával děd z matčiny strany, Theodor Laczyński na statku v Kiernoži nedaleko Walewic. Později Alexandre navštěvoval soukromou školu v Ženevě. Ve 14 letech se vrátil do Polska, ale po krátkém pobytu odjel opět do Ženevy.
Roku 1830 se zúčastnil
v Polsku celonárodního povstání. Ještě než bylo potlačeno, byl poslán s dalšími dvěma šlechtici Poláky (hrabě Zamojski a hrabě Wielopolski) do Londýna,
aby se snažil získat pro povstání podporu britské vlády. V Londýně pak
prožil konec povstání a zůstal tam 2 roky. Poláci toužili obnovit svůj stát, který byl rozdělen mezi tři evropské velmoci.
Erb Colonna-Walewski
Portrét Marie Walewské
Jaké asi mohlo být dětství syna, sice zámožných rodičů, ale matka brzy zemřela a jeho otec Napoleon Bonaparte byl po prohrané bitvě u Waterloo ve vyhnanství na ostrově Sv. Heleny?
V Londýně se roku 1831 oženil s britskou aristokratkou Caroline Mintagu, která však záhy, již roku 1833, zemřela. Přesto s ní stihl mít dvě děti - Luise Marie Colonna-Walewska a George Eduard Auguste Colonna-Walewski. Obě děti však zemřely v dětském věku.
Poté odjel do Francie a vstoupil do cizinecké legie. Po získání francouzského občanství přešel do pravidelné armády a byl přeložen do Alžírska.
Za čtyři roky v r. 1837 odešel do civilu a působil jako novinář a spisovatel. Založil časopis Le Messager. V roce 1840 dostal od Ludvíka Filipa nabídku místa ve francouzském diplomatickém sboru - sedí uprostřed:
Využil ji a odcestoval napřed do Egypta a pak do Buenos Aires. Když Napoleon III. získal vládu ve Francii, stal se jeho vyslancem v Neapoli, v Madridu, Londýně a ve Florencii. Tam se také podruhé roku 1846 oženil s Marií Annou di Ricci
a měl s ní čtyři děti:
- Isabelle Colonna-Walewska – (nar. 1847), zemřela v kojeneckém věku
- Charles Colonna-Walewski nar. 1848, byl roku 1916 zavražděn, svobodný, bezdětný
- Catherine Elise Colonna-Walewska (1849-1927) – roku 1871 uzavřela sňatek s Felixem hrabětem Bourqueney
- Eugenie Colonna-Walewska ((1856-1902) zde není vyloučeno otcovství Napoléona III.) – uzavřela sňatek roku 1875 s Fredericem hrabětem Matheus.
Mezi jeho potomky se počítá i nemanželský syn, kterého mu roku 1844 porodila herečka Rachel Felix - na snímku:
Vrcholem jeho kariéry bylo jmenování ministrem zahraničí Francie (7. května 1855). V této funkci zůstal až do 4. ledna 1860, kdy podal demisi. Roku 1866 byl jmenován vévodou a členem Akademie krásných umění. Obdržel též velkokříž Čestné legie. Zemřel náhle 27. října 1868 ve Štrasburku na mozkovou apoplexii a je pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Hani, další z velice zajímavých článků. 👍👍👍
OdpovědětVymazatBáječně jsem si početla.
Měj hezké podzimní dny. 🍂🍀
Děkuji, Ali, za pochvalu článků. Jsem ráda, že Tě to zaujalo.
VymazatMěj pěkný zbytek tohoto týdne. ☺
Milá Hanko,tak ti nevím, mám napsat smutný konec, ale každopádně pěkně zpracované. Proč smutné, brzká a početná úmrtí. Vkrádá se mě otázka zda byl nemanželský syn Napoleona také menšího vzrůstu, kdo ví ☺
OdpovědětVymazatMarti, máš pravdu, je to smutný příběh a vidíš, syn císaře by se mohl mít jak v bavlnce, ale štěstí neměl. Oba rodiče brzy zemřeli a ani s manželkami a dětmi to neměl lehké.
VymazatCo se týče výšky, u něho jsem se nic nedočetla. Ale k Napoleonovi - naposledy jsem se o tom bavila s průvodkyní v expozici Napoleonští vojáci v Bystřici p. Hostýnem. Napoleon úplně malý asi nebyl, odhaduje se asi 168 cm, navíc tehdy byli celkově lidé nižší než dnes. Četla jsem, že Napoleon měl osobní ochranku z urostlých vysokých mužů a v jejich společnosti byl nejmenší. Že tam ten výškový rozdíl byl nápadný. ☺
Hani, zase jsem si početla. A moc děkuji za toho "pavouka" na závěr. Osudy lidí, i těch urozených, z této doby nejsou vždycky radostné.
OdpovědětVymazatMěj hezký večer, Helena
Děkuji, Helenko, jsem ráda za zájem a "pavouk" mě také zaujal. Je pravda, že tím, že je člověk urozený, nemá štěstí v osobním životě zaručeno.
VymazatMěl úspěšný pátek. ☺
Tak to je konec toho celého romantického příběhu Napoleona a Marie.Už jsem zapomněla,že zemřela tak mladá.V tom příběhu je těch úmrtí skoro dost.
OdpovědětVymazatHani,děkuji za oživení jednoho příběhu.
Měj hezký víkend
Je to tak. Tímto článkem jsem chtěla příběh Napoleona a M. Walewské ukončit. Ona zemřela v pouhých 28 letech po porodu třetího syna. A v dnešním příběhu je opravdu úmrtí příliš hodně.
VymazatDěkuji za zájem a přeji také bezva víkend. ☺