Bílá sobota je pro křesťany dnem smutku

 

Proč se říká Bílá sobota?

Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých rouch těch, kteří se právě během noci na Boží hod (křesťané ji slaví jako „velkou noc“) nechali pokřtít. Bílé roucho je také znakem čistoty a symbolizuje smytí hříchů během křtu.

Více na https://prozeny.blesk.cz/bila-sobota-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých rouch těch, kteří se právě během noci na Boží hod (křesťané ji slaví jako „velkou noc“) nechali pokřtít. Bílé roucho je také znakem čistoty a symbolizuje smytí hříchů během křtu

Více na https://prozeny.blesk.cz/bila-sobota-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých rouch těch, kteří se právě v noci na Boží hod (křesťané ji slaví jako "Velkou noc") nechali pokřtít. Bílé roucho je znakem čistoty a symbolizuje smytí hříchů během křtu. 

Bílá sobota je nejdůležitějším dnem křesťanského roku a součást Svatého týdne – druhý den velikonočního tridua, kdy Ježíš ležel v hrobě. Blíží se už ale také jeho vzkříšení. Noc ze soboty na neděli, kdy došlo ke Kristovu zmrtvýchvstání, se nazývá Velká: proto tedy Velikonoce.

Během Bílé soboty se neslaví mše svatá ani další svátosti (kromě pomazání nemocných), jde o tzv. aliturgický den, kdy se drží u hrobu Páně hluboký smutek. Ten ukončuje až hlavní obřad, velikonoční vigilie: ten začíná s koncem soboty, tedy po setmění, na Velkou noc.

Velikonoční vigilie je „noc nocí“: v prvních křesťanských dobách končil obřad až společnou hostinou za svítání. Dodnes začíná před kostely slavnostním svěcením ohně, kterému se říkalo též Jidášův. Od něj se poté zapaluje velká obřadní svíce, tzv. paškál, od které si potom zapalovali svíčky věřící. Svíce symbolizuje podle křesťanské nauky Ježíše jako světlo světa.

• V mnoha domácnostech lidé na Bílou sobotu nechali oheň vyhasnout a z posvěceného ohně si brali uhlíky či polínka, a těmi pak doma opět zažehli nový oheň.
• Z ohořelých dřívek se dělali tzv. Jidášovy křížky, které hospodáři zapichovali do pole, aby bylo úrodné. Sloužily také jako ochrana před bouřkami, kroupami povodněmi, oharky se dávaly do základů nových stavení, zastrčené za trámem měly chránit dům před ohněm.
• Popelem z ohně lidé sypali louky, aby na nich bylo vždy hodně trávy pro dobytek.

Zvyk svěcení ohně církev zavedla již v 8. století, jedním z důvodů byla snaha potlačit rituální pohanské pálení ohňů, kterým se tradičně oslavoval konec zimy.

Během vigilie, která je oslavou vzkříšení Ježíše Krista, nastává zlom: světlo vítězí nad tmou a v katolických kostelích se opět rozezní varhany i zvony, které se symbolicky vracejí z Říma a při zpěvu Gloria umocňují slavnostní atmosféru.

Lidové zvyky a tradice Bílé soboty

Na rozdíl od Velkého pátku, kdy byla zapovězena celá řada činností, se na Bílou sobotu nezahálelo: ještě před východem slunce se zametalo stavení, nejlépe novým koštětem, aby se v domě nedržel hmyz. Během dne se uklízelo, pralo a bílilo, pletly se pomlázky a byl čas začít zdobit vajíčka.

Protože Bílá sobota byla posledním dnem dlouhého půstu, nelenilo se ani v kuchyních, kde probíhaly přípravy na Boží hod velikonoční: pekly se tradiční dobroty, například mazance – u nás nejstarší velikonoční pečivo.

Mazance se do 18. století připravovaly bez cukru: z mouky, másla, vajec a sýra nebo tvarohu, někde se dokonce plnily masem. Dělala se také nádivka neboli velikonoční hlavička – z uzeného vepřového masa, vařeného jehněčího, vajec a zelených bylin. A nechyběl velikonoční beránek: někde jen ten sladký, v bohatších rodinách zavonělo i pečené jehně.

Bílá sobota v lidových tradicích Hospodyně musely mít na Bílou sobotu nová košťata, kterými ještě před kuropěním vymetly celé stavení, aby zůstalo čisté po celý rok a nedržel se v nich hmyz a další havěť. Košťata,  potom hodily do potoka, aby s nimi voda odnesla z domu všechnu špínu. Na Bydžovsku se mladá děvčata myla ranní rosou, aby byla celý rok pěkná a nedělaly se jim pihy. Muži pletli z vrbového proutí pomlázky, ženy pekly beránky a mazance, děvčata barvila a zdobila vajíčka. Odpoledne bývalo někde zvykem honit Jidáše – chlapce převlečeného do kostýmu. Průvod obešel celou vesnici a nakonec se kostým Jidáše spálil. Na mnoha místech lidé třásli ovocnými stromy, aby je tak probudili ze zimního spánku. Trojbarevná kočka chrání dům před ohněm, bílá věští svatbu Aby housátka právě vylíhnutá nepošla, hospodyně má z louže nabrat vodu, dá ji ovlažit a housátkům v ní má smočit zobáčky a nožky a do zobáčku jim má vložit uhlík ze spáleného dřeva s máslem utřený. Trojbarevná, takzvaná májová kočka, přináší štěstí a chrání dům před požárem. Vidí-li někdo o Velikonocích cizí bílou kočku, jak se vyhřívá na zápraží před domem, pak se některý z obyvatel tohoto domu brzy ožení nebo vdá. Je-li kočka přítomna svatbě, zaručí pak novomanželům dlouhé a šťastné manželství. Jidáš, což byl posvěcený uhlík ze spáleného dřeva, má mít kouzelnou moc. Dříve jej lidé dávali pod střechu, aby nevyhořeli, házeli jej do studny, aby voda nebyla jedovatá, na ochranu proti škůdcům jej zastrkovali do záhonů. Jen se s Jidášem nesmí otálet, hned se má vstoupit pod střechu a odložit jej. Jak není ihned položen na místo, kam patří, tu pozbude svou zvláštní moc. Když se rozvazují zvony a kluci odkládají „řehotky“, „klapačky“ a „tragače – rapače“, tu se má opět třást stromy, aby byl dostatek úrody ovoce. Na Bílou sobotu hospodyňky pekly koláče, u zámožnějších se zapékaly klobásky, aby byly hotovy, než se půjde na Vzkříšení do kostela. Po Vzkříšení nastává konec půstu. Unikát: hanácké Ježíšovy matičky V Bělkovicích-Lašťanech a v Bohuňovicích jdou v sobotu odpoledne dvě dívky doprovázené dvěma mládenci v průvodu obcí ke kostelu. Na sobě mají typický úbor, který se skládá z bílého šátku a černých šatů.  Na mši v kostele žádají o vydání Ježíše Krista za symbolických třicet stříbrných. Kněz jim dá kříž či sošku Ježíše Krista a svícen, po mši pokračují tichých průvodem. V neděli ráno jdou oděné do černého šátku a bílých šatů na znamení, že Ježíš vstal z mrtvých.
Velikonoční průvod, který se dříve udržoval ve více obcích v okolí Olomouce, kde Ježíškovy matičky ve velikonočním procesí představují Pannu Marii.

Svátek pravoslavných, protestantů i židů

V noci na neděli mají podobně významnou bohoslužbu i pravoslavní křesťané. Ti ale slaví Velikonoce často v jinou dobu než západní církve, nikájský sněm ve 4. století totiž rozhodl, že Kristovo vzkříšení se smí slavit až po židovském svátku Pesach.

Pesach je osmidenní svátek (v Izraeli sedmidenní), během kterého se pojídá maces – nekvašený chléb z mouky a vody. Židé si během tohoto svátku připomínají vysvobození z egyptského otroctví. Křesťané – na rozdíl od židů – věří, že židovský učitel Ježíš Nazaretský byl Boží syn a že byl po ukřižování vzkříšen. Pro jeho oběť ho osobně považují za svého Spasitele.

Noční vigilii praktikují i některé protestantské církve. Také u nich hraje při obřadu podstatnou roli světlo jako symbol vzkříšeného Krista.  

Zdroj: novinky.cz, .iprima.cz, prostejovsky.denik.cz