Byli jste někdy v pralese? Ale v tom skutečném. Uvidíte tam neobvykle pokroucené kmeny stromů porostlé mechem, pozoruhodně propletené kořeny, vrásčitá kůra plná podivných útvarů či neprostupné mlází. Tak to vypadá v Boubínském pralese, jedné z nejpopulárnějších českých přírodních rezervací, kde je po staletí člověkem nedotčená příroda. Boubínský prales patří k nejnavštěvovanějším lokalitám Šumavy. Byl nazván podle hory Boubín (1362 m. n. m.), která spolu s asi o sto metrů nižším Bobíkem tvoří dominantu této části Šumavy. Na Boubín vedou turistické značky z Vimperka, Volar nebo Lenory, to jen kdyby jste tam někdy byli.
Ideálním výchozím bodem pro začátek výletu je šumavská osada Kubova Huť. Odtud je to na Boubín nejen nejblíž, ale také budete začínat z nadmořské výšky 1 000 metrů, takže vás čeká „pouhých“ 360 m převýšení. Na Kubově huti najdeme mimo jiné jednu ze zajímavostí – nejvýše položené nádraží v České republice, výška stanice je 995 m nad mořem. Na Kubovu Huť se dostanete autem z Vimperka nebo z Horní Vltavice, jinou možností je vlak na trati Vimperk – Volary.
Výlety teď ale turistům zkomplikoval kůrovec. To nás asi nepřekvapí, ten je skoro všude.
Boubínský prales je třetí nejstarší českou přírodní rezervací. Jeho jádro je podle odborníků nejzachovalejším zbytkem původního šumavského smíšeného horského lesa, takzvaného pomezního hvozdu. Je také jedním z několika málo míst v Evropě, kde člověk nikdy nezasahoval.
Původní rezervace o rozloze 150 ha byla značně poškozena ničivou vichřicí v roce 1870. Tuto událost, po níž se také rozšířil "brouček kůrovec" zahrnul do své knihy spisovatel Karel Klostermann a k poslechu je to ZDE.
Zbývajících 46 ha pralesního porostu bylo v roce 1933 vyhlášeno státní přírodní rezervací. V roce 1958, rovných 100 let po založení rezervace, bylo její území rozšířeno na 666 ha území, jenž se rozkládá na jihovýchodním úpatí už vzpomenuté hory Boubín. Boubínský prales leží v nadmořské výšce mezi 920 až 1110 metry.
Jeho geologické podloží tvoří ruly, svory a hrubozrnné žuly. Prales je tvořen především buky, smrky a jedlemi, v porostu jsou také jilmy, jeřáby nebo borovice.
Nejvyšší boubínský smrk, nazývaný Král smrků, padl při sněhové bouři 4. prosince 1970. Byl vysoký 57,2 metrů, ve výšce 1,3 m od země činil obvod jeho kmene více než pět metrů a objem dřeva byl vyčíslen na 30 kubických metrů. Odborníci jeho stáří odhadli na 440 let. Ale i mnohé další smrky dosahují výšky až 50 m a věku kolem 400 let se dožily i jiné rozložité stromy v Boubínském pralese.
Je to vzácné, představuje poslední zbytek pralesovitých lesů na území České republiky a jeden z posledních zbytků ve střední Evropě. Pokud se chcete do pralesa podívat, je zde video:
Prales je chráněn od roku 1858. A to díky lesmistru vimperských lesů schwarzenberského panství Josefu Johnovi. Na jeho naléhání totiž tehdejší majitel panství, kníže Jan Adolf Schwarzenberg, rozhodl, že část lesních porostů bude vyjmuta z normálního lesního hospodaření a stane se pralesní rezervací. O sto let později vznikla národní přírodní rezervace Boubínský prales. Ta se rozkládá na ploše 670 hektarů. Samotné srdce pralesa, které dnes ale běžný návštěvník uvidí jen přes plot, na 47 hektarech.
Padlé stromy se nechávají ležet, a kolem nich vyrůstá další nový porost. Nejzajímavějším úkazem Boubínského pralesa jsou takzvané chůdové kořeny. Jsou narostlé harfovitě a mají další růstové deformace. Chůdové kořeny vznikají tehdy, pokud se mladý stromek uchytne na tlejícím dřevě ležícího stromu. Kořeny mladého stromku obrůstají ležící kmen tak dlouho, až se jim podaří zakořenit v zemi. Poté, co strom vyroste a ležící kmen se rozpadne, vznikne pod větvícími se kořeny volný prostor.
V pralese rostou především smrky a buky, asi desetinu porostu tvoří jedle a našli byste tu i javor klen nebo jilm horský. Některé stromy jsou staré stovky let. Vědci zjistili, že se tam nacházejí stromy staré 300 a dokonce i 400 let, které patrně vyrůstaly v původních šumavských pralesích. Výška některých stromů dosahuje úctyhodných 50 metrů.
„Hodnota Boubínského pralesa je nevyčíslitelná. Jde o jedinečnou scenérii, na které lze demonstrovat přirozený vývoj šumavského lesa ve všech jeho fázích. Je skutečným národním divadlem přírody.“
ředitel šumavského národního parku Pavel Hubený
Nejcennější část pralesa se rozprostírá kolem 1362 metrů vysokého vrchu Boubína, který je symbolem Šumavy. Váže se k němu i několik pověstí.
Jedna je o čaroději Žídkovi, který prý měl na Boubíně kdysi sídlo a projevoval se velkým hřmotem, ale také léčil a konal zázraky. Také existují legendy, že na hoře Boubín bylo hradiště s obry. To se propadlo do země, kde jsou ukryty poklady. Také existuje pověst, že z Boubína vede podzemní chodba na sousední vrchol Bobík. Má v ní být ukrytý poklad, který hlídá obrovský strašidelný pes s ohnivýma očima, jehož jediný pohled promění člověka v kámen.
Půvabné je i Boubínské jezírko. Je to umělé jezírko, vybudované v roce 1833 jako nádrž určena pro plavení dřeva z boubínských lesů do skláren v Lenoře. O sklárnách jsem psala ZDE.
Největší hloubka jezírka je 4 metry a dřevo se tam plavilo ještě v roce 1957. Jezírko je výchozím bodem naučné stezky kolem oploceného jádra Boubínského pralesa. V sezoně tudy projdou stovky turistů denně. Ročně to je až šedesát tisíc lidí.
Kdysi to bývalo i 100 tisíc návštěvníků ročně. Turisté totiž začali Boubínský prales houfně navštěvovat už 50. letech minulého století, kdy tam přijížděly celé autobusy návštěvníků. Stále stoupající návštěvnost a neukázněnost lidí ale měly za následek poškozování pralesa. A tak se návštěvnost začala usměrňovat a v roce 1979 došlo také k oplocení jádrové části pralesa.
Rozmanitou faunu zastupují z vzácnějších ptačích druhů strakapoud
bělohřbetý, puštík bělavý, datlík tříprstý, kos horský, ze savců
jmenujme plšíka lískového, rejska horského a hrabošíka podzemního.
Původní pralesy byly obývány vlky, medvědy a rysy. Tyto šelmy byly
přirozenými predátory spárkaté zvěře, jejíž nadměrný výskyt je dnes pro
prales největším nebezpečím. Odhaduje se, že její stav je asi desetkrát
vyšší, než je pro les únosné. Plot kolem Boubínského pralesa nebyl
postaven jen kvůli turistům, ale hlavně kvůli zvěři. Oplocení je ale na
několika místech poškozené a pro vysokou představuje snadnou překážku.
Částečně i z tohoto důvodu bylo v osmdesátých letech na Šumavě vysazeno
několik exemplářů ryse ostrovida, který se tu úspěšně množí, a v
devadesátých letech tu byl zaznamenán i výskyt vlka. Na obr. strakapoud bělohřbetý.
Dočasný zákaz pro turisty zatím do července (info Televizní noviny 3. 6. 2022)
Nově se ale turisté nedostanou ani do části Boubínského pralesa v okolí jezírka. Prý dočasně. Může za to kůrovec, který centrální část jihočeské národní přírodní rezervace už několik let likviduje. Řada stromů v důsledku napadení broukem schla a tyto souše stojí v bezzásahové zóně, v níž se nesmí kácet.
Omezení pohybu bude zřejmě trvat do doby, než stromy samovolně popadají. Samovolný rozpad suchých stromů může trvat až deset let.
Ráda jsem si početla.V Boubínském pralese jsem byla a ne jednou a docela bych se na Šumavu zase podívala.Manžel má tady sestřenici a proto jsme tam často jezdili na dovolené.
OdpovědětVymazatHani,měj se hezky
Jituš, je fajn, že jste na Šumavu jezdili a možná můžeš srovnávat. Léto je za dveřmi, tak možná se podaří tam zase zajet. Přeji vám to oběma. ☺
VymazatHani, v Boubíně jsem byla jako dítě, stejně jako já se za ty roky nepochybně proměnil :o)
OdpovědětVymazatDěkuji za zajímavé čtení a přeji hezké pondělí, Helena
Helenko, myslím, že prales se tolik vzhledově neproměňuje ☺, ale hlavně, aby byl přístupný návštěvníkům. Článek jsem vypracovala na popud šotu v Televizních novinách a původně se uvažovalo o uzavření zhruba na deset let, ale zatím bylo uvedeno do července. Tak uvidíme.
VymazatTaké děkuji a přeji příjemné úterý. ☺
Hani na Boubíně jsem nebyla,. ale článek je velice zajímavý. Zaujal mě i strakapoud bělohřbetý. U nás je vidět jen strakapoud velký a jednou tu byl i strakapoud malý. Na Šumavě jsem byla jen v okolí Lipna, ale výš už ne. Děkuji za hezký článek
OdpovědětVymazatJaruško, na Boubín to máte také dost daleko, přes celé Čechy, my ještě dále, ale i tak se snad rýsuje možnost, že bychom se tam v létě podívali. Šumavu jsem "objevila" díky příteli a tam je kromě tohoto strakapouda dost důležitý datlík tříprstý, on totiž požírá larvy kůrovce.
VymazatDěkuji a přeji pěkné vycházky do přírody. ☺
Hanko,pěkně jsem si pocetla o historii pralesa Boubín,kde jsem ještě nebyla.
OdpovědětVymazatJsem ráda, Marti, že jsem Ti Boubín trochu přiblížila, my tu máme blízko Mionší v Dolní Lomné, ale tam je omezená návštěvnost taky a přístup jen s průvodcem, což je v pralesních podmínkách asi náročnější na chůzi, aby se to stíhalo.
OdpovědětVymazat