Příběhy slavných značek: Elektrolux

 

Dnešní značka Electrolux bude známá hospodyňkám, které používají nějaký domácí spotřebič. Electrolux je švédský koncern se sídlem ve Stockholmu a celosvětově patří mezi největší výrobce domácích a profesionálních spotřebičů.

 

 

Firma, která spojila své jméno se spotřebičem, který mají dnes mnozí doma, původně vyráběla petrolejky. A dařilo se jí. Jenže přišla elektrifikace a náhle zbytečné petrolejové lampy nikdo nechtěl. Zato každý chtěl vyzkoušet novinku na trhu – domácí vysavač. Málokoho v tu chvíli zajímalo, že vlastně vznikl jako z nouze ctnost.

Pátrání po kořenech firmy Electrolux začíná na samém počátku 20. století. Tehdy ve švédském Stockholmu vznikla firma AB Lux, která vyráběla a prodávala petrolejové lampy. U jejího zrodu stál návrhář, průmyslník a finančník Sven Carlsson a také tehdejší ředitel firmy C. G. Lindblom.

Obchody šly pěkně, firma slavila obrovské úspěchy nejen ve Švédsku. Ovšem jen do chvíle, než petrolejky z ulic vytlačilo elektrické osvětlení. Vývoj zkrátka nešlo zastavit. A tak si Carlsson s Lindblomem v jednu chvíli museli přiznat, že jejich podnikání odzvonilo.

Přemýšleli, kde najít jiný zdroj příjmů, a napadl je vysavač. Tato novinka by mohla mít budoucnost, nebo ne? Ředitel Lindblom se na společné výrobě nejprve dohodl s firmou Elektromekaniska. A hned nato mu na dveře zaklepal jistý Axel Wenner-Gren.

 

Švédský obchodník Axel Wenner-Gren, zakladatel firmy Electrolux

Obchodník Axel Wenner-Gren uviděl ve Vídni roku 1908 věc, která definitivně určila směr jeho dalšího podnikání: průmyslový vysavač značky Santo v obchodě Gustafa Paalena. Paalen měl výhradní práva na distribuci těchto vysavačů po celé Evropě. Wenner-Gren byl ale vysavačem tak nadšen, že uzavřel s Paalenem partnerství a koupil v jeho společnosti 20% podíl.

A protože Wenner-Gren nebyl jen tak obyčejný obchodník, ale hlava otevřená, začal přemýšlet nad tím, jak průmyslový vysavač uzpůsobit tomu, aby se z něj stal pomocník v každé domácnosti. Chtělo to jen trochu koumání a úprav.

Když na to přišel, zaklepal na dveře panu Lindbolmovi. Předvedl mu zázrak techniky a odhodlaně slíbil, že dokáže takových vysavačů prodat stovky. Lindbolmovi se chytrý vynález líbil, nazval ho Lux I a poslal ho do světa i s reklamou. To bylo roku 1912.

Lux I (1912)

Axel Wenner-Gren uvedl na trh první vysavač Lux I vyrobený společností Lux ve Stockholmu (váha 14 kilogramů, cena 44 dolarů). Tímto momentem přestal být vysavač drahým luxusním zbožím a mohla si jej pořídit každá domácnost. Ostatně Lux 1 obohatil svět i jazykově: právě od tohoto modelu se odvíjí synonymum od slova vysávání – luxování. 

Musím vzpomenout, že jsem doma dost dlouho schovávala jeden kousek "lux" asi z 30. let. Bylo to z dědictví po maminčině tetě a kolikrát mamka řekla, že se diví, že to nevyhodím. Nakonec jsem tento technický "kousek" nabídla (podobně jako dost jiných věcí) muzeu, což je podle mne vhodné řešení, protože já - ač milovnice historie - doma to muzeum mít nemusím. 😏

Základ budoucího koncernu

Firmy AB Lux a Elektromekaniska spojily své síly a pustily se do výroby a prodeje vysavačů. Přesněji řečeno Elektromekaniska vyráběla, AB Lux prodával. Wenner-Gren se ujal funkce obchodního agenta a inovátora.

Již roku 1919 se firmy AB Lux a Elektromekaniska sloučily v jednu. Začaly se psát dějiny společnosti AB Electrolux, která se stala základem budoucího světového koncernu.

 

Electrolux vysavač Model V 1921-1928

Model V (1921)

Na rozdíl od dobových těžkých a neskladných vysavačů byl Model V navržen tak, aby ležel na podlaze na dvou tenkých kovových kolejnicích. Tato novinka se stala světovým standardem po desetiletí. Poprvé umožnila jednoduché vysávání v domácnosti. Kolejnice byly inovací samotného zakladatele značky Axela Wenner-Grena. Konstrukce vysavače pak odrážela tehdejší trend v průmyslové výrobě, který vzešel od německého architekta Petera Behrensena. 

1951

Na trh byl uveden první ryze domácí model pračky Electrolux:

 

První chladnička D-fridge (1924)

V roce 1922 představili dva stavební inženýři Baltzar von Platen a Carl Munters svůj vynález: zařízení, které vytváří chlad prostřednictvím vody. Tento proces byl založen na důmyslném využití procesu absorpce. O dva roky později společnost Electrolux tento vynález koupila. V následujícím roce se rozběhla sériová výroba prvních chladniček pod značkou Electrolux. První chladnička nesla název D-fridge, byla ochlazována vodou, a proto musela být připojena k vodovodu. O šest let později, v roce 1931, byla pod názvem L1 představena první vzduchem chlazená chladnička.

První myčka na světě (1959)

V té době nebyla většina kuchyní pro myčku uzpůsobena. První model myčky Electrolux s označením D10 mohl být instalován do větších kuchyní a bez nutnosti náročných úprav. Myčce se přezdívalo "kulatá plechovka". Nádobí se v myčce otáčelo a bylo stříkáno horkou vodou. Pro pětičlennou rodinu bylo nádobí umyto za pouhých 8 minut.

Robotický vysavač Trilobite (2001)

První robotický vysavač na světě. Robotický vysavač byl prvním sériově vyráběným zařízením tohoto typu na světě, byl to Trilobite právě od Electroluxu. Svět jej poprvé spatřil na televizní stanici BBC v pořadu Tomorrow’s World v květnu 1996.

• 1984 – Spojení s italskou značkou Zanussi. Tímto obchodem dosáhl Electrolux vedoucí pozici na evropském trhu s bílým zbožím.
• 90. léta 20. století – Electrolux vstoupil na trhy ve východní Evropě, Latinské Americe a Asii.
• 1994 – Společnost se spojila s AEG

  Vývojáři dál vylepšovali i vysavače, v roce 1964 třeba dostal model Luxomatic samonavíjecí akční rádius a ukazatel výměny prachového sáčku.

  

  Obrovským krokem se pak stal robotický vysavač: prvním sériově vyráběným zařízením tohoto typu na světě byl Trilobite právě od Electroluxu. Svět jej poprvé spatřil na televizní stanici BBC v pořadu Tomorrow’s World v květnu 1996. V roce 2013 uvedla společnost pod značkou AEG jako první na světě pračku kombinovanou se sušičkou s technologií tepelného čerpadla.

Spotřebiče jsou rozděleny do kategorií úklid (vysavače), vaření (mikrovlnné trouby, odsavače par, sporáky, varné desky či vestavné trouby), praní (pračky, sušičky nebo pračky se sušičkou), mytí nádobí a chlazení (ledničky, mrazničky, apod.). Samozřejmostí je možnost volby mezi spotřebiči volně stojícími či vestavnými.

Ve Švédsku se vyrábí pouze malá část z řady modelů praček, které lze vidět v obchodě. Většina z nich je sestavena v továrnách v Číně, Polsku, Německu a na Ukrajině.

Zdroj: dvojka.rozhlas.cz, Wikipedie,bydlenimagazin.cz,idnes