Dovolená v Jeseníkách: Malá Morávka

 

Malá Morávka je nejznámější rekreační horská obec v Jeseníkách, byla i místem naší dovolené. Byli jsme v této obci v okrese Bruntál ubytováni a odtud jsme podnikali každodenní výlety. Je to obec ležící po obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, kterou zde tvoří řeka Moravice, jež obcí protéká. Ve slezské části obce se nacházejí Petrovy kameny i rozhledna a televizní vysílač na vrcholu Pradědu.

 

První písemná zmínka o Malé Morávce pochází z roku 1594, v současné době zde trvale žije přes šest set obyvatel. Turistů, kteří sem přijedou za lyžováním nebo v létě za turistikou, je podstatně více. Nachází se zde 14 vleků a okolo 20 sjezdovek, možná i více. Však v obci je několik hotelů a plno penzionů. Spolu s Karlovem tvoří největší rekreační, turistické a lyžařské středisko v Jeseníkách.

Vesnice je v horském terénu, kde je plno vleků pro lyžaře, v krásné krajině Hrubého Jeseníku. Omlouvám se za zimní mapu, ale podobnou letní jsem nenašla. Je tady vidět hornatý terén a hory, které Malou Morávku (vlevo dole) obklopují. 

Možná vás překvapí, jaká zde kdysi byla těžba surovin a co všechno se tu vyrábělo!

Dominantou obce je kostel Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1790–1793. Základní kámen nového farního kostela Nejsvětější Trojice byl položen v roce 1790. Dokončen a slavnostně vysvěcen byl 22. října 1793. Obraz na hlavní oltář dodal Jan František Greipel. Jeho mistrovským dílem byl obraz sv. Jana Křtitele, který je uložen ve vídeňské akademii. Foto oltáře nemám, ale na ukázku jeho tvorby: 

J. F. Greipel: Císařská rodina a vídeňská dvorní společnost (1763)

Malá Morávka vznikla koncem 15. století jako území spravované pány z Vrbna. Ti od začátku 16. století sídlili na zámku v Bruntále.  

Malá Morávka bývala spojena s těžbou a zpracováním železné rudy. Dokladem toho jsou mnohé štoly v okolních kopcích.  Dolovalo se v okolí říčky Moravice a Bělokamenného potoka. V 16. století se ruda odtud vozila do bruntálského hamru. Před rokem 1598 zde nechal Bernard z Vrbna postavit nové hutě a čtyři hamry, aby tak byly přímo u zdrojů surovin (železné rudy, dřeva a vody).

Tou dobou se již začalo rozmáhat uhlířství a dřevorubectví,  které dodávalo suroviny zdejším hutím. Zlom ve vývoji Malé Morávky znamenala třicetiletá válka. Rod pánů z Vrbna se na začátku přidal ke stavovskému povstání proti císaři. To, jak víme z historie, bylo neúspěšné a vyvrcholilo roku 1620 bitvou na Bílé Hoře. Bruntálské panství bylo zkonfiskováno a císař je daroval Řádu německých rytířů, jehož velmistrem byl císařův bratr Karel. Začátek třicetileté války znamenal také změnu ve výrobním programu v Malé Morávce. Místo obvyklého zboží se totiž začaly vyrábět zbraně. Slévala se zde například i děla. Připomínkou je dělo s hromadou deseti stříbrných dělových koulí ve znaku Malé Morávky.

  

Znak obce je před obecním úřadem

  

Fotky vesnice jsou pořízeny většinou z auta, zachycují domky v horské krajině Jeseníků.

 

Kolem domů probíhaly četné vodní náhony, v nichž proudila voda nejenom k drátovnám, ale také k bělidlům a mlýnům. Dnes už na většinu z nich upozorňují pouze řady vzrostlých stromů.

 

Malá Morávka je známá jako horské středisko plné lyžařů a turistů, je to v oblasti  Chráněná krajinná oblast  Jeseníky. Málokdo si asi uvědomuje, že je to také ojedinělá pokladnice roubených domů východosudetského jesenického typu. V obci byla vyhlášena vesnická památková zóna v roce 1995.

Jedná se o zástavbu převážně samostatných domků, kde obytná a hospodářská část sídlí doslova “pod jednou střechou”. Domy mají průchozí chodbu, ze které se na jedné straně vchází do velké obytné světnice, a na opačné do stájí a chlévů. K chodbě se později přistavovaly malé úzké světničky. Na protější straně chodby se často stavěla malá světnička, kterou obývali nádeníci, podruzi a pomocní dělníci. Obydlí výměnkářů byly buď světničky, nebo samostatné výměnkářské byty.

 

Penzion U krbu

 

Malá Morávka byla v 19. století značně průmyslovou obcí. K roku 1856 se připomíná továrna F. Olbricha na řetězy, dráty a hřebíky, která měla roku 1938 420 zaměstnanců. Od roku 1833 byla na místě vyhořelé drátovny postavena Janem Klementem Weissem papírna a továrna na papírenské stroje. Existovala zde i další papírna. 

Se jménem Jana Weisse je v Malé Morávce spojována i muzikantská tradice. On sám byl dobrý hudebník a staral se také o muzikantské vzdělávání svých zaměstnanců. Sestavil tady i kvarteto a místní kapelu. Společně hrávali nejenom skladby význačných soudobých skladatelů, ale i jeho strýce, Františka Weisse z Lomnice, venkovského komponisty. Kapela nadále existovala ještě po řadu desetiletí a účinkovala občas i v lázních v Karlově Studánce. Muzikanti si při koncertování oblékali havířské uniformy.

Od roku 1899 tu fungovala přádelna a tkalcovna Herold a Roth, která měla roku 1910 150 zaměstnanců. Dále malá továrna na žebříky, dvě pily, kamenolom. Na horskou obec pod Pradědem, myslím, toho bylo dost.

 

Od roku 1925 byla v obci záložna a od roku 1909 konzum. 

Byly zde dvě obecné školy, později jen jedna k roku 1925 o pěti třídách. Byla zde také k roku 1925 živnostenská pokračovací škola. 

V obci působil hornický hudební spolek, pěvecký spolek, od roku 1870 hasičský tovární spolek, od roku 1898 další hasičský spolek, spolek kovodělníků, zemědělských dělníků, zemědělců. Obec byla osídlena prakticky jen německým obyvatelstvem.

 

Vlivem odsunu původního německého obyvatelstva po válce byla snaha osídlit vesnici, ale Češi neměli zájem o bydlení ve starých roubených chalupách. Mnohé dřevěnice koupili rekreanti z Olomouce, Ostravy, Opavy a Brna. Přeměnou domů k rekreačním účelům jich tak řadu zachránili. Ne všechny domky měly takové štěstí, více než tři desítky opuštěných domů byly zdemolovány.

 

Typický jesenický dům byl útulný, přitisknutý ke svahu, s nízkým přízemím pod vysokou střechou se štítem, dobře zapadající do okolní krajiny. Měl tradičně obdélníkový půdorys a středovou průchozí chodbu, z níž se na jedné straně vcházelo do velké obytné světnice.

 

V čele Malé Morávky stál rychtář, který tu však v 17. století působil i jako správce hamrů. Teprve v pozdním údobí tohoto století se obě funkce odloučily. Rychtář Tomáš Gross postavil v obci rychtu, dnes čp. 59, v níž byla i hospoda. V roce 1678 zakoupil tuto dědičnou rychtu Balzer Richter, dosavadní správce komendy Řádu německých rytířů v Opavě. Richtrové plnili funkci rychtářů až do roku 1817, kdy si rychtářství zakoupil Jan Muller. Za jejich působení však rychta roku 1740 vyhořela, ale byla postupně obnovena.

Rychtář svoji svízelnou situaci a útrapy vylíčil v dopise zaslaném vrchnosti:

“…. Chci přednést zprávu o mém velkém neštěstí. Já největší ubožák nemohu zatajit, co se přihodilo mně minulé pondělí 11. srpna 1740. Mezi jedenáctou a dvanáctou v noci obrovský požár, jaký jsme ještě neviděli, vypukl a nemůže být jinak, než že byl nějakým zlým člověkem založen. Dům včetně chlévů, kůlny, stodoly, všechno shořelo a v žalostnou hromadu kamene a popela proměněno bylo. Takže já nejchudší tu zmíněnou škodu mohu počítat na 3 000 zlatých, čímž jsem upadl do největší bídy a krajní nouze a zkázy. Jsem toho názoru, že je nutno obytnou budovu trochu překrýt, aby zdivo neutrpělo větší škodu, chlévy znovu postavit …. To mě vrhá vaší hraběcí Excelenci zkroušeného k nohám a prosím o …. nezbytné stavební dřevo z vrchnostenských lesů… Jan Kašpar Richter.”

 

Dnes se Na rychtě můžete i ubytovat.

Během 30leté války byla Malá Morávka a okolní oblasti vypleněny nejdříve Dány a následně švédským vojskem. Do kraje vstoupili Švédové vedeni generálem Torstensonem. Jak jinak, kam přijedeme, všude slyšíme, tak tady Švédové plenili. Torstensonova armáda způsobila vesnici ještě jinou újmu. Její vojáci, prý na příkaz samotného velitele, pobořili středověkou strážní věž, která se tyčila nad soutokem říčky Moravice a Bělokamenného potoka. Ve středověku v ní zřejmě sídlila posádka, která střežila obchodní cesty tudy vedoucí a zajišťovala bezpečnost v okolí. 

Po odchodu Švédů zůstaly některé chalupy v obci neobydlené, mnohá jména původních obyvatel zcela vymizela. Noví osídlenci přišli nejenom z okolních vsí, ale opět až z Německa.To zanechalo stopy na zdejší zbrojní i těžební produkci, která prošla významným útlumem. Po válce došlo postupně k obnově zdejší výroby a nově začaly vyrůstat především drátovny. 

Zaměření zdejších manufaktur na drátařství vydrželo velmi dlouho, až do první poloviny 19. století kdy došlo k celkovému útlumu zdejšího průmyslu. Mohly za to především Vítkovické železárny a také Bohumínské drátovny. 

V Malé Morávce odjakživa dominovalo německé obyvatelstvo. Po druhé světové válce však došlo k odsunu většiny Němců z Malé Morávky. Hodně zpustlých domků bylo následně přistěhovalci srovnáno se zemí. To znamenalo velkou kulturní ztrátu. Došlo také k přerušení zemědělské tradice, protože nově příchozí obyvatelé neměli znalosti starousedlíků o vhodných odrůdách a neuměli ani získaná pole obdělávat. Spoustu původních domků se však podařilo zachovat a dnes tvoří významné kulturní dědictví obce Malá Morávka – Karlov.

 

Hotel

 

Je příjemné k večeru sedět na balkoně a naproti na svahu (nad domkem) pozorovat srnky. To doma nemám 😎

 

20. - 21. 8. 2022 se v Malé Morávce konají "Borůvkové hody", které tam jsou tradicí. 

Pokračování

Zdroj: bruntalsky.denik.cz, Wikipedie