Dovolená v Jeseníkách: Zámek Bruntál - interiéry II. + pověst jako bonus

 

Pokračování I. části

Bruntál je starobylé město založené krátce před rokem 1213 při historické moravsko – slezské hranici jako svobodné hornické město moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Bruntál tedy patří k našim nejstarším městům. 

Dlouhou dobu město prosperovalo z těžby drahých kovů, především zlata, stříbra, mědi a železa.  Město se díky své poloze stalo východiskem pro kolonizaci širokého okolí. Bylo i centrem řemeslné výroby a trhu.

Každý správný hrad nebo zámek má legendu. Ta bruntálská je o Helence.

V královském horním městě Bruntál, které se rozprostírá v pohoří Jeseníky, stával gotický hrad. Sídlili v něm páni z Vrbna, kteří patřili k nejstarší a nejbohatší slezské šlechtě. Na počátku 17. století byl hrad přestavěn v renesanční zámek, který získal řád německých rytířů. Ten jej upravil v barokním slohu jako reprezentativní sídlo. Na tomto hradě se narodila také krásná Helenka, dcera Hanuše z Vrbna. Otce ani nepoznala, byl jí sotva jeden rok, když byl popraven v Praze na Staroměstském náměstí. Psal se totiž rok 1621. Hrad byl poté zkonfiskován a matce s malou Helenkou milostivě dovolili trávit vdovská léta na blízkém hradě Fürstenwaldu. Když bylo Helence jedenáct let, matka jí zemřela a ona zůstala na celém světě úplně sama. Osiřelé dívky se ujala teta Kunhuta a pečovala o ni na Fürstenwaldu. Při všem tom zlém osudu se z Helenky za několik let vyvinula panna, o jejíž ušlechtilosti a kráse bylo slyšet brzy po celém kraji samou chválu.

Zatím v celé české zemi řádila třicetiletá válka. Do kraje se přihnali Švédové, vypálili město a poté obsadili pahorek naproti hradu. Posádka na hradě neměla lehkou úlohu. Švédové ostřelovali usilovně hradby a protestantští horníci z okolí pomáhali spíše Švédům než císařským na hradě. Dokonce v samotném hradě měli obléhatelé mnohé přátele a přívržence. Byla to především Helenka, která tu zrovna v té chvíli byla na návštěvě. Kdo by se jí také mohl divit! Helenka však měla ještě další důvod, aby přála Švédům. Byl to mladý a hezký švédský důstojník. Přestrojen za havíře přicházel za ní tajnou brankou nahoru. Spolu přemýšleli, jak by ulehčili obléhatelům dobytí hradu, až nakonec společně připadli na vhodnou lest. Dobrou příležitost jim k tomu poskytly Helenčiny narozeniny. Helenka toho dne od rána hostila posádku dobrým jídlem a pitím. Žoldnéři vyprazdňovali mísy a korbele, připíjeli slečně na zdraví a provolávali jí slávu, až konečně pozdě v noci zmoženi takovou dobrotou klesli pod stoly a usnuli.

Teď nastala vhodná chvíle k provedení smluveného záměru. Helenka dala švédům hořící loučí znamení z věže a běžela jim otevřít tajnou branku, kterou je vpustila do hradu. Nežli se posádka hradu probrala ze spaní a opilosti, Švédové je zajali a hrad obsadili. Neměli však ještě vyhráno. K hradu spěchal velký oddíl císařských, aby ho spolu s městem dobyl zpět. Švédové sice proti nim vyslali několik čet, ale císařští je rozprášili a postupovali rychle vpřed. V hradu se rychle připravovali na obranu, na pomoc jim pospíchali i horníci. Jak se císařští blížili, schylovalo se k prudkému boji. Vtom najednou otřásla vzduchem hromová rána, celý hrad se zahalil dýmem. Když se znovu rozjasnilo, byl hrad v sutinách. Nikdo neví dobře, co a jak se stalo, Jedno je jisté – výbuch způsobil střelný prach uskladněný v hradním sklepě. Kdo jej zapálil, nikdo neví. V troskách hradu zahynuli všichni do jednoho a spolu s nimi i krásná Helenka. Ta se potom zjevovala a dosud prý i zjevuje jako Bílá panna.

 

Pokračujeme v prohlídce zámeckých interiérů:

Zelený salón.

To je něco pro pány kluky. Lovecká zbrojnice. Ovšem vyzvat někoho na souboj bylo normální. Dole jsou soubojové pistole.

Bruntálský zámek perem básníka

Nejen věž, co hodiny má, i zvon, co v okolí se rozléhá,
a tvar, co z výšky netypickým je,
v krásných zahradách se srdce raduje.
Nadšeně tě vítá, ve středu města stojí,
zde nejeden rod se s historií pojí.
V expozicích všech vás bude jímat dech,
jak ve vznešeném patře, tak ve výstavních zdech.
Tak už neváhejte ani chvilku malou,
na všechny se těšíme, s láskou na shledanou.

  

Ložnice a vše, co k ní patří: bytelná postel, hodiny, paraván a "něco" v koutě u hodin ... 

Copak to asi je? Co myslíte? .... Správně, je to toaleta, hezky přenosná. Jen ta zásuvka k ní nepatří, ta je z pozdější doby.

Tomu se říká enfiláda. Jak je vidět na fotografii, jde o optické propojení jednotlivých, za sebou řazených místností. Dveře jednotlivých místností jsou řazeny přesně za sebou v jedné ose, takže se v případě, že jsou otevřeny všechny dveře najednou, vytvoří efektní průhled.

Přípravna jídel byla v bývalé věži, aby cinkání a ruch z kuchyně, případně "vůně pokrmů" neobtěžovaly panstvo. Proto podlaha není v rovině se sálem.

Snažila jsem se vyfotit detail barokního stolování, ubrus je také krásný. 

Intarzie je výtvarné zdobení vytvořené skládáním a lepením dýh různých barev a struktur. Tyto prvky se vyřezávají do žádaných tvarů - geometrických obrazců, rostlinných motivů a skládají se do různých vzorů, obrazců a ornamentů. Tady je na skříňkách a na stole.

 

A tohle je rokoko. Jméno slohu se odvozuje od francouzského výrazu roc, rocaille (česky kamínek, mušlička), vyjadřuje zprohýbaný  motiv, poněkud připomínajícího ušní boltec. Tento ornament nekonečných variačních možností vznikl počátkem 18. století v Itálii, avšak výtvarně se rozvinul hlavně ve Francii doby Ludvíka XV.

Do rokokových pokojíků patří též porcelán, míšenské a vídeňské porcelánové figurky (především pastýřská tematika), keramika z pálené hlíny s cíničito-olovnatou polevou, malovaná nebo plasticky zdobená a také zdobené rokokové stolní hodiny.

Římský salón, kde  kromě maleb je zajímavá i podlaha. 

Teď něco pro naše knihomolky. To je knih, viďte? 

Napadlo mě, jestli tyto knihy vůbec někdo někdy přečetl? Četla jsem, že Evžen Rakouský prý byl velký čtenář a vedl si soupisku knih, které přečetl.

Tohle je chaise longue (šéz long), je to  čalouněná pohovka k dennímu sezení. Je vhodná zejména pro dámy, aby si nepocuchaly účes a mohly si natáhnout nohy. Krásná představa v knihovně, také čtete na šéz long? 😉

Tato kniha je unikum, prý váží 27 kilogramů! Je na krásně vyšívané pokrývce. 

 

Návštěvnické střípky
„Prosím, jak dlouho trvá hodinová prohlídka?“
*
„Prosím Vás, v kolik vychází ta prohlídka ve dvě?“
*
„Kolik kilometrů má ta prohlídka?“
*
„A kolik váží zámek?“
*
Prodejna: „Všechny pohledy jsou za 5,- korun.“
Návštěvník: „Aha, a kolik stojí jeden?“
*
V zámecké kapli: „A ty svícny na oltáři jsou součástí
vybavení kaple?“
*
V 11:50: „A prosím Vás, ta prohlídka ve 12:00 už odešla?“
„Ne, ta prohlídka ve 12:00 půjde ve 12:00.“
*
V 10:13: „Dobrý den, stihneme prohlídku o půl desáté?“
„Dobrý den, prohlídka začne v 10:30.“
„Za tak dlouho?“
„No už je 10:13.“
„Ježišmarja, toto letí“
*
„A proč se tu netočila Pyšná princezna?

 

Zdroj: Muzejní trojlístek - čtvrtletník Muzea v Bruntále, Wikipedie, fotografie vlastní