Dovolená v Jeseníkách: Geologická expozice v Karlově Studánce

 

Geologická expozice je vyhledávaným místem turistů, ale přicházejí sem zájemci o geologii i školní exkurze. Je dobré mít tam někoho, kdo tomu rozumí a může vysvětlit. Dost lidí totiž řekne "to je žula", protože ani jinou horninu neznají. V Jeseníkách jsme na sbírku minerálů a hornin narazili už před jeskyněmi Na Pomezí a také v muzeu ve Zlatých Horách. Také při výstupu na rozhlednu v Dolní Moravici je vitrína s ukázkou hornin Jeseníků. Díky za ně 👍, kdyby si mnozí pamatovali, že je tam hodně žuly, břidlic a ruly a uměli to poznat, byl by to úspěch. Proto i já dnes zařadím toto téma.

Geologická expozice je v Karlově Studánce naproti hotelu Hubertus, je umístěna v přírodě, návštěvníci neplatí vstupné. Rozkládá se na ploše půl hektaru.

Z divoké skládky odpadků tam vybudovali geologickou expozici, která nabízí turistům podívanou od roku 1991. Z celého území Jesenické oblasti bylo svezeno celkem 366 (?) velkých kamenů, balvanů a bloků.

 

 

Postupně navážené kameny byly číslovány, aby byla vyloučena záměna a bylo jasné, odkud který pochází. Pak mohly být všechny kameny opatřeny mosaznými tabulkami s názvem horniny a lokalitou původu.

Jesenická oblast se dělí na několik hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Jádra kleneb jsou ze starých předdevonských hornin (vznikly před 400 miliony lety). Jak je vidět na plánku, v expozici jsou horniny takto rozmístěny. 

Hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku jsou budovány klenbou desenskou na východě a keprnickou na západě. Převládají v nich ruly a svory. 

 

V orlicko-kladské klenbě, která tvoří podstatnou část Rychlebských hor a Králického Sněžníku, jsou hlavními horninami ortoruly, migmatity, pararuly a svory.

Horniny obalů hlavních kleneb oblasti vznikly většinou v devonu, tj. asi před 360–410 miliony lety. V té době bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno prvohorním mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly i sopečný popel. Z těchto mořských sedimentů vznikly později horotvornými pochody za vysokých tlaků a teplot tzv. přeměněné horniny jako např. metakvarcity, fylity, břidlice, mramory a metatufy.
Sopečnou činností se v devonském moři vytvořil pestrý sled diabasů, spilitů a keratofyrů: v závislosti na vulkanismu vznikaly v těchto horninách také polohyželezných rud, barevných kovů i ložiska zlata.
Během vrásnění na konci prvohor (v karbonu – tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon).

Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly. Podél zlomů pronikaly k povrchu hlubinné vyvřeliny. Tak v severní části Jesenické oblasti vzniklo rozsáhlé těleso hlubinných vyvřelin – žulovský pluton.

Od konce prvohor (před 250 miliony let) se povrch vzniklého pohoří začal erozivní činností postupně zarovnávat. Na konci třetihor (před 3 miliony let) byly v Nízkém Jeseníku aktivní sopky Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný: svědčí o tom zachovalé mocné lávové proudy čedičů a kupy sopečných tufů.
Ve čtvrtohorách až k úpatí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor zasáhl severský pevninský ledovec, který výrazně ovlivnil modelaci krajiny a přinesl s sebou kromě štěrkopísků i různě velké úlomky skandinávských hornin – tzv. bludné balvany.
Názvy geologických jednotek (označeny pro snazší orientaci velkými písmeny) jsou na bílých tabulkách u skupin kamenů. Jednotlivé kameny jsou označeny písmeny příslušné geologické jednotky a obsahují název horniny a místo, z něhož pochází. Katalog všech vystavených hornin je k dispozici ve vstupním objektu expozice.

To je budova infocentra v Karlově Studánce, přímo v areálu Geologické expozice.  Na snímku je vidět dřevěnou stavbu - altán. Je průchozí,  na střeše pokryté dřevěným šindelem je čtvercový světlík. Zajímavostí jsou jsou dva vikýře  ve tvaru Napoleonova klobouku. Nemají tam zavedenou elektřinu. Povšimněte si souvislosti - Karlova Studánka dostala své jméno po vojevůdci Karlu Ludvíkovi, který jako jeden z mála válečníků vyhrál bitvu nad Napoleonem I. Bonapartem. Císař nosil stejný tvar klobouku, jaký má střešní okno na zmiňovaném altánu.

To je zvonek vousatý, "maskot" infocentra v Karlově Studánce

Uvnitř zájemci naleznou dostatek informačních materiálů z celé přilehlé oblasti včetně fotografií jesenické přírody a krajiny. Pro sběratele turistických vizitek:

 

 

Nejvýznamnější v celé jesenické oblasti je žula (granit) žulovského plutonu. Je to rozsáhlé těleso hlubinných vyvřelin. Světlá slezská žula je všeobecně známá. Byla v tomto území těžena už v 18. století. V Jeseníkách je i obec Žulová.

Kromě typické světle šedé slezské žuly zde byla těžena i tmavá žula (např. na Kaní hoře). Granit místy přechází (jako granodiorit) do hrubě zrnitého dioritu, v němž chybí křemen a na rozdíl od žuly obsahuje amfibol. 

 

Plošně mnohem menší než žulovský pluton je šumperský granodioritový masív.
Jeho žula je většinou nekvalitní, snadno větrá, takže velký lom v této hornině, který je na okraji Bludova, je na mapě označen jako pískovna. Tam nemusí nic nákladně drtit, jen rozpadající se granodiorit na sítech třídí do různých frakcí.

 
Slezská žula je ideálním stavebním kamenem nejen pro svou pevnost a stálost, ale i proto, že je štípatelná ve třech na sebe vzájemně kolmých rovinách. Tak mohou snadno vznikat kostky, hranoly a kvádry. Najít zmíněné tři štěpné roviny žuly na čerstvě vylomeném bloku bylo relativně snadné, pro ruční sekání z menších kusů žuly už záleželo na řemeslné zručnosti kameníka. V Žulové byla kamenická škola, ale pro tuto práci byla nezbytná i praktická zkušenost. V Arcibiskupském lomu byl denní výkon zkušeného kostkaře 80 až 120 kostek, přičemž si sám dělal i pláty, z nichž kostky štípal.

 

 

 

 

Zdroj:jeseniky.nature.cz, stavebnictvi3000.cz, internet