Dovolená v Jeseníkách: Petrovy kameny - místo s temnou pověstí

 

Tři mohutná skaliska tyčící se na holém vrchu nedaleko Pradědu v Hrubém Jeseníku přitahovala odjakživa pozornost lidí. A není divu, že poutají i pozornost současných turistů, protože jsou přímo nad Ovčárnou a už na pohled jsou jiné a zajímavé. 

Říká se, že v minulosti na ně hleděli nejčastěji se strachem a ocitnout se u nich znamenalo téměř jisté nařčení z čarodějnictví. Kdo by tam tedy chodil dobrovolně?? Sám krutý inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, známý z knihy Kladivo na čarodějnice, je v 17. století označil jako místo sabatu všech obviněných nešťastnic během inkvizičních procesů. Psala jsem už o tom ZDE. Sabaty byly jakési hody a tancovačky konané za přítomnosti ďábla.  Vykonstruované procesy na zámku ve Velkých Losinách a pouhá zmínka o Petrových kamenech naháněla tehdejším lidem strach a hrůzu.

Kromě toho lidé věřili i tomu, že u Petrových kamenů se nachází brána do pekla. K tomu přispíval i fakt, že poblíž skalisek byla jedna ze štol z dob dobývání rudy v Jeseníkách. A že těch štol je v Jeseníkách nepočítaně!

Petrovy kameny, lidově Petráky, pozornost přitahují už svým vzhledem. Je to skalní útvar z břidlice a ruly je vysoký 7 metrů a jeho šířka dosahuje 25 metrů. Z geologického hlediska břidlice  označují usazené a částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců. Metamorfované jsou přeměněné horniny. V Jeseníkách opravdu nejsou nijak vzácné a viděli  jsme je např. v Hutově nebo se podle nich jmenuje i Břidličná. V Budišově n. Budišovkou je muzeum břidlice.  Břidlice se poznají snadno, mívají černou až šedou barvu - pokud jsou už zvětralé. Vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky.

Díky dobrým izolačním vlastnostem včetně izolace vůči elektřině se břidlice používala i jako součást různých elektrických rozvaděčů a relé pro elektrické motory. Někteří dodnes používají břidlice pro ostření nožů nebo pro náhrobní kameny. A rula?

Rula je hornina vzniklá za vysokého stupně regionální metamorfózy při přeměně rozsáhlých horninových celků, kdy teplota a tlak dosahují značné výše. Ruly patří ke krystalickým břidlicím.

Termín rula používaný v češtině a slovenštině je odvozen od názvu města Ruhla v německém Durynsku, známém výskytem rul. V ostatních jazycích se používá německého slova „gneis“ = staré saské hornické označení této horniny ze 16. století. Pravděpodobně jde o výraz ze staré horní němčiny: gneisto.

Ruly se vyznačují rovnoběžnou stavbou, tzv. břidličnatostí, která může mít různý vnější vzhled, např. zrnitá, plástevná, stébelnatá aj. Barva ruly je světle šedá, tmavošedá, žlutavá i hnědá. Takto rula vypadá: 

Z botanického hlediska jsou Petrovy kameny unikátním místem evropského významu. Rostou zde dva jesenické endemické druhy - zvonek jesenický a lipnice jesenická. A to je hlavní důvod, proč je už několik let přísně zakázáno chodit až přímo ke skalám.

Pokud byste se ale přece jenom chtěli pokochat výhledem od Petrových kamenů, musíte k nim vyrazit v zimě. Lyžařský vlek totiž končí těsně pod nimi. A díky vysoké sněhové pokrývce chráněným rostlinám neublížíte.

 

Nechci fotit lidi, ale nějak takhle si návštěvníci mohou prohlédnout Petrovy kameny

 Turista se blíže nedostane - zazoomovaný detail

Legendy tvrdí, že právě tady prý byl prastarý obětní oltář dávných pohanů. Jiná legenda, spojená se jménem skal tvrdí, že Sv. Petr zde v dávných dobách obracel na křesťanskou víru dávné Germány. Podle další legendy získaly prý kameny své jméno po kováři Petrovi, který zabil nenáviděného, tyranského sluhu Bélu, který sloužil pánu hradu Sovince a ukrýval se zde.

Učitel, spisovatel a malíř Gustav Mikusch popsal také příběh  malíře Petra Hagenbacha, který se prý v klášteře ve Skleném zamiloval do jeptišky Cecílie, kterou unesl a před pronásledovateli se ukryl právě na Petrovy kameny. Sv. Petr mu prý, ač svatokrádežníkovi, kupodivu pomohl a dokonce umožnil jejich sňatek. 

Sběratel pověstí Jeseníků Josef Lowag nemohl Petrovy kameny opomenout. Jeho sbírka pověstí se zmiňuje o Slovanu jménem Oclav a Germánu Petrovi, kteří prý, jako žáci moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, obraceli v horách divoké pohany na křesťanství.

Pověstí o tom,  jak Petrovy kameny ke svému názvu přišly, je více. Jiná pověst popisuje kováře Petra jako otce krásné dcery, po které zatoužil správce pána ze Sovince. Přikázal proto kováři, ať mu ji přivede, jinak bude zle. Dcera rozepři slyšela a v zármutku utekla a skočila ze skály. Když Petr našel svou mrtvou dceru, rozzlobil se a správce zabil. Načež utekl a schovával se ve skalách, kde svým řemeslem pomáhal lidem. Ti jej chránili před sovineckým pánem a po Petrově smrti po něm pojmenovaly skály, ve kterých se skrýval.

 

Od chaty Ovčárna vypadá skalisko Petrových kamenů mnohem mohutněji

 

Skalní útvary jsou chráněnou přírodní rezervací s mezinárodním významem a tvoří třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku. Celý útvar se nachází přibližně 1446 metrů nad mořem. Řadí se tedy mezi deset nejvyšších vrcholů Česka. Ke všemu leží na evropském rozvodí Baltského a Černého moře. V zimním měsíci je zde povoleno lyžování, jinak je pod hrozbou pokuty zákaz pohybovat se mimo vyznačené stezky.

 

 

Přes Petrovy kameny a Vysokou holi probíhá nejen hranice evropského rozvodí, ale také hranice Moravy a Slezska, což potvrzují hranečníky někdejších panství

Jak se tam dostanete: Po silnici 446 pojedete až k hotelu Ovčárna. Poté vystoupáte k Petrovým kamenům, které budete mít po levici.

 

 

Petrovy kameny jsou hlavně přírodní lokalitou. Patří k nejchladnějším místům u nás, a tak již v dávných dobách sem přijížděli přírodovědci a bádali, co zde žije a roste. Nestorem výzkumu byl již v 19. století Dr. Fridrich Kolenati, který zde při výzkumech zemřel, což dodnes připomíná zde umístěná pamětní deska.

   

 

Prof. MUDr. Friedrich Anton Kolenati (Bedřich Anton Kolenatý) je pohřben na hřbitově v Malé Morávce 

I on zde zkoumal společenstva rostlin a živočichů vysokohorských holí. Pozoruhodné jsou některé endemické druhy, které rostou pouze zde. Jsou zde také velmi vzácné druhy mechorostů a lišejníků. Na vzácné rostliny je navázán i hmyz a některé další drobné druhy živočichů.

 

Po druhé světové válce zde vyrostlo několik vleků a sjezdovek. To však vedlo k poškozování vzácného biotopu, kterému nesvědčil ani vzrůstající nával turistů. Ohrožovalo to vzácné rostliny a s faunou to bylo podobné. Správa ChKO Jeseníky v 80. letech celou oblast uzavřela.

Zdroj: denik.cz, regiony.rozhlas.cz, olomouc.rozhlas.cz, Wikipedie

 

Vyhlídky do krajiny v Jeseníkách: