Na katastru Malé Morávky, kde jsme byli ubytováni, jsou i Petrovy kameny a chata Ovčárna. Je to místo, kam celoročně směřují "davy" turistů. Je vidět, že známá místa návštěvníky přitahují a lidé tam jezdí. O Jeseníky prostě je zájem. V zimě to jsou lyžaři, protože jsou tu nejvýše položené sjezdovky u nás a v létě jsme tu také nebyli sami 😊. To tedy rozhodně ne.
Začneme na Hvězdě. Je to sedlo mezi Karlovou Studánkou a Malou Morávkou.
Hvězda je místo, odkud směřují trasy turistů do různých směrů. Jezdí tu několik dálkových autobusů a také pravidelná kyvadlová doprava na Ovčárnu. Autobusy z parkoviště Hvězda na Ovčárnu jsou vstupní branou do vrcholových partií Jeseníků. Toto parkoviště slouží také jako odstavné pro osobní automobily.
Než nám to pojede, obejdu prostor na Hvězdě a fotím, co tady turistům nabízejí. Mezitím kolem nás frčí cyklisté na svých bicyklech směr Malá Morávka nebo až na Ovčárnu?
Pokud z různých důvodů nechcete na nejvyšší horu Jeseníků šlapat pěšky, je třeba se dostat na Ovčárnu. Dál na Praděd sice silnice vede, ale tam se svým "plechovým" miláčkem nedojedete. Je tam uzavírka. Dál se už několik let musí po svých. Jsme totiž v CHKO:
Takové "čtení" motoristu jistě nepotěší, proto je lepší nahoru vyjet autobusem - zastávka Ovčárna, točna.
Parkoviště Ovčárna, vzadu uprostřed hotel
os. auta den - léto: | 450 Kč |
os. auta den - zima: | 500 Kč |
Ovčárna je hojně navštěvované místo, fotografii zařazuji jako malou ukázku, že směrem na Praděd někdy jde celý "průvod". V jesenickém drsném podnebí je nejen dobrá obuv, ale hlavně bunda nutností. Často je vidět turistu s fotoaparátem na krku, každý druhý tu pak jde s mobilem v ruce a fotí a fotí... Počítám, že v sezóně musí během jednoho dne vzniknout tisíce fotek Pradědu 😗. Tak mě napadlo, jestli také ti početní turisté o té známé chatě vůbec něco vědí? Ne jen to, že je to orientační bod a místo, kde zaparkují svůj vůz nebo se pak posilní dobrým obědem. 👪 A proč je to zrovna "ovčárna"?
Jak chata dostala svoje jméno? Rozvoj pastevectví přinesl na počátku 19. století stavbu dalších ovčáckých usedlostí se stájemi v nejvyšších jesenických partiích. Pozadu nezůstal ani Řád německých rytířů, který už v roce 1820 zřídil, při cestě z Karlovy Studánky na Vidly, na úbočí Lyrového vrchu, salaš později nazvanou Stará Ovčárna. Dnes se místu, kde salaš stávala, říká Kóta. Ovce, kozy a krávy zde poskytovaly mléko, sýry a další produkty, které sloužily také pacientům v tehdy se rozvíjejících lázních v Karlově Studánce. Správcem Staré Ovčárny se stal Karl Grohal, původem z pastevecké rodiny z Pruska. Jeho manželka Anna pocházela od Mohelnice na Šumpersku.
Ovčárna na pohlednici z roku 1898
Zde je Ovčárna už ve 20. století, foto z roku 1908. V pozadí je hora Praděd.
Společně zde manželé hospodařili až do roku 1850, kdy Anna zemřela na tuberkulózu. Karl se rozhodl, že se znovu ožení, protože sám by hospodářství nezvládal. Jeho volba padla na mladou, tehdy dvacetiletou Rosalii, která pocházela ze Staré Vody od Světlé Hory u Bruntálu. S tou tedy udělal "terno", což si hned možná neuvědomil. Brzy se mu stala oporou a společně pak hospodařili až do roku 1863, kdy se Řád německých rytířů rozhodl, že salaš přemístí do sedla mezi Pradědem a Petrovými kameny. A do nové ovčárny se přestěhovali i Rosalie a Karlem.
Novou Ovčárnu objevili turisté
Nová Ovčárna byla na svou dobu velmi dobře vybavenou salaší. Kromě stájí pro ovce v ní byl také byt pro ovčáka, inspekční pokoj a místnost pro zpracování mléka. Zdejší mléčné výrobky byly dodávány do Karlovy Studánky, kde sloužily dokonce i k lázeňským kúrám.
Ovčárna se velmi brzy stala i cílem výšlapů lázeňských hostů směřujících do hor i místem setkávání lesníků, kteří sem díky poloze na hranici přicházeli ze všech panství pod Pradědem. A zastavovat se tam začali i první turisté. Pohostinnost zdejších patronů se roznesla daleko do údolí. Zejména Rosalie Grohalová, která svého muže přežila o mnoho let, byla jako „matka Grohalka“ vyhlášena svou pohostinností a laskavostí.
Ve druhé polovině 19. století začalo pastevectví v Jeseníkách vlivem zahraniční konkurence levné vlny upadat. Ovčárnu tak zachránila módní vlna turistiky. Nově vzniklý Moravskoslezský sudetský horský spolek byl v oblasti Pradědu velmi aktivní a záhy po svém vzniku zde vyznačil první turistické stezky.
Rok po smrti Karla Grohala v roce 1888 byla Ovčárna z popudu Řádu německých rytířů přebudována na turistickou ubytovnu s hostinskou místností, několika pokoji pro hosty, bytem pro správce a v podkroví umístěnou společnou noclehárnou. V roce 1902 byla k chatě vybudována dodnes sloužící horská silnička z rozcestí Hvězda.
Vše měla na povel Rosalie Grohalová. Právě její zásluhou se z Ovčárny stal proslulý podnik. Byla nesmírně ochotná a starostlivá a její pověst dolétla až na císařský dvůr. Ještě než 13. srpna 1909 v pilné práci ve věku 79 let zemřela, byla císařem Františkem Josefem vyznamenána Stříbrným křížem za zásluhy.
To je paní Rosalie Grohalová, správkyně Ovčárny, na svou dobu velmi schopná žena
Na Ovčárnu pak přišel nový ambiciózní mladý správce Adolf Bradel, který měl se salaší velké plány. Chtěl, aby se Ovčárna dala využívat nejen v letních měsících jako doposud, ale protože viděl budoucnost v nové módě lyžařských sportů, plánoval chatu otevřít i v zimě. To se však jemu i Ovčárně stalo osudným. Když se v roce 1910 pokusil chatu vytopit pro zimní hosty, bouda vzplála a sám chatař se udusil ve sklepě při pokusu zachránit něco z uložených zásob.
Řád německých rytířů cítil, že Ovčárna turistům směřujícím na nově otevřenou rozhlednu na Pradědu chybí. Brzy po požáru nechal proto na jejím místě vybudovat přízemní dřevěnou chatu, kterou postupně rozšiřoval. Ale potřebám turistického zájmu to nestačilo. První světová válka a společenské změny vedly k tomu, že počet turistů na čas poklesl, ale už počátkem 30. let byl na místě Ovčárny téměř od základů postaven nový a na svou dobu poměrně moderní horský hotel s restaurací, hostinskými pokoji a společnými noclehárnami.
Ovčárna kolem r. 1930
Druhá světová válka uzavřela okolí Pradědu a Vysoké
hole pro potřeby armády. I tak měli lidé jiné starosti než cestovat do
hor. Po odchodu původních obyvatel byla většina zdejších chat opuštěná.
Ovčárnu nejprve převzaly státní lesy a od roku 1949 Československá,
tehdy již lidová armáda. Majetkem vojska je chata dodnes. I když byla
několikrát přestavěna, pro veřejnost byla až na malý bufet uzavřena na
celých čtyřicet let. Až po roce 1990 se sem opět dostali běžní turisté a
z chaty se opět stalo centrum občerstvení i ubytování. Oblast kolem
chaty se stala vyhledávaným lyžařským střediskem, kde sněhové podmínky
umožňují lyžování do pozdního jara.
Rarita na závěr: V naší zemi najdete Zvonek vousatý (Campanula barbata) jen v Jeseníkách a na Králickém Sněžníku.
Zdroj: olomoucky.denik.cz, muzejnik.cz
Hani, chata Ovčárna má tedy opravdu bohatou historii. Je to rozmanitá historie stejně, jako například na Ještědu, kde původní chaty také několikrát vyhořely ať kvůli nedbalosti nebo po zásahu bleskem. Se zájmem jsem si článek pročetla, protože bychom , pokud to zdraví dovolí, příští rok strávili dovolenou právě někde v těchto místech. Ještě se uvidí. Plány jsou, a tak se uvidí...měj se moc pěkně.
OdpovědětVymazatJaruško, v Jeseníkách je plno možností, jak strávit dovolenou. Tam si snad každý vybere ti svoje. Pokud je auto, je to plus. Praděd a přilehlé chaty po té trase jsou známým lákadlem. Věřím, že pokud do Jeseníků pojedete, bude se vám tam líbit.
VymazatPřeji, aby vám to vyšlo. Pěkný pátek k tomu. ☺
Hani,tvůj příspěvek mě nalákal k napsání komentáře.Od pondělí jsem nemocná,po dvou letech skoro přesně na den nás navštivil opět covid.Tentokrát je zle hlavně mě.Vzala jsem si do postele malý notebook,z mobilu mě bolí oči.Na Ovčárně jsme byli pokud si dobře pamatuji 2x.A proto jsem si o ni ráda přečetla.Jeli jsme tam také autobusem.Odtamtud jsme šli na Praděd a podruhé jsme byli na Petrových kamenech,to zrovna sněžilo,byla půlka října a tak jsme se schovali v chatě.A potom jsme šli znovu jako na Praděd a někdo odbočili na chatu Švýcárna.Na blogu z roku 2016,kde mám i Jeseníky se hodně fotografií přestalo zveřejňovat a tak jsem ty příspěvky smazala a jak jsem koukala mám to tam takové nedokončené a neuspořádané.Ráda jsem si zavzpomínala.
OdpovědětVymazatKrásný příspěvek.
Jituš, přeji hlavně zdraví, je to nepříjemné, že vás to opět postihlo. ☻ Je moc dobře, že jste při svém pobytu Ovčárnu i Praděd navštívili, o Petrových kamenech také udělám článek. Je škoda, že po čase ty naše fotky začínají z blogu mizet. A to mnozí doufali, že to je jen na bývalém blogu.cz.
VymazatJsem ráda, pokud Ti můj příspěvek trochu zvednul náladu a brzké uzdravení přeji. Zároveň děkuji za pochvalu. ☺
Hanko, se zájmem jsem si přečetla tvůj příspěvek a zavzpomínala na naše dovolené .
OdpovědětVymazatMarti, jsem ráda, že Ti můj příspěvek má co říct a připomenul vaše dovolené. Jeseníky jsou krásné.
VymazatDěkuji a přeji příjemný slunečný pátek. ☺
Hani, ráda jsem se podívala, byla jsem tam jako malá holka... Ty davy nás odrazují, snad někdy v září, když se povedlo počasí. Mluvíme o tom doma, ale zatím jen teoreticky. Ráda bych se vrátila!
OdpovědětVymazatPřeji hezké dny, Helena
Helenko, zcela chápu, já se už také těm davům raději vyhýbám. Myslím, že během školního roku tam bude lidí méně, i když mnozí, kteří nemají mladší děti, čekají právě na podzim. V Jeseníkách je krásně a každý si vybere to, co ho baví. Jsou místa, kde ty davy moc nepotkáš, ale Praděd a Rejvíz je asi nejvíce navštěvován.
VymazatDěkuji a přeji, aby Jeseníky někdy v budoucnu vyšly. ☺