Podzimní foto-výzva: 4. Putování po zapomenuté Orlové v podzimním hávu

 

4. téma foto-výzvy bude opět netradiční, protože zůstaneme v Orlové. Myslím, že i tohle sem patří. Krásná podzimní fotka je jedna věc a teplo v bytě/v domě na podzim je věc druhá. Teplo a topení, tedy uhlí, k podzimu patří.

Orlová... Město v Moravskoslezském kraji, dříve vyzvedávané, ale v současnosti na posledním místě žebříčku našich měst, co se týká kvality bydlení. Pokusím se nastínit, proč tomu tak je. Kdo nebo co za to může? Je to divné, ale uhlí. Ano, to uhlí, které je i dnes žádanou surovinou, když si pustíme zprávy v televizi, vidíme, jaký je v současnosti zájem o uhlí,  i Poláci z příhraničí sem jezdí uhlí kupovat. Takže to uhlí nelze zavrhnout ani dnes. Máme přece rádi teplo a chcete taky topit, no ne? 

Jen je tady hlavní problém - uhlí se musí nejdříve vytěžit a protože kvalitní je černé, tedy prvohorní uhlí z doby karbonu (proto se často uvádějí karbonské sloje), takové je ve velkých hloubkách, proto bylo třeba stavět šachty hlubinné. Rozuměj - hlubinné doly. Mnohde hloubka těch dolů byla i kilometr a činilo to mnoho pater v podzemí, třeba jedenáct. A každé patro znamená sloj, kterou bylo třeba vytěžit. To jen pro ty, kteří jsou z větší dálky a o našich šachtách a způsobu těžby nemají představu. My jsme tady od dětství věděli, co jsou hajcmany, skip nebo sbíječka. A potkávat např. v autobuse horníky s černou linkou kolem očí a ještě mokrými vlasy z koupelů bylo normální. 

Jenže, když se uhlí vytěžilo (uhelné sloje), zůstal dutý prostor, který se buď zaplní spodní vodou, nebo ještě předtím, jak jsem slyšela od horníků, se někde zafoukal kamenným prachem. Aby se zamezilo poklesům, pokud možno. Možná jste četli "Šikmý kostel" paní Lednické, i když ona píše hlavně o Karviné, tak se žilo všude v uhelném kraji. Někdo ze západních nebo severních Čech si možná řekne, to tady známe taky. Jenže tam je hnědé, tedy třetihorní uhlí a pokud vím, jde o povrchovou těžbu. Takže sice krajina pak byla nazývána "měsíční", ale nedocházelo k poklesům, které tady bývaly klidně i 30 metrů i více, jak znám z Karviné. A to je už znát, když si představíte, že vám barák poklesne o tolik metrů! Domy různě nakloněné praskají, pak se bortí, tomu se říká "důlní škody". Píšu o tom jen pro představu, ale vrátím se k tématu: Postupně v Orlové zmizel zámek, po něm zůstal jen zámecký park, zmizela synagoga - ta zmizela ne kvůli těžbě, ale v době šířícího se nacismu. Také budovy polského i českého gymnázia a další školy, např. obchodní akademie, kam chodili moji rodiče, už nestojí. Je to na dlouhé vypisování, prakticky všechny hornické kolonie, které poskytovaly ubytování horníkům, kteří sem přicházeli za prací ..., ani budova nádraží už nestojí. Orlová je tak dnes největším městem v republice, které nemá železniční spojení. Ovšem koleje někde zůstaly a my jsme v létě absolvovali trasu "Po železničních vlečkách OKD" a tou starou Orlovou ten vlak také projížděl. 

Zdá se vám to dlouhé a možná už "nudné". A je to rozvláčné čtení, že? V tématu chcete přírodu, tady ji máte. V orlovském podání. Tak ještě musím zmínit metan. Metan je chemicky nejjednodušší alkan CH₄ , tedy i nejjednodušší stabilní uhlovodík vůbec. Pokud jste na střední škole měli chemii, tam se alkany probírají. Hlavním zdrojem metanu je přírodní surovina zemní plyn. Je součástí důlního plynu v dolech a havíři s ním měli odjakživa neblahé zkušenosti. Podle starých záznamů horníci kdysi využívali kanárků, ano, čtete správně, těch ptáčků zpěváčků, podle kterých poznali, jestli je metan ohrožuje. Pokud kanárek svěsil hlavičku a "odešel do věčných lovišť", bylo to pro horníky znamení, že toho metanu je tam hodně a muselo se to řešit. Dnes na to jsou speciální přístroje.

To je také podzimní fotka. Nezachycuje sice podzimní zlatavé listí, ale užitečnou "věc". Tak se odvětrává metan z orlovského podzemí a nejen v Orlové, třeba i v Ostravě. Jsou tam čidla, která sledují opuštěná důlní díla a jámy, kterých tu bylo plno. Za uplynulých deset let se nejen vrtalo, ale předtím také důkladně zkoumalo, aby nezůstalo ani jedno kritické místo. Podle Diama je teď vše v pořádku.

Čidla a vrty najdeme téměř všude. U silnic, mezi domy, u sportovních stadionů. Zůstanou funkční dlouho, protože nevytěženého uhlí je pod Orlovou, Karvinou, Ostravou ještě hodně a metan se uvolňuje pořád. ( Zdroj: Diamo)

Metan může reagovat explozivně s kyslíkem. Bod samozážehu je sice velmi vysoký, ale stačí např. elektrická jiskra nebo otevřený plamen a směs methanu se vzduchem může být přivedena k výbuchu. Proto horníci nesměli v dole kouřit. Je nezbytně nutné průběžně sledovat koncentraci metanu (důlního plynu) v uhelných dolech, aby se předešlo katastrofám.

Zajímavost, o které asi málokdo ví: V Orlové existoval tzv. Věčný oheň, byly to vývěry hořícího plynu vyvěrající z podzemí, které léta hořely. Samozřejmě, že tohle jsem nezažila. Našla jsem foto z roku 1925, ale jak jsem se dočetla, je to pod Dělnickým domem, vpravo pamětník určil roh Zámeckého parku. Hořící plyny pak Němci uhasili kvůli angloamerickým letcům, kteří tu podnikali nálety asi v r. 1942 (?). Hořící plamen byl totiž vidět zdaleka - je to na dobové fotografii. 

 

 

 

 

 

Budova benediktinského kláštera, která tu stojí od 13. století, dnes slouží soukromé firmě. Z kdysi věhlasného střediska obchodu a vzdělanosti ve staré Orlové zbyly jen vzpomínky a zažloutlé fotografie.  Na ukázku: 

Od roku 1268, kdy byl klášter založen, podle benediktýnské řehole měli bratři vykonávat především manuální práci, tedy kultivovat okolní krajinu, provádět řemeslné práce, nebo se věnovat vědě. Mniši do Orlové nikdy nepřinesli žádné výrazné vědecké ani umělecké hodnoty, jejich práce spočívala především právě v kultivaci a osídlování okolí. Na horní fotografii budova kláštera v roce 1909 a jak ho nyní můžete vidět:

 

 

Budova polského gymnázia, kam chodil např. herec pan Bronislav Poloczek, dnes na tomto místě můžete vyfotit jen tento památník: 

Synagoga v Orlové a vpravo polská škola.

 

"Nová kolonie" v Lazích, možná znáte název Důl Lazy - to patřilo k němu. 

Území staré Orlové, jak se jí dnes říká, tvoří čtyři lokality – Město, Zimný důl, Lazy a Kopaniny, kde dnes žije dohromady asi 1500 obyvatel.

Navzdory všemu, co původní Orlovou za posledních 100 let potkalo a co ji poznamenalo, odtud život úplně nezmizel. Je tu několik koloniálů, cukrárna, kavárna, prodejna drogerie, zahradních potřeb, květinářství a stavebniny. Co chybí, je hospoda.

Zachovalé je historické náměstí, jehož dominantou je katolický chrám Nanebevzetí Panny Marie a zbytek tvoří po jedné straně blok historických domů: poliklinika s několika ordinacemi, radnice - detašované pracoviště a také restaurace Orlovka. Nad schodištěm je samozřejmě orel.

 

 

 

 

 

Detašované pracoviště Městského úřadu Orlová. Dále na konci nízké přístavby přímo u parkoviště je pošta. V kopci nad náměstím pak dodnes stojí církevní Husův dům a ještě výše pak evangelický kostel. Zbytek centra původní Orlové, ale nejen jeho, padl za oběť důlním vlivům.

 

 

 

Na spodním levém snímku červená nízká budova je bývalý obchodní dům Orlovanka, kde jsme občas s maminkou nakupovaly, což si pamatuji a vpravo znak orla v dlažbě na náměstí. V původní Orlové byly většinou názvy spojeny s orlem, podle kterého město nese svůj název. Pověst uvádím v jiném článku.

 

Touto silnicí se přijíždí do staré Orlové ve směru od Karviné. Žlutá budova je bývalý benediktýnský klášter, dnes sídlo firem. Sjedete dolů, pak přes závory a jste na Starém náměstí.

 

Nejkrásnější dominanta Orlové - kostel a ulice vedoucí přes náměstí je pojmenovaná po Petru Cingrovi, který zemřel 4. listopadu 1920 ve Vídni.  Byl československý novinář a politik, za Rakouska-Uherska jeden z prvních sociálně demokratických poslanců Říšské rady, po vzniku Československa poslanec  a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Napadlo mě, jestli nynější senátoři budou mít také v našich městech své ulice? 

 

Na snímku je pohled na těžní věž bývalého Dolu J. Fučík 5 na území města Orlové a pak ukázka, jak ve staré Orlové dopadlo hodně obchodů a prodejen. Ta zeď ohraničovala zámecký park. V tomto kdysi krásném domě Valašské nábytkářské družstvo nabízelo obyvatelům nábytek.

Na jedné straně "daň za bývalou těžbu" - odvětrávání metanu z důlních prostor, na druhé  doklad podnikání v této oblasti. Můžeme se zastavit na kávičku a zákusek v cukrárně Fuchsie napravo od kostelních schodů. 

"Zlatý podzim" v Orlové.

Tato kočička pravděpodobně patří ke stálým obyvatelům Starého náměstí. Poblíž zastávky má svůj strom, kde si brousí drápky a možná tam někde i přespává. Je tam v hezkém prostředí, růžičky viditelně prošlé podzimními mrazíky stále kvetou. 

K památníku na snímku: Žulový balvan postavený na podstavci v blízkosti náměstí, odhalený v r. 1960 v upomínku čtyř obětí orlovské stávky 4. 4. 1925. Na náměstí ve Starém Městě si každoročně někteří připomínají tuto tragickou událost v rámci pietního aktu.

Brzy uplyne sto let od události a nevím, jestli tato jména v Orlové "věčně žijí". Orlová totiž žije svými problémy. Možná ještě jsou potomci, nejspíš pravnuci, ale svíčku tam asi nezapálí. Nevím... 

Než jsem obešla a vyfotila pomníček, kočička už našla svoji misku s jídlem, je vidět, že má místního patrona, který ji tam pravidelně krmí. 

Tato růžička z parku je symbolicky určena všem, kteří ve staré Orlové žijí a podnikají, protože to tam nemají lehké. A také spolku "Zapomenutá Orlová", že se snaží uchovat povědomí o zmizelé části města. 👍