Ze starého dobového tisku

 

 ... aneb trocha historie nikoho nezabije.

Obvykle se tiskovinou rozumějí dokumenty nesoucí informace textové, obrazové, notové... Dobový tisk z minulých staletí bývá nejen zdrojem informací a historickým pramenem, ale poskytuje možnost všimnout si, jak se český jazyk vyvíjel. Většinou čím starší tiskoviny, tím zajímavější. Je otázkou, jak budou na současný tisk a zprávy jednou pohlížet naši následovníci.

Dnes jsem vybrala ze Školského Věstníku z 20. ledna 1904:

Večery pro děti jsou zařízeny ve Vídni. V takových schůzích bývá po jednáno o otázkách školských: Přirozená výchova, o potravě dětí v době návštěvy školní, o nemocech školních, mládež alkohol, školní lékaři a jejich úkol, učí se tvoje dítě? Jak rodiče mají přispívati při vyučování, matka učitelkou, neděle otcův, jděte do přírody, přírodozpytné pokusy, dítky a kvítky, proč se učí dítky zeměpisu, co mají věděti o kvasidlech, návrh zábav dítek pro prázdniny atd.

 

Objednávejte potřebná semena, ale jen u firem osvědčených, českých. Nekupujte žádných novinek, obyčejně přemrštěně drahých. Čekejte až se novinky osvědčí, aneb až se — napálí druzí. Sejte mink (celer) do pařeniště nebo do truhlíku na okně světnice, ve které se topívá. Než vzejde, putuje do Říma. Totéž platí o květině letní sporýši (verbena hybrida). Nemáte-li zelnici na podzim hluboko zrytou a dobře pohnojenou, tedy učiňte tak na jaře co nejčasněji možno. S prospěchem jest polévati zelnici přes zimu močůvkou. Při zakládání zahrad ze linářských dbejte tří věcí: dobré půdy, v létě dostatku vlažné vody a slunce! Kde tyto podmínky scházejí, nedožijeme se při pěstování zeleniny nijaké radosti. K ozdobě školských síní a učeben doporučujeme těm, kdož jsou milovníky květin a nevsadili si do květníků na podzim cibulí a hliz květinových (hyacinty, tulipány, crocus a pod.), aby si zaopatřili levné a pěkné i vděčné prvosenky čínské a japanské (primula chinensis a p. japonica) a brambořík. Daří se jim dobře za okny učeben. Z listnatých rostlin, které ,se pro školy nejlépe hodí, doporučujeme velkolisté rostliny — kolokasie (colocasia, calla aethiopica). Vyvinuje v březnu i dubnu nádherný bílý květ zvláštního tvaru, jenž vydává příjemnou vůni. A'. (Z důvodu dlouhého načítání jsem nemohla vložit celý výřez z novin.)

***

Dobové vtipy z doby před 118 lety (tak je třeba na ně pohlížet): 

Dětský koutek. 

Učitel: „Kde se chovají kapři?" Žák A., který při výkladu o kapru, nebyl ve škole: „V nějakém starém hrnci". « 

* *

 Na počátku roku nařídil učitel nováčkům, aby si donesli příštího dne sla bikář, tabulku a kamínek. Druhého dne táže se Mařenky: „Kde máš tabulku?" „Maminka mi kupja v nedělu". Učitel, maje těch nováčků počet značnější, nato však zapomněl a následujícího dne spustí na Mařenku znova : „Kde máš tabulku ?" To už nemohla snésti Anežka Štěbetalova a zhurta se ozvala: „A či nevíte, že Vám včeraj pravěla, že ji maminka děprem v nedělu tabulku kupja?" 

 * * * 

Učiteli sběrateli přírodnin přinášeli brouky, motýle a jinou havěť. Najednou někdo při vyučování slabě zaťuká na dvéře učebny. Na chodbě stojí 4letý Antonek. „Oto sem Vam přiněs chrustá," povídá. „A co chceš za něho ?" „Kamyček". „Máš-li už tabulku ?" „Němam, ale Vy mi datě". 

Učitel dal tedy Antonkovi kamínek i tabulku (kus břidlice). Za pár dní uviděl Antonek učitele kráčeti vesnici. »Pane učitelu, byl dobrý ten chrust?« »Byl,« povídá učitel, »ale podruhé už chroustův nenos; už jich mám dost«.

***

Mezi základní školní potřeby prvňáčků patřila kdysi malá břidlicová tabulka. Pro současníky musím vysvětlit, já o tom vím od své babičky, která mi kdysi o tom vyprávěla. 

Bylo jich více druhů, dnes je můžeme vidět v muzeu. Fotky klikem zvětšíte.

 

Jednalo se o tenkou desku vyrobenou z černé břidlice vsazenou do širokého dřevěného rámu. Tabulky mívaly na jedné straně vyryté červené linky, druhá strana byla pouze černá a mohla tak sloužit nejen k psaní, ale též ke kreslení obrázků. Ke školní tabulce neodmyslitelně patřil „kamének“ (u nás se říkalo kamyček) na psaní a malá mazací houbička přivázaná k rámu obyčejným provázkem. Pokud ji žáček ztratil, dala se nahradit kouskem hadříku. Dřevěný rám chránil tabulku před odštipováním a občas se na něm objevilo i vyryté jméno majitele.

Nebyla špatná tahle školní pomůcka. Nevydařený pokus o napsání písmena anebo – nedej bože – špatně spočtený příklad se dal rychle vymazat a nahradit správným výsledkem, aby pan učitel nic nezpozoroval. Také obávaných kaněk se prvňáčci nemuseli bát. Břidlicové školní tabulky byly praktickou pomůckou, hlavně však levnou. Ve školách dobře posloužily zejména v dobách, kdy na tom stát a rodina nebyly ekonomicky příliš dobře. Počátkem 20. století a v době první světové války úplně nahradily sešity v prvním oddělení, jedno, dvou či vícetřídních chudých škol na Valašsku a ve Slezsku. Po 1. sv. válce se ve třídách vyměnil obraz císaře za portrét našeho prvního prezidenta, ale břidlicové tabulky zůstávaly. A na Valašsku dokonce i ve vyšších ročnících! Ještě v roce 1924 používali nejstarší žáci na obecné škole v Bacově na Bečvách kvůli nedostatku papíru břidlicové tabulky. Žáci tenkrát neměli skoro žádné pomůcky. Současní školáci si to umějí jen těžko představit. Až později se používala k psaní dřevěná pera s násadkami a inkoustem. V každé lavici měli skleněné kalamáře. Ty byly součástí lavice a učitel naléval inkoust. 

Starý kalamář na inkoust, do drážky se odkládalo pero.

Za jakéhokoliv počasí chodily děti každý den za vzděláním i dva kilometry pěšky.

Malí školáci a předškoláci mohou navštívit starou školu ve Valašském muzeu v přírodě a prožít si zde vyučování s použitím historických učebních pomůcek. Vyzkouší si například psaní na břidlicové tabulky nebo krasopis husím brkem a poznají průběh a způsob výuky v minulosti. 

Muzeum břidlice je v Budišově nad Budišovkou v Moravskoslezském kraji a takhle vypadá:

 

Na vzorku je vidět, jakou má tato hornina z jílovců a prachovců rovinnou štěpnost. Proto se z ní dělaly nejen tabulky do školy, ale hlavně střešní tašky. 

Na Muzeum břidlice navazuje veřejně přístupná přírodní expozice s názvem Břidlicová stezka. Měří přibližně 50 km a je rozdělena na pět vzájemně propojených tras a okruhů označených jako trasy A až E. Trasy spojují další naučné stezky a turistické cíle v Krajině břidlice. Stezka je určena pěším turistům i cyklistům.

Zdroj: taborsky.denik.cz, svkos.cz, nmvp.cz, Wikipedie