Kalendárium z Moravskoslezska: Prosinec

 

Připomínka historických událostí Moravskoslezského kraje uzavírá první rok této rubriky. Tentokrát za měsíc prosinec: 

Historické foto: Obchodní dům Baťa v Ostravě na Masarykově náměstí - dole je dnes restaurace, jinak budova slouží VZP

1. prosinec 1859

V tento den se v Třebovicích narodila Maria Josephine Sophie Stonawská, pozdější majitelka třebovického velkostatku, mecenáška, spisovatelka, básnířka píšící pod pseudonymem Maria Stona. Po smrti otce Josefa Stonawského stala Marie dědičkou rodinného majetku. V této době již opětovně žila v rodných Třebovicích, kam se vrátila po rozpadu manželství s Albertem Scholzem, ředitelem cukrovaru v Chropyni. Z manželství uzavřeného v roce 1881 vzešli dva potomci dcera Helena, pozdější významná sochařka, a syn Siegfried Albert, který zemřel předčasně roku 1939. Marie Scholzová se věnovala zejména svým uměleckým zálibám a z třebovického zámku vybudovala významné kulturní centrum, kde se setkávaly osobnosti nejen regionálního, ale i světového významu. Zemřela 30. března 1944 a pohřbena byla v rodinné hrobce u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Třebovicích.

1. prosinec 1889

Dne 1. 12. 1889 byla dokončena a uvedena do provozu nejstarší telefonní ústředna v Moravské Ostravě. Její zřízení se zdařilo po několika letech vyjednávání a příprav. Přestože jeden z nejvýznamnějších technických vynálezů moderní doby – telefon – byl na Ostravsku znám již od roku 1885, teprve na počátku roku 1889 se povedlo získat dostatek závazných přihlášek ke zřízení účastnické stanice. Těch bylo pro úspěšné zprovoznění ústředny zapotřebí alespoň třicet. Řízením výstavby telefonní infrastruktury v Moravské Ostravě byl pověřen Ing. Clemens Biegler a celkové investiční náklady dosáhly 14 tisíc zlatých. Původní počet 37 účastníků se 40 stanicemi se během prvních deseti let existence ústředny zvýšil téměř čtyřnásobně. Od devadesátých let 19. století byla Moravská Ostrava systematicky propojována s dalšími městy v rámci meziměstské telefonní sítě.

2. prosinec 1763

Na 2. 12. 1763 je datován první přesně lokalizovaný nález uhlí na Ostravsku. Učinil jej klimkovický mlynář Jan Augustin v údolí Burňa v Polské (nynější Slezské) Ostravě. Naleziště oznámil hornímu úřadu v Kutné Hoře s žádostí o vyslání zkušených horníků, kteří by jeho nález potvrdili. Jeho žádosti bylo vyhověno. Na Ostravsko přijel nejprve horník z Kutné Hory a po něm šichmistr Jan Antonín Alis, který o nálezu podal zprávu Královskému úřadu v Opavě. Alisův dopis je první úředně dochovaná zpráva o nálezu uhlí s udáním místa výskytu. Nález bohužel zapadl v zapomenutí, poněvadž se nenašel žádný podnikatel, který by se ujal těžby. Ani mezi obyvatelstvem zřejmě nebyl zájem o uhlí, jelikož v blízkých beskydských lesích bylo ještě dřeva dostatek. 

5. prosinec 1928

Dne 5. 12. 1928 se ve Vítkovicích konaly oslavy k stému výročí založení Vítkovických železáren. Slavnostního shromáždění v Závodním hotelu se kromě generálního ředitele Adolfa Sonnenscheina, Maxe Gutmanna a Louise Rothschilda zúčastnili i ministr dopravy Ladislav Novák oficiálně za čs. vládu, starosta a poslanec Jan Prokeš, rakouský generální konzul, zástupci čs. i zahraničních průmyslových svazů a technických škol, představitelé obchodních a živnostenských komor aj. Součástí programu byl mj. slavnostní poklep na první pražec plánované místní dráhy Mariánské Hory – Brušperk před budoucím nádražím v Zábřehu, otevření ještě nedokončené Jubilejní kolonie v Hrabůvce, promítání speciálního filmu a představení v českém i německém divadle. Večer předcházející dni oslav poznamenal nepříjemný skandál, kdy se ministr Novák cítil dotčen nedostatečně důstojným přijetím ze strany vedení závodu. Český národní tisk toho využil k požadování větší nacionalizace Vítkovických železáren, které označil za „tvrz němectví, germanizace a německé výbojnosti“. 

8. prosinec 1861

Dne 8. 12. 1861 se v Novém Jičíně v rodině soukeníka narodil Johann Justin Ulrich, později důsledně uváděný jako Hans Ulrich. Absolvoval nižší reálku a vyučil se stavebnímu řemeslu u novojičínského stavitele Thomase Chytila. V září 1883 se stal zástupcem stavbyvedoucího u stavební kanceláře Vítkovického horního a hutního těžířstva. V roce 1890 složil stavitelskou mistrovskou zkoušku a od roku 1893 provozoval samostatnou stavitelskou koncesi. Byl jedním z nejúspěšnějších stavebních podnikatelů na Ostravsku před vznikem republiky. Jeho firma známá zejména pod označením Mihatsch & Ulrich prováděla celou řadu soukromých i veřejných staveb na území dnešní Ostravy i v jejím okolí, jen v Moravské Ostravě šlo např. o budovy škol, městskou nemocnici či centrální lázně. Počátkem 90. let byl členem obecního výboru ve Vítkovicích a od roku 1896 zasedal v obecním výboru v Moravské Ostravě, kde se roku 1905 stal také městským radním. Kromě toho vykonával funkce ve správní radě Místní dráhy Ostrava–Karviná, v prezidiu Městské spořitelny a v Okresním silničním výboru. V květnu 1918 byl zvolen posledním starostou Moravské Ostravy v éře habsburské monarchie. Zemřel 7. 9. 1920 v Moravské Ostravě.

 

Poslední rakouskouherský starosta Moravské Ostravy Hans Ulrich

11. prosince 1935

V Ostravě zemřel sociálnědemokratický politik, poslanec Národního shromáždění a první starosta Moravské Ostravy v nově vytvořené Československé republice Jan Prokeš. V průběhu téměř dvacetiletého působení v čele města prokázal schopnost konstruktivního přístupu při řešení jednotlivých otázek v národnostně smíšeném městě. Byl vystavován kritice svých politických soupeřů, a to národních demokratů a lidovců pro značnou angažovanost v sociální sféře a věnování se problémům dělnictva. Příslušníky komunistického hnutí, se kterými nesympatizoval, byl pro změnu obviňován z nedostatečné revolučnosti. Po únoru 1948 se jeho jméno obyvatelům Ostravy nepřipomínalo. Byly odstraněny jeho portréty, bysta. O změnu pojmenování náměstí před Novou radnicí se přičinili hned v březnu 1939 představitelé německé okupační moci. K určité satisfakci došlo až v roce 1990, kdy náměstí bylo opět označeno jako Prokešovo.

12. prosinec 1936

Jako vrchol oslav stého výročí založení Severní dráhy Ferdinandovy se v zasedací síni Nové radnice v Moravské Ostravě konala 12. 12. 1936 slavnostní schůze správní rady společnosti. Schůzi řídil předseda správní rady, ministr JUDr. Vilém Pospíšil a účastnilo se jí na 170 představitelů průmyslu, finančnictví, obchodu, dopravy i zástupců čs. vlády, armády či veřejné správy. Hlavní projev přednesl generální ředitel Ing. Ladislav Jerie. Město Moravská Ostrava obdrželo k rukám starosty Josefa Chalupníka dar ve výši 1 milionu korun na stavbu starobince. Severní dráha Ferdinandova věnovala vedle jiného rovněž dar ve výši 250 tisíc korun městské nemocnici na nákup radiologického materiálu a Domu umění dar ve výši 120 tisíc korun. Po schůzi následoval společenský oběd v hotelu Palace, vyzdobeném v čs. státních i hornických barvách. Na ostravských šachtách Severní dráhy Ferdinandovy se toho dne nepracovalo a těžní věže byly večer slavnostně osvětleny.

13. prosinec 1875

Právě 13. 12. 1875 se konala ustavující schůze Moravskoostravského bruslařského spolku (Mährisch-Ostrauer Eislaufverein). Jednalo se o nejstarší sportovní spolek na území dnešní Ostravy. Jeho prvním předsedou se stal advokát JUDr. Carl Richter, funkci místopředsedy převzal JUDr. Gustav Fiedler. Pod stanovami spolku byli podepsáni rovněž Carl Leichner, krejčí v Moravské Ostravě, jenž vykonával funkci ledmistra, Hubert Dundalek a Carl Bohdalek. Spolek měl v dobách největší slávy přibližně 250 členů a významně přispěl k rozvoji bruslařského sportu na severovýchodě Moravy a ve Slezsku. Zřídil ve městě první veřejné kluziště, které se nacházelo na tzv. Svinském trhu (v místech dnešního Divadla Antonína Dvořáka). Zvýšený zájem bruslařů si záhy vynutil rozšíření kapacity o provizorní ledovou plochu na tzv. Dinglerových polích u jámy Jindřich. V pozdější době vznikl víceúčelový areál poblíž montánní dráhy. Spolek fungoval nepřetržitě až do září 1939, kdy musel z nařízení říšského protektora ukončit činnost a jeho majetek přešel do vlastnictví města. Po válce již jako německý spolek obnoven nebyl.

15. prosinec 1979

Nová 180 metrů vysoká televizní věž v Hošťálkovicích v ulici Aleje byla slavnostně uvedena do provozu 15. 12. 1979. Stavba v hodnotě 84 milionů korun byla dílem Pozemních staveb Ostrava, ocelovou konstrukci postavily Hutní montáže, vysílač vybavila Tesla Hloubětín. Současně byl zprovozněn rekonstruovaný televizní vysílač na Pradědu v nadmořské výšce 1492 m. Oba podstatně zlepšily příjem televizního signálu I. a II. programu na severovýchodní Moravě a ve Slezsku.

16. prosinec 1897

Tohoto dne rozhodla správní rada Živnostenské banky pro Čechy a Moravu o zřízení své filiálky v Moravské Ostravě. Pro Ostravsko se jednalo o významný hospodářský krok v rovině národně politické. V pořadí desátá filiálka kapitálově nejsilnější nacionálně české banky přinesla do regionu potřebné zlepšení finančních podmínek národnostně české střední podnikatelské vrstvy v jejím konkurenčním boji s německým kapitálem. Zajišťování všech potřebných náležitostí se ujal zdejší advokát JUDr. Edmund Palkovský, vůdce politického tábora mladočechů. Společně s ostravským obchodníkem Konstantinem Grünwaldem ml. zasedl v představenstvu filiálky, jejíž vznik měl mj. přímou spojitost se založením Českého akciového pivovaru v Moravské Ostravě. Prvním klientům se moravskoostravská pobočka Živnobanky otevřela v únoru následujícího roku.

18. prosinec 1786

Dne 18. prosince 1786 byl sepsán protokol, podle něhož nájem vinného regálu v Moravské Ostravě obdržel Filip Jakub Kudělka, tehdy purkmistr, pernikář a bohatý majitel dvou šenkovních domů č. 14 a 15 na náměstí (dnes Masarykovo náměstí) a selského dvorce na předměstí. Podle protokolu se Kudělka stal prvním pachtýřem vinného regálu (právo šenkovat víno) na tři roky za roční nájemné 903 zlatých. První vinárna ve městě se tak nacházela v domě č. 14 na radniční straně náměstí. O tomto hostinském domě, který poskytoval rovněž možnost ubytování pro pocestné, je zápis v nejstarší ostravské gruntovní knize již z roku 1637.

20. prosinec 1923

Podle rozhodnutí československé vlády ze dne 20. prosince 1923 se původní návrh na sloučení patnácti moravských a slezských obcí v jediné Horní město Ostravu omezil pouze na sedm moravských obcí Moravskou Ostravu, Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Hrabůvku, Novou Ves a Zábřeh nad Odrou, které se od 1. ledna 1924 spojily v jednu místní obec pod názvem Moravská Ostrava. Do jejího čela byl jmenován Jan Prokeš, dosavadní předseda správní komise města Moravská Ostrava. Sloučením se rozloha města více než zpětinásobila, neboť z původních 775 ha vzrostla na 4 028 ha. Počet obyvatel stoupl z původních 42 tisíc na 113 tisíc.

20. prosinec 1958

Ke dni 20. 12. 1958 začala být Ostrava a zejména její část Poruba zásobována pitnou vodou z kružberské přehrady na řece Moravici. Přivaděč vody z nádrže Kružberk o celkové délce 42 km se začal stavět v roce 1954. V první fázi stavby bylo nutno vylámat a vybetonovat 12 km skalních štol, při čemž se spotřebovalo více než 90 tun střeliva a přes 25 tisíc kubíků betonu. Při pokládání ocelového potrubí o úhrnné váze 10 tisíc tun bylo zapotřebí vykopat přibližně 120 tisíc tun zeminy a k přepravě trub bylo nasazeno přes tisíc železničních vagonů. Voda putovala z přehrady nejprve do úpravny v Podhradí, odtud do vodojemu v Krásném Poli a následně do ostravské vodovodní sítě. Kružberský vodovod zpočátku dodával jen 250 litrů vody za sekundu, ovšem jeho maximální kapacita byla dimenzována na příliv až dvou tisíc litrů za sekundu.

 

Vodní nádrž Kružberk

21. prosinec 1857 

V Příboře se  narodil Rudolf Ludwig, významný představitel českého národního školství a dobrovolného hasičstva na Ostravsku. Od roku 1895 působil v Moravské Ostravě na české měšťanské škole, jejímž ředitelem se později stal. Od roku 1907 až do roku 1926, kdy odešel do penze, byl navíc také okresním školním inspektorem. Vedle předsednictví v učitelském spolku Komenský se angažoval v dobročinných spolcích a organizacích pečujících o nemajetnou školní mládež. Měl mimořádné zásluhy o rozvoj českého dobrovolného hasičstva, v jehož rámci vykonával mnohovrstevnatou organizační, metodickou a odborně technickou práci. K jeho zálibám patřila turistika a cestování. Podílel se na vzniku moravskoostravského Klubu českých turistů, podnikl řadu poznávacích cest do zahraničí. Rudolf Ludwig zemřel 3. 1. 1943 v Moravské Ostravě.

 

22. prosinec 1763 

Vypukl požár v Moravské Ostravě.  Ihned se sešla na radnici městská rada a modlitbou žádala sv. Floriána, aby změnil směr větru. Také v Ostravě se udržoval floriánský kult. I zde věřili měšťané v nadpřirozenou sílu sv. Floriána, který byl v našich zemích uctíván jako patron ohně, ochránce před nebezpečím požáru a povodně. Z vděčnosti zato, že jejich prosbu vyslyšel, mu pak postavili měšťané na náměstí barokní sochu v životní velikosti. Tato socha zdobila dnešní Masarykovo náměstí v Moravské Ostravě do roku 1960, kdy byla z ideologických důvodů, stejně jako mariánský sloup, odstraněna. Znovu byla na Masarykovo náměstí slavnostně instalována v roce 2008.

24. prosinec 1870

Tento den se v Dolních Studénkách na Šumpersku narodil Jan Kranich. Od roku 1891 působil jako učitel, v letech 1905–1921 jako profesor Státního učitelského ústavu v Polské Ostravě, později profesor Horní školy v Moravské Ostravě. Byl veřejně činný v řadě spolků a organizací. Vedl kulturní odbor Matice osvěty lidové, stal se předsedou Okresní péče o mládež ve Slezské Ostravě a z titulu této funkce zřídil a vedl dětský domov v Čeladné. Byl jedním z prvních propagátorů radiofonie a zřízení stanice rozhlasu v Ostravě. Věnoval se rozvoji a popularizaci přírodních věd. V roce 1903 založil a až do roku 1921 redigoval časopis Příroda. Ilustrovaný měsíčník přírodovědecký. Na počátku 20. století spoluzakládal Přírodovědeckou společnost v Moravské Ostravě a v letech 1921–1932 stál v jejím čele jako předseda. Zemřel 28. června 1932 v Ostravě.

29. prosinec 1950

Dne 29. 12. 1950 byl zahájen provoz na tramvajové lince Ostrava-Přívoz-Petřkovice-Hlučín, který usnadnil dopravní spojení Hlučínska s Ostravskem. Již návrh z roku 1903 počítal s tramvajovou linkou vedoucí z Přívozu přes Petřkovice až ke kostelu v Ludgeřovicích. V roce 1925 upozornil slezský zemský prezident Josef Šrámek na skutečnost, že „životní otázkou pro Petřkovice je rychlé spojení s Ostravou, což se může stát jedině elektrickou tramvají“. Tramvajová linka byla nakonec realizována až na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století jako jednokolejná Trať míru. Konečnou stanicí v Ostravě bylo Mírové náměstí ve Vítkovicích, od května 1959 Bělský les a od května 1970 nádraží ve Vítkovicích. Tramvaj linky č. 1 byla v provozu až do konce roku 1982.  

Foto: Trať Míru, první jízda tramvaje č. 17 na trati Vítkovice-Petřkovice, snímek z trati u kina Svoboda v Ostravě-Přívoze, 1950

30. prosinec 1845

Tento den byla nařízena krajským úřadem v Hranicích výstavba silnice spojující Moravskou Ostravu s železničním nádražím v Přívoze. Její stavbu město s odvoláním na tíživou situaci městské pokladny neustále odkládalo. Jen pár týdnů před zahájením provozu na železnici v dubnu 1847 uzavřelo město smlouvu se společností Severní dráhy, která se zavázala silnici vybudovat, pokud Moravská Ostrava zajistí potřebné pracovní síly. Z původní nevalně udržované polní cesty se stala okresní Nádražní silnice. Byla přesně vytyčena, zpevněna štěrkem a její trasa byla poněkud napřímena, takže zatímco předtím do císařské silnice (28. října) ústila zhruba v místě uprostřed dnešního bloku Ostravice-Textilie, nově se na ni napojovala takřka kolmo, jak je tomu stále i dnes. Teprve v roce 1893 byla úředně pojmenována Nádražní třídou, předtím ji lidé nazývali „cestou k banhofu“. 

 

Na snímku z atelieru Wenzel Wenzel je pohled na Nádražní ulici směrem do Přívozu. Fotografie byla pořízena před rokem 1903.

31. prosinec 1912

Pravou silvestrovskou zábavu v restauraci hotelu Zuber v Pivovarské ulici v Moravské Ostravě zažili štamgasti 31. 12. 1912. Lednový článek z Nového roku 1913 v novinách Ostrauer Zeitung Tagblatt přinesl pod titulkem Silvestr v našem městě podrobný výčet míst oslav silvestrovského večera v ostravských hostincích a kavárnách. Například tehdejší ostravská honorace slavila silvestr v jídelně hotelu Imperiál nebo v restauraci Německého domu. Mezi další oblíbená místa silvestrovského setkání a večírků patřily kavárny Royal, Bristol s Americkým barem, Centrál, Union, Grand-Café, Austria či vinárna Mansky v Nádražní ulici a mnoho dalších menších podniků. Autor článku zhodnotil, že Silvestr 1912 v Ostravě proběhl opravdu velkolepě. 

Zdroj: ostrava.cz, moravskoslezsky.denik.cz