27. březen nenudil - tkaničky, Karlštejn až k písni M. Kubišové

Jsou dny, na které se nezapomíná. Každý den se něco děje. Někdy vás to poznamená, jindy se stane něco, o čem se ani nedovíte, přitom to  může mít význam pro lidstvo. Jako třeba tkanička. Řeknete maličkost? Ano, velká není, ale zkuste chodit v botách bez tkaniček. Někdo namítne, že je suchý zip. Ano, teď je, ale kdysi  to lidé neznali. 

Máte boty, které zavazujete tkaničkami? Divná otázka, že... Takové tenisky, pokud nejsou na suchý zip, jsou toho příkladem. Dnes je totiž výročí, kdy v roce 1790 (u nás za Josefa II.), si jeden Angličan nechal zavazování bot tkaničkami patentovat. 👏

Šňůrky do bot jsou prý s námi odjakživa, co se člověk obouval. Staly se samozřejmostí a dokonce se podle nich měří i míra vyzrání v dětství: Šestileté děti by si měly umět bez pomoci uvázat šňůrky jako důkaz toho, že mají správně koordinovanou motoriku a hlavičky fungují tak, jak mají.

Historie říká, že první boty na šněrování byly už boty označené jako Areni-1. Je to jednodílná kožená obuv z pravěku, která se v roce 2008 našla v arménské jeskyni Areni-1 a má primitivní šněrování ze slámy a kůže. Stáří obuvi se odhaduje na 5500 let. Podobně se údajně obouval i ledový muž Ötzi o nějaké dvě století později. Jeho šňůrky byly vyrobeny z lipové kůry. Staří Řekové a Římané si své sandály přivazovali na nohou koženými šňůrkami. Prý v těchto časech bylo zvykem vysmívat se lidem, kteří si boty špatně zavazovali. Tyto kultury  nenáviděly nedbalost ve vzhledu a věřily, že to něco o člověku prozrazuje.

Ve středověku už boty mají háčky a očka, kterými se šňůrky vpředu nebo na boku protahují. V alžbětinském období šňůrky vypovídaly o společenském statusu. Poddaní měli šňůrky ze surové kůže, bohatí nosili kožené boty s přezkou a stužkovými šňůrkami.

Přestože šňůrky jsou tedy staré jako lidstvo samo, 27. března 1790 si je jako svůj vynález nechal patentovat Angličan Harvey Kennedy. Opět další Kennedy na scéně, tentokrát "tkaničkový". Co Kennedy ve skutečnosti vynalezl, však nebyly šňůrky, ale tzv. návlečka (aglet).

  

Česky se tomu říká "návlečka".

Aglet je malé plastové nebo kovové pouzdro na konci šňůrky a jeho úkolem je chránit šňůrku před roztřepením a usnadňuje navlékání do bot. Aglet se v té době psalo jako „agilite“, což pochází ze staré francouzštiny a výrazu „aiguillette“. Šňůrky s agletem se staly každopádně hitem.

 

Zavazování tkaniček nemusí být nudné! Kreativní způsoby, díky kterým vaše boty získají originální vzhled:

 

  

V roce 1932 legendárnímu modelu Converse Chuck Taylor přibyly dvě dírky z boční strany svršku boty. Ačkoliv se může zdát, že jejich hlavní funkcí byla ventilace, ve skutečnosti sloužily k provlékání tkaniček. Zajišťovaly lepší stabilitu při hře basketbalu.

___________________________________________________

Právě dnes je tomu přesně 667 let, co byl slavnostně za přítomnosti Karla IV. otevřen hrad Karlštejn, hrad, který zná každý. Ročně ho navštíví více než 200 tisíc výletníků. Pak se nemůžeme divit, že se okamžitě na prohlídku nedostaneme a těm davům by se možná samotný Karel IV. nestačil divit. 

Gotický hrad Karlštejn nechal postavit Karel IV. původně prý jako skromné sídlo a plán uložit zde korunovační klenoty pojal až později někdy kolem roku 1356. Slavnostní zahájení stavby za přítomnosti Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic proběhlo 10. června 1348, zatímco vlastní stavba Karlova reprezentačního sídla probíhala mezi lety 1348–1357. České korunovační klenoty sem byly převezeny na začátku 15. století a stalo se tak pravděpodobně na příkaz Karlova syna Václava IV. O hradě jsem už psala ZDE .

   

Karel IV. přejímá ostatek od neznámého vladaře, kopie nástěnné malby z kostela P. Marie na Karlštejně, pořízená 1574-1575 Matoušem Ornysem. Praha, Národní galerie.

Slabinou Karlštejna bývala voda. Kutnohorští havíři, kteří hloubili studnu, na ni ani v úrovni podhradního potoka nenarazili. Proto spojili vyraženou cisternu štolou s potokem. Tato skutečnost musela zůstat v přísné tajnosti. Při obležení hradu by totiž dobyvatelům stačilo přívod vody do štoly zahradit a posádka - bez dostatečného přísunu tekutin - by byla nucena se brzy vzdát.

______________________

Do třetice všeho dobrého a v tomto velikonočním období to bude hudba. Možná tuto píseň nebudete znát, ale zajímavé je, čím se autor textu inspiroval v roce 1963.

27. března roku 1963 Marta Kubišová natáčí svou první píseň. Skladatel Harry Macourek a textař Jiří Štaidl napsali píseň Neotočím večer vypínačem pro divadelní představení pardubického divadla Stop. Píseň se také stala jejím prvním studiovým snímkem. Natočila ho ve studiu Pouchov Československého rozhlasu v Hradci Králové.

 

Zdroj: Wikipedie, blog.eobuv.cz, www.robelshoes.cz/blog, http://www.simonak.eu, YouTube

Přeji všem úspěšný den, i když je "Škaredá středa". 

Zvyky velí půst a úsměv 😃

Ačkoli by tedy bylo logické se „škaredit“, doporučují tradice pravý opak – měli byste se smát a radovat, protože nálada tohoto dne údajně vydrží po každou další středu v následujícím roce. Takže se klidně i můžete trochu přemlouvat, ale nasadit rovnou úsměv bude jistě lepší varianta.

Jaké jídlo na Škaredou středu?

I když to škaredění si naši předkové prý užívali – dokonce i jídlo si „vylepšovali“ tak, aby vypadalo škaredě. Klasickým jídlem byl bramborák, který se ovšem natrhal na kousky, aby to  nevypadalo ani trochu vábně. Tímto dnem navíc začínal třídenní půst, kdy se hodně jedl hrách a čočka.

Úklid během Škaredé středy měl být důkladný a odstranit z domu všechnu špínu a saze z komína, ale také měl symbolický význam – měl vyhnat všechno zlé, včetně duchů a zimní tmy. Úklid se neprováděl jen doma, kde ho měla na starost hospodyně. Hospodáři měli na starost dvůr i chlévy.

Aby se hospodyně během toho úklidu zřejmě nenudily, tak se pekly jidáše, tedy pečivo, které připomíná oprátku, na níž se Jidáš oběsil. Jidáše se dnes sice pekly a pečou, ale měly by se jíst až na Zelený čtvrtek, tradičně pomazány medem.