Návštěvníci mého blogu vědí, že vedu rubriku "Z našeho kraje" a velmi ráda uvádím něco, co příliš známé není a to, že se o tom média nezmiňují, neznamená, že to snad "neexistuje" nebo je to horší. K Moravskoslezskému kraji patří i Bílovec a ten je v okr. Nový Jičín. Chtěla bych se několika články věnovat i této části republiky, kde žijí lidé, kteří si to zviditelnění zaslouží. Co jinak já, kromě blogu, mohu pro ně udělat? Jednou z částí Bílovce je dnes část Lubojaty, dříve to byla samostatná obec. Znám to tam i díky tomu, že odtud pocházela moje teta. Dnes začneme pověstí o "černém kocourovi", která je i výchovná, protože na tom si naši předkové dávali záležet. 👍
Uvědomila jsem si, že stejnojmennou povídku napsal Edgar Allan Poe, známý americký autor hororových a vědeckofantastických povídek, ale spíše než jeho povídku Černý kocour budete znát Jámu a kyvadlo.
"Když chceš nablýskané vysoké boty z kůže, vydělej si na ně poctivou prací," říkávala synovi. Ten pokaždé jen kroutil hlavou a bylo mu to moc divné, nač paňmáma šetří tolika peněz.
Žena den ode dne slábla a churavěla. Proto si jednoho rána zavolala syna a pravila: "Už brzy si mě vezme Pán Bůh. Mým jediným přáním je, abys mi nechal po smrti postavit ke slávě boží kříž, tam na té pěšině, kde se rozděluje cesta na Bílovec a Lhotku, slibuješ?"
Syn přikývl a slíbil, že určitě splní její poslední přání.
Matka mu tedy podala truhličku, kde byly uschovány všechny peníze a neuběhl ani týden a vydechla naposledy.
Když byla pochována, synovi se nechtělo vyhazovat tolika peněz pro tak nesmyslnou prosbu matky a také na ni brzy zapomněl. Konečně si mohl začít užívat všeho, co hrdlo ráčí, vysedávat v šenku až do ranního kuropění, kasat a naparovat se v drahém oblečení před místními děvčaty. Ale truhlička nebyla bezedná a tak, když už nebylo pro co do ní sáhnout, začal se na místě, kde měl být postaven kříž, pokaždé o půlnoci zjevovat velký černý kocour. Měl velké ohnivě rudé oči a ocas dlouhý čtyřicet loktů. Nikomu nic nedělal. Jen tak tam tiše sedával, smutně se po kolemjdoucích díval, jakoby na něco čekal.
Lidé se tomuto místu začali vyhýbat, ale nepřestávali si o něm povídat. Lámali si hlavu, co jen ta kočka může chtít. Začali podezřívat syna zemřelé.
Nikdo nevěděl o jejím posledním přání, ale v synovi se po čase přeci jen hnulo svědomí, také proto, že si na něj lidé ukazovali.
Začal tedy pracovat jako čeledín u místního statkáře. Poctivě střádal každý halíř, který si vydělal. Štípal dříví za dva i další těžké roboty se nebál, už jen aby měl dost na to, aby mohl postavit kříž ke slávě boží pro svou zemřelou matku.
Statkář byl uznalý člověk a dobře odvedenou práci dokázal jaksepatří ocenit.
Brzy se truhlička naplnila slušným jměním a tak bylo konečně matčino přání splněno.
Od těch dob se už podivný kocour nikdy neukázal. Mládenec začal vést poctivý život a také mu bylo dobře. Brzy si našel nevěstu a žili dál v malé chaloupce v Lubojatech.
Více zde: https://strasidylka-z-poodri.webnode.cz/products/cerny-kocour-lubojaty/
"Když chceš nablýskané vysoké boty z kůže, vydělej si na ně poctivou prací," říkávala synovi. Ten pokaždé jen kroutil hlavou a bylo mu to moc divné, nač paňmáma šetří tolika peněz.
Žena den ode dne slábla a churavěla. Proto si jednoho rána zavolala syna a pravila: "Už brzy si mě vezme Pán Bůh. Mým jediným přáním je, abys mi nechal po smrti postavit ke slávě boží kříž, tam na té pěšině, kde se rozděluje cesta na Bílovec a Lhotku, slibuješ?"
Syn přikývl a slíbil, že určitě splní její poslední přání.
Matka mu tedy podala truhličku, kde byly uschovány všechny peníze a neuběhl ani týden a vydechla naposledy.
Když byla pochována, synovi se nechtělo vyhazovat tolika peněz pro tak nesmyslnou prosbu matky a také na ni brzy zapomněl. Konečně si mohl začít užívat všeho, co hrdlo ráčí, vysedávat v šenku až do ranního kuropění, kasat a naparovat se v drahém oblečení před místními děvčaty. Ale truhlička nebyla bezedná a tak, když už nebylo pro co do ní sáhnout, začal se na místě, kde měl být postaven kříž, pokaždé o půlnoci zjevovat velký černý kocour. Měl velké ohnivě rudé oči a ocas dlouhý čtyřicet loktů. Nikomu nic nedělal. Jen tak tam tiše sedával, smutně se po kolemjdoucích díval, jakoby na něco čekal.
Lidé se tomuto místu začali vyhýbat, ale nepřestávali si o něm povídat. Lámali si hlavu, co jen ta kočka může chtít. Začali podezřívat syna zemřelé.
Nikdo nevěděl o jejím posledním přání, ale v synovi se po čase přeci jen hnulo svědomí, také proto, že si na něj lidé ukazovali.
Začal tedy pracovat jako čeledín u místního statkáře. Poctivě střádal každý halíř, který si vydělal. Štípal dříví za dva i další těžké roboty se nebál, už jen aby měl dost na to, aby mohl postavit kříž ke slávě boží pro svou zemřelou matku.
Statkář byl uznalý člověk a dobře odvedenou práci dokázal jaksepatří ocenit.
Brzy se truhlička naplnila slušným jměním a tak bylo konečně matčino přání splněno.
Od těch dob se už podivný kocour nikdy neukázal. Mládenec začal vést poctivý život a také mu bylo dobře. Brzy si našel nevěstu a žili dál v malé chaloupce v Lubojatech.
Více zde: https://strasidylka-z-poodri.webnode.cz/products/cerny-kocour-lubojaty/
Hani to moc zajímavá pověst a jistě zajímavé místo, kde zřejmě kříž dodnes stojí. Ráda jsem si pověst přečetla. Je to opravdu zajímavé i výchovné. Kolik pověstí se k mnoha místům váze a ani o nich nevíme že? Přeji Ti krásný den.
OdpovědětVymazatJsem ráda, Jari, že se Ti pověst líbí. Já si také myslím, že v Lubojatech ten kříž možná je, ale už jsem tam dlouho nebyla. Bylo to rodiště mé tety, je to dávno, co zemřela a už tam nejezdím. Máš pravdu, že mnohdy mají i malé vesnice své pověsti, asi to vytvořili lidé, co tam žili a hodně si všímali i maličkostí.
VymazatMěj příjemný příští týden. 👍
Hani to moc zajímavá pověst a jistě zajímavé místo, kde zřejmě kříž dodnes stojí. Ráda jsem si pověst přečetla. Je to opravdu zajímavé i výchovné. Kolik pověstí se k mnoha místům váze a ani o nich nevíme že? Přeji Ti krásný den.
OdpovědětVymazatHani, zajímavá pověst. 👍
OdpovědětVymazatDíky, taky mě pověst zaujala. ☺
VymazatPěkná Těším se na další povídání i Bílovci. Moje dcera žije v okr. Nový Jičín, ale v Bílovci jsem ještě nebyla.
OdpovědětVymazatMaruško, začala jsem tvořit články o Bílovci a některé už vyšly. Od vás to není tak daleko, tak se tam možná někdy za pěkného počasí vypravíš. Dám pár tipů, co se tam dá navštívit. 👍
VymazatNo, Hani, myslela jsem, že bude navá rubrika - světová literatura :o) Jen ty Lubojaty tam nějak nepasovaly :o)
OdpovědětVymazatDěkuji za další zajímavost a přeji příjemný den, Helena
Helenko, rozesmála jsi mě, ale já bych klidně takovou rubriku zvládla... Pár pověstí mám v rubrice Báje a pověsti a ještě tam průběžně něco přibude. 👍
VymazatJsem ráda, že je pořád co nového a zajímavého přidávat a přeji úspěšný nový týden. ☺
Hanko, moc hezké vyprávění a výchovné.👍
OdpovědětVymazatAno, taky se mi to líbilo. ☺
Vymazat