To je také Ostrava: jarní procházka Bělským lesem

Téměř každé město má něco, čím se lidem zafixuje do paměti. To, co nějak vyčnívá, co je nápadné. Praha má svůj Hrad, Kutná Hora svoji "Barboru" nebo Rožnov má skanzen = Národní muzeum v přírodě. Lidé tam třeba ani na prohlídce nebyli a okamžitě se jim vybaví něco, co navozuje libé nebo nelibé pocity. A tak, aniž si to uvědomí, většinou si "zaškatulkují". Co ano a co ne. Co dříve uviděl návštěvník v Ostravě? Nešlo přehlédnout těžní věže ve městě, koksárenské komíny, které neustále "kouřily" a dostalo to přezdívku "ostravské Hradčany". Nad hlavou potrubí, a ne jedno, ještě dávněji i vozíky s uhlím. Byla to taková lanovka na dopravu uhlí. Samozřejmě, hlavně větrem, se ten uhelný prach dostal do ovzduší, někdy vám to skřípalo mezi zuby, a když vám kousek padl do oka, tak jste si ho prostě vyndali. K tomu neustálý ruch, protože to byly hlučné provozy, tady se "robilo", sem se nejezdilo odpočívat. Kdo se v tom narodil, třeba jako já, bral to jako běžnou součást města a to, že jste na bílém či žlutém oděvu měli brzy pár černých teček, bylo normální. Ale z Čech, z jižní Moravy nebo ze Slovenska i z Haliče sem přicházely tisíce lidí. Ne z lásky k městu, ale za prací. Takže majetný člověk sem nešel. Na získání vyššího výdělku, tím i povznesení životní úrovně a získání bytu jim Ostrava byla dobrá. To zase je třeba také otevřeně napsat. A ještě, je rozdíl mezi dolem a dolem, tady byly vždy jen hlubinné doly, protože je tu černé uhlí, které je hluboko a ne povrchové dobývání nebo nepříliš hluboké doly na hnědé uhlí. O dolech, tady každý říkal šachta, vím toho dost. 

Ostrava nejsou jen místa spojená s koksovnou Karolina, kterou podnikatel Salomon Rotschild (žil v letech 1774-1855 a je tu po něm ještě zámeček) postavil v centru města. Chápete, v centru města byla koksovna a protože se koks dělá z černého uhlí, hned vedle byl důl. Kde to měli, že? Ale to není všechno, podnikatelům se ostravské uhlí zamlouvalo, tak vedle byla i Schülerova huť (Schüler byl opavský bankéř). Myslíte, že jim šlo o životní prostředí? To je ve stručnosti podstata toho, proč Ostrava dostala přízvisko "černá". 

Dnes je na tom místě nákupní a zábavní centrum Forum Nová Karolina (Caroline byla Rotschildova manželka) a mnozí ani nevědí, po čem šlapou. Nedávno jsem měla článek, který představil málo známá místa. Bělský les je také místem, se kterým by vzdálený obyvatel republiky Ostravu nespojoval. Je to i městská čtvrť, kam chodím na oční kliniku. Před Vánoci tam večer zářila světelná zvířátka a tvořilo to krásnou vánoční atmosféru. Na jaře jsme se tam vypravili znovu, v době naší návštěvy ještě chybělo olistění, kdy zeleň dodá lepší vzhled "lesa", ale tohle je lesopark.

Bělský les prošel revitalizací a nazvali to "Cesta vody". Je jí tam dost, proto jsou tam dřevěné klikaté chodníky, je to tzv. Hadí chodník. Také tu připomínají starého dobrého Vincenta Priessnitze, jehož studené obklady jsou nejznámější. Jeho metody léčby si můžete přečíst na fotografii. Na vlastní oči jsem viděla, že lidé to berou vážně. Dokladem je paní na fotografii, zrovna tam byla a vlezla do studené vody, se smíchem tvrdila, že sem chodí pravidelně. Prochází se tam kolem zábradlí, jak je na fotu. Nevadilo jí, že ji lidé fotili, jen tvář jsem ji upravila. 

Došli jsme ke kapličce a křížové cestě. Líbí se mi, že tam člověk nejen prochází, ale jak vidíte na panelu Voda - základ života, je to tam i poučné. 👍

Všechny stromy nejsou zdravé a tak lesopark se musí čistit.

 Procházkou na vzduchu dostanete i na něco chuť, tak jsme si dali placky a halušky s bryndzou. 

 

 

Obr - hlídač mokřadu.