Ostrava - místa netypická, přesto zajímavá

Každé město má na svém katastru místa, která při pohledu na mapu jsou "město", ale vypadá to tam jako na vesnici. Asi je to procesem připojování vesnic k městům. Poznala jsem to i v Praze, když kamarádka bydlela na sídlišti Lhotka, kde kousek za domem byl les a nevypadalo to jako v hlavním městě.

Tak i já vás dnes zavedu do míst, která jste nejspíš neviděli. Lidé, hlavně z daleka, mají stále zafixovanou představu, že Ostrava je zkrátka "černá" a těžko jim vymluvíte, že šachty tam už nejsou a pokud je někde těžní věž, je to už technická památka. Nebo názor, že všichni "mluvi kratce, bo maju kratke jazyky" a oni to viděli v televizi u Rudy z Ostravy, ale to byla jeho image. Také názor, že ve městě musí nutně být málo zeleně, což mně osobně se nezdá, ale někdo to tak slyšel, tak to je "pravda". 

Dnes na virtuální pouti uvidíme kousek té ostravské přírody, navštívíme i několik kostelů a nevynecháme ani památníky. Zachytila jsem i něco ze sochařské tvorby a rarit města. Tak pojďme na to. Začneme ve Svinově, který mnozí znají jako rychlíkovou stanici. Taková tramvajová linka tu kdysi jezdila (foto internet): 

Konečná stanice Klimkovice s motorovým vozem číslo 50 a vlečným vozem 199. Nádražní budova typu 16/H byla typizovanou stavbou pro místní dráhy v předlitavské části rakousko-uherské monarchie. Další snímek ukazuje nákladní tramvaj.

U budovy nádraží Ostrava-Svinov je tato bronzová socha nazvaná Levitace. Předpokládám, že sochu zná hodně lidí, hlavně ti, kteří míří na vlak. Když jsem ji před lety viděla poprvé, vzpomínám si, jak jsem ji fotila a smála se, co to sem dali. Přece jen u nádraží bych čekala něco jiného, možná babička s kufrem by mě nerozesmála, ale to je reakce na nové dílo. Dnes, když vím, že autorem je v Ostravě známý sochař David Moješčík, autor soch Věry Špinarové a L. Janáčka, říkám, že Levitace se mu ze všech soch povedla nejlépe. Nebo ty další jsme (zatím) nestrávili.

Svinov je bývalé město a od května 1957 městská čtvrť Ostravy. Rozkládá se na levém břehu Odry, což má vliv na to, že  zástavba je ve slezské části Ostravy, zatímco východní okraje zasahují na Moravu. Takže v jedné městské čtvrti jste chvíli ve Slezsku, ale brzy zase na Moravě. 😉

Já si vždy vzpomenu na svého pradědečka z mamčiny strany. Když přišel do Ostravy, jeho začátky byly právě ve Svinově. Proč, to se už nedovím. Důvodem může být Severní dráha cís. Ferdinanda, pokud takto vlakem přicestoval...

V Sadu Čs. armády je pomník obětem 2. světové války, to se zrovna hodí, v těchto dnech je výročí. Pokračujeme k Husovu sboru, který byl postaven v letech 1933-34 podle návrhu svinovského stavitele Valentina Stojeby. Věž má výšku 23m a u schodů jsou pamětní kameny z míst, kde pobýval M. Jan Hus - Krakovec a Kozí hrádek. Je tam také něco, co asi v katolickém kostele neuvidíte -  do zdi byla uložena prsť ze zahraničních legionářských bojišť: ukrajinského Zborova, francouzského Terronu a italského Doss Alta.

Sakury odkvetly a cesta zrůžověla okvětními lístky, připomínala cestu pro svatebčany. 

Přešli jsme přes Porubku - místní říčku a došli jsme k dalšímu kostelu Krista Krále, který je jen o málo starší než ten husitský. Byl postaven v letech 1928-29 podle návrhu arch. Adolfa Brzotického. Nemá ještě sto let, ale zajímavostí je, že stavební místo získal hrabě Jan Wilczek po regulaci toku Porubky jako místo pro stavbu kostela. Je možné, aby tehdy v tak krátké době postavili kostel? Pravda, je to jednoduchá jednolodní stavba, ale přece. Protože je to katolický kostel, patří k Diecézi ostravsko-opavské.

Bylo otevřeno, tak jsme vstoupili a mohli si prohlédnout interiér. V těchto dnech je to přesně rok, co se náměstí před svinovským kostelem jmenuje po kardinálu Tomáškovi. Dřevěná socha sv. Hedviky před kostelem zachycuje slezskou patronku. Ovečky tam možná fungují jako živá sekačka.

Jsme v části Dubí, což je osada městské části Svinov a byla to "vstupní brána" do přírodní rezervace Rezavka. Kdo ze vzdálených ví, že na katastru Svinova je přírodní rezervace? Asi nikdo, vždyť Ostrava je "černá".

 

Potok Mlýnka připomíná starý mlýn v Dubí už z 15. století, který v r. 1903 jeho majitel předělal na parní mlýn s velkopekárnou. Něco jako Odkolek. Dlouho zásoboval většinu ostravských prodejen moukou a pečivem. Byl zbourán po 2. sv. válce jako poslední mlýn v Poodří. Bohužel, už jen foto z netu:

 

Na snímku je i rybník Dýmač, který byl vybudován na levém břehu řeky Odry a nedaleko přírodní rezervace Rezavka.

Stavba na snímku nahoře uprostřed je bývalý lihovar postavený v novogotickém stylu v r. 1899. Budova v kombinaci omítnutého a režného zdiva. Lihovar patřil mezi nejmodernější v českých zemích – vyráběl absolutně čistý líh a jako vedlejší produkty ether a octan amylnatý. V roce 1990 bylo veškeré technologické zařízení odvezeno a od té doby celý areál, jako mnoho jiných,  chátrá a čeká na "zázrak"? V chátrání objektů, ať některých malých zámků nebo továrních objektů, jsme fakt "mistři" a třicet let se nic neděje. 😗  Teď je tam firma Pospiech autodoprava.  

A také tam bydlí svinovská řezbářka p. Jana Vytřasová.

Na snímcích je lávka přes řeku Odru, dříve tady byl železniční most. Jsme v Nové Vsi, což je část Ostravy.

Tudy vedla trať ze Svinova, asi do železáren. Vždy si říkám, kolik práce a nákladů si takové projekty vyžádaly a vidíte ... To zelené pole patří Školnímu arboretu Střední zahradnické školy Ostrava naproti školní budově.

Kaštany kvetou a jsou léčivé. Květy jírovce mají pozitivní účinky na cévní systém, posilují srdce, uvolňují křeče, mírní bolest a hojí podrážděnou pokožku. Čaj z kaštanových listů můžeme použít na uvolnění hlenů.

Cévní čaj

Potřebujeme: 1 lžičku kaštanových květů, 1 lžičku hlohových květů, 1 lžičku kopřivy, 3 dl vroucí vody
Postup: Léčivky zalijeme vroucí vodou a vše necháme 10 minut louhovat. Poté přecedíme, čaj je doporučeno popíjet 2× denně šálek po dobu 6 týdnů.

Kaštanové kapky

Potřebujeme: 1 kaštanový květ, 3 dl 60% lihu
Postup: Květ zalijeme lihem. Vše necháme 14 dní na teplém místě louhovat. Nesmíme zapomenout 2× denně protřepávat. Po uplynutí této doby přecedíme, nalijeme do tmavé sklenice a po dobu 6 týdnů užíváme 3× denně 25 kapek.

Kapky na posílení srdce a cévního systému

Potřebujeme: 1 kaštanový květ, 1 lžičku hlohových květů, 1 lžičku třezalky, 3 dl 60% lihu či ovocné pálenky
Postup: Bylinky zalijeme lihem a vše necháme 14 dní na teplém místě louhovat. Nesmíme zapomenout 2× denně protřepávat. Po uplynutí této doby přecedíme a po dobu 6 týdnů užíváme 3× denně 25 kapek.

Čaj z listů kaštanu (na rýmu a kašel)

Potřebujeme: 2 lžičky kaštanových listů, 3 dl vroucí vody

Postup: Listy zalijeme vroucí vodou a vše necháme 10 minut louhovat. Poté přecedíme, čaj doporučeno popíjet 2× denně šálek po dobu 7 dní. zdroj: vitalia.cz

Každá městská část má své padlé v obou válkách a jak vidět, tři sloupce jmen na jeden městský obvod je dost. Zdalipak si ještě rodinní příslušníci vzpomenou na své prapředky?

Památná lípa nás zaujala, ale je malolistá nebo velkolistá? Je to tam vysvětleno. Novoveská lípa o stáří 625-645 let je asi nejstarším stromem v Ostravě. Když si uvědomím, že pamatuje doby Jana Husa, husitské války i pozdější třicetiletou válku, v novodobých dějinách obě velké války, vzhlížím ke stromu s úctou. 💮 Lípa všechno vydržela a byla poškozena vichřicí v r. 1985, tehdy měla výšku 25m. Od té doby jsou dutiny zakryté.

Mohyla solidarity je na hřbitově působivá. Text z Erbenovy Kytice je možná špatně čitelný, proto pár veršů:

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly.

Je tam i další novoveská lípa jako památný strom, její stáří se odhaduje na 230 let. 

Dále je odpočinkový areál Pod Bedřiškou, rybníky byly zřízeny v r. 1970, odbahněny v r. 2020 a bylo postaveno asi kilometrové odtokové potrubí, chodníky, rybářská bouda s dřevěnou terasou částečně vysunutou nad vodní hladinu, posezení, chodníky, stojany na kola, dětské hřiště a také opraveny vtoky a výpustě. Z tabulky čtu, že u rybníků bylo vysazeno 30 nových stromů a asi 100 keřů. Nás zaujala krásně a pečlivě vyrobená  knihobudka. Je zhotovena z kmene stromu, vyřezávaná a poblíž je lavička s přístřeškem. Jakoby vyzývala: zastav se,  vezmi knížku, usedni a čti. 👍 Prostě čtenářský "koutek" v přírodě.

A proč Bedřiška? Je to kolonie bývalého Dolu Bedřich, který vlastně nikdy dolem nebyl.  Černouhelný hlubinný důl založilo v roce 1905 Těžířstvo Marie Anna. Od začátku provázely jeho hloubení průvaly důlních vod a oxidu uhličitého, při kterých zemřelo několik lidí. Komplikace byly tak veliké, že k těžbě na dole nikdy nedošlo a v roce 1971 byly jámy dolu zasypány.

Všimli jste si, že největší židle v republice jsou v Ostravě?

 Jsme v části Mariánské Hory, na snímku je kostel P. Marie Královny. Nacházíme tu další pomník padlým ve 2. sv. válce. Možná je to jediná vzpomínka na tyto lidi... 🌸

Sousoší Čtyři řeky (uprostřed) z r. 1973 od Miloše Axmana stojí před Domem vodohospodářů a představuje alegorie čtyř velkých řek povodí Odry – Odry, Opavy, Ostravice a Lučiny. Hned pro tři řeky z oné čtveřice představuje vplutí do města konec jejich samostatné existence. Jejich vod se ujímá a v cestě na sever do Baltu pokračuje jen Odra. Je poblíž Sadu Dr. Milady Horákové a tam se podíváme.

Sad Dr. M. Horákové je poblíž obchodního centra Futurum. Až do 70. let 20. století se zde nacházel městský a židovský hřbitov s krematoriem, které bylo v roce 1979 zbořeno a hřbitov byl zřízen v rámci ústředního hřbitova. Dnes je v parku množství zeleně, hustá síť cestiček a celé je to doplněno výtvarnými díly moderních autorů.

Památník obětem holocaustu je věnován ostravským Židům, kteří zahynuli za války. Místo pro památník na bývalém židovském hřbitově bylo vhodně zvoleno. Karel Hořínek ho vytvořil v r. 1994 ze slezské žuly.

Vlevo je Dialog otce s matkou, ale ta socha matky vpravo je vyvrácena. V dialogu toho otce převyšuje. Dílo vytvořil Shinji Sakai v r. 2002 a pochází ze Sochařského sympozia Landek.

Dole zleva je plastika Sluneční brána, autorem je Barna von Sartory, pochází z Mezinárodního sympozia prostorových forem 1993/94. 

Uprostřed plastika Živý sloup a pochází z r. 1969. Asi se moc líbil, že si ho "přehazovali jak horký brambor". Původně instalováno v Komenského sadech, roku 1974 přemístěno do Frýdlantu nad Ostravicí do parku za městským úřadem, roku 1994 převezeno zpět do Ostravy a instalováno v sadu Milady Horákové, kde to není tak na očích. Autorem je Otto Cienciala.  

Vpravo socha Had/Labuť. Je z oceli a vytvořil to Yves Trudeau. Už to jméno, že? Kdybyste dítěti řekli, nakresli hada a jemu by vyšla labuť, co mu řeknete?? ... Tady "to" umělec vytvořil asi jako 2 v 1 (nikdo nepoznal, co to je). 😉

Zleva plastika Zázračný strom - Město utopie, tvůrcem je Štefan Belohradský, r. 1967. Tady je už třetí místo jeho pobytu, 20 let stál u polní cesty u obce Véska u Oder a teď zdobí tento sad. Navíc při renovaci použili špatnou barvu, takže to někde chytlo špatně.

 

 Uprostřed Rudolf Valenta, Konstruktivistická plastika, 1967. Je to dost velké -  ozměry 390 x 370 x 300 cm. Také to má toulavé boty. Původně to stálo tady v Komenského sadech a pak dvacet let u koupaliště ve Frýdlantu nad Ostravicí. Tam to asi také sbíralo úspěchy, po dvaceti letech "to" asi ve Frýdlantě nechtěli, bylo převezeno zpět do Ostravy a chytil se toho Spolek za krásnou Ostravu a umístili to sem do Sadů Dr. M. Horákové. 

Vpravo sousoší Mladý život. Eva Kršková dílo vytvořila už v r. 1961 a současně byla vyrobena totožná socha pro pražskou  Stromovku. Ostravská vydržela, ale pražská byla dlouho v žalostném stavu, až ji v r. 2017 nechali opravit. 

 

Přátelé, nemohu si pomoci, ale stejně se mi líbí to sousoší, řeknu to "ostravsky", kde je poznat, že to je "baba a chlap" a ne kusy jakéhosi pozohýbaného plechu přivařené ke sloupu. 😁 Když "dílo" nevydrží ani u polní cesty nebo u koupaliště, to samo o něčem svědčí. Používám odborné podklady, můžete se přesvědčit ZDE. 

No, jdeme dál...

Zde vlevo Památník ostravských Židů, pamatujme, že stále jsme na bývalém židovském hřbitově. 

Uprostřed socha Jogín Karla Nepraše, tu jsem moc dobře nezabrala. Je to socha velká, uvádí se rozměry 160 x 420 x 250 cm. 

 Vpravo sousoší Vítězství práce, které se svým pojetím do Ostravy už moc nehodí po veškerém útlumu. Tvůrce Karel Vašut ho tvořil 1987-89 a na soklu měly být verše Internacionály.

Vlevo Vladimír Brabenec, Pocta nejmenovaným, 1997. 

 

A hele, v rušném centru nám tu vzniká motýlí louka. Netušila jsem, že takové prostředí motýli vyhledávají. 🙆 Třída 28. října patří opravdu k hlavním tepnám na Porubu, Opavu atd. a budovy za stromy prozrazují, že tady budou mít ostravští motýli opravdový ráj. Někdo se jistě "mořil" s projektem, vloží tam nemalé finance a když, no tak tam zapíchneme pár motýlů na drátě ... 🙊 Motýlí louky teď frčí. No, ale redaktoři budou mít o čem psát a TV Polar tam může natočit "motýla". Dělám si srandu, samozřejmě. 😺

 

Jsme u autobusového nádraží a plni dojmů jsme rádi, že jsme nezmokli. Tak zase někdy... 🌸 🌳 🌼

Snad jsem vás příspěvkem nenudila.