Dnešní příspěvek je zčásti soukromý. Místo a program pro dovolenkový pobyt si každý vybírá jinak. Ten, kdo v oblasti Šumavy strávil část života (a nejen tam), většinou to má spojeno i s osobními vazbami. A lidský život má určité trvání, proto i my jsme jako jeden z "bodů" zařadili návštěvu několika hřbitovů. Dnes představím ten prachatický, je v pěkném místě a dobře udržovaný. Je to v části Staré Prachatice.
Tak to nazývají i místní a je to asi kilometr od centra Prachatic. Bylo zajímavé zjistit, že jedeme na hřbitov a přitom jsme na území Prachaticka, které bylo osídleno již v pravěku v pozdním paleolitu a mezolitu, což je doba 10.- 6. tisíciletí př. n. l. Když si uvědomíme, že žijeme na počátku 3. tisíciletí n. l., je to doba tak vzdálená, že si jen podle lidských nástrojů tohoto osídlení můžeme udělat představu: sekyrka, nádoba a hrot kopí z mladší doby bronzové.
Jsme v nadmořské výšce asi 570 m a přijeli jsme sem na hřbitov, kde spočinul partnerův bratr a už dlouho tu odpočívá i jeho babička. Jenže kde?
V té řadě hrobů u zdi je pochován partnerův bratr. Je to pěkné místo a snadno to najde i ten, kdo se tam každý rok nedostane. To je zrovna náš případ. Pokud nás dělí vzdálenost 430 km, je jasné, že pro tu vzdálenost tam nejezdíme každý rok. Proto my na této dovolené řešíme i hřbitovy. Přítel tam měl příležitost navštívit i hrob babičky, kterou nikdy neviděl. Babička zemřela dva roky před jeho narozením a když tam byl naposledy, hrob vypadal zcela jinak, nebyl pokryt deskou a navíc hřbitov byl přečíslován. Procházeli jsme hřbitovem a zkoušeli to najít sami. Přitom vzniklo tolik mých fotografií, protože celkově mě tento hřbitov zaujal. Ovšem, setkali jsme se tam s ochotou správy hřbitova. Netušili jsme, že pár minut po telefonátu správci hřbitova ho uvidíme kráčet nám vstříc. Stačilo pár informací z kanceláře hřbitovní správy a pan správce nás ochotně dovedl až k hledanému hrobu. Takto si představuji službu lidem a tomu pánovi i na dálku opět děkuji!
To je místo odpočinku partnerovy babičky, náhrobek je tam nový a jméno jsem smazala. Na této lavičce poblíž jsme chvíli poseděli a společně zavzpomínali. Přitom jsme zjistili, že oba jsme měli babičku Antonii. 😀
Podle jmen na náhrobcích tam poznáte, že v oblasti žilo hodně Němců. Jsou to hroby staré, možná byli odsunuti. Ten další náhrobek jsem vyfotila kvůli původu příjmení. Soumaři byli spojeni s prachatickou větví Zlaté stezky a jak vidět, profese se promítla i do příjmení:
Den byl opravdu krásný a výhledy ze hřbitova do okolí mě uchvátily.
Z jiného pohledu Anděl ukazuje vzhůru na nebesa a toho dne byla obloha pěkná a počasí nám přálo.
Vstupme tedy do starého kostela sv. Petra a Pavla a pohlédněme na nástěnné malby, které prý pamatují Jana Žižku. Z Wikipedie vyjímám:
"V presbytáři
byla odhalena nástěnná malba pocházející z 16. století, která zachycuje
Poslední soud. Anděl s Pannou Marií čekají u nebeské brány, kterou
hlídá sv. Petr a přijímá duše do nebe. Nalevo je možné vidět výjev
pekla, okřídleného Lucifera a tři ďábly. Motiv pekla doplňují hříšníci
představující opilství, lichvu a smilstvo. Uprostřed stěny je namalován
anděl, který prstem ukazuje zmrtvýchvstalým cestu do nebe, nebo do
pekla. Na všechny tyto postavy dohlíží Bůh, jehož zobrazení není však
zcela odkryto."
Kostel není příliš vybaven, slouží pouze jako smuteční síň. Do interiéru byly alespoň vráceny tři sochy z barokního hlavního oltáře, který se ani se dvěma postranními nedochoval.
Ahoj Hani přeju hezký víkend a chci Ti napsat, že zrovna v současné době řeším, v kterém hrobě na hřbitově je pochovaná jedna z mých vzdálených tetiček. Měla totiž před svou smrtí vyjednané s jednou blízkou rodinou, že ji pochovají u sebe v hrobě a její jméno nebude na desce hrobu napsané. Jméno té rodiny jsem ale zapomněla a nikdo jiný to nevěděl... Ani jsem jí nemohla jet zapálit na hrob svíčku, který to je hřbitov vím, ale který hrob ne. A představ si, že jsem si na to jméno tento týden v noci vzpomněla ! Hned jsem vstala a napsala si ho, ráno jsem domluvila schůzku s hrobníkem tak snad to dopátrám... Moc se mi líbí socha anděla v Tvém příspěvku, Lenka
OdpovědětVymazatAhoj, Leni, Tvůj komentář mě zaujal a pozorně jsem ho přečetla. Rozumím tomu, to se někdy tak stává, podobný případ jsme měli také v rodině u Ostravy a já dodnes zatím nevím, kde je uložena urna mé tety. Tam sehrál svou roli Alzheimer, ne u tety, ale u její neteře, která zajistila i pohřeb. Pak s ní nešlo rozumně mluvit.
VymazatLeni, je vidět, jak máme v podvědomí mnoho věcí uložených a pak si vzpomeneš třeba v noci. Jen nevím, to asi nebude hrobník, spíše správce hřbitova. Pokud mají hřbitov a přehled uložených osob v digitalizované podobě, je to "výhra". Nám to velmi pomohlo a Tobě také přeji úspěch v pátrání. Se hřbitovem v Prachaticích máme ty nejlepší zkušenosti.
Leni, přeji, ať se daří! 😍
Mnoho krásných fotek - super!!! Já ráda fotím na hřbitovech a tak mě těší, že nejsem sama. V době dušiček se mi ale stalo, že si jedna návštěvnice hřbitova myslela, že si dělám tipy na "ukradení" výzdoby z hrobu (od té doby si dávám pozor). Přeji krásný víkend.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za pochvalu, to mě potěšilo. Dost lidí si asi neumí představit dávat fotky ze hřbitova na blog, mi to připadá normální. To, co píšeš, jsem zatím nezažila, pravda, foťák na hřbitov beru jen někdy, tady v Prachaticích to bylo jiné, byli jsme tam na dovolené. Tam se to focení v pěkném prostředí nabízelo samo.
VymazatAť se daří a nikdo nám nebrání ve focení! 😍
Hřbitovy navštěvuji ráda a přivedla mě k tomu asi babička.Byla velká cestovatelka a protože nás často hlídala jezdily jsme se sestrama s ní.Pocházela z Podkrkonoší a měla tu hodně příbuzných a kamarádek.Kam jsme přijely byla první cesta na hřbitov.I my se sestrou hledaly její příbuzné na jednom hřbitově a další cestu máme v plánu.
OdpovědětVymazatHřbitov je moc pěkný i upravený a líbí se mi i kostelík.Mám ráda i ty skromnější.Moc krásné fotografie.
Hezkou neděli Hani
Jituš, hezky jsi to napsala a nezbývá než "závidět". Kdepak moje babičky a cestování! Jedna babička byla sirotkem od 13 let a byla akorát na službě, na ta léta odstrkování nerada vzpomínala a znala jen dřinu, vyznala se jen v Ostravě a žila příliš skromně. Druhá babička byla starší o 19 let a nebýt toho, že se její syn oženil na Valašsko, kam mu jeli na svatbu, nevytáhla by paty z domu. Mládí prožila na přelomu 19.-20. století a nikam necestovala. Vy jste žili naprosto jinak, u nás se jen "robilo" a cestování bylo neznámé slovo.
VymazatPřeji pěkné srpnové dny. 🌞 🍀
Hani, to je moc hezký příspěvek! Mám hřbitovy ráda a ty fresky, to je opravdu nádhera!
OdpovědětVymazatTaky jsem několikrát takhle pátrali po vzdálených příbuzných na vzdálených místech...
Přeji hezkou neděli, Helena
Helenko, moc děkuji za pochvalu příspěvku, ale více mě nadchla pochvala těch fresek ve starém prachatickém kostele. Jsi první, kdo si jich všiml, přitom jsem byla "šťastná", že jsem to nafotila, je to perla! Nebýt toho, že jsme na tento hřbitov jeli za příbuznými mého partnera, určitě bych se tam jinak nedostala. Hřbitov je výborně udržován a mají tam přehled.
VymazatHelenko, měj se hezky. 🌞
Pěkný příspěvek a je ze hřbitova. Anděl je pěkný a trefně postavený. Hodně zajímavých záběrů. Zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu příspěvku, Večernice, i když mám příspěvek ze hřbitova. 😍 Je netypické chodit po hřbitovech na dovolené, ale je to oblast, kde žil můj partner. Anděl se mi také líbí, možná ho někdo při návštěvě hřbitova může přehlédnout, protože se musí přijít ke vchodu do kostela, kde nejsou pravidelné bohoslužby.
VymazatTaké zdravím.
Pěkné čtení. Děkuji, že jsi mi poradila, jak najít hrob dávno zesnulého někde ve vzdáleném místě. Správce byl opravdu člověk na svém místě. A co se nyní bude zdát zvláštní, i moje babička z Brna, která vychovala osiřelou u maminku jako schovanku, se také jmenovala Antonie. Říkali ji Tonička. Vlastně se narodila v roce 1890 a tenkrát toto jméno pro dívky bylo zřejmé běžné.
OdpovědětVymazatDíky za pochvalu, Maruško. Hezky jsi to napsala a je fakt, že se nositelkám jména říkalo Tonička nebo Tonka. V té naší rodině dávali jen pár jmen - František, Alois a Antonín a když se narodila holka, jednoduše to byla Františka nebo Antonie, což tam opravdu nastalo v obou případech. Ta moje Antonie byla ještě o deset let starší, než ta Tvoje a jak je to dávno, přece na ně vzpomínáme!
VymazatDěkuji za milý komentář. 🌞
Moc hezké fotografie Hani. Kostelík je opravdový skvost a líbí se mi náhrobky umístěné v obloucích hřbitovní zdi. Je to zajímavé řešení a vypadá to moc hezky. Hřbitovy v jiných městech zrovna moc nenavštěvuji i když vím, že se tam skrývá množství skutečně uměleckých děl. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatJsem ráda, Jaruš, že se Ti moje fotografie líbí. Takový znalec focení to umí posoudit. Těší mě, že se Ti líbí i kostelík, ten je z doby románské a možná by byl hlavním prachatickým kostelem, ale jak tam vedla Zlatá stezka se solí, tento kostel byl mimo a daleko od jejich trasy. Proto se postavil přímo u městské brány kostel sv. Jakuba, který je hodně navštěvován a po rekonstrukci je krásný.
VymazatPřeji klidné srpnové dny. 🌞 🍀
Hanko, pěký hřbitov jste navštívili. Dokonce tam na jednom hrobě je jméno i přijmení mé maminky. Byla o něco mladší než ta Františka, která tam odpočívá. To je náhoda, moc hezký výhled ze hřbitova do okolí, jen co je pravda a ty fresky v kostele, tak to je skvost.
OdpovědětVymazatMarti, to je velká náhoda. Náhoda už byla ta, že jsem si vybrala z toho množství hrobí zrovna tento. Ale to kvůli tomu "obrázku", ten nás upoutal. Hřbitov je v pěkném prostředí, proto ty výhledy jsou krásné. No a kostel ... to je perla. Jen to člověk musí umět ocenit. Díky. 🌞
Vymazat