Kostel sv. Jakuba v Prachaticích

Článek je určen nejen věřícím, je to kulturní památka spojená s historií města, není důvod se návštěvám kostelů vyhýbat - kostely  jsou tu pro všechny. Také letos probíhá akce Otevřené chrámy s průvodcem.

Kostel v historické části Prachatic nepřehlédnete, všechno tam převyšuje věž kostela sv. Jakuba Většího, nacházejícího se mezi Dolní bránou a Velkým náměstím. Vznikal postupně ve 14. a 15. století v pozdně gotickém slohu a dokončen byl po požáru města v roce 1507. Takže tak, jak ho vidíme my, stojí už přes pět set let. Bohužel, nebyl to požár jediný, velké požáry postihly mnoho měst a Prachatice nebyly výjimkou. Původně kostel vypadal asi takto: 

Nevím, ze které doby je tato fotka z netu, ale tady je vidět celá stavba, protože jinak kostel stěží vyfotíte celý kvůli těsné zástavbě. Vyšší z jeho dvou věží dosahuje výšky 53 m a současný vzhled dostala po jiném velkém požáru v roce 1832. Zamýšleli jsme podívat se z věže na město, ale pro návštěvníky je otevřená od 1. 6. a my jsme tam byli dříve. Nevadí, však jsme byli na věži v Táboře.  Kdo vyšlape těch 157 schodů, uvidí daleké okolí z výše 40 metrů.

Pokud někdo po letech navštíví tento kostel, bude překvapen stejně jako já, protože kostelní výzdoba vypadala jinak. Jak je to možné? Bylo to tím, že oprava z roku 1937 odstranila tu původní barevnost sloupů a žebroví. Bylo to tam dost tmavé a "ponuré". Takže ani oprava památky za opěvované první republiky nebyla podařená. Nyní bylo znovu pozlaceno všech sedm oltářů v kostele. Restaurováním prošel velmi poškozený sanktuář k uložení nejsvětější svátosti. Podařilo se objevit a obnovit dvě fresky z 16. století. V nižší věži je umístěn největší kostelní zvon, renesanční svatý Jakub o hmotnosti asi 2 000 kg, vytvořený roku 1521 mistrem Bartolomějem z Nového Města pražského. 

Trojlodí završuje síťová klenba, v hlavní lodi složitější s hvězdicovitě komponovanými žebry. Barokní hlavní oltář na fotografiích byl zhotoven roku 1653 kašperskohorským řezbářem Janem Webrem. Zdobí ho sochy sv. Jakuba Většího, Krista, sv. Kateřiny a sv. Barbory. Vlevo je umístěn pozdně renesanční polychromovaný reliéf Bičování Krista z roku 1516 a vpravo vedlejší oltář Krista Trpitele, dílo řezbáře Jindřicha Webera. Z roku 1993 pochází kaple Jana Nepomuka Neumanna, významného prachatického rodáka, zřízená na místě původní kaple sv. Barbory. Informace jsou z popisu v kostele.

A jak je to se zasvěcením kostela?

Kostel je zasvěcený sv. Jakubovi Většímu, patronu kupců, obchodníků, poutníků, nosičů nákladů a sirotků. K samotné výstavbě kostela sv. Jakuba Většího došlo díky založení nové obchodní cesty na slavné Zlaté stezce, která Prachaticemi procházela.

 

Tady přijedete k Dolní bráně, my jsme zaparkovali pod hradbami a ke kostelu jsme došli pěšky. Kříž v průchodu Dolní brány většina návštěvníků míjí, ale jde o památku zvanou Kalvárie a dovolím si ji představit: 

"Soubor dřevořezeb Kalvárie obsahuje celkem tři polychromované figurální plastiky, vlevo od ukřižovaného Krista stojí pod křížem Panna Marie, matka Ježíšova, vpravo sv. Jan Evangelista, bratranec Ježíšův a jeden z jeho dvanácti učedníků (apoštolů), kterého Ježíš nejvíce miloval. Součástí je polychromovaná dřevěná plastika Krista výšky 240 cm a šířky rozpažených rukou 120 cm na kříži výšky 370 cm a délky vodorovného břevna 130 cm. Socha pochází z druhé poloviny 18. století a je od neznámého autora."

Takto návštěvník vidí kostel z Velkého náměstí:

 

 

Před vstupem do kostela jsem vyfotila vývěsku o sv. Janu Nepomuku Neumannovi, text je snad i čitelný a nyní už vstoupíme do kostela sv. Jakuba Většího: 

 

 

Dnes je svátek sv. Markéty a když tady máme kostel, připomenu tuto starokřesťanskou mučednici podle Wikipedie:

Podle legendy pocházela z Antiochie Pisidské, asi 150 km na sever od dnešní Antalye (Anatolie) v Turecku, ve starověku významném městě, kde byla židovská a brzy i křesťanská obec. Markétin otec byl pohanský kněz, matka jí brzy zemřela. Markéta se stala křesťankou, ale protože byla velmi krásná, vyhlédl si ji místní prefekt Olibrius a když ho odmítla, obvinil ji a nechal mučit jako křesťanku. Ve vězení se jí zjevil satan v podobě draka a pozřel ji, ona však nad ním zvítězila skrze Kříž (zápas světice s drakem zobrazil Raffael Santi). Když odolala ještě dalšímu mučení hřebeny, utopením a ohněm, byla nakonec sťata.

 

Raffael Santi, Svatá Markéta, asi 1518, Louvre, Paříž  

Úcta krásné mučednice Markéty je na východě doložena od 7. století. Roku 908 byly její ostatky přeneseny do Itálie a na západě se kult rozšířil ve vrcholném středověku. Zobrazuje se nejčastěji s drakem, například na oltářním obraze Mistra Třeboňského. S drakem se zobrazuje také svatá Marta, ta však má navíc kropáč, kterým se odliší. Svatá Markéta mívá často na hlavě korunu, v ruce knihu, palmu, kříž nebo hůl s křížem. V levé ruce někdy drží na řetěze uvázaného draka. U nohou světice bývají zobrazeny mučící nástroje, jimiž pro víru trápena byla, totiž hřeben nebo pochodeň (katané ji drásali železnými hřebeny a pak pálili pochodněmi). Dalším atributem bývají perly (margarites řec. perla).  

• Svatá Markéta hodila srp do žita.
• Zapláče-li Markéta, bude dešťů do syta.
• Na Markétu-li prší, ořechy ze stromu srší.
• Svatá Markéta velí: „Lidé, okopávejte zelí!"