Výlet do Bučkovy Lhoty i s pověstí

Na druhý zimní výlet jsme opět zajeli do zajímavého okresu Frýdek-Místek. Pro zimní náladu jsem vybrala báseň:

 

Nadpis článku vyžaduje nápovědu: obec se dnes jmenuje jinak, ze dvou třetin leží v CHKO Beskydy, je to tedy chráněné území a zdravé prostředí. Tak zdravé, že to už v minulosti věděli naši předkové a založili tam lázně. Je to pět indicií, už tušíte, kde to je? Ještě doplním, že 15. 7. 1766 obec poctil návštěvou následník trůnu Josef II. - syn Marie Terezie. Do malé slezské obce přijel budoucí rakouský císař! 😯 Tehdy to bylo v rámci inspekční cesty do jablunkovských šancí v Mostech u Jablunkova. Spoluvladař císařovny Marie Terezie měl na starosti vojenskou reformu rakouské armády.

 

Na turistické vizitce jsou základní údaje, ale není tam, že obec měla ve své historii různá jména, která se vždy vázala k okolnostem jejího vzniku. Proč Lhota? Původní osadníci byli totiž po určitou dobu - lhůtu - museli připravit vesnici k osídlení. Byli zbaveni povinnosti odvádět poplatky (dávky), protože v určené době museli vykácet les, odstranit pařezy, zúrodnit půdu. 

V 15. století, v době založení, nesla vesnice název Bučkova Lhota, v roce 1506 pak Lhota, v 16. století Valašská Lhota a Střižná Lhota. V roce 1621 a 1646 je uváděna jako Ves Elgotka, v roce 1808 jako Litka, v roce 1885 znovu Lhotka a pak od roku 1894 se objevuje její současný název Komorní Lhotka. 

Ve 20. století po rozdělení Těšínska pak Ligotka Kameralna, německy Kameral Elgoth. Občas se ve starých gruntovních knihách objevují názvy Střední či Prostřední Lhota, Ligotka Gnojnicka, Lhotka nad Hnojníkem a Líhotka. Uff... znáte jinou vesnici u nás, která 15x změnila název?

  

Lázeňství přilákalo klientelu a z toho vlastně někteří žili. Byl to chudý kraj. Lázeňští hosté přijížděli až z Krakova nebo z Vídně, ale dnes kdo ví, kde je Komorní Lhotka? V našem regionu to lidé vědět budou, ale jistě víc lidí zná pařížský Louvre nebo řecké pláže. Často i v jiných krajích platí, že turisté znají místa lépe než mnozí místní své okolí.

 

  

Vystoupili jsme na železniční stanici Hnojník a pak jsme se vydali na pěší túru. První zastávka byla v cukrárně, která je v tomto domě:

Cukrárna Mini Vega je zároveň prodejnou zdravé výživy, najdete tu bylinky, ovocná vína, suché plody a ořechy, ale i chléb a pečivo. Nabízejí dárkové kornouty a kytice i na objednávku, medy a bezlepkové potraviny - i zákusky... Na tabulce je cena za 1 šufánek koření, který slouží jako odměrka. Dali jsme si kávu a zákusek.

                     Komorní Lhotka je podhorská vesnice mezi Kyčerou a Godulou. 

 

 

Godula tvoří okraj hornatého pásu Moravskoslezských Beskyd dosahuje výše 737 metrů nad mořem. Pohodlně se dá na její vrchol dojít z Komorní Lhotky po žluté značce. Dobrý chodník... A když člověk ví to následujicí, hned se šlape lehčeji. 😎

 

Godula se líbila už starým Slovanům, kteří zde měli pohanské obětiště a prý na ni chodili hodovat. Goduli se prý říkalo i jejím starým názvem: Hodovnice, ale po pravdě, to tady neuslyšíte. 😎 Slovo „god“ znamenalo v praslovanštině jakékoli časové období, později to označovalo „rok“. Podle toho byly pojmenovány hody, asi proto, že se konají jen jednou za rok. Proto se hora podle častých hodokvasů začala nazývat Godovnica.

 

A podobně, jako jsem minule psala o Čantoryji a jejích pověstech, i o této hoře se říká, že je "bájná". Vybrala jsem tuto pověst: 

Podle pověsti sídlí v nitru Goduly král hadů Zlatohlavec. Hlídá poklady a svou zlatou korunku prý sundává z hlavy jen při koupeli v horském potoce. Jednou mu ji ze zvědavosti vzal mladý ovčák, ale se zlou se potázal. Hadi, ještěrky a mloci ho pronásledovali, až v zoufalství korunku odhodil a skácel se k zemi. Od té doby už raději nikdo Zlatohlavce nepokouší. A kde se Zlatohlavec vůbec vzal? To bylo za časů, kdy se ještě konaly zvířecí sněmy. Na hoře Godule se shromáždili všichni plazi, aby si zvolili svého krále. V jeskyni mu pak připravili příbytek a mechové lůžko. Snesli mu tam zlato, drahokamy a králi hadů posadili na hlavu zlatou korunku. Podle ní krále pojmenovali Zlatohlavec. 

 (Zdroj: www.kudyznudy.cz)

 

 V hoře nebo v jejím okolí má být ukryt i poklad zbojnické družiny vedené legendárním zbojníkem Ondrášem. Zbojníci zde podle pověsti část svého lupu zakopali a dodnes prý leží v zemi a čeká na objevení. Nedaleko vrcholu je výletní restaurace Ondráš.

 

Ovšem, i tohle je Godula a radostné to není. Odlehlé místo na svahu hory jsem označila na mapě. V době tvrdé rekatolizace tu stával jeden z tzv. beskydských lesních kostelů. Tajně se v něm scházeli protestanti ke svým obřadům poté, co jim byl zabaven kostel v nedalekých Gutech.  Památník na Goduli připomíná vydání Tolerančního patentu císařem Josefem II. a tento panovník tady ve Slezsku musel být hodně oblíben, když osobně Komorní Lhotku r. 1766 navštívil.  

 

 

Vede tu Stezka pokladů Godula (na snímku) a dočtete se zajímavosti o pronásledování evangelíků v 17.stol. V letech 1653-1654, kdy byly evangelíkům na Těšínském Slezsku přísně zakázány bohoslužby, se věřící z Komorní Lhotky scházeli tajně právě tady v lese na Godule. Otázka náboženského vyznání byla tehdy mnohem ožehavější než dnes a rozhodnutí být evangelíkem s sebou neslo rizika a nejrůznější postihy. Možná nevědomky inspirovaly pozdější generace. Majitelé panství byli totiž katolického vyznání a tak i od svých poddaných (mnohdy silou) vyžadovali totéž. Vidíte, katolíci i evangelíci - křesťané, věří ve stejného Boha, a jaké problémy se tu děly... 

 

 

Na Goduli je i tento památník.

V obci jsou dva kostely. Evangelický z roku 1782 a katolický (na snímcích) je zhruba o sto let mladší. Je to Kostel Božského Srdce Páně a byl vybudován z godulského pískovce pro potřeby letních hostů, kteří tady jezdili na letní dovolené. Plány kostela vypracoval architekt Szweda z Vídně.

 Komorní Lhotka je malá obec na řece Stonávce, na které pak dále v Těrlicku u Havířova je Těrlická přehrada. Bude dost těch, kteří nevědí, kde řeka pramení, proto jsem to do fotografie vepsala, autorem je Roman Koch. Pramen řeky je označen na mapě. 

 

Fotka z léta ukazuje soutok Stonávky a Olše. 

 

U řeky jsou chatky.

 Zajímavostí jsou roubené karpatské dřevěnice z 19. stol. v centru obce. Svérázná horská architektura se vyznačovala dřevěnými stavbami, charakteristickým rysem zde býval "tříprostorový dům". Když se dřevěnice postavila, bývalo zvykem do trámu v izbě vyrýt letopočet, tak byly chalupy datovány. Později byla stavení rozšířena na pět místnosti, což byla reakce na zvyšující se turistický ruch. Tím se dostáváme do období, kdy obec pro svou jedinečnou přírodní polohu začala lákat stále více návštěvníků.

 

 

Cestou jsme i tady potkali Tříkrálovou sbírku a .... Ale to zase příště. Přeji příznivé lednové dny. 🌷