Dnes se vypravíme do Slezska a věřím, že se v článku něco dovíme. 😉 Předem se na výlet připravím, tím nemyslím, že napeču buchty, ale pozjišťuji si podstatné věci, aby to pak pro mne nebylo "pole neorané". Náš první výlet po novém roce směřoval na severovýchod republiky.
Když se řekne Bystřice nad Olší, je třeba si představit hornatou krajinu, protože obec se rozkládá mezi beskydskými vrchy Čantoryje, Javorový, Ostrý a Kozubová. Na jedné straně jsou Moravskoslezské Beskydy, naproti severovýchodním směrem se táhne pásmo Slezských Beskyd. Velká Čantoryje je nejvyšším vrcholem Slezských Beskyd na našem území, protože leží na hranici s PL. Jen pět metrů chybí do tisícovky, ale hora je opředena lidovými pověstmi, protože už ten název připomíná místo, které bylo rozrýváno čerty - čartoryja. Kdyby se tam někdo chtěl vypravit, tak nahoře je rozhledna. Na mapě označeno:
Bystřice (v okr. Frýdek-Místek) vznikla až v 15. století, což je tady dost pozdě. Možná překvapí, kdo tvořil "přistěhovaleckou vlnu" - převážně Němci, pak Češi nebo Lužičtí Srbové. První osadníci se museli prosekávat hustým lesem, než upravili terén pro stavbu svých dřevěných obydlí. Je zajímavé číst, jak těšínský kníže udělil prvnímu osadníkovi v této
oblasti půdu s právem založit mlýn s jedním kolem a hostinec, čímž
vytvořil dědičné fojtství. Knížecí ves byla sice zemědělského
charakteru, jenže půda v podhorské oblasti byla málo úrodná a tak osadníci hlavně pásli dobytek (hlavně ovce) na pasekách u Olzy. Říká se tomu salašnictví.
Každodenní práce na salaši měla svůj řád dodržovaný po staletí. Aby ovce prospívaly, až do 19. století se přísně dodržovaly rituály, např. ustanovení nosit po celý čas salašování jedinou košili z hrubého plátna. Vůbec se neprala a neměnila, ale na počátku sezóny se napustila mastnotou, někdy urdou - řídkým ovčím máslem. To se dodržovalo do sv. Jana. Následující neděli sešli pasáci do vsi ve špinavých košilích, ty byly už téměř černé ( 🙀) a teprve před cestou do kostela se převlékli. Péče o dobytek byla na prvním místě. Do sv. Jana se také nesmělo na ovce křičet, tišily se "pšt, pšt" nebo "puše, puše!!" No, je to zajímavé počtení...
V této oblasti měli výrazné zastoupení protestanti, což na Těšínsku nebylo výjimečné a dodnes je Bystřice jednou z nejvíce početně zastoupených protestantských vesnic na "Zaolží". Jsou tu dvě evangelické církve - luterská a slezská.
Návštěvníci ze vzdálených krajů budou udiveni lidovým označením částí obce výrazem "do". U nás se sice nářečně říkalo "jdu do holiča" (k holiči), ale v Bystřici to má historické vysvětlení. Je tam např. část do Bajcara, do Mareczka nebo do Březiny, což jsou pomístní názvy podle prvních osadníků, podle nich se lidé orientovali. Bylo to bydliště původních obyvatel. Setkala jsem se s tím i na Slovensku. Někdy to může znít směšně, např. U Šlimoka, což vzniklo až ve 20. století a souvisí to s tehdejší restaurací, kde byla pověstná pomalá obsluha (U Slimáka). 😎
Potok Jatný, na který tam narazíte, teče do Olše, název asi pochází z polského "jata" = selská chaloupka, mezi chalupami totiž potok protékal. Existuje i výraz "jatan", což je druh raka, pak by výraz "jatný" označoval potok bohatý na raky. Do spisovné češtiny se to nepřepisuje, jsou to originální místní názvy.
Mám tu i něco pro ženy: v 19. století byla vesnice známým centrem krajkářské výroby. To byste tu nečekali, ale do zdejšího kraje přinesla znalost této techniky žena z Hamberka, což je Vamberk, říkali jí Střelčička. Historie paličkování sahá do 18. století, do Ustroně. Dnes je to PL, dříve to bylo území Rakouské monarchie. Krajkářství na Těšínsku se označuje "na špyndlikach robjone, paličkovane nebo ustroňske" podle města Ustroň. Ustroňské krajky byly hrubší a silnější, byly používány při výrobě krajkových bot a na pokrývky hlavy (čepce),
které byly součástí těšínských a horalských krojů. I v tomto případě prý kořeny této výroby vedou do Vamberka. Zdroj foto - Muzeum Ustrońskie.
Asi nezjistíme, jak se žena z Vamberka dostala na Těšínsko, třeba se tam vdala, možná patřila k osadníkům. I dnes si říkám, že bychom i my měly mladá děvčata naučit některým technikám, např. háčkovat. 🙇
Já vím, chybí motivace. Dříve se děvčata ve věku 14-15 let snažila danou techniku naučit a pak vyrobit co nejvíce. Byla to většinou jediná možnost, jak si ušetřit na skromnou výbavu. A pak s přibývajícími lety a zkušenostmi se z nich stávaly vyspělé krajkářky. Hlavní krajkářská sezóna byla v zimě, v létě paličkovaly jen ty, které nepracovaly na poli.
Pokusila jsem se zjistit, jaké bylo finanční ohodnocení krajkářek. Moc výnosné to nebylo: Podle pracnosti a kvality práce byla mzda na počátku 20. století od 10 haléřů za hodinu práce. Těsně před 1. sv. válkou mzda činila asi 20-50 haléřů a v době první republiky mzda "stoupla" na jednu korunu! Po druhé sv. válce byla mzda krajkářky asi čtyři koruny.
V okolí se také těžila železná ruda pro železárny v Třinci. Proto se v Bystřici rozšířila výroba velkých košťat pro třinecké hutě. Bystřice byla výrobou metel proslavená a v běžném hovoru nikdo "koště" neříká. Je to prostě "metla" a obyvatelům se dodnes říká "metlaři", nářečně m’etloře.
A protože my jsme se na výlet vypravili vlakem, tak nemohu vynechat to, že velkou událostí pro obec bylo zprovoznění Košicko-bohumínské dráhy v r. 1875. Letos je to rovných 150 let!
Do Bystřice nad Olší jsme přijeli vlakem, je to pohodlnější. Název Bystřice zřejmě pochází od slova bystrý, nebo bystřina a je tím myšlen prudce tekoucí vodní tok. Na snímku nádražní budova, tímto podchodem jsme prošli a pokračovali dál.
Už bylo uvedeno, že vesnice vznikla mezi beskydskými horami. Na snímku vpravo je Javorový, hora vysoká 1032 metrů. Patří k Moravskoslezským Beskydám. Najdete ji na opačné straně než Čantoryji, je nedaleko Třince mezi obcemi Řeka a Tyra. Důvodem k pojmenování prý byl javorový les, ale víte, jak to s našimi lesy je teď...
To jsou místní dřevěnky a jdeme dál.
Mraků bylo na obloze dost, proto jsou fotografie tmavé.
Tady to známe, v létě tu chodíme na Filipku, která má nadmořskou výšku 771 m. Leží na hraničním trojmezí obcí Hrádek, Návsí a Nýdek. Jen ta zazoomovaná fotka nic moc.
Most přes Olzu... nebo přes Olši. Není to "sranda", ten spor, jestli říkat řeka Olše nebo Olza stále trvá. Jak jsem označila na mapě, řeka pramení v Polsku jako Olza, velká část toku tvoří státní hranici a nejznámější je asi rozdělení původního Těšína na Český Těšín a Cieszyn. Řeka je přítokem Odry, která pak v Bohumíně teče na polské území, délka toku je 86 km. Toto území tedy patří k úmoří Baltského moře.
Na Olši leží několik měst, největší je Karviná. Řeka má velký význam i pro místní polskou menšinu – vztahuje se k ní i neoficiální hymna Poláků na Těšínsku "Płyniesz Olzo po dolinie" (Plyneš Olše po dolině). Napsal ji polský učitel Jan Kubisz z Hnojníka, ten jsem uvedla ZDE.
Potkali jsme "tříkrálovou sbírku" a když jsme přispěli do jejich kasičky, mohla jsem si je vyfotit... 😀
Uprostřed na snímku je centrum Bystřice, u řeky jsou to místa, kde se v létě lidé koupou, teď místo plavek máme bundy, čepice a rukavice.
Skála zvaná Belko v obci Hrádek, kam jsme došli. V tomto zimním počasí vypadá hůř než v létě, navíc je v řece málo vody. Skála je pojmenována po loupeživém rytíři Bełkovi, který kdysi
vlastnil nedaleko tvrz. Hrádkem vedla stará kupecká cesta do Uher, zvaná měděná. A po ní jezdili
s plně naloženými vozy obchodníci. Není divu, že toto místo bylo pro mnohé kupce osudné. Tady se v pověstech vynořuje loupeživý Belko. Děsivé sny, které trápily krutého rytíře noc co
noc, ho však připravily o život. Jednoho dne skočil ze skály, nad níž
stálo jeho sídlo, a voda se nad ním zavřela.
Skála Belko je v zajímavé geologické lokalitě. Řeka Olše tam vytvořila kaňon
(viz foto výše) asi kilometr dlouhý a deset metrů hluboký. O tom lidé moc nevědí. Dno řeky tvoří skalnaté podloží a v něm řeka vyhloubila okrouhlé jámy. Místní jim
říkají talíře nebo kotle. Lépe jsou vidět zejména v létě, kdy
je hladina řeky nízká.
Jestli Belko skutečně existoval, není jisté, ale tvrz na skále, která dnes nese jeho
jméno, opravdu kdysi stávala. A na druhém konci kaňonu,
do kterého se zařezala řeka Olše, stávala další. Potvrdily to archeologické nálezy ze 14. století. Historikové uvádějí, že
v roce 1447 byla obě hradiště vypálena Uhry. Jméno vesnice a také
její obecní znak s cimbuřím připomíná jejich existenci.
Na snímku vlevo je zahradní restaurace Belko poblíž skály, přes zimu je zavřená. V létě je to příjemné výletní místo, kde můžete posedět, občerstvit se, nabít elektrokolo. Tak jdeme k Burému a tam mají i meníčka za 135 Kč s polévkou v ceně. Tam jsem nefotila, ale co třeba svíčková na smetaně s knedlíkem + vývar, nebo pečená krkovička, špenát nebo zelí a brambory + pórková s vejci, to se dá, ne? Za 135 Kč. 😺 No, a kdyby chtěl někdo pohár, tak ovocný se zmrzlinou a šlehačkou tam mají za 60, káva Turek 21. 🙆
Z železniční stanice Hrádek, která leží na trati S2 Mosty u Jablunkova - Ostrava-Svinov, odjíždíme domů.
Na závěr zdravím chatařku paní Aničku R. a jejího manžela na chatu Energetik, ať se vám daří v novém roce. 🍀
Žádné komentáře:
Okomentovat