Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 29. května 2026

Lazebník, který změnil chirurgii

V článku o léčebných praktikách v minulosti jsem zmínila důležitost lazebníka ve válkách a bitvách.
Jméno dnešní osobnosti jste nejspíš neslyšeli. Kdo byl Ambroise Paré
Narodil se ve městě Bourg-Hersent ve Francii, vypracoval se na královského chirurga několika králů: Jindřicha II., Františka II., Karla IX. a Jindřicha III. Vynikal především v chirurgii a léčení ran. Je považován za jednoho z otců moderní chirurgie a soudní patologie. Stal se vynálezcem chirurgické techniky a medicíny bitevního pole. Jako lékař a ranhojič sestrojil i několik lékařských nástrojů.

 
Ambroise Paré (1510 – 1590) - chirurg, anatom, tvůrce lékařských nástrojů a vojenský lékař.

Lazebníci ve středověku kromě běžných služeb pravidelně ošetřovali raněné vojáky v častých válkách. Dobrý ranhojič zajistil přežití mnoha vojáků a ti mohli být znovu nasazeni do boje. 👍 Při amputacích se k zastavení krvácení používalo rozžhavené železo. 😕 

Paré přišel na tzv. ligaturu neboli podvazování tepen. Přesto, že ligatura přinášela možnost infekce, byla velkým průlomem v lékařství. Paré dokumentoval bolest pociťovanou v amputované končetině pacientů. Věřil, že fantomová bolest (bolest vnímaná v části těla, která již neexistuje, např. po amputaci končetiny) se odehrává v mozku a ne ve zbytku končetiny. Jeho teorie platí dodnes. 
Vojáci často znali jméno svého lazebníka a vážili si ho. "Dobrý ranhojič má na bojišti cenu jako tisíc mečů" – protože vyléčený voják se může vrátit do boje.

Na válečných taženích se tak zrodila největší osobnost rané chirurgie – Ambroise Paré! Začínal jako prostý lazebnický učedník v Paříži. Pocházel z chudých poměrů, lékařské vzdělání si nemohl dovolit, a tak se vyučil holičem a ranhojičem. Po praxi v pařížské nemocnici u ranhojičů byl nasazen na válečná tažení francouzského krále.
Roku 1536 v bojích při obléhání Turína vojáky zraňovaly kulky z arkebuz (palná zbraň s doutnákovým, později s křesadlovým zámkem) a denně přibývalo raněných. Paré ošetřoval postřelené vojáky tak, jak ho to učili: léčil střelné rány vařícím olejem. Jedné noci však olej došel a zásoby žádné. Namíchal náhradní balzám z vaječného žloutku, oleje z růží a terpentýnu (pryskyřice). 
Touto chladivou mastí potřel rány několika vojákům a obával se nejhoršího – myslel, že ti bez vypálené rány do rána zemřou na infekci. Byl si vědom nekvalitního ošetření. Ráno Parého čekal šok: vojáci ošetření jen mastí byli na tom mnohem lépe než ti, kterým rány v noci vypálil olejem. Neměli horečky a otok, klidně spali a cítili menší bolest.  
Paré tímto objevem vyvrátil staletou praxi – ukázal, že šetrnější postup (chladivá mast a zavázání rány) může být účinnější než brutální vypalování. Od té doby přestal do střelných ran lít vařící olej a publikoval své poznatky.
 
Ambroise Paré byl však stále „jen“ lazebník bez univerzitního titulu, ale svým uměním brzy předčil většinu vzdělaných lékařů. Neměl vzdělání v latině, zato byl geniální v řemesle. Postupně si získal takovou pověst, že ho francouzští králové jmenovali dvorním chirurgem. V 16. století napsal několik knih ve francouzštině, aby jeho poznatky mohli číst i jiní lazebníci, kteří neuměli latinsky.
V té době to byla velká opovážlivost, lékařské znalosti se tradičně psaly latinsky pro úzkou elitu. Paré ale věděl, že chirurgii posune vpřed jen sdílení zkušeností a tohle neřešil. Jeho spisy jako Deset knih o chirurgii popisovaly do detailu techniky ošetřování zranění, včetně ilustrací nástrojů, a dokonce i návrhů protéz. Paré jako jeden z prvních zhotovil použitelné dřevěné a kovové náhrady končetin pro pacienty s amputovanými končetinami. 
 

Klasicky vzdělaným lékařům se nelíbilo, že „nevzdělaný lazebník“ zpochybňuje postupy starých mistrů. Paré totiž vymyslel další převratnou novinku: místo aby pahýl končetiny po uříznutí opařil a sežehl, vzal hedvábnou nit a jednotlivé cévy podvázal na uzel. Tím zastavil krvácení bez potřeby rozsáhlého vypalování masa. Dnes je podvaz cév (ligatura) základ v chirurgii, ale tehdy to bylo revoluční. Konzervativci tvrdili, že v ráně zůstanou nitě a způsobí hnisání. Paré však odpozoroval, že pacienti s podvázanými tepnami trpí méně bolestí a často přežijí amputaci v lepším stavu. Měl pravdu; i když infekci úplně zabránit neuměl, přece jen šance na přežití se tím zvýšila.

Paré během své kariéry musel překonávat i pýchu lékařů. Lékařská fakulta v Paříži ho nejprve odmítala přijmout mezi sebe, protože neuměl latinu. Jenže král ho podpořil a Paré se nakonec stal šéfem pařížských chirurgů. Chirurgie se i díky němu oddělila od fochu běžných lazebníků a stala se uznávanou disciplínou. 
Ambroise Paré se na svou dobu dožil úctyhodného věku a na náhrobek mu byl vytesán epitaf: „Je le pensai, Dieu le guérit“ – „Já ho ošetřil, Bůh uzdravil“. Tato věta výstižně ukazuje, jak Paré vnímal svou práci: dělal, co mohl, s pokorou a vírou, ale výsledek je nakonec v Božích rukou.
 

zdroje: médium.cz - Věda a historie, https://plzen.rozhlas.cz/davni-mistri-remesla-lazebnickeho-6737810, https://www.dotyk.cz/magazin/lazebnice-stredovek-30000204.html

22 komentářů:

  1. Hello Hanky,
    Nice to read these words about the past.
    Special to hear that the hairdresser of that time had to deal with this.
    Very nice!!
    Thanks for your nice words on my last post!!

    Many greetings,
    Marco

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marco Luijken překlad:
      Ahoj Hanko,
      je hezké číst tato slova o minulosti.
      Je úžasné slyšet, s čím se musel vypořádat v minulosti lazebník.
      Moc hezké!!
      Díky za milá slova v mém posledním příspěvku!!

      S pozdravem,
      Marco

      Vymazat
    2. Marco, moc děkuji za povzbudivá slova a jsem ráda, že Tě článek zaujal. ☺
      Vážím si Tvé pochvaly a zdravím do Holandska!

      Vymazat
  2. Fascinating post! Thank you so much for sharing.

    OdpovědětVymazat
  3. so interesting...i have always enjoyed reading about the past and history!! thanks for visiting me!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Debbie předklad:
      Tak zajímavé... vždycky mě bavilo číst o minulosti a historii!! Díky za návštěvu!!

      Vymazat
    2. Děkuji za návštěvu mého blogu, Debbie, a hlavně za zájem o historii! ☺

      Vymazat
  4. Velmi zajímavý článek, Hani. Medicína v minulosti mě stejnou měrou zajímá a děsí...
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, napsala jsi to výstižně, podobně to vnímám i já. ☺
      Měj úspěšný den.

      Vymazat
  5. Dnes si tehdejší techniky jen těžko dokážeme představit. Po pravdě, mně z toho běhá mráz po zádech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to přesně, jak píšeš, Lili. Jen si myslím, že někde se tyto praktiky stále používají.

      Vymazat
  6. What a clever talented man he was, leading the way in many ways.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Margaret D. překlad:
      Jaký to byl chytrý a talentovaný muž, v mnoha ohledech šel příkladem.

      Vymazat
  7. Hani, myslím, že jsem už něco podobného četla v nějaké encyklopedii. Jen jsem si nepamatovala tu osobnost, která jistě léčebné zákroky prováděla. Byl tam tehdy popsán i první císařský řez, kterým jsem si prošla také. Jen už jiným způsobem a v narkóze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jari, je možné, že se Paré dostal do encyklopedie, ale já tyto podklady z žádné encyklopedie NEMÁM. Jeho kladem bylo, že své lékařské zkušenosti se snažil předávat dalším lazebníkům, protože v lékařských kruzích ho dlouho neuznávali.
      Císařský řez je dobrá připomínka, mě spíše udivilo, že v minulých staletích i rodičkám pouštěli žilou, aby jim "ulevili", přitom se neuvažovalo, že ony už ztrátu krve měly a tím je ještě oslabili.

      Vymazat
  8. Když se to čte,tak běhá mráz po zádech.Jednou se budou třeba v budoucnosti divit,jak drasticky se měnily klouby.Objeví něco,co obnoví kloubní chrupavku a zastaví degenerativní proces.
    Hani,hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, to jsi napsala hodně výstižně! 👍 Mám stejné pocity. Když si představíš, že ti vojáci byli mladí zdraví muži, kteří pak měli v těch polních podmínkách bojů podstoupit amputaci, bez narkózy a ještě jim ten pahýl vypálili rozžhaveným železem, tak pro mnohé to muselo být mučení před smrtí, protože tyto zákroky mnohdy nepřežili.
      A s těmi klouby jsi to napsala také dobře.
      Přeji ji, Jituško, ať se Ti daří! ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Květnovou krajinou s kvetoucími stromy

Jaro je čas, kdy se příroda probouzí k životu a krajina se barví do svěžích odstínů zelené. Na májové vycházce  ve volné přírodě , ale i v m...