Svatováclavské slavnosti: pohledy z radniční věže

28. září si každoročně připomínáme Den české státnosti. V Ostravě probíhala část oslav před budovou Nové radnice na Prokešově náměstí. Budova radnice byla zpřístupněna veřejnosti, konal se den otevřených dveří a velký zájem byl o komentovanou prohlídku. Další možností bylo vyjet rychlovýtahem na vyhlídku a z ochozu nad hodinami pozorovat blízké i vzdálenější okolí města. Fotografie zvětšíte rozklinutím.

  

Nová radnice v Ostravě je dvoukřídlá budova s vyhlídkovou věží z r. 1930. Věžní hodiny váží více než půl tuny a jejich ciferník má průměr 350 cm. S výškou 86 m je to nejvyšší radniční věž v ČR. 

Pod věží jsou čtyři bronzové sochy od Václava Macha, symbolizují čtyři funkce města: hornictví, obchod, vědu a hutnictví. 

Budova staré radnice dnes slouží jako muzeum.

 

  

Příjezd primátora ve žlutém plášti na koni před budovu radnice. 

 

   

Pohled na Prokešovo náměstí z věže. 

 

  

Náměstí je pojmenováno po Janu Prokešovi (1873-1935), který byl v letech 1918-1935 prvním českým starostou Ostravy. V budově radnice  je jeho pamětní deska.

 

  

Levé křídlo radnice, tento radniční komplex je největší v České republice. 

 

  

Vzadu městská část Mariánské Hory s kostelem Panny Marie Královny.

 

  

Evangelický Kristův kostel v Ostravě, zvaný také Červený kostel, byl postaven v letech 1905–1907 v historizujícím stylu inspirovaném románským a gotickým slohem.

 

    

Katedrála Božského Spasitele v Moravské Ostravě je druhým největším kostelem na Moravě po velehradské bazilice. Za ním Forum Nová Karolina a vzadu Dolní Vítkovice. 

 

  

Řeka Ostravice tvoří od dob Marie Terezie zemskou hranici mezi Moravou (vlevo) a Slezskem (vpravo).

 

    

Vzadu část Hošťálkovice s rozhlasovým a televizním vysílačem. 

 

  

Stadión Bazaly ve Slezské Ostravě je pojmenován podle bazaltu (= hornina čedič), který se v této lokalitě těžil. Původně tam byl čedičový lom. 

 

  

Pohled k haldě Ema. 

 

  

Hodně přiblížený záběr na haldu Ema. Dnes oblíbené turistické místo v Ostravě nabízí krásné výhledy na město i okolní krajinu. Halda vznikla při uhelné těžbě, kterou hrabě Wilczek založil roku 1861. Původně měla halda výšku 327 metrů, prohořením se snížila. Halda stále hoří, což vytváří podmínky pro teplomilnou floru.

 

  

Pohled na řeku Ostravici a most Miloše Sýkory, vzadu v zeleni je kostel sv. Josefa na Slezské Ostravě. 

 

  

Vpředu je nejstarší ostravský kostel sv. Václava, dále areál Nové huti a v dálce nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd - Lysá hora. 

 

  

Důl Jindřich (Heinrich schacht) byl černouhelný hlubinný důl, založený v roce 1846 jako státní rakousko-uherský podnik v centru Moravské Ostravy. Důl byl v provozu do r. 1982, těžilo se z hloubky asi 550 m. Těžní věž "Jindřišky" je dnes technická památka a připomíná důlní historii města.

 

  

Vpředu část radniční budovy, uprostřed věžový dům o 22 patrech, v dálce vysílač Hošťálkovice. 

 

  

Pohled k vrchu Landek nedaleko centra Ostravy, který osídlili již před 25 000 lety lovci mamutů. Tady lidé přišli na to, že ten "černý kámen" hoří. Dnes je tam největší české Hornické muzeum - Landek Park. 

 

  

Na obou záběrech jsou v dálce vidět Moravskoslezské Beskydy. 

 

Asi jste překvapeni, kolik je v Ostravě kostelů, že? A to zdaleka nejsou všechny. Příště vás do jednoho zavedu. Přeji příjemný den. 🌞

1. října - Den úcty ke stáří

 "Stáří se nevysmívej - vždyť k němu směřuješ."

Pravdivost citátu antického dramatika Menandra, který žil v letech 342 př. n. l. – 291 př. n. l., prověřilo více než dva tisíce let. Nevím, jestli se někdo těší na stáří, někdo se ho ani nedožije.

Většina lidí si podzim života představuje jako klidné období a zároveň doufají, že se jim nemoci vyhnou. Plánují, že budou v důchodu dělat to, na co při práci nebyl čas.  

Mezinárodní den seniorů se oficiálně slaví vždy 1. října.  Svátek vyhlášený OSN se poprvé připomínal 1. října 1991. Má zvyšovat povědomí o problémech seniorů se stárnutím, ale také připomínat úctu k seniorům.

Některé země mají své vlastní dny věnované starším lidem. V USA je Národní den starších osob slaven v říjnu, v Austrálii se slaví jako Národní týden seniorů v září a v Japonsku se slaví Den starších osob a respektu k seniorům také v září.

 

Pokud si říkáte, proč seniory řeší OSN, zabývá se jejich problémy, tak nahlédněme do historie. Už nejstarší civilizace chápaly stáří jako samostatnou etapu života. Hippokrates, nejslavnější lékař starověku, přirovnával lidský věk ke čtyřem ročním obdobím a stáří - zimu života, kladl na hranici šestapadesáti let. Podle Aristotela se člověk stává starým v padesáti, svatý Augustin posunul tuto hranici na šedesát let a Isidor Sevillský až k sedmdesáti.
Ve středověké Evropě měl život jen dvě fáze. Na vrcholu byl člověk v pětatřiceti letech a pak následovalo ubývání tělesných i duševních sil. Až do novověku zajišťovaly péči o staré lidi především církevní instituce. Prvními místy, která starým lidem nabízela dlouhodobou pomoc a přístřeší, byly špitály. Ty byly špinavé, skromné a se starými lidmi se v nich zacházelo špatně.

 

Díky pokrokům v medicíně se prodloužil průměrný lidský život. Starší a staří lidé jsou většinou označováni jako „senioři“. Žijeme ve světě, kde se všechno neustále zrychluje, mladí působí dojmem, že jim něco uteče. Také se pěstuje "kult mládí". Stáří je vnímáno jako něco obecně nepříjemného a tak jsou nám pravidelně podsouvány fotografie už nemladých hereček a zpěvaček, které podstupují různé plastické operace a botoxy, aby mezi sedmdesáti - osmdesáti vypadaly jako kdysi ve čtyřiceti letech. Stále vystupují na veřejnosti a chtějí držet krok s mladší generací. I když pak mnohé z nich kosmetické úpravy popírají a některé ztratily svůj výraz obličeje a mimiku. Plastický chirurg vyrobil "nový obličej", ale fotografie prozradí, že se paní nevyrovnala s přirozeným stárnutím. Dříve naše herečky, např. p. Stela Zázvorková, p. Květa Fialová či p. Jarmila Kurandová si ani nebarvily vlasy, jejich bílé vlasy, vrásky i kila navíc neuškodily jejich popularitě.

Prodloužil se pracovní věk a lidé nastupují do důchodu později, ovšem při změně zaměstnání už po padesátce i dříve těžko shánějí práci. Kult mládí se dostal i do pracovního procesu. Přitom jsou na vrcholu svých schopností, ovšem zároveň se mnozí v tomto věku starají také o své staré rodiče. Také jsem se starala, považovala jsem to za samozřejmost. Bohužel, oba moji rodiče zemřeli poměrně mladí... Dnes mám v této věci naprosto čisté svědomí!

 

Ke znakům dobré společnosti patří i to, jak se dovede postarat o seniory. Spousta seniorů se cítí osamoceně, když jeden z dvojice odejde. Někteří mají své děti či jiné příbuzné, ale hodně vzdálené. Svůj význam mají kluby seniorů, které připravují zájezdy i pestrý program. 

Pokud senioři jsou schopni cestovat, pracují, ovládají technologie nebo se věnují svým zájmům, tím jejich prestiž stoupá.

 

Každý z nás má nebo měl ve svém životě rodiče, babičky, dědečky – lidi, kteří nám mohli předat zkušenosti, hodnoty a lásku. Za mého dětství jsme žili ve větším domě pohromadě: žili jsme tam s rodiči, zároveň tam bydleli tátovi rodiče a babička ze strany mamky. Viděli jsme se tak opravdu denně. Nebylo sporů, dodržovala se určitá pravidla. Všichni spolu komunikovali a pomáhali si. S odstupem času vím, že tohle bylo šťastné a krásné období!

Už jako dítě jsem pochopila, že kvalita rodiny se pozná ne podle toho, aby si každý den říkali, jak se mají rádi nebo si povídali u mobilního telefonu. Mimochodem, mobily tehdy nebyly. Když však někdo potřeboval pomoc a oporu, např. v době nemoci, mohl se spolehnout na ostatní a ten pocit je k nezaplacení! Starší člověk také potřebuje, aby ho někdo vyslechl, poradil, prostě udělal si na něj čas. 

Stáří je pěkné, pokud je člověk soběstačný a aktivní. A také jakž takž zdravý, přestože užívá léky. Vzpomenu na svého strýce s tetou, kteří nakonec ve vlastnoručně postaveném domku žili sami, protože při vlakové nehodě přišli o 24letého syna. Dožili se oba 85 let, ale teta byla starší a vždy říkala: Kdo z nás odejde jako první, ten vyhraje. A "vítězem" byla ona. A to je pak těžké, když jeden z dvojice odejde...

  

Takto jsem tetu a strýce vyfotila před léty při jedné letní návštěvě, tehdy už teta překročila osmdesátku. Byli to zlatí lidé, dovedli se radovat z maličkostí. A žili jeden pro druhého. Strýc rád pracoval s dřevem, i poličku nad nimi vyrobil sám. Na zahradě teta pěstovala hlavně květiny a každý týden pekla koláče. Jsem ráda, že takoví lidé byli součástí mého života! 

Člověk není tak starý, na kolik se cítí a co v daném období dokáže. Nezapomínejme, že každý z nás bude jednou starý.

Řepík lékařský má protizánětlivé účinky

V rubrice Zdraví představím léčivou bylinu - Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Byl používán už od starověku, naši předkové si poznatky o bylinách předávali z generace na generaci. Řepík roste na slunečných suchých místech na okraji lesů, u pastvin, v nížinách. Vzrůstem i květy se podobá malé divizně. Výskyt: velká část Evropy, jihovýchodní Asie i Severní Amerika.

Obrázky zvětšíte rozkliknutím.

 

  

Trvalka dorůstá výšky až necelého metru, může se pěstovat na záhonech. Z rostliny se využívá především kvetoucí nať - čerstvá nebo sušená. Dobrá zpráva: rostlina je vhodná pro dlouhodobé užívání, nemá nežádoucí vedlejší účinky. 

 

  

Foto zdroj: www.ceskatelevize.cz

Tato bylina se dá použít vnitřně i zevně. Látky v řepíku vykazují silné protizánětlivé účinky, osvědčil se při problémech s dásněmi, při nastuzení, i proti revmatizmu.  

Řepík zlepšuje metabolismus tuků i hladinu cholesterolu v krvi. Přispívá ke správnému trávení potravy a příznivě pomáhá proti průjmům. 

Vhodný je i pro děti, hlavně k léčbě průjmových onemocnění. Při sběru rostlinu seřezávejte ostrým nožem, nůžkami, netrhejte ji. Při sušení by teplota neměla přesáhnout 35°Celsia, ale pozor – řepík je náchylný k zapaření. Po usušení by měl mít svěží zelenou barvu, žluté květy a příjemnou kořeněnou vůni. Uchovávejte ho zabalený do plátěných nebo papírových sáčků. Dá se koupit v lékárně nebo v bylinkářství. 

 

 

Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) - "bylina pěvců".

foto zdroj: slezskebylinarstvi.cz

Při kožních problémech použít formou mastí, obkladů a koupelí. Je vhodný i při zacelování ran nebo odřenin.

 

 

Video pro anglicky mluvící návštěvníky: 

 

 

 ÚČINKY ŘEPÍKU:

• záněty krku
• zánět hrtanu
• angína – zánět mandlí
• ztráta hlasu, unavené hlasivky, přetížené hlasivky po křiku
• chudokrevnost, anémie, blednička
• revma, revmatismus, revmatoidní artritida
• cirhóza jater, tvrdnutí jater
• nemoci jater, posílení jater
• nemoci sleziny
• tuberkulóza krčních uzlin
• bolesti v kříži
• těžké trávení
• rozedma plic, emfyzém plic

 

Řepík je trvalka. Zdroj foto: denik.cz

ČAJ Z ŘEPÍKU: 

Jednu čajovou lžičku byliny na ¼ litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme. Čaj nám může pomoci při bolavých a namožených hlasivkách, tlumí zánětlivé procesy sliznic v těle. Čajem můžete potírat otevřené rány a rány po operacích. Řepík pomůže rychlejšímu zahojení a zacelení ran.

 

MAST Z ŘEPÍKU: 

Čisté vepřové sádlo rozpustíme na pánvi a vsypeme do něj 2 plné hrsti sušeného řepíku lékařského. Nejlépe směs květů, listů i stonků. Vše na pánvi za stálého míchání necháme zpěnit a ihned odstavíme. Pánev překryjeme a necháme chladnout 12 hodin. Mast se hodí na drobné praskliny a oděrky, drobná poranění.

 

Směs pro vaše játra:

Tento čaj doporučoval prof. Josef Velenovský, první český botanik z meziválečného období: 

Vezmeme 25 gramů nati řepíku, po 20 gramech nati vlaštovičníku (Chelidonium majus), zemědýmu (Fumaria officinalis) a čekanky (Cichorium intybus) a 5 gramů nati pelyňku pravého (Artemisia absinthium). Byliny promíchat a přibližně z jedné polévkové lžíce směsi si připravíme čaj. 

Užíváme dvakrát denně po dobu tří týdnů, podpoříme tak regeneraci jater. (zdroj denik.cz)

zdroj: mamavis.cz, ceskaordinace.cz, YouTube 

Kalendárium z Moravskoslezska: Září + Slanečci, meltonky i chytání jepic

Události měsíce připomíná kalendář z r. 1926 z archivu "Książnica Cieszyńska". Obrázky zvětšíte rozkliknutím.

 

 

Stoletý kalendář k roku 1926:

Od 1. do 8. teplo, od 9. do 12. chladno a deště. Od 13. do 20 proměnlivo, od 21. do 30. suché, jasné počasí.

 

V září ubude dne o 1 hodinu 48 minut.

 

Zajímavá jména v kalendáři před sto lety: Blahut, Krasava, Bolemil, Mladen, Soběhrd, Jánuš, Stach, Jimram, Zlatuška.

 

Zaujalo mě: 

29. září 1214 - Knížata pomořanská udělila klášteru v Třebnici právo vypravovat klášterní loď po Odře na lov slanečků v Baltském moři. Trzebnica  je město v Polsku, kde žila Hedvika Slezská. Byl tam vůbec první ženský klášter na území Polska. 

 

 

Sanktuarium sv. Hedviky v Třebnici. Klášterní komplex s bazilikou a poutní místo. Foto zdroj Wojciech

 

Vysvětlení: Sleď obecný (Clupea harengus) neboli herynek je nejhojnější rybou na naší planetě: vody oceánů, hlavně Atlantského, obývá v obrovských hejnech – a masivně se loví. 

Matjesy – tedy slanečci – by měli být pouze tuční sledi lovení zhruba od poloviny května do konce června, tedy ještě předtím, než se ryby vytřou. Nasolením se z ryby vytáhne velká část vody, takže se nejen dochutí, ale částečně i zakonzervuje. 

Tím nemá slaneček daleko ke gravlaxu – v soli, cukru a často i čerstvém kopru marinovaném lososím mase, typickém hlavně pro skandinávskou kuchyni. Toto „studené vaření“, která mají obě pochoutky společné, navíc zajistí, že se veškeré drobné kosti v mase rozloží, případně zkřehnou natolik, že se dá ryba pohodlně jíst. (zdroj: lidovky.cz)

 

Jména koní na měsíc září:

1. Lorena, 2. Accor, 3. Dája, 4. Elán, 5. Barnet, 6. Fábio, 7. Sinda, 8. Lozán, 9. Nora, 10. Mandy, 11. Šaman, 12. Sheron, 13. Monty, 14. Pegas, 15. Nelson, 16. Lotka, 17. Grey, 18. Swing, 19. Tibera, 20. Dias, 21. Arnika, 22. Fidži, 23. Dart, 24. Blesk, 25. Leandra, 26. Mája, 27. Dubar, 28. Estela, 29. Aron, 30. Sam 

_________

 

Do studenějších podzimních i zimních dnů patřila obuv našich předků: Meltonky z produkce firmy Baťa z 30. let 20. století nosily děti i dospělí. Zdroj: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 

  

V meltonkách chodily děti před 90 lety v zimě. Byly to prvorepublikové kotníkové boty, níže dámská zateplená obuv na knoflíčky. 

 Proč Meltonky? Název pochází od anglického města Melton Mowbray v hrabství Leicester. Meltonová úprava spočívá v praní, valchování a lisování. Dekatováním se fixuje stejnoměrný povrch. Tak to vysvětluje Wikipedie.

 

Chytání jepic na Labi.

V srpnu bývají obyvatelé velkých řek a rybníků, zejména Sekvany, Tisy a Labe, svědky zvláštního přírodního úkazu. Toho času zvedají se z vodní hladiny, kde jakožto larvy žily, miliony bílých, asi palec dlouhých jepic. Je to první a poslední den jejich okřídleného života, neboť ničeho nepožijí, uhynou během 24 hodin. Jejich bílé roje jsou tak husté, že se podobají sněžné chumelenici. 

Na Labi, asi mezi Lovosicemi v Čechách a Žandovem v Sasku, vyskytují se jepice v takovém množství, že obyvatelstvo na pobřeží z nich má slušný zisk na svou obživu. Vždy večer mezi 20. - 22. hodinou na obou březích zapálí se v určité vzdálenosti od sebe řady ohňů, kolem se rozprostřou velké kusy plátna. Jepice přilétají k ohňům a když si připálí křídla, padají na prostěradla, z nichž se smetají do připravených košů. U jediného takového ohně nachytá se jich mnoho košů. Pak se jepice suší a prodávají jako ptačí potrava ptáčníkům, kteří kupují žejdlík asi za 10 krejcarů. 

Je-li lov vydatný, získá se tímto způsobem z jednoho ohně 9-12 zlatých a tak během čtrnácti dní se získá značná suma 126-168 zlatých. V některých krajinách, např. v Kraňsku, se jepice využívají jako dobré hnojivo. 

Zdroj: Světozor, 26. 09. 1879

 

 

Chytání jepic na Labi. Foto z roku 1879!

Jepice obecná (Ephemera vulgata) je známá velmi krátkým životem dospělých jedinců a dlouhým vývojem larev ve vodě. Patří mezi starobylý hmyz, který se na Zemi vyskytuje už miliony let, je součástí sladkovodních ekosystémů. Protože mnozí jepice neznají, přidala jsem obrázek (zdroj www.ahaonline.cz): 

 

 Všem návštěvníkům přeji pohodové podzimní dny! 🍂 🍃

Roháče - část Západních Tater

Slovenské hory jsou krásné a Roháče doporučuji. Když jsem začala cestovat, výhodou byla blízkost Slovenska a dostupnost k Tatrám. Oblíbila jsem si Vysoké Tatry a mnohokrát je navštívila. Pro toho, kdo tam nebyl, by více podrobností bylo zbytečné. 

Každé pohoří má své dominanty, u Roháčů to jsou mohutné vrcholy Baníkov a Ostrý Roháč. Nejvyšší štíty tvoří dvojici skalnatých vrchů a podobají se dvěma čertovým rohům. Podle těchto "rohů" byly pojmenovány Roháče - pohoří na severním Slovensku v Žilinském kraji. Je to část Západních Tater, území Tatranského národního parku - vpravo logo. 

 

   

Roháče pro mne kdysi objevila kamarádka Dáša, to byla její srdcovka. Bohužel, nezdědila dlouhověkost po rodičích a už pár let cestuje na obláčku. 😢 Kdysi mi vysvětlila, že je nutné výpravu rozdělit na skupinky podle zdatnosti, aby si to užili všichni a nikdo zbytečně neriskoval. Jsou tam náročné i méně náročné horské turistické chodníky.

V Roháčích můžete putovat dlouhými dolinami, někdy po travnatých hřebenech a pro zdatné jsou na skalnatém terénu připraveny ocelové řetězy, bez kterých by se náročný terén nedal zvládnout. 

Někdo říká, že Roháče nejsou náročné. Zkušení turisté uvádějí, že červeně značená hřebenovka mezi vrcholem Baníkov a Ostrým Roháčem je snad nejtěžší turistická značená cesta v Tatrách vůbec. Vrchol je žulový a prý to tam velmi klouže - proto jsou tam řetězy. 

Červená barva v terénu je vždy výrazná, upozorňuje na nějaké riziko. Červené turistické značky upozorňují jak na délku trasy, tak na náročnost terénu a převýšení.

Pozorování tamní krajiny umožní představu, jak v době ledové horský ledovec formoval údolí do typického tvaru U. Po ledovcích zůstala horská plesa. 

Fotografie zvětšíte rozkliknutím.

 

Parkoviště pod Spálenou.

 

Horský stupeň 700 až 1550 m nadmořské výšky je tvořen většinou smrkovými porosty, ojediněle se vyskytuje borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice limba (Pinus cembra), jedle bělokorá (Abies alba), modřín opadavý (Larix decidua), buk lesní (Fagus sylvatica) - je dominantou přirozených středoevropských lesů od pahorkatin až do horských poloh.

 

Smrk ztepilý (Picea abies) je stálezelený jehličnatý strom, který byl původně rozšířen ve střední a jihovýchodní Evropě, kde tvořil spolu s jinými dřevinami horské a podhorské lesy. Zralé šišky smrku směřují dolů a otevírají se v suchu, kdežto u jedle směřují nahoru. Kvůli mělkým kořenům ho snadno vyvrací vítr. 

(zdroj Wikipedie)

  

Rozcestí Smutná dolina. Turista musí zvážit, na co fyzicky stačí a zvolit si trasu. My jsme se vydali na Roháčske plesá. Nikdo nemusí litovat, krásně je tam všude. 😸

Roháče jsou jedním z nejmalebnějších pohoří na Slovensku a najdete je nedaleko města Zuberec.