Máte představu, jak se obouvali lidé ve 2. polovině 19. století? Rozdíly budou nejen podle krajů, ale hlavně v jaké společenské vrstvě ten dotyčný žil. Dnes se podíváme, jaké boty mohly nosit naše prababičky, spíše praprababičky. Je to doba zhruba před 160-170 lety a z tohoto období jsou vybrané modely.
Středověká obuv se šila na míru, každý pár byl originál. Podle zachovaných bot odborníci mohli porovnávat i
zdravotní stav chodidla tehdy a dnes. Co myslíte, máme lepší nohy než míval středověký člověk?
Ne, naši předkové měli lepší klenbu chodidla. Musíme si však uvědomit, že se v průměru dožívali nižšího věku, než lidé dnes. Pak je spíš běžné, že lidé mají
chodidlo téměř ploché. To je dáno většinou váhou jedince, ale také obuví,
jakou dnes převážně používáme a to rčení "trpět pro krásu" připomíná, že nevhodná obuv má na poškození nohou svůj podíl.
S jistotou lze vyloučit, že by naši
předkové chodili jinak než my. Každý člověk prvně na zem
pokládá patu a odráží se plochou pod kůstkami palce u nohy. Rozdíl je v
tom, že člověk v obuvi s podrážkou a podpatkem naráží nejdříve
hranou podpatku, na kterém se pak následně otáčí. Při chůzi na boso se pata dotýká podložky ve větší ploše.
Zažily jste svoji prababičku? Já, bohužel, ani jednu. Moje prababičky žily v 19. století, ani nemám jejich fotografii a nevím, jak vypadaly. Jedna prababička zemřela v 36 letech, kdy babička měla 4 a půl... a jak jí maminka chyběla! Pamatovala si ji jako nemocnou, přesto mi o ní něco řekla, asi to věděla od starších sester.
Od dědy vím o jeho mamince, o obouvání se mohu jen domýšlet. No, řekněte, jak se mohla obouvat žena na Morávce (v Beskydech), což je horský terén, která měla 11 dětí? Ta na žádnou parádu nemohla mít pomyšlení, obdělávala pole, starost o rodinu, no a kravka k tomu. Asi i babuč. Děti jedno za druhým, když se jí narodil děda, její nejstarší dcera už měla dvě děti. 🙆 Jak vypadala, nevím, ale určitě hodně chodila naboso.
Jak tehdy vypadaly boty? Do poloviny 19. století se nosily úzké polobotky s malým
podpatkem, prodlouženou špičkou a po straně zapínané nebo šněrované. Fotografie rozklikněte.
V
roce 1839 se s vynálezem gumy objevily perka, která měla místo šněrování
gumové pásky.
Dámské boty zvané perka.
Znáte vynálezce gumy?
Objev se mu podařil náhodou. Jednoho únorového dne roku 1839 se vydal do místního obchodu
předvést svůj nejnovější pokus. Musela s ním být "sranda". Při tom mu kousek gumy upadl na horkou
plotnu kamen. Když ho z ní seškrabával, všiml si, že část gumy se stala
pružnou. Po řadě dalších experimentů, kdy zjišťoval po jak dlouhou dobu,
jakým způsobem a na jakou teplotu gumu zahřát, objevil vulkanizaci. Jednoduché, že? 😸
Pro tanec se nosily výlučně lakýrky, někdy zdobené
mašlemi a přezkami. Dámy si oblíbily vyšší kotníčkové boty šité z látky,
na vnější straně šněrované nebo zapínané na knoflíky a s prodlouženou
tupou špičkou.


Podívejme se na svatební střevíce. Svatebních bot se zachovalo dost, ženy si je uchovávaly jako vzpomínku. Vedle jsou šaty ze šedého taftu k těmto střevícům:


Svatební obuv nevěsty a ženicha ke kroji.
V 19. století se obuv začala zhotovovat na rozdílném kopytě pro
pravou a pro levou nohu. Mám po tátovi kopyto, je to vlastně už starožitnost a uvažuji, co s tím:
Na ulici se městské dámy pohybovaly v kotníčkových
šněrovacích botkách. Ve 30. a 40. letech se ještě šněrovaly na vnitřní
straně nohy a těsně kopírovaly linii nohy, aby působila co nejštíhleji. Musely se "ušněrovat", ale zip byl vynalezen až později a první zipy velký zájem nevyvolaly.
Po pravdě, jen jednou jsem jako studentka měla vysoké kozačky na šněrování, pravá kůže, tmavě rezavé, ...hmm, ale to šněrování, to byla otrava... Nakonec jsem se bot zbavila přesto, že nebyly moc obnošené. 😎
K historii
obuvi patří celá řada pojmů, např. střevíčky „zlatohlávky“ nebo atlasky. Atlas je jedna ze tří základních vazeb tkanin. Atlasová vazba je rozpoznatelná pro svůj lesklý vzhled a „hedvábný“ omak. Je většinou velmi hustá, málo odolná proti oděru.
Tady jsou boty císařovny:
Boty na nízkém podpatku z doby po polovině 19. století. Z černé usně, s protáhlou špičkou, svršek zdoben textilií s rostlinným dekorem a menší mašlí. Obuv má postranní šněrování, tzv. typ Adeleide. Jejich délka je větší, téměř 28 cm.
Kdo byla císařovna?
Marie Anna Karolína Pia Savojská byla savojská princezna, královna uherská, česká, slavonská, chorvatská, dalmatská, lombardská, benátská a císařovna rakouská. Byla manželkou Ferdinanda I. Dobrotivého.
Její střevíčky se zachovaly nejspíš proto, že zimy trávila s manželem na Pražském hradě, léta v Zákupech. Bohaté měšťanky už od
19. století také svojí vybranou garderobou prezentovaly manželovy
úspěchy, a tak se na oblečení (zejména pro společenské příležitosti)
nešetřilo. Muž se vlastně svou vyparáděnou ženou chlubil, to byl i případ paní Tomkové:
V Toulkách českou minulostí jsme narazili na jméno Václav Vladivoj Tomek. Atlasové boty a k nim šaty patřily jeho paní, jsou z r. 1848.
Byl to český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog.
Jeho paní byla Ludmila Dáňová (1822–1868), dcera ředitele polického
benediktinského panství Josefa Dáni, v jehož rodině již od roku 1835
působil jako soukromý učitel.
Druhým příkladem je paní Marie Riegrová (znáte Riegrovy sady). František Ladislav Rieger byl synem mlynáře ze Semil a patří k nej osobnostem 19. století. Oženil se s dcerou Františka Palackého. Právě od V. V. Tomka se jí dostalo dějepisného vzdělání.
Říkalo se jí "matka chudiny", měla tři děti a v Praze založila mateřské školky a opatrovny, důležitá byla škola pro 13-14tileté dívky. V ní se
učily hlavně šít, malovat na sklo, dřevo a porcelán, připravovat obrázky
pro tisk.
Ta cesta za papežem jí byla osudná. Ona tam v Římě na Boží hod Velikonoční ve svých 57 letech zemřela! 😲
A jaké bylo obouvání dětí?
Na Výstavišti v Praze se v r. 1891 konala Jubilejní výstava. Vystavovaly se tam šněrovací botky:


Ke konci 19. století se objevily tyto botky. Před pár lety v podobném modelu přišla do práce kolegyně, dlouhé pěkné nohy v tom fakt vyniknou:
Nohy se stále zvětšují. Průměrná noha našich babiček měřila 22 centimetrů, což odpovídá velikosti 36. Zažila jsem dvě babičky a měly nohu trochu větší. Dnes obouváme o 2 čísla větší boty a naše chodidla mají v průměru 24,5 cm.
Zdroj: www.idnes.cz, Sborník materiálů z VII. Mezinárodní konference