Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 18. října 2021

O češtině od A do Z: Skloňování vlastních jmen

 

28. Praktická škola naší mateřštiny s humorem a nadhledem.

Připravili Michal Jagelka a Alex Röhrich.

neděle 17. října 2021

Zámek Holešov: hanácké Versailles - podruhé

Každé město, městečko nebo i  vesnice na Moravě se pyšní svými historickými pamětihodnostmi. Mohu říci pyšní, protože je tam vidět, že si toho lidé váží. A neničí památky. Jejich význam, starobylost, umělecká úroveň i zachovalost jsou jistě velmi rozdílné.  Záleží to samozřejmě na tom, kdo - který rod tu vládl a byl majitelem zámku, ale některým věcem ani pečlivý majitel nezabránil, např. švédské vpády za třicetileté války byly vlastně na  celém území republiky tak časté a zničující, že mě napadá jen: "Tak vám moc, ehmm... děkuji, "milí" Švédové 😠. " A konkrétně Holešov na to hodně doplatil. 

Když jsme přijeli do Holešova, bylo po dešti a hlavně - po dožínkách. Ty ve městě proběhly o víkendu těsně před naším příjezdem. Paní průvodkyně mě navedla na fotky, které tady nabízím - pro představu. 

 

 

Je to paráda, vidět, jak se udržují staré zvyky, městem jde dožínkový průvod, lidé se nastrojí do krojů a jsou zapojeny i děti. Tradice se mají dodržovat. Škoda, že jsme to neviděli.

Musela to být výborná akce, jak napovídají fotky z Týdeníku Kroměřížska. Na zámku jsme viděli už jen dožínkový věnec: 

 
 
... a opuštěné pódium na nádvoří: 

Ve městě to bylo znát, všude nějak prázdno a ospale, na zámku teprve. Kromě turistů kdo by tam šel (my jsme byli na okruhu sami dva), když během víkendu byl i vstup na zámek zdarma. Dobu čekání na prohlídku jsme využili v zámecké restauraci. 


Kdo by nechtěl "nebe v hubě", že? Tak jsme si dali ke kávě:

Je to smutný pohled na prázdnou restauraci, která čeká na hosty a oni nejsou... My po dobití energie projdeme podloubím, aby nás paní průvodkyně našla. 


Minule jsme povídání průvodkyně, mimochodem velmi svérázné dámy 👍, opustili ve chvíli, kdy se od zapsání v zemských deskách r. 1481  psal Albrecht starší ze Šternberka již "z Holešova", do té doby se stále psával "z Lukova". Po zpříjemnění v zámecké restauraci pojďme s výkladem dále: 

Albrecht st. ze Šternberka a na Holešově (1480-1520) byl význačným přísedícím panského soudu v Olomouci. Velmi často poháněl k soudu šlechtu i poddané, ale také sám byl poháněn od jiných. Často vystupoval na zemském soudu jako relátor (přednašeč) půhonů (Půhon byla v českém zemském právu 11. - 17. století písemná formulace žalobního nároku, se kterou chtěl žalobce (původ) vystoupit proti žalovanému (pohnanému) před soudem). Roku 1497 vedl svou osobní stížnost proti zbíhání poddaných z jeho panství. Obsah půhonů napovídá, že zbíhání jeho robotného lidu se uskutečňovalo z důvodů velmi tvrdých životních podmínek a bezohledného vykořisťování a také proto, že poddaní byli pronásledováni pro přijímání jiné náboženské víry, než byla jeho. Vlivem své matky byl stále horlivým stoupencem olomouckého biskupa Stanislava Thurza.

Za doby jeho předchůdců přešli obyvatelé holešovského panství k utrakvismu ( křesťanská konfese, která vzešla z české reformace (resp. husitství) a trvala až do rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. V 15. století byl dominantní vírou v Čechách a silné zastoupení měl i na Moravě. Utrakvisté se ovšem vždy považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve.). Z listinných zpráv víme, že do roku 1480 se scházeli vyznavači české reformace pod patronací svých pánů Matouše a jeho syna Albrechta mladšího ve starém gotickém kostele, původně před reformací katolickém. Patrně proto dal nový pán Albrecht starší brzy po převzetí svého holešovského majetku "očistit" takto znesvěcený kostel novým vysvěcením v šestou neděli po sv. Bartoloměji roku 1480. K tomu povolal Viléma, biskupa nikopolského, arcijáhna brněnského a světícího biskupa olomouckého, který zasvětil gotický kostel pod titulem Nanebevzetí a Zvěstování Panny Marie a hlavní oltář posvětil vložením a uzavřením kousků z roucha Panny Marie a svaté Anny a ostatky jiných svatých spolu s konsekrační biskupskou pergamenovou listinou, datovanou L.P. 1480. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Od konce 15. století se šířilo na Holešovsku učení českých bratří, které Albrecht st. zde zakázal a jeho stoupence stíhal. A jaké bylo působení Albrechta st. i jeho faráře Matěje? "Dbal více svého měšce a tvrdě vymáhal desátky i tam, kde žádnou službu lidem nekonal". 

Albrecht st. byl posedlý snahou zvýšit svůj majetek. Když zemřel na Lukově jeho příbuzný Albrecht mladší, stal se poručníkem jeho nezletile dcery Ludmily. Za ni spravoval lukovské panství až do její zletilosti (1497-1511) a to tak, že jej dědička Lukova i s matkou žalovala, že jí nedal vyúčtování ze své poručnické správy.

Albrecht st. sídlil na holešovské tvrzi po celou dobu svého života od r. 1480 do r. 1520. Měl jistě i dostatek finančních prostředků a jemu lze patrně připsat zásluhu při úpravě jeho panského sídla, že obytné stavení tvrze bylo zvýšeno o druhé patro. Podle poslední otcovy vůle měl Jan ml. zřídit v Holešově školu a špitál, tj. postarat se o chudé tohoto města a zaopatřit je vším potřebným. Poněvadž Jan ml. otálel s vyplněním podmínek odkazu, pohnal jej jeho bratr Jan st. před zemské právo. Založením ochranovny pro chudé splnil Jan ml. tento bod otcovy vůle. Fundační listiny této ochranovny vzaly za své za švédských válek, kdy byl Holešov vypálen a kdy shořel celý městský archív. Později r. 1682 ochranovna vyhořela a znovu r. 1744 z darů a dobročinností byla postavena jako opatrovna sv. Martina pro 12 starých osob města. Jan ml. se svou manželkou Markétou z Ludanic byl již podporovatelem a ochráncem českých bratří, kterým zřídil bratrskou školu ve sborovém domě jednoty bratrské, povoleném a postaveném roku 1524.

 

Erb pánů z Ludanic

Z té doby je první listinná zpráva o této škole, v níž děti holešovských sousedů se učily "umění liternímu i pobožnosti", a to jak hoši, tak i dívky, což byl v té době revoluční čin. Ve druhé listinné zprávě z roku 1538 v privilegiu Jana ml. čteme, že se zde děti učily "čísti, psáti, i všelikým slušným a dobrým obyčejům křesťanským a vlídnostem lidským..." 

Jan ml. ze Šternberka byl v celé moravské zemi osobou váženou. Svědčí o tom skutečnost, že mu byly obecným sněmem v Brně svěřeny klíče od privilegií a desek zemských, uchovávaných ve sklepeních olomoucké radnice. Zemřel roku 1544 a panství převzal jeho syn Jindřich ze Šternberka.

Jan ml. zemřel roku 1544 a panství převzal jeho syn Jindřich ze Šternberka. V době kolem r. 1570 se Jindřich odhodlal tvrz přestavovat nebo stavět na místě dosavadní tvrze svůj nový zámek. Protože v té době však probíhaly neustále ostré spory o holešovské léno mezi biskupstvím a rodem Šternberků, v nichž si olomoucký biskup dělal nárok i na polovici pozemků okolo tvrze, dal Jindřich ze Šternberka stavět zámek jen na polovině zamýšleného staveniště, tj. pouze na alodním pozemku.

Jindřich ze Šternberka zemřel bezdětný r. 1574, jím vymřel holešovský šternberský rod po meči. Své zboží odkázal svým sestrám Anně a Elišce ze Šternberka. Po obou sestrách zůstala dodnes vzácná historická památka, originál jejich privilegia s pečetěmi svědků, daný bratrskému sboru v Holešově r. 1575, v němž se odvolávají na stejná privilegia jejich otce i bratra s podrobným popisem svobod i dobových místopisných holešovských jmen.

V roce 1578 již ale náleželo panství samotné Elišce, která vzala na spolek svého majetku r. 1578 manžela Smila z Lomnice, který po její smrti převzal panství r. 1578. Brzy nato však také zemřel a dědictví převzal jeho bratr Tas z Lomnice (Páni z Lomnice jsou starý moravský rod, pocházející z rodu Tasovců, který měl v erbu černé křídlo ve stříbrném poli). 

  

Ten své dědictví prodal již r. 1579 novému majiteli panu Janu Krušinovi z Lichtenburka a jeho manželce Ludmile z Miličína. Do zemských desek byl kup vložen r. 1581. Tato paní dala městu Holešovu četná obdarování, jako "dělati slad a vařiti pivo, a zavedla pořádek a pravidla vztahů mezi cechy holešovskými".

Jan Krušina zemřel r. 1581 a jeho vdova Ludmila z Miličína roku 1589 prodala zámek a město Holešov s příslušenstvím panu Karlu staršímu ze Žerotína a na Starém Jičíně. 

 Karel starší ze Žerotína na portrétu od Jana Vilímka 

 Karel starší ze Žerotína na portrétu od Jana Vilímka

Po něm připadl holešovský majetek jeho synu Viktorinovi ze Žerotína (Viktorin z Žerotína se narodil 16. října 1474 jako syn Jana staršího ze Žerotína a jeho třetí manželky Machny z Nové Cerekve. ). Je zajímavé, že při těchto častých změnách majitelů Holešova se v zápisech píše o budově zámku naposled jako o "tvrzi a městu Holešovu", ale od roku 1581 se již trvale užívá termínu "zámek a město Holešov."

Památku holešovského pána Viktorina ze Žerotína hlásají až dodnes dva zvony, které daroval své luterské církvi v Holešově. První zvon podle nápisu na něm zvoní "všem zlým duchům nazdury" od roku 1596 a nese jméno sv. Jakub a druhý zvon sv. Václav vyzvání od roku 1597 "všem čertům nazdury", jak je na nich napsáno. Žerotínský rod ze Starého Jičína a na Holešově měl tento znak:


Kniha pro zájemce: Karel starší ze Žerotína - Doc. PhDr. Tomáš Knoz PhD. 

Zdroj: Zámek Holešov, internet 

Pokračování 

sobota 16. října 2021

Foto výzva: 3. Barevný podzim + foto tip

Podzim ... Barevné listí. Ty čarokrásné barvy všude kolem. To už je samo o sobě jako poezie. Babí léto. Sklizená pole. Draci na nebi. Poezie podzimu.

 


Podzim (František Hrubín) 

Padá listí zlaté, rudé,

je ho plná zahrada.

A co potom padat bude,
až to listí opadá?

Potom bude padat sníh,
co ho bude ve větvích.

Co ho bude všude, všude,
jen to slunce bude rudé.

Slunce se schovává v šedavých mracích.
Teskno je… u srdce bolí…
Smutno je po teple i tažných ptácích
a chlad už vane sem z polí…

Tak rychle utíká jaro i léto.
A je tu podzim. A listí padá.
Zpomalit všechno chci – nedaří se to.
Zima pak přichází a studí záda.

Zalézá za nehty a štípe do tváří.
Do šátků, rukavic balí se každý z nás.
Z dálky se pohledem málo kdo rozzáří.
Uklidit z venku vše do sklepů přišel čas.

 

Ráno už nebudí veselé pípání,
ba ani hvízdání kosů…
Příroda klidně zaspí své svítání
v jinovatku pak promění rosu.

Ale i tady se radost hledat dá.
Jen kdo chce, ten jí vidět smí.
List třpytivě zdobený okraj má.
A v krajkoví se tak dobře sní…

(Věra Kročková)
   
 
Podzim na strakaté kobyle jezdí.
 
Teplý říjen – studený listopad. Mlhy v říjnu – sněhy v zimě.

https://www.mozaika.eu

 

 

 

Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá. 

Táta náš šel na houby,
jestli on tam zabloudí!

Nezabloudí, těšte se,
on Vám houby přinese.

 
Mlhy v říjnu, sněhy v zimě. 
Teplý říjen – studený listopad. Mlhy v říjnu – sněhy v zimě.

https://www.mozaika.eu
Podzim na strakaté kobyle jezdí.

https://www.mozaika.eu
Podzim na strakaté kobyle jezdí.

https://www.mozaika.eu

Přišel podzim do zahrady,
všechny barvy namíchá,
s každým lístkem ví si rady,
barvy na něj nadýchá.
 


Padá na zem suché listí,
stromy půjdou brzy spát.

Každý proto snadno zjistí,
že už nastal listopad.


Rada profesionála na závěr: 

Foťte ve zlaté hodince 

Barevné snímky získáte kdykoli přes den, ale nejlepší podzimní fotky vznikají v takzvané zlaté hodině – je to čas asi 1–2 hodiny po východu a před západem slunce. V tu chvíli je slunce nízko nad horizontem a vytváří měkké a zlatavé světlo, takže pestrobarevné listy ještě víc vyniknou.

  • Tip: Zlatá hodina je čas, kdy v lese nejlépe zachytíte světelné paprsky pronikající přes stromy. Ty na fotce vytvoří hru stínů a světel.

    Pokud zlatou hodinku nestihnete, počkejte si v přírodě na tu modrou – fotografové tak označují čas, kdy vznikají skvělé podvečerní fotky s modrou nebo lehce fialovou oblohou. Modrá hodina nastává zhruba hodinu po západu slunce.

    zdroj: mall.cz, internet

 
Do trávy padají kaštany,
kaštany padají na zem.
Člověk je poněkud naštvaný,
zas bude napaden mrazem.
Kaštany bubnujou do trávy,
že končí léto a mládí.
Dospělého to otráví,
děti je zvědavě hladí.
Ve věci těch kaštanů,
starších paní a pánů.
Plody nasbírejte
pod polštář je dejte,
bude se vám velmi dobře spát.
Kaštany hladké a hnědé jsou,
hravě se promění v koně.
Berte ty kaštany s noblesou,
sehnete-li se pro ně.
A kdo se pro ně už nesehne,
ten ať se dojatě dívá,
jak jsou ty kaštany nádherné,
i když je hlavička sivá.
(Jaroslav Uhlíř) 
 

Toulky českou minulostí

O češtině od A do Z: Skloňování vlastních jmen

  28. Praktická škola naší mateřštiny s humorem a nadhledem. Připravili Michal Jagelka a Alex Röhrich.