Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

neděle 1. listopadu 2026

Když v říjnu fotíte v řečišti a na louce plné kopretin

Dnes podnikneme výlet do Vendryně v Těšínském Slezsku, kde se vlivem polské menšiny mluví nářečím "po naszymu". Jsou tu české i polské nápisy, na uvítací tabuli je znak obce a rok první písemné zmínky. 
Zlatá Těšínská orlice připomíná příslušnost k Těšínsku, trojice svatojakubských mušlí připomíná vznik Vendryně ze tří starých vsí. Svatojakubská mušle je symbolem poutníků do Santiaga de Compostela a podle poutníka se údajně obec jmenuje. Ve vesnici původně bydlela zpěvačka Ewa Farna. 
 
Vendryně je blízko hranic s Polskem, naučná stezka "Příroda nezná hranic" vede do polského  Goleszówa.

K obci patří osada Zaolší, podle řeky Olše, která protéká tímto regionem. 
 
 
Příroda je tam krásná, pohoří na fotkách jsou Slezské Beskydy, vlevo Ostrý, vpravo hora Javorový blízko Třince. Javorový (dole) v Chráněné krajinné oblasti Beskydy je známý ostrým stoupáním, vede tam i lanovka.
 
  
 
  
Ostrý patří k nejvyšším horám východní části Moravskoslezských Beskyd (1044 m), na severním svahu je národní přírodní rezervace Čerňavina.
 
  
Pohled na opačnou stranu a sousední obec Bystřici nad Olší s kostelem.

A teď něco, co vás při prvním pohledu překvapí. 24. října v podbeskydské obci kvetou kopretiny! Na fotografiích vidíte, že louka je poseta bílými květy kopretin. Příroda bývá počasím zmatená, nedávno jsem u zastávky viděla kvetoucí strom, ale fotku jsem nestačila pořídit.
 
 

Informační tabule představuje starou legendu o bájném Wędrowci:  
Legenda praví, že v dávných dobách, kdy na tomto území rostl hustý les, se zde objevil vyčerpaný a žíznivý poutník, který vysílením již nemohl pokračovat ve své cestě a únavou padl k zemi. Již se smiřoval s nejhorším, ale uslyšel šum potoka a z posledních sil se k němu připlížil. Napil se vody a usnul hlubokým spánkem. Po probuzení již byl fit a plný síly. Ve svém putování už dále nepokračoval, rozhodl se u tohoto pramene zůstat natrvalo. Postavil si dům, vedle kterého časem přibyla další obydlí. Postupně vznikla nová osada, které se říkalo Vendryně podle jejího prvního obyvatele. 
Poutník se polsky řekne "wędrowiec", německy Wanderer a lidé věří, že z těchto slov vznikl název obce. Stará legenda byla zapsána anonymním německým písařem, úředníkem Komory těšínské v roce 1836.
 
Obec je pěkná, občerstvit se můžete v hospůdce Zaolší. 
 
Dům s pečovatelskou službou ve Vendryni. 
 
Podzimní výzdoba před jedním domem.

Tyto fotky dokumentují barevný podzim. 
 
Na závěr vám ukážu řeku. Olše pramení poblíž polské vesnice Istebna ve Slezských Beskydech a název je od slova „oliga“, což v jazyce starých Slovanů označovalo „řeku bohatou na vodu“. Jak vidíte na fotografiích, letos to neplatí, na několika místech nízký stav vody umožnil vstup do řečistě suchou nohou a mohla jsem fotit z nezvyklých pozic.

 

Nízký stav vody odhalil flyšové pásmo, které je typické pro Západní Karpaty. Geologicky to vznikalo koncem druhohor a ve třetihorách. Flyšové pásmo, kterým si Olše razila cestu, se vyznačuje střídáním jílovců, prachovců, pískovců a slepenců. 
Místy jsou tu až několik metrů mocné slínovce a šedé vápence s drobnou faunou: zbytky ježovek, lilijic, brachiopodi - ramenonožci, plži, mlži, houby. Vyskytují se zde uhelné prachovce a z produktivního karbonu úlomky černého uhlí.
 
 
Část Vendryně spadá do Ptačí oblasti Beskydy. Z ptáků jsou nejčastější: čáp černý (Ciconia nigra), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) - nejmenší sova Evropy, puštík bělavý (Strix uralensis), žluna šedá (Picus canus), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datlík tříprstý (Picoides tridactylus).

sobota 31. října 2026

K Dušičkám: Symbolický hřbitov ve Vysokých Tatrách

Opět je tu dušičkový čas. Svátek zavedl v roce 998 opat Odilo z kláštera v Cluny jako vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Staří Keltové slavili v noci z 31. října na 1. listopadu rozloučení s létem. V tuto noc se podle nich duše zemřelých vracejí na zemský povrch. Tady bychom mohli, zjednodušeně řečeno, hledat původ názvu "Dušičky". Staly se křesťanskou tradicí.
Letošní dušičkový příspěvek je z horského hřbitova. Bohužel, i letos přibylo dost obětí. Mohou za to vysoké teploty, koupání, dopravní nehody... Nezapomínejme také na horolezce a turisty v horách.
Na Symbolický hřbitov ve Vysokých Tatrách, slovensky cintorín, vede část trasy po asfaltce ze Štrbského plesa. Výškový rozdíl je asi 150 m, směr Popradské pleso, pak už lesní cestou. 
 
  
V místě Popradská Pol´ana šipka ukazuje směr na Symbolický hřbitov v přírodním horském prostředí, v nadmořské výšce 1525 m nad mořem. 
Fotografie zvětšíte rozkliknutím: 

  
Několikrát jsem hřbitov navštívila a vždy se zdá větší, protože přibyly pamětní desky. Symbolický hřbitov proto, že tam nejsou pochována těla obětí hor. Emotivní místo připomíná ty, kteří našli v horách smrt.
Nejstarší tabulka z roku 1911 připomíná jednu z prvních obětí Tater Jenö Wachtera, který zahynul roku 1905  při slaňování ze Žabieho koňa. V posledních letech přibyly tabulky se jmény slovenských a polských (Tatry jsou i v PL) obětí z jiných hor.
 
První záznamy o úmrtích lidí ve Vysokých Tatrách pocházejí z poloviny 18. století. Lidé si začali uvědomovat, že ve velehorách hrozí nebezpečí. Přeceňování svých schopností, podcenění povětrnostních podmínek, nezodpovědný přístup k turistice, ale také nešťastná shoda okolností vedly často až k smrti. Nejčastějšími oběťmi Tater bývají horolezci a turisté. Zahynuli tu také horští vůdci z povolání, záchranáři nebo lyžaři. Asi 85% z počtu obětí tvoří muži, nejvíc jich zahynulo na Gerlachovském štítě (nejvyšší hora). 
Nyní mají pamětní desku na skalách symbolického cintorína, který byl založen v r. 1936 a vysvěcen 11. srpna 1940. 
Ze zakladatelů hřbitova připomenu malíře Otakara Štáfla + jeho ženu a Alojze Lutonského, tajemníka Klubu československých turistů v Novom Smokovci.
Otakar Štáfl byl Čech, rodák z Havlíčkova Brodu, ale v meziválečném období žil s manželkou ve Vysokých Tatrách, kde byli nájemci chaty u Popradského plesa. Štáfl měl na Štrbském plese ateliér, tam maloval obrazy s horskými motivy V. Tater.

Otakar Štáfl, Mengusovská dolina, 1921. Zdroj Wikipedie
Původně měl být hřbitov na úbočí Patrie v Mengusovské dolině, ale tam byla ochranná zóna pro kamzíky, lesní správa nedala souhlas.

Dokončený hřbitov pan Štáfl neviděl, ve slovenských horách se bojovalo a tak odjel s manželkou do Prahy. Bohužel, ani pobyt v pražském ateliéru nebyl bezpečný. 14. února 1945 proběhl americký nálet na Prahu, na město padaly bomby a zasažen byl také dům, v jehož troskách oba manželé zahynuli.

Akademický malíř Otakar Štáfl a pamětní deska v Praze 2. (Zdroj fotografií Wikipedie). 
Nápis na pamětní desce v Praze:
Při náletu 14. února 1945 zde zahynuli manželé a milovníci hor, spisovatelka a horolezkyně Vlasta Štáflová a ak. malíř Otakar Štáfl. 
Čest jejich památce. 

Na fotografiích nebo na videu si všimněte krásných malovaných křížů. Původní záměr, aby každý zemřelý měl svůj kříž, nebylo možné uskutečnit. Nyní je tam 77 křížů, z toho 47 původních. 56 křížů vyřezali bratři Jozef a Jan Fekiačovi z Detvy. 
Celý hřbitov je působivým místem. Návštěvník by se měl zamyslet, jestli k horám přistupuje s pokorou a chová se tu rozvážně. Motto na dveřích kapličky „Mrtvým na pamiatku – živým na výstrahu“ to vystihuje nejlépe. 
zdroj: blog.relaxos.sk, pohrebnictvo.sk, YouTube
 
   
Cestou ke hřbitovu.

   
Tabulka u vstupu na "Symbolický cintorín" označuje kulturní památku. 
 
Nápis na kameni: "Známým i neznámým obětem Vysokých Tater".
 
Kaplička podle návrhu ing. Róberta Vosyky z Popradu.
 
  
In memoriam 24 hrdinům Slovenského národního povstání, kteří zahynuli v říjnu 1944 při havárii letadla na Zadním Gerlachu.
 
 
Uprostřed: Na památku Klimka (Klemense) Bachledy, krále tatranských vůdců, který zahynul v r. 1910. Byl to první polský horský záchranář, který tragicky zahynul, když šel na pomoc člověku v Tatrách.

 Video pro anglicky mluvící návštěvníky:

Zapálené svíce na hřbitovech vytvářejí atmosféru vzpomínek na své blízké. Svíčka jako světlo představuje naději a věčný život, její plamen je symbolem duše. Chryzantémy, které se často používají k ozdobě hrobů, symbolizují trvanlivost vzpomínek. Předkové věřili, že živé chryzantémy ochraňovaly proti zlu a špatným silám. Věnce vyjadřují cyklus života.

Toulky českou minulostí

Když v říjnu fotíte v řečišti a na louce plné kopretin

Dnes podnikneme výlet do Vendryně v Těšínském Slezsku, kde se vlivem polské menšiny mluví nářečím "po naszymu". Jsou tu české i po...