S cestovatelským duchem se člověk asi už narodí. Poznávání nových světů se rozvinulo zejména ve středověku, nedávno jsem představila našeho cestovatele Martina Kabátníka.
Josef Kořenský byl velký cestovatel z 19.-20. století, podnikl 27 výprav, z toho dvě po Čechách. O svých cestovatelských zážitcích psal, a kdyby tehdy byly blogy, určitě by nějaký měl, chtěl totiž lidem předat poznatky "o světě". Napsal kolem padesáti knih a několik set článků, pořádal besedy a přednášky. Přesto, že rozhodně nezahálel, dnes ho už skoro nikdo nezná.
Jeho nejoblíbenější zemí se stalo Žaponsko. Dříve se v češtině Japonsko někdy vyslovovalo a psalo jako Žaponsko kvůli původní francouzskou výslovnost.
Josef Kořenský s fotkami australského domorodce a maorské dívky, která byla jeho průvodkyní.
Josef
Kořenský (1847 - 1938) byl povoláním učitel a později ředitel
Dívčí školy na Smíchově, nyní v ulici Kořenského.
Pocházel z rolnického rodu v Sušné na Mladoboleslavsku. Rodina se brzy přestěhovala do Mladé Boleslavi, kde Josef vystudoval reálku.
C. k. reálka a měšťanská chlapecká škola v Mladé Boleslavi.
Reálná škola (Realschule) byla všeobecná střední škola, zaměřená hlavně na přírodovědní, technické obory a živé jazyky - pozdějšímu cestovateli poskytla dobré základy. Po 6leté reálce studoval v
Praze na učitelském ústavu. 👍
Měl štěstí, že profesor Antonín Frič ho přijal jako
pomocníka v Českém muzeu (Národní muzeum), kde Josef sepisoval inventář a opatřoval
přírodniny vědeckými názvy. Na vycházkách do lomů a dolů v okolí Prahy sbíral zkameněliny, aby rozšířil muzejní i soukromé sbírky.
Kromě prof. Friče měla na Kořenského velký vliv další osobnost - Vojtěch Náprstek. Právě jeho zásluhou se do muzejních
sbírek dostávaly exotické exempláře. A tak se
mladý Kořenský za čas objevil v tehdejším středisku cestovatelů, přírodovědců a dalších badatelů – v domě U Halánků, dnes Náprstkovo muzeum.
Zde Kořenský získal také inspiraci pro vlastní výpravy. Na tu
první se vydal v r. 1878 a projel Německo, Francii a Anglii. V
následujících letech se dostal na Balkán, do Turecka, a také na Sibiř,
Kavkaz, Ural a do východní Asie. Vidíte, bez internetu, bez mobilního telefonu a různých aplikací si dovedl poradit. 👏
S platností od 1. prosince 1867 byl jmenován podučitelem na české
škole v Radnicích na Plzeňsku. Tady poznal svoji životní lásku. Dívka byla z vyšší společnosti a on jen podučitelem, proto jim bylo zabráněno v sňatku. Pak už se kromě práce věnoval svým zálibám, šetřil hlavně na cestování.
"Jako starý mládenec neměl starost o rodinu, měl dostatek finančních prostředků a rád se vydával na cesty. Napřed po Evropě, procestoval například Skandinávii v době, kdy to bylo ještě poměrně vzácné, a potom i po celém světě. V roce 1893 - 94 spolu s přítelem statkářem Karlem Řezníčkem z Jičínska absolvoval cestu přes Spojené státy, navštívil například Chicago, Japonsko i východní Indii. Podruhé v letech 1900 - 1902 procestoval opět Asii, pak Austrálii, Nový Zéland, ostrovy v Oceánii, opět milované Žaponsko a napříč celou Sibiří zpátky do Evropy."
Josef Kořenský, Amerika - Kulturní obrázky pro mládež.
"Nejvzdálenější
cestou byla určitě Čína a Japonsko. Charakter cesty byl spíše sběratelský, pokud se tam někdo vypravil, měl
potíže proniknout do té společnosti. Svým způsobem to byla
země uzavřená."
Josef Kořenský, Nové cesty po světě - Podruhé v Žaponsku.
Věnoval se sbírkotvorné činnosti,
posílal velké kolekce do Prahy do Národního muzea i do Náprstkova muzea.
Zabýval se florou, faunou, geologickými záležitostmi, podnebím,
obyvatelstvem a velice vtipně tyto věci glosoval.
J. Kořenský, Cesta kolem světa.
O svých cestách Kořenský hodně psal, a to jak články, tak celé
knihy, např. třísvazkový cestopis s
názvem Cesta kolem světa se 600 obrázky a mapkami. A vždy s dodatkem - pro naši
školní mládež.
Josef Kořenský, foto Národní muzeum Praha
Všude se také zmiňoval o českých stopách a
slavných českých krajanech, s nimiž se setkal. Popisoval i humorné
situace, které ho na cestách potkávaly. Ukázka je z cesty do
Švédska, kde figuruje Kořenského přítel Štolba:
"Tito dva cestovatelé navštívili švédskou restauraci. Měli hlad a ten druhý cestovatel říká: já to objednám. A objednával u servírky. Ta přišla, usmála se na ně a on volal: Frökken, Frökken. To bylo slečno, slečno. A Kořenský, kterému to připomínalo v různých jazycích slovo žába, se smál a byl zvědavý, co mu přinesou. A ten druhý nonšalantně ukázal do jídelního lístku, a ejhle, objevil se dezert. Potom se objevil salát a Kořenský říkal, to je na hlad málo. A tys říkal, že umíš švédsky! A cestovatel zavolal znovu servírku, vzal tužku, nakreslil pěkné prasátko, s kulatým kudrnatým ocáskem, a ona konečně přinesla talíř šunky."
V dobových publikacích na něj
vzpomínali jako na ohromného a lidského člověka, i když byl až do smrti starý mládenec a stravoval se jenom po hostincích. Jeho sestry Anna a Marie později třicet let provozovaly hotel
s evropskou kuchyní v Turecku, který Kořenský několikrát navštívil, ve
stáří se obě staraly o bratrovu domácnost.
Do vysokého věku, téměř do devadesáti let, si zachoval přehled, byl zván
do různých spolků a společností, kde
působil.
Oslavil devadesátku, brzy nato pak zemřel. Jeho knihy upadly téměř do zapomenutí, prý si žádnou celé desetiletí nikdo nepůjčil. Jednu z jeho knih zrovna čtu a připravuji články o cestovatelských zážitcích Kořenského.
Brzy tu budou články z jeho cest do Austrálie:
Austrálie. Rodina australských domorodců před svou chýší. K lovení zvěře užívají bumerang.
