Hlas pro tento den: Bekasina otavní

 

foto Naši ptáci
 

 

 

Bekasina otavní - samec  Capella galinago |foto:Miloš Vogl  

 

Bekasina otavní (Gallinago galllinago). Je také nazývána sluka otavní. Velikosti kosa. Létá prudce, často náhle mění směr. Přílet na hnízdiště může začínat už v prvé polovině března; podzimní tah je od konce července. Žije na vlhkých a podmáčených loukách a okrajích rybníků. Hnízdí na zemi v travinách. Převládající složku potravy tvoří červi. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.  Zaposloucháte-li se do hlasu nebo vlastně zvuku vydávaného bekasinou, budete možná souhlasit, že je podobný mečení kozy. A protože ho bekasina vydává vysoko ve vzduchu, dostal tento pták různá lidová pojmenování spojující ono mečení typické pro kozu s příslušníkem ptačí říše. Snad nejkurióznější je jedno ze starých německých lidových jmen, které v překladu znamená „koza nebeská“. Také v české myslivecké mluvě bývá dodnes bekasina nazývána např. kozlíkem. Posuďte sami.

Mečivé zvuky, které jsme poslouchali, nejsou pravým hlasem. Jsou to zvuky mechanické, které vznikají vibrací vzduchu o ocasní pera střemhlav letící bekasiny. Tyto zvuky jsou součástí svatebního letu samečka bekasiny. Ten, zejména v ranních a podvečerních hodinách, obletuje ve složitých křivkách své teritorium, přičemž se v určitých fázích letu střemhlav spouští k zemi. Při tom postaví krajní ocasní pera kolmo k ose letu a prudkými vibracemi těchto per vzniká onen zvláštní, pro bekasinu typický mečivý zvuk. 
Bekasina otavní má však vedle tohoto instrumentálního zvukového projevu i typické hlasové projevy. Charakteristický hlas, kterým se samec ozývá v toku, bývá přirovnáván k tikání hodin.  

Životním prostředím bekasiny jsou mokřadní stanoviště. V hnízdní době to jsou především rašeliniště, slatiniště a různé typy mokrých luk, zejména v blízkosti rybníků. V důsledku meliorací a odvodňování došlo však za posledních 20-30 let na řadě míst ke značnému úbytku a někde i k úplnému vymizení bekasiny. Jestliže na mokrých loukách u Třeboně v jakémsi ráji bekasin hnízdilo počátkem 70. let na čtvereční kilometr 27 párů, po úpravách poklesla jejich početnost na pouhých 5 párů na čtvereční kilometr. Není tedy divu, že bekasinu dnes nalezneme na červeném seznamu ohrožených živočichů.

Dneska jsem si řekla, inu,

zrýmuji i bekasinu,

veliká je jako drozd,

v mokrých loukách bývá host.

 

Do bažin si ráda lozí,

v letu mečí jako kozy,

sameček pro ptačí holku,

jak hodiny tiká v toku.

 

Střemhlavým se chlubí letem,

hledá družku k ptačím dětem,

hnízdo má na zemi v trávě,

k snědku červy loví hravě. 

 (Plysacek)

Bekasina otavní. Capella galinago (foto Miloš Vogl 

Bekasina patří mezi tažné ptáky a zimuje zejména ve Středozemní oblasti, především v Itálii a ve Francii. Na hnízdiště se vrací ve druhé polovině března a v dubnu. Z mokrých luk se opět začne ozývat mečení a tikání samečka a od dubna zde v trsu ostřice či husté trávě samička vysedává svá čtyři vajíčka. Takových hnízd však již není v krajině mnoho, a tak ta, která nám ještě zůstala, nepochybně zasluhují naši pozornost a ochranu.

Po jarním návratu bekasiny na hnízdiště provádějí samci pozoruhodné svatební lety. Při pozorování dobrým dalekohledem vidíme, že letky ptáka se jemně chvějí a zřejmě navádějí proudící vzduch na dvě odstávající krajní rýdovací péra na obou stranách rozprostřené ocasu. Tímto mechanismem jsou vyluzovány mečivé zvuky. V jiných fázích letu se bekasina může na okamžik obracet v letu i na záda. Pozorování svatebního letu samečka dalekohledem patří tedy k ornitologickým zážitkům. Záznam mečivého zvuku této „nebeské kozy“ na vzdálenost více než 100 m vyžaduje již značnou zkušenost s používáním magnetofonu a citlivého mikrofonu s ostře vyjádřenou směrovou charakteristikou. Nahrávání a mnoha neúspěšně opakovaným pokusům je třeba věnovat nepředstavitelné množství času.

Poslechněte si, jak o bekasíně mluví jihočeský zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein:

autoři: Pavel Pelz , peb,
Video: Adolf Goebel