Český výrobce hudebních nástrojů proslavený po celém světě. V začátku výroba s 11 zaměstnanci musela chrlit víc než jeden nástroj denně.
Výroba dechových hudebních nástrojů v závodě Amati-Denak je soustředěna do Kraslic a Hradce Králové. V obou těchto městech má výroba dlouhou tradici.
Prvním historicky potvrzeným hudebním nástrojařem v Kraslicích byl Melchior Lorenz. Počet mistrů houslařů neustále vzrůstal, takže už v roce 1669 měli v Kraslicích vlastní houslařský cech. A co víc. Koncem 19. století pracovalo v Kraslicích už 11 továren, které zaměstnávaly 300 dělníků.
Geniální český vynálezce
Výroba v Hradci Králové je přímým pokračováním firmy Červený. Založil ji geniální český vynálezce Václav František Červený, jeden z nejvýznamnějších výrobců žesťových hudebních nástrojů v Evropě.
Byl prý mimořádně zručný a dovedl opravit všecko, co se porouchalo. A tak ho na radu pana učitele dali vyučit neobvyklému řemeslu – nástrojařině. Už ve třinácti nastoupil do dílny Jana Adama Bauera v Praze na Můstku, který se v oboru výroby plechových dechových nástrojů těšil velkému uznání.
V osmnácti vyrazil do světa na zkušenou. Dlouho tam ale nepobyl. A protože mistr Bauer nechtěl mít v bývalém žákovi přímou konkurenci, poradil mu, aby si otevřel vlastní dílnu v Hradci Králové. A to se taky v roce 1842 stalo.
Geniální umístění díly na zpěvorohy
Tip na Hradec Králové nepadl náhodou. V té době to bylo pevnostní město s velkou vojenskou posádkou a k vojenské posádce patří vojenská kapela, která potřebuje kvalitní hudební nástroje. Červený snad ještě ani nestihl svou první samostatnou dílnu pořádně otevřít a už se mu hrnuly zakázky.
Z mnoha experimentálních dechových nástrojů pana Červeného jsou dnes už ceněné sběratelské kousky. Tuby, baskřídlovky a další instrumenty, kterým se tenkrát říkalo archaicky „zpěvorohy“.
Rytci, konstruktéři a parní stroj v závodě V. F. Červeného (foto V. F. Červený a synové)
Montážní dílna v závodě V. F. Červeného
Expozice hudebních nástrojů firmy V. F. Červený a synové ve vitríně inspirované budovou Národního divadla
Pamětní deska na rodném domě V. F. Červeného v Praze-Dubči
Dubeč č.p. 43 - statek, rodný dům V. F. Červeného. V r. 2011 byl v rámci výstavby bytového komplexu zbořen a nahrazen budovou, která ze strany ulice imituje původní vzhled. Foto Praha-Dubeč, místopis
Jiří Červený (1887-1962) český kabaretiér, humorista, spisovatel a hudební skladatel, vnuk Václava Františka Červeného (foto autor neznámý, Wikimedia Commons)
Sláva nástrojů nezná hranic
Na jeho nástroje hraje španělská královská vojenská hudba. Znějí na Kubě, na Ukrajině i v Zakavkazském Rusku. Firma s 11 zaměstnanci a třemi učni chrlí 400 nástrojů ročně (tj. víc než jeden denně).
Je třeba dílnu opět rozšířit. Červený proto s finanční podporou své manželky kupuje dům na hradeckém Malém náměstí. Tam na rozlehlém dvoře vznikají nové výrobní prostory. Neustále zdokonaluje a vynalézá, každý rok přichází s něčím novým. Dozajista na tom měl zásluhu Václav František Červený. Na jiné nástroje než na ty od něj totiž rakouští ani pruští vojenští muzikanti nehráli.
Výjimeční potomci
Od roku 1876 se název firmy mění na Václav František Červený a synové. Otec si v ní ponechává rozhodující postavení. Červeného továrna už dávno není žádná dílnička, je to průmyslová továrna s 10hodinovou pracovní dobou od pondělí do soboty.
Baryton – Bellfront CEP 538-4 je mistrovský model charakteristický ozvučníkem zahnutým dopředu, díky tomu je vhodný pouze pro specifické užití v určitých kapelách a orchestrech. Ozvučník nástroje je ozdoben rytinou.
Václav František Červený zemřel v roce 1896. Rodovou tradici nesly nejen jeho děti, ale i příslušníci dalších generací. Jeho vnuk dr. Jiří Červený byl zakladatelem slavného kabaretu Červená sedma. Pravnučkou Václava Františka Červeného je světoznámá pěvkyně Soňa Červená.
Kde jsou ty časy, kdy tady v sousedním Jiříkově byla "Pianovka". Vyráběla se tam pianina značky Rössler a moje kamarádka se tam vyučila. Pak pokračovala ve studiu právě v Kraslicích. Po privatizaci byla zdejší "pinanovka" zprivatizována, výroba pak přesunuta bůhví kam, po pěti letech továrna uzavřena a nyní zůstala prázdná a chátrá, jako spousta jiných tady v pohraničí. Některé slouží jako sklady, mnohé chátrají dál, ale mnohé už byly zbourány, jako například hlavní budova textilní továrny Bytex. Lidé tu přišli o práci a sestěhovávají se sem rodiny, které nikdy pracovat nebudou, jen vědí jak se zařídit, aby brali dávky všeho druhu a mají se lépe než ti, kteří poctivě pracují. To je ale jiné téma...Měj krásný a pohodový den.
OdpovědětVymazatJaruško, je to někdy smutné psaní, to, co popisuješ, je na mnoha místech naší republiky. Privatizace, prodej značky a tradice netradice, nechají to zchátrat, pak se to zbourá. U vás textilky, tady šachty a další podniky. V pohraničí je to zvláště silné, někdy o tom napíši na blogu, ale to chce delší článek. Lidé, kteří tam přijdou, nemají tam ani kořeny a člověk by po setmění nevystrčil paty z domu. Je to obrázek naší přítomnosti.
VymazatHlavu vzhůru a hezký den, ale u nás prší dost. ☺
Haničko, opět skvělý článek, dám ho přečíst synovi - jako muzikant dost trpí, jak se s takovým "rodinným stříbrem" zachází!
OdpovědětVymazatNetušila jsem, že je paní Červená spojena s touto značkou...
Děkuji za info a přeji příjemný večer, Helena
Moc děkuji, Helenko, za pochvalu článku ☺. Chci, aby i ty značky byly pestré a hudba patří k životu, proto jsem zařadila Amati. Já sama si mnohé osvěžím při sestavení textu.
VymazatSynovi i Tobě přeji hezké čtení a hlavně úspěšný den. ☺
Hani, ráda jsem si Tvůj příspěvek přečetla. Mě se líbí,když člověk umí hrát na nějaký hudební nástroj. Sama jsem hrála na flétny, hudební sluch zdědil jen nejstarší z mých tří synů. Umí hrát na flétnu, kytaru a trubku. Amati budu držet pěsti... Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, jsem ráda, když Tě tento článek zaujal. Tobě se to povedlo, hrát na hudební nástroj. Já se přiznám, že to je snad jediná věc, kterou mám svým rodičům "za zlé", že mě nedali hrát na nějaký nástroj, ale v rodině nebyl nějaký vztah k hudbě, kromě poslechu a také - nebyly peníze na klavír nebo jiné, peníze se strkaly do baráku. Jsem přesvědčena, že bych se aspoň průměrně hrát naučila.
VymazatDěkuji a přeji úspěšný den. ☺
Hanko, moc hezky jsi nám přiblížila Amati Kraslice. ☺
OdpovědětVymazatDíky, Marti, jsem ráda, že se Ti článek líbí. ☺
Vymazat