Většinou se připomíná výročí blogu. Já dnes netradičně připomenu rubriku, která je pro mne důležitá. Říkám si, proč ne, když už čtyři roky pravidelně, týden co týden, na blogu nabízím schůzky, které jsou určeny všem zájemcům o historii. Je to i pro ty, kteří se na stránky dostanou náhodou. Když si vezmeme, že v roce máme zhruba 50 týdnů, pak ty dvě stovky dávají čtyři roky. Dvě stě článků je důvodem k prvnímu bilancování. A také je to příležitost naznačit, co se za tím skrývá... Když jsem zamýšlela založit si blog, měla jsem jasno, že tam prostě rubriku Toulky českou minulostí chci mít!
Poprvé jsem se s tím setkala kdysi v Mladém světě, kde každý měsíc vycházely dvě dvoustrany textu. Dnes si těžko lze představit, jaký byl o časopis zájem a MS byl hned vyprodán! Pro ty, kteří tu dobu nepamatují, nebo Mladý svět neznají, na ukázku:
Třeba
jste školní dějepis nemilovali/y, a přesto o dovolených navštěvujete
hrady, zámky a dokonce i v zahraničí rádi/y poznáváte místa, kterými
prošla historie a navštěvujete tamní muzea a galerie. Nafotíte spousty
rozličných památek a máte plno fotek, kterými se rádi/y pochlubíte, ani vám nepřijde, že to je vlastně
jiná forma toho "dějepisu". Dějepisu, který mnozí léta zavrhují a
mají husinu z letopočtů, protože jim to ve škole nešlo. Těžko říct, kde je chyba. Opakovaně tvrdí, že dějepis je nezajímá, přesto např. v televizi koukají na
Gladiátora, Tenkrát na západě nebo na Kleopatru. Jsou tací, kteří se k dějepisu nehlásí, přesto si s chutí přečtou romány pana Vondrušky a mají na ně záznam v knihovně. 😎 Vždy se otevřeně hlásím ke svému kraji a tak připomenu Šikmý kostel a Životice, za tyto romány byla jejich autorka paní Karin Lednická oceněna i hlavou státu. Tyto knihy jsou také z historie. Takových lidí si vážím.
Někdo až po letech zjišťuje, že ty dějiny, aspoň některé úseky z nich, jsou přece jen zajímavé. Někdo řekne "na stará kolena" mě to zaujalo. To není můj případ, já se tou historií zabývám celý život a dějepis mě bavil už na základce. Po devíti letech na školním srazu (to nám už bylo 24) jsem se mj. setkala s paní učitelkou, která u nás vyučovala dějepis a moc hezky jsme si povídaly. Pravda, mnoho takových nadšenců tam neměla. Těší mě, že jsem aspoň jedinkrát měla možnost jí to přede všemi povědět a poděkovat za to, že mě nadchla. Určitě ji to potěšilo a asi nečekala, že na tom srazu měla z pozvaných učitelů největší úspěch, když jsem připomněla momentky z jejích hodin. Mít dobré vedení v kterémkoliv oboru je "štěstí" a já jsem ho měla i dál. Tak snad ten můj zájem o historii (a nejen českou) je aspoň v některých příspěvcích vidět. ...
Zároveň tady ráda vzpomenu na svého tatínka,
který sice byl absolventem obchodní akademie, přesto mě přivedl k zájmu o
historii a zeměpis. 👍 Mohu tedy s určitostí tvrdit, že tyto geny mám
po tátovi a lituji, že jeho život nebyl delší. To je dědictví, kterého
si vážím nejvíce. Také u partnera jsem vztah k historii rozvinula a
on se ani v muzeích (hradech, zámcích, galeriích..), kde jsem častěji než v lese, nenudí. 😉 Dnešní příspěvek je tedy delší o malé
soukromé bilancování. Domnívám se, že to k blogerské činnosti patří.
"Historie je učitelkou života".Marcus Tullius Cicero, římský filozof a státník, 106-43 př. n. l.Historie je nejlepší učitelkou života s obzvlášť nepozornými žáky.Indíra Gándhí, indická politička a premiérka, 1917-1984Historie světa je souhrn událostí, kterým se bylo možno vyhnout.
Bertrand Russell, logik a jeden z prvních analytických filozofů, 1872-1970
Lid bez znalosti své historie, původu a kultury je jako strom bez kořenů.
Marcus Garvey, novinář a podnikatel, 1887-1940
Skutečnost, že se lidé nikdy nepoučili z lekcí historie, je tou nejdůležitější lekcí, kterou nás historie učí.
Aldous Huxley, anglický spisovatel 1894-1963
Má-li historie nám býti učitelkou, nesmíme dělati z ní sobě - děvky!
František Palacký, český archivář, filozof, historik, spisovatel 1798-1876
Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.Edmund Burke anglo-irský státník 1729–1797
Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-historii/
Krásné bilancování a díky za tvoji rubriku. Zrovna na minulém setkání s knihou jsme probíraly historické romány. Přeju ti další úspěšné příspěvky na téma historie. Zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatHani, chodím k tobě k tobě sice nepravidelně, ale vím o všech tvých článcích a o tvé zálibě v historii. Já jsem se o historii začala zajímat až v pozdějším věku. Možná díky nové, čtivější literatuře (Vondruška, Lednická, Tučková, Javůrek ap.) Toulky českou minulostí mám z větší části odposlouchané z rozhlasu. S časopisem Mladý svět jsem prožila mládí a pamatuji na rubriku "Péťa Vařič", což byl také Petr Hora Hořejš, ale to jsem se dozvěděla až později. To byly krásné časy. Je pravda, že hodně záleželo na učitelích. Já pocházím z menšího hanáckého města a můžu říct, že, hodně všeobecných vědomostí mi zůstalo ze základky. Hani, obdivuji tvoji píli a jen tak dál. Moc zdravím. Hela
OdpovědětVymazatHezký článek Hani. Je plno lidí, kteří jak píšeš tvrdí, že je historie nezajímá, ale on už i "včerejší den" je vlastně historie, ať byl jakýkoliv. Přeji Ti krásné dny a těším se na další příspěvky.
OdpovědětVymazatVe škole mě dějepis nijak zvlášť nenadchnul, ubíjející bylo šprtání letopočtů. Až mnohem později jsem začala číst knihy o historii, které jsou zajímavé a čtivé, přesně jak píše Helena, ale žádný odborník určitě nejsem. Na MS si také vzpomínám, na rubriky Toulky i Péťa Vařič. Toho mám i jako brožovanou knížku. Měj se hezky, pá 😀😉
OdpovědětVymazatHani, Toulky knižní máme všechny, i když nemohu říct, že jsem je všechny důkladně přečetla. Ty rozhlasové jsme s mužem poslouchali a teď díky tobě si to ráda připomínám.
OdpovědětVymazatMěj příjemný podvečer, Helena
Hanko, vážím si toho, co píšeš, ráda k tobě chodívám. Dějepis, zeměpis, čeština a tělocvik byly moje oblíbené předměty a zájem o ně mi zůstaly i v dospělosti. ( s matikou jsem se tolik nepřátelila ).Jinak ty knížky kupoval náš známý a má je všechny. Jak píše Hela, poslouchali jsme o tom v rozhlase.Jiřina z N.
OdpovědětVymazatTedy poslouchali jsme to z rozhlasu, nikoli v rozhlase, to mi promiň. Jiřina z N.
VymazatHanko, se zájmem si přečtu a poslechnu Toulky českou historii a bilancování k 200 je na místě. Dříve se na knihy stály fronty, já měla výhodu, známou paní v obchodě s knihami. Na časopisy byla možnost pro pár lidí pořídit si složku v Trafice. Máš pravdu, že učit o době, ve které nyní žijeme nebude o co stát. I když jistě bude upravená, tak jako v mnohém ty předešlé. Třeba film Dukla, když manžel shlédl byl zděšen jak tam některé pasáže byly přitažené za vlasy. Hanko přeji pohodové dny, pro nás návštěvníky Tvého blogu i nadále zajímavé příspěvky.
OdpovědětVymazatHani,je pravda,že s historií se setkáváme často a nemusí to být zrovna náš koníček.Ráda si přečtu vše k navštíveným místům a že jich za rok navštívíme dost.V dětství a v mládí jsme od tatínku nedostaly jinou knihu,než tu,která byla o některé části našich dějin.Přesto mě později více zajímal zeměpis a zajímá doteď.Milovníkem historie je můj švagr,má všechny Toulky a občas jsem si nějaký díl od něj půjčila.Ty čerpáš ze stránek Rozhlasu Dvojka,které mám uložené v PC a tak někdy,když nestihnu u tebe přečtu tady.Je to stejné.
OdpovědětVymazatMěj se hezky
Beautiful post
OdpovědětVymazatPlease read my post
OdpovědětVymazatBeautiful post
OdpovědětVymazatPlease read my post
OdpovědětVymazatHanko, to je až dojemný článek. Řadím se k těm, kteří dějepis nemohli nasoukat do hlavy, i když jsem z něho musela maturovat a nyní čtu s nadšením historické romány, objíždím hrady a zámky.....Také mi vadí, když se historie překrucuje a dokonce dnes někdo o tom, co jsem zažila na vlastní kůži řekne, že je to hoax a nesmysl. Mladý svět jsem také měla ráda. A jednou jsem dokonce byla na jedné z fotografií, když psali o akci PPP. (Příznivci prima prázdnin Praha) Kdo ví, co se budou o dnešní době děti učit. Je chaotická, popírá mnohé pravdy nebo zveličuje.
OdpovědětVymazat