Pojďte se mnou na Vyšehradský hřbitov

Proč jsem si vybrala Vyšehradský hřbitov? Je to příspěvek k Památce zesnulých a kdybych psala o kterémkoliv hřbitově z našeho regionu, pravidelně navštěvujeme čtyři, nikdo to nezná. Který hřbitov tedy představit, aby nejen zaujal, ale byl inspirací k návštěvě? Představit mohu to, co znám a dovolím si tvrdit, že Vyšehradský mám "zmáknutý" z těch vzdálenějších nejlépe, hlavně tam jsou však pochovány osobnosti, které zná celý národ.

Byl už tady poslech vyprávění o Vyšehradském hřbitově a dnes se podíváme na fotografie, které jsem tam nafotila. Možná se Pražáci nebo ti, kteří to nemají do Prahy tak daleko, podiví, že jsme si toto místo vybrali, ale pro nás "z daleka" je zajímavé navštívit národní pohřebiště. Myslím, že i takto se pozná vlastenec. Vím o mnoha lidech, kteří tam nebyli a já mohu tvrdit, že jsem tam přivedla už dost lidí, kteří by tam jinak nenašli cestu. Sama jsem tam byla víc než desetkrát (nepočítám to), ale vždy mě zaujme něco nového a zajímavého. 

Za takovou návštěvou v našem případě je třeba vidět to vstávání před třetí ráno, pak cestu na nádraží a rychlíkem jsou to dobré 3 hodiny, takže po sečtení vzdáleností to dělá asi 400 km jedna cesta! A cestování je taky únavné... 

Vydejte se se mnou na malou prohlídku Vyšehradského hřbitova, vybrala jsem několik zastavení a také si tam něco povíme.  

 

Z latiny si to stále pamatuji: Pokoj vám nebo také mír s vámi.

Proměnu hřbitova v národní pohřebiště navrhl politik František Ladislav Rieger a zasloužil se o ni v roce 1869 zejména člen vyšehradské kapituly Václav Štulc. V roce 1887 byly na severním a západním okraji hřbitova postaveny novorenesanční arkády podle projektu architekta Antonína Wiehla.

 

 Ve středověku bývaly na Vyšehradě čtyři hřbitovy, které ležely u tehdejších kostelů. Ten u baziliky sv. Petra a Pavla slouží dodnes. V 17. století byl obehnán zdí. Mnohé hroby osobností jsou často uměleckými díly. Vybrala jsem několik hrobů, které blíže představím:

Anděl smrti od Bohumila Kafky. Kafka byl známý český sochař, asi nejvíc je známá jeho jezdecká socha Jana Žižky na pražském Vítkově.

 

Hrob Antonína Dvořáka od Ladislava Šalouna. Tak tady spočívá jeden z našich hudebních velikánů, autor Rusalky, Jakobína nebo Te deum. V manželství se narodilo 9 (!) dětí, ale dvě zemřely jako mrňata. Dvořák se dožil jen 62 let, zemřel na 1. máje 1904 na mozkovou příhodu.

 

 

 

  

Foto sem dávám kvůli výzdobě - socha Bohumil Kafka, podstavec Josef Gočár.

 

Socha Žal od Josefa Bílka. Bílek byl sochař a malíř a známý je jeho pomník Karoliny Světlé ve Světlé pod Ještědem.

 

 

Hrob ženy sochaře Bohumila Kafky. 

 

 

Hrob Václava Hanky nepřehlédnete. Pokud nevíte, kdo to je, tak připomenu, že to byl český spisovatel, jazykovědec a pedagog. Přes odpor Františka Palackého prosadil reformu českého pravopisu, která se používá dodnes. Nejvíc je známý především jako pravděpodobný padělatel několika českých rukopisů. Spor o rukopisy byl jedním z nejvýznamnějších problémů v historii české literatury.

 

 

 

 

Vlastní hrob sochaře Stanislava Suchardy, který si náhrobek vytvořil sám - je ozdoben hlavou dívky, která má zavřené oči a rozpuštěné vlasy a kdo zná pomník Palackého v Praze, tam je tento motiv také použit. 

Vlevo leží už minule zmíněný Pepi Bican a vpravo je hrob herce Járy Kohouta. 

 Česko-rakouský fotbalista Josef Bican se narodil 25. 9. 1913 ve Vídni, zemřel 12. 12. 2001 v Praze. Jeho bustu vytvořil Stanislav Hanzík ze šumavské žuly z Křišťanova, dále použil zelený pískovec z Řeky v Beskydech, kde Bican rád trávil čas. Na Mistrovství světa v roce 1934 ještě reprezentoval rodné Rakousko, ale po MS v roce 1938 získal československé občanství. Hrál za Rapid Vídeň, pak za Admiru Vídeň a od roku 1937 již za Slavii Praha. Nastřílel 676 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů s pořadovým číslem 1.

 

 

 

Stanislav Sucharda, Truchlící pár na hrobě rodiny Mildovy. Je to nejcennější dílo od S. Suchardy na tomto hřbitově, který zobrazil truchlící pár ve skutečné velikosti odcházející z tohoto světa.

 

 

Plastika Vladimíra Preclíka Bílé tulipány zdobí na Vyšehradském hřbitově hrob Ludvíka Podéště, který zemřel 27. února 1968 v Praze. Možná znáte velký hit zpěvačky Edity Štaubertové "Babičko, nauč mě charleston" nebo písničku "Šoférská" z filmu Florenc 13:30 otextovanou Josefem Kainarem a zpíval ji herec Josef Bek. Autorem hudby byl hudební skladatel, dirigent a hudební redaktor Ludvík Podéšť, který užíval také umělecké jméno Ludvík Binovský. Jen to jméno na pomníku je tak nešikovně umístěno, to by si člověk snad musel lehnout, aby to vyfotil. A je tak nízko, že ho možná většina přehlédne a je věčně od bláta.

 

 

Hrob herce Radoslava Brzobohatého s veršem. Herec zemřel den před svými osmdesátými narozeninami. V roce 2012 byl v televizní anketě TýTý uveden do Dvorany slávy. Brzobohatý prý zemřel náhle, uprostřed práce. 

 

 

Operní pěvec, herec, režisér a pedagog Přemysl Kočí pochází "od nás" a byl jediným z uvedených, koho naši poznali osobně prostřednictvím jeho manželky. Narodil se 1. června 1917 v Rychvaldu u Karviné a zemřel 15. ledna 2003 v Praze. Jeho bustu vytvořil sochař Břetislav Benda.

 

Hrob básníka Vítězslava Nezvala, vpravo je hrob rodiny Heyrovských. Nezval studoval knihy o astrologii, podle nichž předpověděl vlastní smrt, tvrdil, že zemře o Velikonocích, což se vyplnilo. Známé jsou jeho verše:

"Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, 

na břehu řeky Svratky roste nízká tráva, 

rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil..."

 

 

Hrob bojovníků proti fašismu.

 

 

Hrob Karla Čapka a jeho ženy herečky Olgy Scheinpflugové je zajímavý. Je ve tvaru božích muk a nahoře je znak první republiky, jako symbol, co se s republikou po Mnichovu stalo. Tento hrob navrhl jeho bratr Josef, ale už ho nerealizoval.  Karel Čapek byl spisovatel, novinář, dramatik. Známe jeho Bílou nemoc, Válku s mloky nebo R.U.R. Zemřel na Vánoce pohnutého roku 1938, přál si, aby na hrobě byla kamenná miska, ze které budou ptáci pít dešťovou vodu. Ta miska tam je, jak vidíte na fotografii, jen by potřebovala vyčistit. Čapek to prý viděl na svých cestách po alpských zemích, že tam je na venkovských hřbitovech zvykem dávat pítko pro ptáky na hroby. Po smrti jeho ženy byla na otevřenou knihu přidána šerpa s jejím jménem. 

 

 

 

Jeho bratr Josef Čapek byl malíř, grafik a spisovatel. Z díla připomenu všeobecně známé Povídání o pejskovi a kočičce, kterou pro děti napsal a nakreslil. Má zde symbolický hrob, protože zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen na  tyfus. Na pomníku je uvedeno "hrob v dáli". 

 

 

Josef Rössler-Ořovský byl všestranný český sportovec a schopný sportovní organizátor. Patří dodnes k největším postavám českého sportu. Byl především výborným veslařem, ale byl činný i v rychlobruslení, v ledním hokeji, tenise, jachtingu, lehké i těžké atletice, fotbalu a kanoistice.

 

Hrob spravovaný nadací Život umělce mě "překvapil". Hrob, jehož náhrobek vytvořili architekt V. Rybář a sochař J. Pichl, je určen pro umělce, kteří zemřeli bez pozůstalých. To je myšlenka chvályhodná, ale kladu si otázku, jestli pro tolik známých umělců nebylo jiné, důstojnější místo? Možná by se našlo, ale na Vyšehradě bude hrobové místo drahé...

Jako první sem byla uložena urna s ostatky herečky Vlasty Fabianové (1912-1991), v roce 2000 následovala Ljuba Hermanová (1913-1996) a jako další herec Zdeněk Dítě (1920-2001). Kapelník Karel Vlach (1911-1986) sem byl uložen v den nedožitých 92. narozenin. Poslední místo odpočinku zde nalezly herečky Dagmar Sedláčková (1927-2004) a Zita Kabátová (1913-2012) a operní pěvkyně Drahomíra Tikalová (1915-1997), Eva Děpoltová (1945-2017) a zpěvačka Zuzana Navarová (1959-2004). Na ležícím kameni jsou ještě uvedeni hobojista Jiří Krejčí (1935-2013) a pěvec Václav Zítek (1932-2011), herec Richard Strejka (1908-1990) a dirigent Zdeněk Barták (1928-2018). 

Jak jsem to tam obhlížela, mám dojem, že kdyby tvůrci tohoto společného hrobu tušili, kolik tam těch umělců bude, asi by to koncipovali jinak. Jistě, tam se šetří místem, ale k čemu jsou tak vysoké sloupy, když jsou nevyužity? Kdyby umístili vysokou desku na čelní straně, vešlo by se tam těch jmen více a nebyly by "na zemi". Domnívala jsem se, že je tam schránka na urny, ale nějak tuším, že tolik uren by tam ani nevešlo. Možná, že urny jsou tam jinak uloženy než tradičně (?). Záměrně jsem vyfotila tu zadní stranu - desku za pomníkem a zase se tam krčí dvě malé desky místo upevnění desky zezadu na sloup... tito umělci si zasloužili lépe řešený hrob. 😯 No, koukněte znovu na tu prostřední fotku, napadlo by vás jít za pomník, zvláště, když je tam strom a místa málo, že nemáte kam stoupnout?? Copak je na hřbitově běžné, že náhrobní deska pokračuje za pomníkem? Nějak tomu nerozumím.

Upřímně, viděla jsem to tam víckrát, vždy tam zajdu, ale dobrý pocit z toho nemám... Pro položení svíčky je tam minimum místa a lidé svým oblíbencům občas něco přinesou. Když položíte květinu, tak jí zakryjete něčí jméno. 😲 Nejlepší je asi přinést s květinou i vázičku. ... Na fotu vpravo je vidět nová deska za pomníkem, lze tam číst jména zpěvačky Vlasty Průchové – Hammerové (1926-2006) a hudebníka Jana Hammera (1919-1989) a herečky a zpěvačky Daniely Krhutové (1973-2020). Je to dlouhé, čerpám ze Života umělce, ale chci se vyjádřit a snad vás zaujme to, kde a jak jsou tito umělci pochováni.

 

 

Náhrobek Dr. Milady Horákové je také symbolický. I na pomníku je uvedeno, že byla popravena a nepohřbena. Správné místo uložení ostatků není dosud spolehlivě prokázáno. Mramorový náhrobek s bronzovou bustou je umístěn u zdi baziliky sv. Petra a Pavla.

 

 

Čeněk Vosmík, Kristus na poušti. 

Tvorba tohoto sochaře je poněkud "zapomenuta". Vosmík často spolupracoval s arch. Josefem Fantou. Pro  Vosmíkovu tvorbu byla stěžejní křesťanská tématika, jeho sochy jsou tu na několika hrobech. V jedné z arkád na hrobě rodiny Kasalovských je volně stojící socha "Kristus na poušti". Vosmík tuto sochu vytvořil v několika verzích a hned první sochu z pískovce použil pro rodinný hrob v Humpolci, když mu zemřela matka. Největší úspěch zaznamenala jeho socha z carrarského mramoru, která získala ocenění na světové výstavě v Paříži v r. 1900, tuto sochu můžeme vidět ve sv. Vítu.

 

Jiří Jaška byl sochař, malíř a grafik a na hrobě mě zaujala tato plaketa a hlavně ten nápis. Jaška studoval v Paříži, stýkal se s příslušníky Devětsilu a Osvobozeného divadla, vystavoval s Uměleckou besedou. Byl profesorem na Škole umění ve Zlíně, vedl oddělení figurálního modelování do roku 1971. 

 

To je pro dnešek vše, možná jste čekali jiné "favority", ale pokud bude zájem, v podobné procházce ještě někdy můžeme pokračovat. 😎