František Xaver Richter - barokní skladatel z Holešova

 

Pokud zajedete do Holešova, nemusíte ani na zámek a setkáte se se jménem F. X. Richter. Zrovna náměstí před zámkem i ZUŠ Holešov nese jeho jméno. Obyvatelé Holešova ho znají,  je tam pravidelně na koncertech připomínán. Ten, kdo se zajímá o barokní hudbu, mohl toto jméno slyšet, ale celkově se má za to, že je nedoceněný. Já jsem ho poznala na dovolené a překvapilo mě, kolik toho vytvořil a přesto je u nás málo známý, znalci říkají, že i ve Francii. 

Chcete-li, můžete se aspoň chvíli zaposlouchat do jeho hudby. Pokud se vám nechce číst jeho životopis, pusťte si audiopořad a na začátku je mluvené slovo.  

 

Pomník hudebního skladatele F. X. Richtera v zámecké zahradě Holešov zhotovil v r. 1959 Jan Habarta.  

Tuto upoutávku jsem nafotila v holešovském zámku, vedle má tuto kytici:

 

F. X. Richter byl ročník 1709, narodil se v Holešově na začátku 18. století. Studoval v Uherském Brodě u jezuitů a dále ve Vídni, Francii, Holandsku a v Anglii. Měl tedy vazby na cizinu a strávil tam většinu svého života, zejména pak ve francouzském městě Strasbourg, tam je jeho jméno uváděno jako François-Xavier Richter. 

Roku 1737 byl jmenován hudebním ředitelem Rytířské akademie v benediktinském klášteře v Ettalu. Zde složil svou první známou skladbu: oratorium Der Mensch vor Gottes Gericht. V roce 1740 se stal vedoucím kapely knížete biskupa v Kemptenu. Stvořil pro ni další průlomovou skladbu, své Te Deum. Proto i jeho díla mají cizojazyčné názvy, hlavně německé. 

Byl vlastně hlavním hudebním pedagogem mannheimského hudebního života. Napsal zde německy teoretické dílo “Poučení o harmonii aneb důkladný návod k hudebnímu umění a pravidelné kompozici”, které bylo jednak jediným teoretickým dílem, vzešlým z mannheimského orchestru, jednak shrnovalo teorii toho, čemu se později začalo říkat “Mannheimská škola”.

Do Mannheimu odešel v r. 1746, stal se  jen zpěvákem-basistou – ale prestiž orchestru byla taková, že  si finančně polepšil. Orchestr tehdy řídil jeho krajan: Jan Václav Stamic. V roce 1748 dostal zakázku od kurfiřta, kterým byl  biskup Karel Teodor von Dalberg.  Složil oratorium La deposizione della croce. Za ně byl roku 1768 jmenován dvorním komorním skladatelem. Pro kurfiřta Richter také napsal učebnici hudební skladby Harmonische Belehrungen (1767).

Během svého mannheimského období napsal 80 symfonií.

V letech 1757–1758 cestoval Richter po Evropě a uváděl zde své skladby – koncertoval v Anglii, Holandsku i Francii. Právě tam měl největší úspěch, a proto také z Francie přišla v roce 1769 nabídka arcibiskupa Rohana na místo kapelníka v kapitule katedrály Notre-Dame ve Štrasburku. Richter přijal a pro kapitulu skládal dvacet let – až do své své smrti, a to hlavně chrámovou hudbu (mj. 27 mší a 2 requiem). Tato díla byla zachráněna, když byl roku 1791 archiv štrasburské kapituly přestěhován do německého Offenburgu, aby ve Francii nebyl zničen revolucionáři. Stačil ještě zažít rok, kdy padla Bastilla a začala Velká francouzská revoluce. Pak zemřel v nedožitých 80 letech. Přesto je jeho štrasburské dílo dodnes méně známé, neboť bylo dlouho výhradním majetkem kapituly. 

 

Katedrála Notre-Dame  ve francouzském Štrasburku, kde F. X. R. působil, je příkladem vrcholně gotické architektury

  

Kniha o tomto, u nás málo známém, umělci

Na vánočních koncertech se hraje: 

Zdroj: Wikipedie, YouTube, internet