Staletá tradice stavění vánočních stromů republiky aneb Příběh opuštěného děvčátka

 

Dnes je nejen svaté Lucie, co noci upije, ale dne nepřidá, je i další výročí.  V roce 1924 – byl v Brně z iniciativy spisovatele Rudolfa Těsnohlídka vztyčen první vánoční strom republiky.

Více než sto let zdobí v době Adventu a Vánoc náměstí českých měst i obcí vysoké jehličnaté stromy, pod nimiž bývala umístěna pokladnička pro dobrovolné příspěvky na pomoc těm, kteří to potřebují. Jedná se o symbol Vánoc a s nimi spojené obdarovávání.  Jak tato tradice vlastně vznikla? S příběhem jsem se setkala na Slezskoostravském hradě a trochu jsem ho rozpracovala. 

***

Přenesme se pomyslně do roku 1919. Je zima, tehdy zimy bývaly opravdu mrazivé a plné sněhu. Je doba adventu a řečeno slovy básníka - za dveřmi je Štědrý den... V lesích u Bílovic nad Svitavou se prochází skupina přátel, která si odtud chce odnést krásný vánoční stromek. Asi dost vybírají, protože kdyby vzali první lepší, patrně by takový "příběh" nenastal - se šťastným koncem. Mezi skupinkou lidí je i novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek. 

Procházejí lesem a najednou se odněkud ozve dětský pláč. V zimním lese bývá ticho a tak se všichni vydávají směrem, odkud sténání přichází. Jaké musely být jejich pocity, když tady v tom chladu ... Pod jedním smrkem uviděli téměř zmrzlé roční děvčátko! Rozhlíželi se kolem, volali, nikde nikdo a co třem mužům zbývalo? Odnesli dítě na četnickou stanici. Jak to bylo s jejich stromkem, nebylo uvedeno, ale to není důležité. Když si to představím, tak docela lituji, že jsem nikde nenašla zmínku o tom, jaký tam musel být "poprask", když na stanici dorazili tři "hoši" s miminem a jaká opatření pak milí četníci provedli. Třeba měli také své rodiny a tak se o dítě postarala nějaká panímáma. Posuneme se v čase: za několik dnů četníci vypátrali matku holčičky. Byla to služka z Netína a otcem dítěte byl ruský zajatec. Děvčátko dostává jméno Liduška.

Kde jsou Bílovice si můžete najít na mapě. Tady se odehrál náš vánoční příběh.

Místo s pamětní deskou, kde našel spisovatel Rudolf Těsnohlídek s přáteli odložené dítě.

Opuštěnou holčičku odložila její matka, pětadvacetiletá služka Marie Kosourová z Netína, jejíž osud tato událost zpečetila. Když budeme číst dál, poznáme, že nešlo ani tak o výši trestu, to spíše zapracovalo veřejné mínění a tato žena měla jistě o "reklamu" postaráno. S dítětem nikde nemohla získat službu a tak ji bída dohnala k zoufalému činu. Tohle bych jí věřila, protože kolik bylo v té době služebných, mladičkých dívek, které rodinná situace donutila jít z domu "na službu" a co se tam pak dělo si můžeme jen domyslet. Kolik takových situací a nejen v této době  jistě bylo! Připomínám, že se psal rok 1919 a v té době nebyly babyboxy jako dnes. A kolika dětem u nás, už v "moderní době" právě babybox zachránil život. 😉 Musíme jít do minulosti, abychom vysvětlili tu snahu o záchranu života novorozenců.

Služebná M. K. (v té době neplatilo GDPR = Obecné nařízení o ochraně osobních údajů a tak se uvádělo celé jméno provinilce) se při hlavním přelíčení 8. listopadu 1920 hájila u brněnského Zemského trestního soudu, řečeno tehdejším jazykem - že zdejší polesí dobře zná, a holčičku prý nastražila, teprve když uslyšela přicházet lidi, „aby ono dítě nalezli a byli se o ono ujali“.

Trojice mužů (Těsnohlídek a spol.) namítala, že volali i po okolí pátrali, ale široko daleko nikoho nespatřili. Kosourová tvrdila, že se neozývala, „poněvadž kdyby jí je vrátili, nevěděla by, co s ním má dělat, neboť ve velké nouzi se tehdy nalézala“. Soud rozhodl překvapivě vcelku shovívavě: pět měsíců vězení zostřené jednou za čtrnáct dní „tvrdým ložem“.

Rudolf Těsnohlídek

Rudolf Těsnohlídek ovšem vysvětlení Marie Kosourové příliš nevěřil a jako novinář a spisovatel do Lidových novin napsal, že „silná, zdravá žena, chtivá jen požitků života“ se snažila posluchače dojmout, v klidu vyslechla rozsudek, a po dcerce se ani nezeptala.

Lidušku, které se přezdívalo "bílovické jezulátko", si vzali do opatrování manželé Polákovi. Děvčátko přijalo jejich příjmení.

Liduščin příběh pak pokračoval velmi slibně. O Lidušce určitě šly zprávy od úst k ústům a dovedeme si představit, jak asi její příběh lidová slovesnost podávala. Patrně i zkreslovala. Takže určitě byly hned nabídky z rodin, které o dítě projevily zájem. Nakonec se uskutečnila adopce do blízkého Brna. Lidušku přijala a vychovala ji brněnská rodina Polákových. Liduška se vyučila prodavačkou, v roce 1938 se provdala za středoškolského profesora geologie Františka Chybíka. Vychovali spolu čtyři děti. Nakonec  Liduška zemřela v Praze v lednu 1997. A psalo se, že na místo, kde byla kdysi nalezena, se vydala po padesáti letech. 

***

Pod vlivem vánoční události se Rudolf Těsnohlídek začal zajímat o děti bez domova. Přichází s nápadem uskutečnit charitativní sbírku pod širým nebem - pod vánočním smrkem na veřejném prostranství, který by připomínal ten moment, kdy byla Liduška nalezena. Stalo se tak roku 1924, kdy byl 6. prosince v bílovickém lese pokácen smrk, který byl pak převezen do Brna na Náměstí Svobody a tam ozdoben. A právě 13. prosince, na svatou Lucii byl slavnostně rozsvícen = dnešní výročí.

Těsnohlídek byl velký obdivovatel severské kultury a inspiroval se vánočním stromem v dánské Kodani. V hlavním městě Dánska se od roku 1914 na náměstí vždy zdobila vánoční jedlička, kde byla přichystala kasička, kam lidé dávali své příspěvky pro sirotky a lidi ohrožené na životě. Po vzoru Brna začala i další města stavět vánoční stromy republiky. V Ostravě to bylo poprvé 27. listopadu 1925 - o první adventní neděli. 

 Dětský domov Dagmar

O několik let později, 8. prosince 1929, byl v Brně-Žabovřeskách otevřen Dětský domov Dagmar pro opuštěné děti. Jméno dostal po dánské královně, o níž se říkalo, že je dobrotivá. Pocházela z rodu Přemyslovců. Náklady na jeho stavbu byly z větší části hrazeny právě z vánoční sbírky pod smrkem. R. Těsnohlídek se bohužel tohoto slavnostního aktu nedožil. Tragicky zemřel v lednu 1928.

Člověk rád čte, když tak dojemný příběh opuštěného děvčátka z Bílovic měl šťastný konec! 

Zdroj: Ostravské muzeum, tiscali.cz

Pohlednice z r. 1910