Lidové zvyky od Květné neděle až do Velikonočního pondělí

Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa... Slýcháváme to od dětství. Říkala jsem tomu "barevné dny". Dnes máme právě to Šedivé úterý.

Velikonoce jsou pro většinu lidí předzvěstí jara, i když samozřejmě vědí, že jde o nejdůležitější křesťanský svátek. Pojďme si připomenout pašijový týden den po dni a zvyky s nimi spojené. Všechno začíná Modrým pondělím.

Modré pondělí

Na Modré pondělí se kostely zdobily modrým nebo fialovým suknem, žádné zvláštní obřady se ale nekonaly. Jinak vrcholil půst, takže se výrazně omezoval jídelníček. Jedlo se méně a jídla se nemastila. Míň naloženo dostal také dobytek a drůbež. Hospodář přestal kouřit a šňupat. Tak by mě zajímalo, jestli i ten váš "hospodář" práskl s kouřením. 😎

Oblíbeným jídlem byla tenkrát pučálka, tedy naklíčený hrách. Recept je ZDE. Použít se dá celoročně.

 

Pučálka je tradiční postní pokrm

Šedivé úterý

Před Škaredou středou bychom měli upravit hlavně zahrádku a okolí domu. Hospodyně uklízely i doma v kredenci a myly okna. Na Šedivé úterý se uklízelo a vymetaly se pavučiny z koutů. Pro nadcházející dny bylo také nutné připravit i sváteční šaty.

Naše babičky posílaly různá přání, ke kterým přikládaly pomlázky z proutí nebo velikonoční pečivo. Udělat radost lidem, na které jste si už dlouho nevzpomněli, můžete i vy. Stačí jim poslat hezkou pohlednici. No dobře, těch se posílá už málo, tak SMS. 💁

Škaredá středa

Zatímco Modré pondělí a Šedé úterý bývaly celkem obyčejné dny, ve středu se na vsi naplno rozběhly předsváteční přípravy. A proč se středě říká Sazometná nebo Škaredá? Právě ve středu zradil Jidáš Ježíše a prodal ho za oněch 30 stříbrných. Svoji zradu nakonec neunesl a spáchal sebevraždu. Někde si proto tuto událost připomínají pečivem, které má tvar písmene J jako Jidáš. Recept na jidáše je ZDE.

Na Škaredou středu hospodyňky chystaly chutné, avšak nevzhledné jídlo. Často se připravovaly bramboráky, které kuchařka schválně potrhala, aby nebyly tak pěkné. Koledníci se začali pomalu chystat na koledu a vyráběli si řehtačky.

O Škaredé středě se neškareďte. Mohlo by vám to zůstat. Podle jedné lidové pověry by se totiž zakaboněná tvář opakovala každou středu v roce. 

Zelený čtvrtek - jezte zeleninu a nehádejte se

Na Zelený čtvrtek odletěly zvony do Říma a měl by to být den odpuštění. Ve staveních se uklízelo a  lidé věřili, že když smetí odloží na křižovatce cesty, nebudou se v domě držet blechy. Hmyz a myši vyženete nejlépe bušením paličky o hmoždíř. Omývání rosou prý zase zažene lišeje a kožní nemoci.

Je známo, že o Zeleném čtvrtku byste měli jíst špenát, zelí nebo třeba salát z kopřiv, abyste byli po celý rok zdraví, jak tvrdí jeden z velikonočních zvyků. Podle jiné pověry byste se měli postit a jíst pouze zeleninu.

O Zeleném čtvrtku se nemá nic půjčovat a také byste se neměli s nikým hádat. Odměnou se vám pak budou všechny hádky vyhýbat a peníze si k vám samy najdou cestu. Když na zahrádce ještě před rozedněním zatřesete stromy, měly by urodit více ovoce.

V ten den si křesťané připomínají poslední večeři Páně, na které Ježíš ustanovil svaté přijímání. Večer pak odlétají zvony do Říma, v kostelích zavládne až do Bílé soboty ticho a zvonění nahradí děti s řehtačkami. Jejich zvuk prý vyhání nečisté síly z domů a stavení.

V minulosti mívali lidé odpoledne volno a pekli jidáše, sladké pečivo z kynutého těsta, které se nakonec potřelo medem. Kdo snědl jidáše, měl být zdravý.

 

Velikonoční jidáše 

Na Velký pátek si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista.

Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se v tento čas konají obřady. Základním církevním zvykem je půst. Ostatní zvyky, které se v tento den dodržují, jsou pohanské.

Na Velký pátek se dějí zázraky – hory se otevírají, aby ukázaly své poklady. I v dnešní době plné moderní techniky se dobrodruzi vydávají do přírody. Při hledání pokladů jim pomáhá detektor kovů. V minulosti se věřilo, že se voda z horských pramenů mění na víno.

V kostelech se na Velký pátek zakrývaly všechny okrasy a jen ve výklenku pod oltářem býval otevřený „boží hrob“ s figurkou mrtvého Krista. Hlas zvonů nahradily řehtačky. Děti chodily po vsi a honily Jidáše.

Bílá sobota - příprava pomlázky a vajíček

Bílá sobota symbolizuje den, kdy Ježíšovo mrtvé tělo leželo v hrobě. Pro věřící je dnem ticha a očekávání. Křesťané se stále postí a oplakávají Ježíše Krista ležícího v hrobě. Po celý den se nekonají žádné liturgické obřady. Lidé chodí do ztichlých chrámů navštěvovat takzvané Boží hroby a vše směruje k večerní vigilii, samostatné liturgii připomínající a zpřítomňující Kristovo zmrtvýchvstání. Přes den se žádné bohoslužby nekonají. Noc ze soboty na neděli je nazývána Velká noc či Velikonoční vigilie a je vyvrcholením svátečního týdne. Tmu a ticho v kostelích střídá světlo svící, zvonění a varhany.

Hospodář na Bílou sobotu sázel ovocné stromky, což mělo zajistit, že ponesou hodně ovoce. Hospodyně zase dopoledne zadělávala na mazance a koláče. S rukama od těsta pak vyšla do sadu a poplácala usychající stromy, aby znovu vykvetly.

V sobotu odpoledne už muselo být všechno jako z cukru. Každý měl mít na sobě něco nového, aby ho nepokakal beránek.

Označení Bílá se odvozuje od barvy roucha nových křtěnců, kteří bývali v rané církvi přijímáni do společenství věřících v předvečer Kristova zmrtvýchvstání. Bílá barva symbolizuje čistotu, naději a také nový život.

O sobotě se ale také bílilo, uklízelo. Příprava na Hod boží velikonoční musela být důkladná. V žádné domácnosti nesměl chybět prostřený stůl, velikonoční beránek a jidáše. O Bílé sobotě můžete začít s pletením pomlázky nebo zdobením vajíček.

Neděle Boží hod - upečte beránka

Velikonoční neděle je pro křesťany nejvýznamnější svátek roku. Křesťané oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

V noci ze soboty na neděli nastává vzkříšení Spasitele. Noc byla proto označována za „velkou“. Odtud tedy také pochází název Velikonoce. Celý křesťanský svět se raduje ze svého vykoupení.

O Božím hodu se nepracovalo. Hospodář jen nakrmil dobytek a hospodyně uvařila. Nádobí ale nechali  neumyté. Kdo by dnes šil nebo vzal do ruky jehlu či žehličku, tomu by se podebraly prsty.

Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů - například klobás a na stole nesměla chybět ani nádivka.

V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Velká noc a po ní Boží hod velikonoční. Křesťané se v ten den radují z příchodu Pána.

Na Boží hod se pekly a světily velikonoční pokrmy (mazance, vajíčka, chléb, beránci). A kdo v ten den okusil posvěceného beránka, našel podle pověry ztracenou cestu v lesích. 

Velikonoční pondělí vrcholí pomlázkou

Velikonoce končí starým zvykem, pomlázkou. Žena nebo dívka má být o Velikonočním pondělí pošlehána čerstvými pruty, aby byla svěží a zdravá. Podle jednoho z výkladů je pomlázka symbolem oplodňovacího aktu. O tom svědčí i fakt, že ženy za pošlehání pomlázkou děkují vajíčky. 

 

  

Zdroj: praha.rozhlas.cz