Dnes je družebná neděle + recept na pučálku

 

Čtvrtá neděle postní (latinsky Laetare) měla lidové pojmenování Družebná neděle. Dejte si na stůl růžový ubrus, zelenou pučálku a nějaký dobrý koláč. Proč? O tom se dočtete v dnešním příspěvku.

V náboženství měla tato neděle zvláštní poslání, neboť toto dne bylo možno uvolnit postní kázeň. Výrazem byla i krátkodobá změna barvy rouch v kostele - dosavadní fialová byla nahrazená růžovou. Je to den, kdy kněz chodí v růžovém rouchu.

V dobách dávných, kdy se opravdu postní tradice dodržovaly a lidé na sebe byli přísní, byl tento den tak trochu vzácností. Mladí lidé měli povoleno se společně trochu pobavit a nosili po vsi koláče, nazývané družbance. Každý také ke společnému setkání přinesl nějakou svačinu, kterou si všichni společně snědli.

Od úlev povstal název Družebná neděle (u starých Čechů se jí také říkalo Družebkyně, Družbadlnice či Družbadlná). Někde se tato neděle nazývala Středopostní, neboť tvořila pomyslný střed čtyřicetidenního půstu. Mládeži bylo povoleno sejít se na návsi a poveselit se. Někde také říkali této neděli Růžová či Růžebná - podle barvy rouch používaných na tento den v kostele, a protože se tuto neděli světí v Římě zlatá růže. Můžete si přečíst ZDE.

Lidové označení Družebná neděle dostala podle přidružování nových členů ke spolku Kristovu v prvotní křesťanské době. Název Družebná se vykládá také od družby, neboť právě o této neděli chodíval družba se ženichem navštívit dům, do něhož chtěli přijít o velikonoční pomlázce na námluvy. 

 

Název Družebná se vykládá také od družby, neboť právě o této neděli chodíval družba se ženichem navštívit dům, do něhož chtěli přijít o velikonoční pomlázce na námluvy. Ženichovi byla předložena "pučálka" (nabobtnalý hrách, upražený na másle a promíchaný s rozinkami, různým kořením a pokroutkami). Když se dala na talíř, opět se pokroutkami a rozinkami posypala. Zprvu se ženichovi k pojídání pučálky předložila vidlička. Tou však nesměl jíst a měl čekat na lžíci. Pokud se do „pučálky" pustil vidličkou, stal se terčem posměchu.

Pučala má milá pučálku,
nesla ji milému na šálku:
„Od lesa k lesu
pučálku nesu,
pu – pu – pu – pu – pu – pu – pučálku,
nesu ji milému na šálku.“

(Karel Jaromír Erben, Prostonárodní české písně a říkadla)

 

 

Pučálka: zapomenutý postní pokrm, který je opravdu zdravý

Pučálka je dnes již skoro zapomenuté tradiční jídlo. Vzniká z praženého či pečeného naklíčeného hrachu. Ten se připravoval především v období 40denního půstu před Velikonocemi.

Během této doby se jedlo střídmě a jednoduše, zároveň bylo potřeba dodávat tělu potřebné živiny a v klíčící luštěnině jich bylo více než dost. Navíc se s tímto pokrmem pojí mnohé dávné tradice. Klíčící hrách byl pro lidi skvělým zdrojem cenných látek v době, kdy ještě nebyla k dispozici první jarní čerstvá zelenina. Naklíčená semena v sobě totiž aktivují enzymy pomáhající klíčkům růst, a proto jsou plná živin, vitamínů, minerálů i rostlinných bílkovin v jejich přirozené formě. Obsahují rovněž chlorofyl, který po zkonzumování podporuje přenos kyslíku v buňkách a tím blahodárně přispívá k regeneraci celého našeho organismu.

Další výhodou naklíčených luštěnin je, že jsou snáze stravitelné. Při klíčení se složité cukry, které běžně způsobují typické nadýmání, štěpí na jednoduché. Díky tomu vám nebude po snědení pučálky tak těžko a nebudete se cítit nafoukle.

Postup přípravy je velmi jednoduchý, musíte jej ale rozložit celkem do tří dnů. Jak tedy na přípravu pučálky?

Jaký hrách koupit?

K výrobě této pochoutky vám bude stačit úplně obyčejný sušený hrách z obchodu. Vyhněte se ale tomu půlenému, musí být celý, se slupkou. Jenom ten má schopnost vyklíčit. Volit můžete mezi dvěma druhy celého hrachu, které se prodávají. Zelený bude chuťově výraznější, žlutý je zase stravitelnější, a proto vhodnější pro osoby, které na luštěniny nejsou tolik zvyklé.

 

Klíčení hrachu krok za krokem

Pokud jste dostali na pučálku chuť nebo ji chcete poprvé vyzkoušet, pak počítejte s tím, že je potřeba začít s přípravou dva až tři dny předem. Nejprve totiž musí naklíčit hrách.

1. Ten propláchněte a pečlivě přeberte. Odstraňte všechny půlky a úlomky, uvolněné slupky a další necelistvé části, které by ve vlhkém prostředí mohly začít hnít a plesnivět.
2. Připravený hrách nasypte do zavařovačky nebo jiné vhodné klíčící nádoby a zalijte vodou tak, aby její hladina byla alespoň 3 cm nad hrachem. Zakryjte a nechte 24 hodin postavené na parapetu okna odmáčet.
3. Druhý den vodu slijte, hrách propláchněte (pozor na příliš ledovou vodu, která by mohla proces klíčení zpomalit) a vraťte do sklenice. Tentokrát už nedolévejte vodu, pouze přes sklenici přetáhněte potravinovou fólii s několika dírami, aby navlhlý hrášek mohl dýchat, ale zbytečně se nevysušoval.
4. Opatrný proplach čerstvou vodou se doporučuje během dne několikrát opakovat.
5. Třetí den by měly z jednotlivých kuliček vylézat klíčky. Pokud na pučálku nespěcháte, můžete je ve vlhku nechat klíčit ještě další den nebo dva (s pravidelným proplachováním, viz výše).

Sladkou verzi pučálky si vychutnejte třeba s rozinkami

Suroviny

naklíčený hrách (podle návodu)

sádlo

cibule nebo česnek

sůl

pepř

Postup přípravy (klikni)

1. V obchodě koupíme balení celého hrachu, obvykle se prodává po půl kile.
2. Hrách pečlivě probereme, všechny půlky, slupky a smetí vyhodíme.
3. Hrách propláchneme, nasypeme do obyčejné sklenice a zalijeme vodou do dvojnásobné výšky než má hrách. Zakryjeme něčím proti prachu a necháme stát na okně 24 hodin. Vyhneme se však oknům, kde svítí přímé slunce příliš dlouho během dne. Hrách nabobtná a začne klíčit.
4. Druhý den slijeme všechnu zbývající vodu, která se do krachu nevsákla. Hrášek propláchneme čerstvou studenou (ale ne ledovou) vodou, necháme okapat a vložíme do sklenice. Tentokrát už pokračujeme bez vody. Zakryjeme třeba potravinovou fólií, do které uděláme špičkou nože dvě nebo tři dírky, aby hrách mohl dýchat, ale zbytečně se nevysušoval.
5. Třetí den jsou na hrášku vidět půl až centimetr dlouhé klíčky. Znovu propláchneme vodou a necháme okapat. Postupujeme jemně, abychom neulámali klíčky. Teď už hrášek můžeme použít rovnou na pučálku.
6. • Jiný název pro klíčení je pučení. Už je tedy jasné, proč se tento pokrm takto jmenuje.
   • Pučálka se v dřívějších dobách pražila přímo na ulicích a prodávaly ji ženy, kterým se říkalo pučálnice.
   • Pučálka se spojena především s obdobím jara a Velikonoc, ale rovněž na Vánoce se dříve jednalo o zcela běžný pokrm.
   • Pučálka se ne vždy jedla samotná. Někdy se např. podávala se zelím, tedy další zdravou surovinou.
   • Obdobou pučálky je tzv. pražma, jejíž základ tvoří naklíčené obilí.
   Zdroj: sumava.eu, zena-in.cz, .kupi.cz, ceskazceska.cz, jimeto.cz, nasregion.cz

Čtyřicetidenní půst je v plném proudu - s receptem na preclíky

 

Masopustní veselí ukončila Popeleční středa.  To byla středa v tomto týdnu. Je sice už sobota, ale chci připomenout tradici, podotýkám - církevní, protože křesťanům tak začíná 40denní půst, během kterého by měli dodržovat řadu zásad a omezit některé potraviny. Po pravdě, u nás v rodině jsme to nikdy nedodržovali, ani babičky ne. Tedy nějak cíleně. Žily v době, kdy se podle dnešní doby postily vlastně celý život - zvyklé žít skromně a např. maso mívaly 1-2x týdně, mnohdy z vlastních zdrojů. Člověk by však měl vědět i o záležitostech, které on osobně "nedrží".

Popeleční středa (lat. dies cinerum) je v římskokatolickém liturgickém kalendáři první den postní doby. Následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.

V období raného křesťanství existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku Postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z kostela a před vchodem až do Velikonoc žádal křesťany o modlitbu. Instituce veřejného pokání se ještě před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb.

Papež Urban II. doporučil tento obyčej na Beneventské synodě 1091 pro celou církev. Mužům se popel sypal na hlavu, ženy kvůli povinnému závoji byly popelem znamenány na čele ve tvaru křížku. Zvláštní modlitba pro žehnání popela se objevila až v 11. století. Předpis, podle kterého má být použit popel ze svěcených ratolestí Květné neděle předchozího roku, pochází až z 12. století.

Více zde: https://www.klububoudu.cz/news/popelecni-streda/

Cílem je především duchovní očista člověka. Tak se to uvádí, ať kliknete kamkoliv. Dnešní lidstvo by potřebovalo "očistit", ale to by jistě tak jednoduché nebylo. Popeleční středa je v církevním kalendáři prvním dnem, kterým začíná půst. To letos připadlo na 2. března. Od tohoto data ten půst trvá 40 dní. Obsahuje 6 neděl, které nejsou mezi postní dny započítány. Tak vidíte, i v této církevní tradici je "únik", kdyby to už člověk nemohl vydržet 😀.

Popeleční středa by tedy měla být 46. dnem před Velikonoční nedělí. Nemá přesné datum, protože i Velikonoce mají každý rok odlišné datum. Tento den má připomenout pomíjivost pozemského žití a drží se při ní velmi důsledný půst. Dodrželi jste popeleční středu? Já určitě ne. Při mši dělá kněz znamení popelem. Toto znamení se nazývá popelec. Křesťané jsou o Popeleční středě vyzýváni k tomu, aby se zaměřili na trvalé duchovní hodnoty. Pokud se rozhodnete přidat k této tradici, neměl by půst ( ve své skutečné podobě) prý trvat déle než 3 dny. Z nového pohledu na jaře někdo zařadí jarní očistu těla, vyloučí z jídelníčku určité potraviny, ale aby si zase neuškodil, že. Proto je tam ta pojistka tří dnů. Vyhnout byste se měli také alkoholu, kávě a zvýšit pohybovou aktivitu. Jen si představte člověka, který vykouří denně 40 cigárek, každý den si dá frťana (to je málo, tak tři, někdo "flašku") a zvýší pohybovou aktivitu - jak celé dny leží u mobilu, tabletu a dalších vymoženeností, tak vstane a zkusí běhat nebo chodit, třeba 5 km denně. Noo, vždyť ho z toho může šlehnout, taková duchovní očista nemůže mít úspěch, že. 

Zajímavé je, že o Popeleční středě se v Bibli nic nepíše. To tedy nemám z vlastní hlavy, i když jsem Bibli četla, ale její obsah je tak rozvětvený a složitý, že případnou zmínku o Popeleční středě lze nejspíše přehlédnout. Popeleční středa je pohanského původu a do církevní věrouky katolické církve se dostala až několik století po Kristu, v době, kdy se Konstantin pokoušel v Římské říši přivést pohany a křesťany ke sjednocení. A už jsme u toho - aby ty pohany nalákal, šel na to chytře. Použil jejich zvyky a oni se nejspíš "chytili".

Popeleční středa patří mezi významné dny pro křesťany.

 

Kněz všem věřícím dělá na čelo znamení kříže – popelce. Jde o popel z ratolestí (u nás kočiček) posvěcený na Květnou neděli minulého roku. Farář také pronáší slova: "Pomni člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš." Přijetím popelce se člověk zříká zlého jednání, tedy hříchů. Takže - ten popel má být z rok starých posvěcených kočiček. Ale opravdu je?

Půst je důležitý, i když chceme vidět to "zlaté prasátko" o Štědrém dni, ale už jste ho viděli 😉? Pro křesťany je nepřísnějším postním dnem Popeleční středa, ale také Velký pátek, v tyto dny je dovoleno sníst pouze jedno velké jídlo denně. Ale co je "velké jídlo"? Např. moje kamarádka jí jak vrabec, sní dva brambory a "je plná", jak tvrdí. Zato její manžel sní té přílohy 4x tolik a možná tak plný není. Zkrátka "to se jen tak říká", jako všechno to musíme brát s rezervou. 

Dříve se nejedlo maso, vejce, mléčné produkty nebo ryby. Jíst se smělo pouze jednou denně. V dnešní době je půst mírnější a mohou se zvolit i jiné formy jeho dodržování než jen zřeknutí se jídla a alkoholu. 40 dní nejíst maso žádnému masožroutu neuškodí. 40 dní nepít kávu? 40 dní bez sladkostí? A co třeba alkohol a spol? Sociální sítě? Každý si může doplnit vlastní neřest. Tak vidíte, tady se chytí každý, to by se žena nakonec třeba nemohla namalovat, nalakovat si nehty, nenosit boty na vys. podpatku...

Jak jsem se dočetla, tak lidé mohou například  vykonat dobrý skutek, pracovat na obnově svého života nebo omezit i moderní technologie. Jenže, nemohu si odpustit, tohle mohu dělat kdykoliv během roku a nepotřebuji k tomu jako impuls Popeleční středu, ne?
Během půstu se vyvarujte alkoholu, kávy a cigaret. No tak, kdo je na tom závislý, ten se těžko takhle "postí". Třeba já si tu kávu určitě dopřeju a to jsem jako "duchovně" horší? V době půstu by lidé měli omezit psychickou a fyzickou zátěž. V dnešním světě se vyvarovat psychické zátěže je snad nemyslitelné, jo, pokud někdo žije izolován od zpráv různého charakteru, tak může "duchovně vzkvétat", ale jako nějaký poustevník nebo Robinson dnes žije málokdo.

A zítra? 

Černá (fialová) neděle

První postní neděle. Černou nedělí je nazývána podle černého oděvu žen, který nosily kvůli nastalé postní době, Fialová podle fialové liturgické barvy.

Kromě toho se užívají i pojmenování Liščí, Pučálka, Pytlová. Liščí neděle je odvozena od zvyku, kdy hospodyňky pekly preclíky a zavěšovaly je na stromky. Dětem se pak vyprávělo, že je nadělila liška. Název Pučálka se pojí s typickým pokrmem z praženého hrachu. Pučálka se však nazývala i masopustní maškara vystrojená do oděvu z hrachoviny, která vcházela do stavení a pro zajištění bohaté úrody rozhazovala po světnici zrna hrachu. Podle toho, kolik měla matka dětí, tolik vrbových proutků si opatřila a na každý z nich navlékla několik preclíků a zavěsila na stromy do zahrady. Ráno, ještě před východem slunce, vzbudila své děti a řekla jim:

„Milé děti, běžela tudy liška a nechala vám na zahradě preclíky na stromě. Vstaňte, umyjte se a jděte do zahrady, tam se pomodlete a poté je můžete najít a sníst.”

Láďa Hruška radí, jak upéct tradiční kynuté preclíky, jak se na černou či liščí neděli sluší a patří: 

Suroviny: 

1/2 kg polohrubé mouky,
50 g másla,
půl lžičky soli,
2 vejce (1 do těsto, 1 žloutek na pomazáni)
1/4 litru mléka,
hrubá sůl na posypání,
25 g droždí,
trošičku cukru do kvásku

Postup přípravy receptu: 

Nejprve si připravíme kvásek z vlažného mléka a rozdrobeného droždí. Přidáme trošku cukru, aby nám to lépe kvasilo a dáme do tepla na 15 minut. Potom vše zamícháme, máslo rozpustíme a uděláme těsto, které necháme 30 až 40 minut vykynout. Těsto vyklopíme, zpracujeme ho, aby nebylo vláčné. Vytvarujeme kuličku, kterou rozpůlíme na půl a z každé půlky pak vykrojíme 10 preclíku. Preclíky vyvalíme a vytvarujeme. Necháme je pak 15 minut stát, aby ještě trošku vykynuli. Pak je potřeme žloutkem a posypeme hrubozrnnou solí. Pečeme 15 minut na 200°C. 

 

Kdo chce vyzkoušet 

PRECLÍKY PODLE SANDTNEROVÉ (proslulá kuchařka minulosti), klikněte ZDE

zdroj:  cojeto.superia.cz,  tn.nova.cz, internet, receptyhrusky.cz/

Lidové zvyky od Květné neděle až do Velikonočního pondělí

Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa... Slýcháváme to od dětství. Říkala jsem tomu "barevné dny". Dnes máme právě to Šedivé úterý.

Velikonoce jsou pro většinu lidí předzvěstí jara, i když samozřejmě vědí, že jde o nejdůležitější křesťanský svátek. Pojďme si připomenout pašijový týden den po dni a zvyky s nimi spojené. Všechno začíná Modrým pondělím.

Modré pondělí

Na Modré pondělí se kostely zdobily modrým nebo fialovým suknem, žádné zvláštní obřady se ale nekonaly. Jinak vrcholil půst, takže se výrazně omezoval jídelníček. Jedlo se méně a jídla se nemastila. Míň naloženo dostal také dobytek a drůbež. Hospodář přestal kouřit a šňupat. Tak by mě zajímalo, jestli i ten váš "hospodář" práskl s kouřením. 😎

Oblíbeným jídlem byla tenkrát pučálka, tedy naklíčený hrách. Recept je ZDE. Použít se dá celoročně.

 

Pučálka je tradiční postní pokrm

Šedivé úterý

Před Škaredou středou bychom měli upravit hlavně zahrádku a okolí domu. Hospodyně uklízely i doma v kredenci a myly okna. Na Šedivé úterý se uklízelo a vymetaly se pavučiny z koutů. Pro nadcházející dny bylo také nutné připravit i sváteční šaty.

Naše babičky posílaly různá přání, ke kterým přikládaly pomlázky z proutí nebo velikonoční pečivo. Udělat radost lidem, na které jste si už dlouho nevzpomněli, můžete i vy. Stačí jim poslat hezkou pohlednici. No dobře, těch se posílá už málo, tak SMS. 💁

Škaredá středa

Zatímco Modré pondělí a Šedé úterý bývaly celkem obyčejné dny, ve středu se na vsi naplno rozběhly předsváteční přípravy. A proč se středě říká Sazometná nebo Škaredá? Právě ve středu zradil Jidáš Ježíše a prodal ho za oněch 30 stříbrných. Svoji zradu nakonec neunesl a spáchal sebevraždu. Někde si proto tuto událost připomínají pečivem, které má tvar písmene J jako Jidáš. Recept na jidáše je ZDE.

Na Škaredou středu hospodyňky chystaly chutné, avšak nevzhledné jídlo. Často se připravovaly bramboráky, které kuchařka schválně potrhala, aby nebyly tak pěkné. Koledníci se začali pomalu chystat na koledu a vyráběli si řehtačky.

O Škaredé středě se neškareďte. Mohlo by vám to zůstat. Podle jedné lidové pověry by se totiž zakaboněná tvář opakovala každou středu v roce. 

Zelený čtvrtek - jezte zeleninu a nehádejte se

Na Zelený čtvrtek odletěly zvony do Říma a měl by to být den odpuštění. Ve staveních se uklízelo a  lidé věřili, že když smetí odloží na křižovatce cesty, nebudou se v domě držet blechy. Hmyz a myši vyženete nejlépe bušením paličky o hmoždíř. Omývání rosou prý zase zažene lišeje a kožní nemoci.

Je známo, že o Zeleném čtvrtku byste měli jíst špenát, zelí nebo třeba salát z kopřiv, abyste byli po celý rok zdraví, jak tvrdí jeden z velikonočních zvyků. Podle jiné pověry byste se měli postit a jíst pouze zeleninu.

O Zeleném čtvrtku se nemá nic půjčovat a také byste se neměli s nikým hádat. Odměnou se vám pak budou všechny hádky vyhýbat a peníze si k vám samy najdou cestu. Když na zahrádce ještě před rozedněním zatřesete stromy, měly by urodit více ovoce.

V ten den si křesťané připomínají poslední večeři Páně, na které Ježíš ustanovil svaté přijímání. Večer pak odlétají zvony do Říma, v kostelích zavládne až do Bílé soboty ticho a zvonění nahradí děti s řehtačkami. Jejich zvuk prý vyhání nečisté síly z domů a stavení.

V minulosti mívali lidé odpoledne volno a pekli jidáše, sladké pečivo z kynutého těsta, které se nakonec potřelo medem. Kdo snědl jidáše, měl být zdravý.

 

Velikonoční jidáše 

Na Velký pátek si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista.

Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se v tento čas konají obřady. Základním církevním zvykem je půst. Ostatní zvyky, které se v tento den dodržují, jsou pohanské.

Na Velký pátek se dějí zázraky – hory se otevírají, aby ukázaly své poklady. I v dnešní době plné moderní techniky se dobrodruzi vydávají do přírody. Při hledání pokladů jim pomáhá detektor kovů. V minulosti se věřilo, že se voda z horských pramenů mění na víno.

V kostelech se na Velký pátek zakrývaly všechny okrasy a jen ve výklenku pod oltářem býval otevřený „boží hrob“ s figurkou mrtvého Krista. Hlas zvonů nahradily řehtačky. Děti chodily po vsi a honily Jidáše.

Bílá sobota - příprava pomlázky a vajíček

Bílá sobota symbolizuje den, kdy Ježíšovo mrtvé tělo leželo v hrobě. Pro věřící je dnem ticha a očekávání. Křesťané se stále postí a oplakávají Ježíše Krista ležícího v hrobě. Po celý den se nekonají žádné liturgické obřady. Lidé chodí do ztichlých chrámů navštěvovat takzvané Boží hroby a vše směruje k večerní vigilii, samostatné liturgii připomínající a zpřítomňující Kristovo zmrtvýchvstání. Přes den se žádné bohoslužby nekonají. Noc ze soboty na neděli je nazývána Velká noc či Velikonoční vigilie a je vyvrcholením svátečního týdne. Tmu a ticho v kostelích střídá světlo svící, zvonění a varhany.

Hospodář na Bílou sobotu sázel ovocné stromky, což mělo zajistit, že ponesou hodně ovoce. Hospodyně zase dopoledne zadělávala na mazance a koláče. S rukama od těsta pak vyšla do sadu a poplácala usychající stromy, aby znovu vykvetly.

V sobotu odpoledne už muselo být všechno jako z cukru. Každý měl mít na sobě něco nového, aby ho nepokakal beránek.

Označení Bílá se odvozuje od barvy roucha nových křtěnců, kteří bývali v rané církvi přijímáni do společenství věřících v předvečer Kristova zmrtvýchvstání. Bílá barva symbolizuje čistotu, naději a také nový život.

O sobotě se ale také bílilo, uklízelo. Příprava na Hod boží velikonoční musela být důkladná. V žádné domácnosti nesměl chybět prostřený stůl, velikonoční beránek a jidáše. O Bílé sobotě můžete začít s pletením pomlázky nebo zdobením vajíček.

Neděle Boží hod - upečte beránka

Velikonoční neděle je pro křesťany nejvýznamnější svátek roku. Křesťané oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

V noci ze soboty na neděli nastává vzkříšení Spasitele. Noc byla proto označována za „velkou“. Odtud tedy také pochází název Velikonoce. Celý křesťanský svět se raduje ze svého vykoupení.

O Božím hodu se nepracovalo. Hospodář jen nakrmil dobytek a hospodyně uvařila. Nádobí ale nechali  neumyté. Kdo by dnes šil nebo vzal do ruky jehlu či žehličku, tomu by se podebraly prsty.

Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů - například klobás a na stole nesměla chybět ani nádivka.

V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Velká noc a po ní Boží hod velikonoční. Křesťané se v ten den radují z příchodu Pána.

Na Boží hod se pekly a světily velikonoční pokrmy (mazance, vajíčka, chléb, beránci). A kdo v ten den okusil posvěceného beránka, našel podle pověry ztracenou cestu v lesích. 

Velikonoční pondělí vrcholí pomlázkou

Velikonoce končí starým zvykem, pomlázkou. Žena nebo dívka má být o Velikonočním pondělí pošlehána čerstvými pruty, aby byla svěží a zdravá. Podle jednoho z výkladů je pomlázka symbolem oplodňovacího aktu. O tom svědčí i fakt, že ženy za pošlehání pomlázkou děkují vajíčky. 

 

  

Zdroj: praha.rozhlas.cz

Modré pondělí - v tento den se "nesmí" pracovat

 

Prožíváme týden, který začíná Květnou nedělí (včera), dostal pojmenování pašijový. Pašije jsou biblická vyprávění, kterými si lidé připomínají utrpení Ježíše Krista. Slovo pašije je odvozeno od latinského passio = utrpení. 

  

Gotický reliéf - Kristovy pašije - severní portál Týnského chrámu

Možná znáte hlášku, třeba z  práce, kdy se někomu nechce nic dělat:

"Mám modré pondělí..."

Je docela možné, že se to jen vžilo a ten, kdo to říká, ani pořádně neví, co to znamená

Modré pondělí symbolizuje blížící se Velikonoce, je symbolem volného dne.
Podle tradice bylo tento den zakázáno vykonávat jakoukoliv práci.

Pro křesťany bývalo Modré pondělí vždy  dnem volna - bývaly zapovězeny jakékoliv práce. Říká se, že je název dne odvozen od modré látky, která se na Modré pondělí věší v kostelích. Podle tradice jsou kostely jsou v tento den zdobeny modrým či fialovým suknem.

Ale proč zrovna tato barva?
Pojmenování je odvozeno z německého „Blauer Montag“, blau znamená jak modrou barvu, tak výraz pro podnapilost či neschopnost práce. O Modrém pondělí by se totiž podle výkladu pověr nemělo pracovat. To ale neplatí pro hospodyňky.

Jinak vrcholil půst, takže se výrazně omezoval jídelníček. Jedlo se méně a jídla se nemastila. Míň naloženo dostal také dobytek a drůbež. Hospodář přestal kouřit a šňupat.

Oblíbeným jídlem byla dříve pučálka, tedy naklíčený hrách.

  

Tradiční postní jídlo, tzv. pučálka, což je naslano či na sladko opražený naklíčený hrách. 

Zdroj: internet

Kořeny Modrého pondělí jsou podle německého blauer Montag. A proč blau? V Překladu blau totiž znamená i neschopný práce, podnapilý...a protože na neděle se období půstu nevztahovalo,slavilo se o stošest.

Více zde: https://www.janavpohode.cz/news/pasijovy-tyden-dnes-je-modre-pondeli/

Na Modré pondělí, které letos vychází na 11. dubna 2022, se kostely zdobily modrým nebo fialovým suknem, odtud ale přívlastek "modré" nepochází. Jedná se totiž o doslovný překlad německého "blau", které kromě modré barvy nese také význam "neschopný práce" nebo dokonce "podnapilý".

V tento den bylo lidem podle tradice zakázáno vykonávat jakoukoliv práci. Modré pondělí, ke kterému se neváží ani žádné obřady, tak mělo být ve znamení odpočinku a nabírání sil. Už následující dny, Šedivé úterý a Škaredá středa, se totiž prováděl velký jarní úklid.

Více na https://prozeny.blesk.cz/modre-pondeli-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Celý pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím, což jsou biblická vyprávění, kterými si lidé připomínají utrpení Ježíše Krista. Pojem pašije je odvozen z latinského passio, což znamená právě utrpení A co symbolizují jednotlivé dny?

Více na https://prozeny.blesk.cz/barevne-dny-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Celý pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím, což jsou biblická vyprávění, kterými si lidé připomínají utrpení Ježíše Krista. Pojem pašije je odvozen z latinského passio, což znamená právě utrpení A co symbolizují jednotlivé dny?

Více na https://prozeny.blesk.cz/barevne-dny-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Celý pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím, což jsou biblická vyprávění, kterými si lidé připomínají utrpení Ježíše Krista. Pojem pašije je odvozen z latinského passio, což znamená právě utrpení A co symbolizují jednotlivé dny?

Více na https://prozeny.blesk.cz/barevne-dny-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Dnes je smrtná neděle: konec nadvlády zimy, nastupuje jaro!

 

Smrtná neděle – pátá neděle postní do Velikonoc. Připomínáme si zvyky v předvelikonočním období a o této neděli se ukončuje příprava dospělých kandidátů křtu- katechumenů.

 

Křest církev nejraději uděluje o velikonoční noci (při Vzkříšení). Samotný křest probíhal v původní církvi sestoupením nahých katechumenů do bazénu - obdoba rituální koupele - mikve – u Izraelitů. Před vstupem do vody odložili katechumeni veškerý oděv jako výraz toho, že se vzdávají starého života, po vystoupení z bazénu pak dostali bílé roucho jako symbol toho, že se odívají v Krista.
Dnes nám z toho zbylo polévání dětí křestní vodou a bílá rouška, kterou dítě po křtu obdrží, křest ponořením už pouze jako ojedinělá výjimka. Antická baptisteria jsou často vyzdobena mozaikou Ježíšova Křtu (Janem Křtitelem) v řece Jordán. A co vy - jste křtěni?

Pátá neděle postní (Judica – ludica me Deus – zjednej mi právo, Bože).

Ačkoliv  má tato neděle smutný název, je oslavována, bývá plna radosti a veselí z nadcházejícího jara. Název Smrtná neděle je poprvé doložen v husitské postile z 15. století. Od něj se pravděpodobně odvíjela celá řada asociací, díky kterým začal být tento den vnímán jako nešťastný, plný různých neblahých předzvěstí. V Orlických horách se věřilo, že si vodník v tento den vyžádá tři oběti, na Brněnsku lidé ze strachu před tím, aby je smrt neudávila, zase povinně pili kořalku (a to včetně dětí) a známý je také zvyk z Bydžovska, kde se jako ochrana před smrtí dával do okna kousek lnu.

Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – takové zlidovělé vázvy má zima v podobě figury, která se tento den pohřbívá a v podobě Líta se přivádí a vítá jaro. V Čechách se to provádí zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto. Vynášení smrti – Morany je zvyk pradávný sahající daleko do pohanských dob (první zmínka o tomto rituálu pochází roku 1366) a pro naši dobu stále platný – proto se také živě dochoval. Morana je symbolem nejen zimy, ale také nemoci, smrti, dlouhých tmavých nocí a vůbec všeho, co lidem škodí.

“Krutá zima konečně umírá a její moc jaro přebírá. To, co zabíjelo, musí nyní taky umříti…”

Liturgickou barvou je, po krátkodobé změně, opět fialová.

Oběd této neděle, připomínáme že stále postní, by měl být střídmý a zároveň sytý – v mnoha krajích se podávala pučálka, jinde hrachová kaše. Jestli i vy zvolíte tento oběd, je na vás – hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Omastit můžeme střídmě rostlinným tukem, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým. Je striktně zakázán alkohol!

Práce kolem domácnosti byly pěkně rozdělené – je to den předjarního úklidu a tak se muži věnovali dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

Mládenci a děvečky se scházeli v některé stodole a ráno vytvořili ze slámy a klacků nebo dřeva Moranu. Určitě u toho nechyběly děti a zvědavě pokukovaly jak se Morana vyrábí. Doma dostaly nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně všichni oblékli Moranu. Nazdobili ji pentlemi a namalovali (většinou zubatý) obličej. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky, ovšem ty byly pak sundány před vhozením “zimy” do vody.

Když bylo vše na obřad připraveno, šlo se na oběd.

 

„Neseme Morenu na vrchu červenú, na spodku zelenú, pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú….,“

Odpoledne se sešli chlapci s děvčaty a dětmi na návsi a Morana – Smrtka se vynesla na vysoké tyči za ves, kde byla vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je doprovází a zpívají. Ve vsi nebo městě kde tekoucí voda není, tam se smrtka zakopává – pohřbí.

Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto obřadu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře…

 

Podoba figurín a průběh celého rituálu nabízí řadu variant. Smrt může mít podobu ženy, muže i dítěte, někde je dokonce vynášena v páru. Její základ obvykle tvoří dvě zkřížená dřeva obalená slámou či došky. Hlavu představuje pytel vycpaný starými hadry či jiným materiálem, na který je uhlem načrtnutý zubatý obličej (což hezky dokresluje skutečnost, že slovo Smrt se  používalo právě v opisu "ta zubatá"). Oblečena bývala do šatů bílé barvy, kterou archaické národy považovaly za barvu smrti, nebo také do různých částí krojů. Na závěr byla Smrtka přizdobena různými řetízky a papírky, zejména však nenabarvenými vejdumky, neboť vyfouknuté bílé skořápky byly také jedním ze symbolů smrti.

Po pohřbení Morany je ale třeba ještě vnést do vsi nebo města jaro – symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto. Je to poražený mladý smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami, pouchami (vyfouknutá bílá vajíčka) či kraslicemi.

Líto přináší děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro.

„Zimu sme vám vynesli, nový líto přinesli, vítej líto líbezný, vobilíčko zelený! Ha ty svatá Markýto, dyj nám pozor na žíto. I na šecko vobilí, co nám Pámbů nadělí!
Svatyj Petr voře na zelený hoře, slepička mu pohání, šecky mraky rozhání. Svatyj Petr římá, dá nám flašku vína, haž to víno vypíjem, tak tu flašku rozbíjem, po vajíčku dyjte nám, poděkujem teky vám.“

 

Celé tyto obřady se neobešly  bez slavnostního odění a krásných slavnostních lidových krojů.  

Zdroj: mag.webtrh.cz, pisecky.denik.cz, http://zakrasnejsivimperk.cz, domazlicky.denik.cz