Zajímavosti o branách v olomouckých hradbách

 

Již jsem psala o hradbách v článku ZDE. Ty byly ve své době nutností, i když o tom Olomoučané nerozhodovali, ale jako všechno - byly praktické, ale pro život města také nepraktické. Nejde ani tak o vzhled, na mnoha místech kryty zelení vytvářejí zajímavá zákoutí. Jenže město se rozrůstalo a bylo třeba vymyslet "něco", co by zkracovalo cestu, nelze kvůli hradbám denně obcházet kus města. Tak vznikly brány, u některých se vžil název "branka" a v moderní době se ujalo pojmenování "výpady". Spíše se tam říkalo "vépady", protože jsme na Hané a většinou každý kraj má svoje nářečí.

Těchto výpadů je dodnes několik a většinu z nich jsem poznala. Denně jimi projdou stovky Olomoučanů, ale i turistů. Je zajímavé poznat jejich historii a také to, proč dostaly svůj název. Řeč je o vstupech a průchodech přes olomoucké hradby do Michalského výpadu neboli Bezručových sadů.

Jednou ze zajímavých je Katovská branka. Jen vybraná „elita“ procházela před staletími Katovskou brankou. Dnes už lidé ani nepřemýšlejí, zda tam vkročit nebo ne, ona stejně jako další čtyři průchody přes starobylé olomoucké opevnění spojuje dnešní Bezručovy sady s centrem města.

Vadí mi stopy sprejerů, kteří takto označkují středověké hradby.

Katovská branka ústí do Purkrabské a Hrnčířské ulice, ale měšťané ani tehdejší návštěvníci Olomouce by tudy nikdy nešli. Používal ji jen kat nebo třeba ženy provozující nejstarší řemeslo. V minulosti byla označována jako ženská brána, protože nedaleko ní stál jeden z prvních nevěstinců. Branka byla v řeči měšťanů označována jako děvešťští neboli ženská. Dodnes se té brance říká Katovská kvůli tomu, že u ní sídlil městský kat. Ten se vždy pohyboval na okraji společnosti, přesto byl pro město potřebný. Kromě hrdelního práva totiž vykonával i společensky neuznávanou práci, kterou bychom z dnešního pohledu mohli přirovnat k technickým službám. Mezi jeho povinnosti patřilo čištění kanálů nebo odklízení mršin z ulic. Potřeboval proto samostatný východ z města. 

Nedaleko Katovské branky stojí tato dřevěná zvonička.

Všechny brány podléhaly speciálnímu režimu a strážci je na noc zamykali. Nedaleko Michalských schodů vznikla také pozdně gotická Židovská branka. Vysvětlení jejího názvu je prosté. Protože přilehlou část města obývala židovská menšina, nechali si postavit vlastní bránu v hradbách. V roce 1454 je však ediktem z moravských královských měst vyhnal král Ladislav Pohrobek. Židé se tak přesunuli do menších měst a vytvořili početné komunity, např. v Holešově, Boskovicích nebo Mikulově. Tahle branka si však i přes jejich dávný odsun jméno zachovala. 

Židovskou brankou, která je nyní u restaurace Konvikt, se už lidé do parku nedostanou, ale její vyústění v opevnění je patrné dodnes. Je to vidět na snímku. 

Jezuitský konvikt sloužil k ubytování šlechtických studentů studujících univerzitu. Konvikt má dvě části. Starší částí byla raně barokní budova z let 1661-1668. V letech 1721-1724 byla ke konviktu připojena budova tzv. Nového konviktu s kaplí Božího Těla.

Důležitá městská brána stála také v místech, kudy lidé chodí z Blažejského náměstí do Michalského výpadu. Na rozdíl od těch předcházejících byla dostatečně velká, aby tudy projely povozy.

Při budování olomoucké pevnosti však ztratila svůj význam a zanikla. Její funkci pak převzala brána v Kateřinské ulici, ale ani ta se nezachovala. Podobný osud pak postihl i další důležitý vstup do města, který kdysi býval v místech nedaleko dnešního hotelu Palác. Mimochodem, hotel Palác byl jednou ze tří námi vytipovaných možností, vyřadili jsme ho, protože v  jeho velké budově není restaurace a tak neposkytují ani snídaně.

V Bezručových sadech jsou ještě další dvě věže, kterými lze po schodišti překonat hradby. Ve srovnání s ostatními jsou poměrně nové. Ta cihlová vyrostla až v roce 1915 a sloužila jako zahradní altánek se schodištěm do parku. 

Kamenná věž je novější - snímek dole:

K filozofické fakultě vede průchod pro pěší, který spojuje Bezručovy sady s Křížkovského ulicí. Je označován jako Jakubský výpad. Stavbu projektoval Klaudius Madlmayr v polovině 20. století. 

Zdroj: olomoucky.denik.cz, mapy.cz