Loterie byla už za Marie Terezie

„Manželství je jako loterie. Nikdo nesmí počítat, že on to bude, kdo vyhraje.“ — Guy De Maupassant francouzský spisovatel 1850–1893

Zdroj: https://citaty.net/citaty/1983715-francouzske-prislovi-manzelstvi-je-loterie-pri-niz-muzi-sazeji-svobodu/

„Manželství je jako loterie. Nikdo nesmí počítat, že on to bude, kdo vyhraje.“ — Guy De Maupassant francouzský spisovatel 1850–1893

Zdroj: https://citaty.net/citaty/1983715-francouzske-prislovi-manzelstvi-je-loterie-pri-niz-muzi-sazeji-svobodu/

Jste hráči a třeba jste i něco vyhráli? Tím nemyslím stovku ve sportce, to já taky. Ale když nesázím, nemohu vyhrát, to dá rozum. Byla jsem v městě hazardu - Monte Carlu (to někteří z vás asi taky), ale navštívila jsem tamní casino, vstupné tehdy činilo, myslím 10 eur a jednou jsem si vsadila. Ona je totiž zajímavá a svým způsobem "krásná" i samotná budova. Vybudoval ji tehdejší kníže Karel III. Při dalších návštěvách Monaca jsem tam už nešla, ale není na škodu, aby člověk viděl i tohle prostředí.

 

Grand casino Monte Carlo. Fotky rozklikněte.

 Jo, Výhra nepřináší vždy štěstí. Vezmu to z té veselejší stránky. Mým oblíbeným dílem z Večerníčku bylo to, jak Hurvínek přišel zvesela domů a nadšeně líčil taťuldovi, že vyhrál ... zvířátko. Spejbl myslel, že to je kvíčala, tak budiž, dovolím ti vzít "výhru" domů. A on to byl Jumbíček - slon, který ani pořádně neprošel futrama (to jsou zárubně, jo? 😄) a rozšlapal jim příbytek. Je to jen pohádkový příběh, ale v mnohém poučný, že ten, kdo se zapojí do hry, nemusí být při případné výhře šťastný. To pak čteme, jak se ten výherce bojí přiznat velkou výhru, neb se hned vyrojí spousty "kamarádů". O gamblerství se mi psát ani nechce, to je pak závislost. 

________________

Marii Terezii zná každý a třeba si ji spojí se zavedením příjmení, protože to, že každý má jméno a příjmení, neplatilo odjakživa. Příjmení zavedla v 18. století právě Marie Terezie a aby to bylo v českých zemích opravdu povinné, potvrdil císař Josef II. patentem z 1. listopadu 1786. Co možná není známo, tato panovnice spolu s manželem měli vášeň pro hazardní hry a oba dokázali prohrát obrovské částky.

Měli z čeho rozhazovat, a svůj značný majetek oba vytvořili díky usilovné práci. Marie Terezie dokázala nejen vládnout obrovské monarchii, což si vyžádalo i války s Pruskem, ale také přitom porodit 16 dětí a dohlížet na jejich výchovu. Její manžel, František Štěpán Lotrinský, zase obratnými transakcemi nahromadil obrovské jmění, a stal se tak nejbohatším mužem té doby. Jeho statky byly vzorovými podniky, vybudoval řadu manufaktur i dalších továren a společně s Marií nechal postavit paláce, jejichž velkolepost obdivují turisté dodnes. 

 

Marie Terezie s manželem Františkem Štěpánem Lotrinským a malým Josefem II. 

Marie podlehla nátlaku svého rádce a přítele, hraběte Emanuela Silva-Tarouca, který prý naléhal, že musí jít lidu příkladem, a tak se nakonec odhodlala zakázat také u dvora velmi riskantní hru, nazývanou Farao. 

Její syn Josef II. byl jiný. Jako první zavedl církevní reformu, tolerančním patentem zajistil náboženskou svobodu, rozpustil zbytečné kláštery, podařilo se mu omezit vliv papeže a také zakázal různé pověrčivé zvyky. Za jeho vlády vznikly četné školy, nemocnice, sirotčince a chudobince. Velký odpor však vyvolalo rozhodnutí zdanit šlechtický majetek.

 „Láska k vlasti, blaho státu, to je jediná vášeň, pro kterou podniknu všechno,“ napsal v dopise svému bratrovi Leopoldovi. A já si dovolím dodat, že tuhle vášeň bychom jistě přáli i všem současným politikům. 

Dnešní článek je z novin Slezský venkov (Orgán České agrární strany ve Slezsku) ze dne 28. 7. 1917: 

 

Klikem zvětšíte.

Slavnostní příjezd prezidenta, to bylo slávy

Když jsem řekla A, tak dám i to B a jací bychom byli vlastenci, kdybychom neuvedli to, co by nám mělo být blízké, protože tak to prožívali naši předkové. Kdybychom my žili v té době, asi by to prožívání bylo stejné. Nedávno jsem tu vzpomínala 50. výročí vlády císaře, ale přešlo dvacet let a vše bylo jinak. Během světové války se svět změnil natolik, že mohu napsat, že osud byl k němu milostiv, protože zemřel dříve, než se monarchie rozpadla. A místo něho byl prezident. A jak ho vítali!

Využívám dobového tisku, který tyto události vyjádří lépe. Čerpala jsem z dostupných novin Duch času a Slezský venkov 1918: 

 

Pro lepší čitelnost jsem text zvětšila:

Posledním císařem byl Karel I. a císařovna se jmenovala Zita. 

_______________

V dnešních novinách takový materiál nenajdeme. Letos tomu bude 106 let...

Z Těšínských Beskyd dohlédnete až do Tater

 

Nevěříte tomu, co je v nadpisu? Tak jasně, "mostíky na Štrbskom plese" nezahlédnete, ale pouhým okem dohlédnout z "našeho kraje" na tatranské velikány, to turistu potěší. 😃

Říká se, že cestování nás obohacuje o nové zážitky. V půli února, kdy už sněhová pokrývka zmizela, jsme se vydali do Beskyd, které máme nejblíže. Jde o pásemné pohoří, což je vidět i na fotografiích.  Cílem výletu byla podhorská obec Hrádek, která je v nejvýchodnějším koutu České republiky, v Jablunkovské brázdě. Koho zajímá název nejvýchodnější obce, uvádí se Bukovec nebo Hrčava. Oblast leží v údolí  řeky Olše (Olza), která rozděluje Beskydy na Slezské a Moravskoslezské. Těm Slezským se také říká Těšínské. Podél řeky Olše vedla odpradávna kupecká stezka. Na její trase nedaleko Jablunkova byl na přelomu 14. a 15. století vystavěn obranný hrádek, jehož vojenská posádka měla ochraňovat projíždějící kupce před loupeživými přepady. S tímto "hrádkem" je spojen vznik obce. 

 

Mapu si rozklikněte.

O Hrádku, vesnici na výpadovce na Slovensko, jsem už psala, kdo chce vědět podrobnosti, klikněte ZDE. Do Hrádku (Hrádek ve Slezsku) se dostaneme vlakem nebo autem,  železniční zastávku Hrádek mám na fotografii. Stoupáme po zelené značce. Bonusem je, že sice logicky jdeme do kopce, ale stoupání není příliš náročné.

Cestu od vlaku můžeme zvolit lesem, kde třeba zahlédneme nějaké zvířátko nebo jen tak pozorujeme krajinu. Lesy jsou tu listnaté, takže na podzim je tu spousta spadaného listí. My jsme zvolili cyklostezku, míjíme také domy, jejichž obyvatelé chovají různá domácí zvířata, což potěší nejen děti a zdejší ovečky mají bílou vlnu a černou hlavu a nohy - plemeno Shaun. 

 

Chata Hrádek, foto z léta.

Cesta k chatě Hrádek je dlouhá zhruba 3,5 km, proto pohodlnější je vyjet tam autem a zaparkovat. Ušetříte si výškové metry a nohy nebudou unavené, což se  vyplatí dále, protože od chaty si můžete naplánovat další túry.

 

 

 

 Na rozcestníku je vidět další možné cíle a vzdálenosti. V chatě si můžeme dát občerstvení a pokračovat o kousek dál na kopec ke zvoničce sv. Isidora, která byla postavena nad chatou. O zvoničku je zájem,  návštěvníci si mohou zazvonit na malý zvon a pak spokojeně žít až do smrti. 😇 Velký zvon zvoní každou hodinu.

Objektiv fotoaparátu jsem směrovala hlavně na Těšínské Beskydy. Viditelnost byla toho únorového dne docela slušná, proto i vy můžete posoudit, co jsme viděli.

 

 

 

Tady jsme na Filipce ve Slezských Beskydech (771 m. n. m.). Vrchol leží na hraničním trojmezí obcí Hrádek, Návsí a Nýdek, což je připomínáno trojmezním hraničním kamenem. Stojí zde turistická odpočívka. Však se tu každý turista zastaví a aspoň ten kámen si vyfotí. Nejstarší je tradiční goralská dřevostavba, vedle ní je stejnojmenná turistická restaurace, v níž jsme se občerstvili. Nabízejí tam i něco z teplé kuchyně (kuřecí řízek, smažený sýr, langoše, polévky atd.).

 

Tyto dvě fotografie jsou zajímavé tím, že pokud se zaměříte na pravou stranu snímků, za beskydskými hřbety v dáli jsou vidět i zasněžené vrcholy Tater. 👍 Není to foceno z rozhledny.

Vracíme se  stejnou cestou, opět se zastavíme u Aleje dobra, kde manželé Rychtárkovi z chaty věnovali pozemek na výsadbu krajových odrůd a tak si prohlížíme různé odrůdy jabloní, které byly vysazeny na počest nějakého "dobrého skutku". U kapličky sv. Isidora jsme našli také dvanáct kamenů s vytesaným symbolem. Je to dvanáct znamení zvěrokruhu. Na snímku vpravo je záběr na chatu Hrádek, vzadu je Ostrý a Javorový.

 Opět jsme prošli kolem chaty Hrádek a nedaleké dřevěnice připomínají tento goralský kraj. Město dole pod námi je Třinec.

 

Na prostř. snímku je vlevo Ostrý (1045 m), vpravo Javorový. Na dalším je vlevo Kozubová (981m), vpravo Ostrý.

 

 

Na prostředním snímku je pohled k Třinci, vlevo je Javorový, vrchol dosahuje výšky 1032 m. Je tam turistická chata a horní stanice lanovky z Oldřichovic.

 

Vzadu vlevo je Kozubová (981 m), je asi 6,5 km od Jablunkova, vpravo Ostrý (1045 m).

Prožili jsme příjemný den, kochali jsme se nádhernou přírodou Těšínských Beskyd a čerpali  pozitivní energii těchto míst.