Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 20. února 2024

Jak se slavilo císařských 50 let na trůně

 

Padesátka je významné životní jubileum, někdo tomu říká "abrahámoviny" a je to důvod k oslavám. Také už důvod k bilancování. Je také pravda, že je rozdíl mít padesátku dnes a v 19. století. Když bylo Jaroslavu Vrchlickému padesát let, oslovovali jej "velebný kmete". No, zkuste tohle říct současnému padesátníkovi! 🙊

V roce 1898 slavil náš protagonista 50 let na trůně! Tehdy mu bylo 68 let. Asi jste poznali Františka Josefa I. a toho není nutno příliš představovat. I ten, komu historie přímo "nehoví", zná (z filmů, literatury) tuto dvojici:

Panovník byl na trůně 68 let a spíše ho známe  v této podobě:

  
K fotografiím jsem přidala text, protože je třeba připomenout, za jakých okolností a hlavně KDE byl tento panovník uveden na trůn. 

V Čechách málokdo ví, že rakouský císař František Josef I. nebyl „nastolen na trůn“ v hlavním městě Vídni, nýbrž v moravské Olomouci. Vídeňský dvůr totiž musel z hlavního města uprchnout před  revolucí, která vypukla v říjnu roku 1848 a vystrašila dvořany výjimečně násilným průběhem. V doprovodu prchajícího císaře Ferdinanda I. nechyběl ani mladý arcivévoda František, syn arcivévody Františka Karla.

Jeho nástup na trůn se tajně připravoval už před revolucí. Za plánem stála jeho ambiciózní matka arcivévodkyně Sofie, státní kancléř Metternich a kupodivu i císařova manželka Marie Anna. Čekalo se jen na vhodný okamžik. Mladý arcivévoda dosáhl v srpnu 1848 osmnácti let, a i když tento věk nebyl v žádném právním ohledu hranicí plnoletosti, arcivévodkyně Sofie a dvorská kamarila se již předem rozhodly, že císaře Ferdinanda I., který se zdiskreditoval ústavními sliby, přinutí k abdikaci a na trůn nastolí mladého arcivévodu.

Na pečlivě připravované události však bylo zvláštní, že měla proběhnout v naprostém utajení. Ministrům, dvořanům a členům rodu bylo jen sděleno, že se mají 2. prosince 1848 na 8. hodinu ranní dostavit do Arcibiskupského paláce v Olomouci, aniž jim kdo vysvětlil proč.

Dvořané v předsíni Trůnního sálu Arcibiskupského paláce horečnatě diskutovali o tom, jakou důležitou událost jim panovník hodlá oznámit. Po hodině se dveře otevřely a kníže Felix ze Schwarzenbergu je vpustil dovnitř. Zde jim pohnutě oznámil, že jejich novým panovníkem se stal František Josef I. a že mu mají vzdát hold.

Na rozdíl od skutečných korunovací však tentokrát vzdávali hold představitelé úřadů a armády. Na všech zobrazeních ceremoniálu je přitom vidět, že nejdůležitější z nich byli vojáci Windischgrätz a Jelačić. Ceremoniál jako by vyjadřoval, že to jsou hlavně představitelé vítězné armády, kdo má být oporou nového režimu.

Za zvážení stojí i fakt, že nového císaře nekorunoval arcibiskup, ani jiný církevní hodnostář, nýbrž předchozí císař a příbuzný. Vypadalo to, jako by dědiční rakouští císařové měli v úmyslu neuznávat žádnou vyšší moc, nýbrž spravovat vládu doslova vlastními silami. František Josef také žádnou řádnou císařskou korunovaci nikdy neabsolvoval, ačkoliv oktrojovaná ústava ji předpokládala. V titulatuře se označoval za panovníka „z boží milosti“ a tato legitimizace jeho moci mu zcela stačila.

Rozměrné plátno, zachycující důležitý okamžik v historii Olomouce, zdobilo radniční kapli svatého Jeronýma. Obraz, na němž je výjev z olomoucké abdikace rakouského císaře Ferdinanda I. Dobrotivého a předání koruny Františku Josefovi I., vznikl roku 1876 pro tehdy připravované Historické muzeum města Olomouce.

Ačkoliv se císař i jeho premiér Schwarzenberg ve veřejných manifestech zavázali, že budou chránit ústavu, při první příležitosti František ústavu zrušil a vládnul dál jako absolutní dědičný císař rakouský. Radikální olomoučtí studenti jej tak dobře odhadli už v dobách korunovace, když na manifestech vylepených v ulicích 2. prosince 1848 přepisovali jeho jméno z Franze na Fraze. Překřtili tak Františka Josefa I. na fracka Josefa I.  Zdroj: www.lidovky.cz

Olomoucké publikum jej mohlo poprvé vidět v r. 2016 při příležitosti stého výročí smrti císaře Františka Josefa I. Rozměrné plátno (186 x 300 cm) bylo tehdy představeno na slavnostním večeru v arcibiskupském paláci, tedy přesně v místech, kde se v prosinci roku 1848 odehrávala událost, kterou obraz zachycuje. Ukázalo se, že obraz před lety někdo ořezal, zřejmě kvůli jeho původnímu půlkruhovému tvaru, kdy mohl mít rozměry až 2,5 x 3,5 metru. 
Zdroj: www.idnes

Střih... uplynulo 50 let a noviny, nejen ty Těšínské, uveřejnily oslavná prohlášení:

 

To je první strana novin, ale pro lepší čitelnost textu jsem to rozdělila. Je zajímavé číst oslavné články staré téměř 126 let:
   
Pokračování prvního sloupce:

 

 
Sklenička z čirého skla s portrétem Franze Josefa na medaili, císařskou korunou a ozdobným orámováním s datem nástupu na trůn - 1848 a 50. výročím panování na habsburském trůně.
 
 
Císař František Josef I. byl dominantou krnovského náměstí (Jägerndorf) deset let (1908–1918). Sochař Carl Wollek se snažil, aby císař na koni působil monumentálně. O kvalitní bronz se postarala slévárna Krupp, podstavec dodala firma Grunner.

13 komentářů:

  1. Hani, tak tento článek jsem musela přečíst i manželovi. Už jsme na mnohé věci z dějepisu pozapomněli a tak díky za to, že jsme si je mohli připomenout. Hezký den přeji. Jára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tak neskromně řečeno, pokud to zaujalo i manžela, musí ten článek "mít něco do sebe". 😉 Právě z důvodu toho, že jsme že školy přece jen dávněji, dávám na blog články tohoto typu a staré noviny se někdy opravdu hodí.
      Děkuji za zájem a třeba tu zase bude něco, co si se zájmem přečtete. Hezký den vám oběma. ☺

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Hanko, kéž bychom dokázali někde v řadách politiků dneška najít takovou osobnost. "...neuznávat žádnou vyšší moc, nýbrž spravovat vládu doslova vlastními silami. ..."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsala jsi to zajímavě, ale podle zkušeností, které jsem získala, si myslím, že u nás se těžko najde osobnost, kterou by přijali, lidově "brali" všichni. Tomu už nevěřím a možná je to "švejkovství", které mnohdy těm generacím před námi pomohlo přežít.

      Vymazat
  4. Hani, báječně jsem si početla. Franz Josef byl hanlivě nazýván "starej Procházka". Mohla za to jeho fotografie, na které byl zvěčněn a pod ní titulek "Procházka na mostě".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, moc děkuji. Báječně si počíst, to je (podle mne) smysl blogu. Bohužel, čím dále bývá na blozích méně textu. O tom "starém Procházkovi" vím, uvažovala jsem, jestli to sem do článku zařadit, ale nakonec jsem usoudila, že téma je "oslavné - 50 let" a tak stačí jen ten fracek. 😉 Určitě o něm ještě někdy napíšu.

      Vymazat
  5. Žádná sláva,opět si vládli sami jak se jim hodilo,už přejmenování na Fracka vypovídá o samolibem vládnutí 🙈

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, řeknu Ti, že když jsem na ty noviny narazila a četla poprvé, překvapilo mě, s jakou pompou to tady ve Slezsku noviny pojaly a předložily čtenářům. Totiž, mnoho lidí si na monarchii stěžovalo a přesně za 20 let padlo Rakousko-Uhersko. Ovšem, možná z důvodu, aby se noviny udržely, byly texty v tomto duchu. Bylo to období, kdy lidé ani netušili, že přijde 1. světová válka, svět se prostě změnil...

      Vymazat
  6. Děkuji, Hani, přečtu si ještě jednou a v víc v klidu.
    Moc zajímavé čtení!
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Helenko, za pochvalu článku, i pro mne to je hodně zajímavé a pokud člověk umí číst "mezi řádky", leccos tam ještě vyčte. Doufám, že sis našla čas na to přečtení.
      Přeji úspěšný čtvrtek. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

To je také Ostrava: jarní procházka Bělským lesem

Téměř každé město má něco, čím se lidem zafixuje do paměti. To, co nějak vyčnívá, co je nápadné. Praha má svůj Hrad, Kutná Hora svoji "...