Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 18. dubna 2022

Velikonoční pondělí - pomlázka neboli šmigrust

 

Velikonoční pondělí nebo taky Červené pondělí je ve znamení lidových tradic a zvyků. Dřív ovšem pomlázka nevypadala jako dnes a nechodili jen muži vyšlehat ženy. Již v neděli vyšlehala pomlázkou hospodyně všechny členy rodiny, rodiče šlehali své děti a při pomlázce maličkých chodily děti vyšlehat své babičky a kmotry. Na některých místech se naopak v pondělí odpoledne obracely role a ženy chodily vymrskat muže. Dnes dospělé koledníky spíš potěšíte štamprličkou.

Nejčasnějším dárkem za vyšlehání  byly kraslice. Nejoblíbenější barvou byla červená, protože je to symbol života, má magickou moc a znamená lásku. Dříve se dokonce v souvislosti s touto barvou říkalo tomuto dni Červené pondělí. 

Vejce se nejčastěji barvila na červeno, neboť červená představovala Kristovu krev. Protože umělé barvy nebyly dostupné, barvila se nejčastěji slupkami z cibulí, díky nimž získala krásně hnědou barvu. Z ornamentů se volily většinou rostlinné motivy. Vajíčka se malovala voskem, vyškrabávala se nebo se na ně lepila sláma či mašle. Zdobené a nabarvené vajíčko pak mělo zajistit bohatství. Za tímto účelem se na vajíčka malovaly i různé symboly, jejich význam ale v průběhu staletí zapadl. Dnes je úkolem vajíček hlavně zdobit a být darována za odměnu. Malovaná vajíčka také známe pod názvem kraslice.

V českých zemích je tento den spojen s koledováním a pomlázkou, která se objevuje již ve středověkých pramenech. „Nejstarší záznamy o mrskání neboli pomlazování zelenými proutky pocházejí z přelomu 14. a 15. století. Tehdy se šlehali všichni navzájem a považovali to za zábavu s erotickým podtextem. „Například Jan Hus ve svém velikonočním kázání připomínal, že ženy mrskají své manžely a druhý den naopak muži manželky proto, aby jeden od druhého nevyžadoval plnění manželských povinností. Jistý renesanční kazatel napsal, že ‚pomlazení jest zábava tak necudná, že nejedna panna přes velkonoc své panenství neohlídá‘. Časem však pomlázka ztratila erotický náboj a přeměnila se na klasickou kolední obchůzku s říkankami, za což náleží odměna.“ 

Chlapci chodí s pomlázkami vyšlehat děvčata, která jim za odměnu dají malovaná vajíčka. V lidových představách je šlehání čerstvými vrbovými proutky a polévání vodou spjato s představou předání síly probouzející se přírody na člověka. Pondělí velikonoční je z hlediska lidových zvyků nejvýznamnějším dnem jarních svátků.

Zvyky a pověry o Velikonočním pondělí

  • Pomlázka začínala pro mládence o půlnoci z neděle na pondělí. Šleháním pomlázkou se předávala mladost a svěžest obsažená ve svěžích, ještě neolistěných vrbových proutcích. Byla to velmi oblíbená zábava, protože chlapci mohli dívky bez následků mrskat.
  • Děvčatům to mělo zaručit mládí a zdraví a taky to, aby byl pilná po celý rok.
  • Nejdříve se ve vsi chodilo k té nejkrásnější. A pro tu, ke které nikdo nepřišel, to byla velká ostuda a potupa.
  • Hospodář také vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila, i ovocné stromy, aby se probudily ze zimního spánku.
  • Vdané ženy dostávaly pomlázkou, aby nebyly drzé a byly plodné.
  • Starým zvykem je pohostit koledníky nebo jim dát různé dary – maso, mazanec, nějaký doplněk, ovoce, peníze, těm starším pak alkohol. Nejčastější výslužkou však je velikonoční vejce, která hospodyně předem obarvila přírodními barvami.
  • Nejčasnějším dárkem za vyšlehání  byly kraslice. Nejoblíbenější barvou byla červená, protože je to symbol života, má magickou moc a znamená lásku. Dříve se dokonce v souvislosti s touto barvou říkalo tomuto dni Červené pondělí.
  • Někde dívky na oplátku za vyšlehání vázaly chlapcům na pomlázku stuhy, každá barva měla svou symboliku.
  • Počet kraslic či stuh na pomlázce také poměrně jednoznačně ukazoval, jak moc je koledník úspěšný a kolik stavení navštívil.
  • Pro chlapce i děvčata byla pomlázka také příležitostí k tomu, aby si vyjevili své city. V některých, zvláště moravských obcích se dodnes vzpomíná na noční koledování, které často končilo v dívčích postelích. Na Slovácku se říká, že láska se lépe vyznává korbáčem než slovy.
  • Aby si zajistily plodnost, zakopávaly ženy vajíčka v rozích chlévů a polí.
  • Na Velikonoční pondělí se také chodilo žádat o ruku. Ženich se ale musel domluvit předem, a to v den, který se nazýval Družebná neděle – čtvrtou postní neděli.

 Během Velikonočního víkendu se ochladí a přijdou srážky. Teploty vystoupají maximálně k 15 stupňům

Šupačka, mrskačka, šmigrust, tatarovačka, šibota… Tradice vymrskání žen a dívek pomlázkou má nespočet pojmenování, nicméně její význam je všude stejný – pomlázka má tzv. „pomladit“, tedy zajistit mládí, krásu, plodnost a zdraví. Původně na pomlázku chodili jen nezadaní chlapci, kteří navštěvovali děvčata, o něž měli zájem. Postupem času se však tento zvyk vytratil a dnes se pomlázky účastní i zadaní muži, kteří  navštěvují své známé ženy.

Samotná pomlázka by měla být upletena z 6 až 12 vrbových proutků. Platí, že jedině pomlázka z mladých proutků splní svůj účel, proto je podle tradice potřeba každý rok uplést novou. Součástí této lidové zvyklosti je odříkávání různých říkanek a básniček, z nichž nejznámější jsou Hody hody doprovody.

Zajímavá je tradice vázání stuh na pomlázku. Mohlo by se zdát, že jsou jen na ozdobu, nicméně opak je pravdou. Jejich barvy mají různé významy:

  • červená – láska, náklonnost
  • zelená – sympatie
  • modrá – naděje
  • žlutá – nezájem, odmítnutí
Dříve chodili na pomlázku pouze nezadaní chlapci a navštěvovali jen ty dívky, o které měli vážný zájem. Chlapci čekali na dívky na ulici, před kostelem nebo chodili k nim domů. Dnes je již tento význam tradice zapomenutý a chlapci chodí ke všem dívkám, které znají. S sebou si nesou pomlázku (tatar, mrskačku, karabáč), která by měla být upletena z 6 až 12 vrbových proutků. Dle staré tradice by si chlapci měli každý rok uplést novou pomlázku z čerstvých mladých proutků. Je to pro to, aby právě část jarní svěžesti a mladosti přenesli při koledování na dívku. Říká se, že dívka tak neuschne a bude krásná, zdravá a pilná po celý rok. Během koledování chlapci odříkávají různé jarní říkanky a básničky.

Více na https://prozeny.blesk.cz/velikonocni-pondeli-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy
Dříve chodili na pomlázku pouze nezadaní chlapci a navštěvovali jen ty dívky, o které měli vážný zájem. Chlapci čekali na dívky na ulici, před kostelem nebo chodili k nim domů. Dnes je již tento význam tradice zapomenutý a chlapci chodí ke všem dívkám, které znají. S sebou si nesou pomlázku (tatar, mrskačku, karabáč), která by měla být upletena z 6 až 12 vrbových proutků. Dle staré tradice by si chlapci měli každý rok uplést novou pomlázku z čerstvých mladých proutků. Je to pro to, aby právě část jarní svěžesti a mladosti přenesli při koledování na dívku. Říká se, že dívka tak neuschne a bude krásná, zdravá a pilná po celý rok. Během koledování chlapci odříkávají různé jarní říkanky a básničky.

Více na https://prozeny.blesk.cz/velikonocni-pondeli-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Hody, hody doprovody,
dejte vejce malovaný!
Nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný,
za kamny v koutku,na vrbovém proutku.
Proutek se ohýbá,
vajíčko kolíbá,
proutek se zláme,
slepička z něj spadne.
Vajíčko se odkoulí
do strejčkovy stodoly,
vajíčko křáp,
slepička kdák,
panímámo, máte mi ho dát!

Dnešní vyplácení pomlázkou má zřejmě velmi starý původ, stejně jako zdobení vajíček. Možná i magický.

Pomlázka se čepejří,
ať nám Andulka nevěří,
budeme ji honit ze dveří,
poběhneme za ní do kuchyně,
třebas tam byla hospodyně,
a z kuchyně do pokojíčku,
až dostaneme po vajíčku. 

Od Zeleného čtvrtku do Červeného pondělí. Nejstarší svátek křesťanů je opět zde

Tradice malování velikonočních vajíček vznikla – alespoň podle jedné legendy z Královéhradecka – poté, co Ježíš se sv. Petrem chodili po světě. Poprosili v jednom stavení o chleba, ale hospodyně žádný neměla. Upekla jim proto vajíčko. Když odešli, zjistila, že se skořápky proměnily ve zlato. Selka pak každého pocestného častovala vejci a časem je začala rozdávat na výroční den první návštěvy. Zázrak se však už neopakoval.

Odplatné úterý

Krásnou tradicí, která už bohužel téměř zanikla, bylo odplatné úterý. Tedy den, kdy se něžné pohlaví mohlo pomstít za násilnosti z předchozího dne. Dnes aspoň mohou dívky polít vodou ty koledníky, kteří jsou leniví a na pomlázku přijdou až po poledni.

Velikonoční hry

  • Velikonoční odpoledne patřívalo dětem, které hrály různé hry s vykoledovanými vajíčky. Chlapci například ťukali vejci o sebe, a komu vajíčko neprasklo, vyhrál a mohl si vzít vejce svého protivníka. Někteří chlapci podváděli a přinesli vejce vyfouknutá a vyplněná smolou, která se nerozbila. Pokud ostatní takový podvod zjistili, bylo samozřejmě s nepoctivcem zle.
  • Na Chodsku se scházela mládež na návsi a chlapci házeli vykoledovaná vejce buď do výšky nebo jimi přehazovali přes střechu tak, aby dopadla na měkký drn. Pokud se vejce od některého děvčete rozbilo, sklidila dívka posměch a hoši říkali, že to bude nevěrná manželka. 
  •  Na Velikonoční pondělí se těšily již v minulosti i děti. Neočekávaly nadílku od zajíčka, jak je tomu zvykem v současnosti. Tento zvyk se k nám dostal totiž až nedávno a svůj původ má v Německu. I na staročeském venkově ale hledaly děti vajíčka. Hospodyně ráno uvařila vajíčka a dávala je do míst, kde snášejí slepice. Pak vzbudila děti s tím, že kokrhá kohout, ať se jdou podívat, jestli nesnesl vajíčka. A na děti pak čekala namalovaná vajíčka.
Zdroj: ceskatelevize.cz, iprima.cz, Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková), Jakouběová, V.: V babiččině kuchyně od Tří králů do Vánoc
Pitrová, P.: Velikonoce - historie, zvyky, tradice

10 komentářů:

  1. Tyto zvyky se drží hlavně na Moravě, kde je více věřících. Já sice vajíčka připravuji, ale koledníci o ně většinou nestojí. Spíše žádají peníze, ale to už není koleda, ale žebrota zvláště když chodí parta nepřizpůsobivých. Těm už ani neotevíráme, protože pokud dostanou vajíčka, tak ta se pak válí všude po zemi rozšlapaná, protože o ně zrovna nestojí. Tak že pro mě už to není ta pravá pomlázka, jakou si pamatuji z dětství, ale den, jako každý jiný. Užívám si jen pohádek v televizi a pokud přijdou mladí, tak posezení k kruhu rodiny. Přeji ti hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jari, to, co popisuješ si umím představit. Více věřících je na jižní Moravě, tam je zvyků ještě dost, pak možná na střední Moravě, na Hané, něco na Valašsku. Na Ostravsku, které znám, se moc zvyků nedrží, tedy takových, které jsou vidět, jako šmigrust. Ta původní pravá pomlázka tady už také není, koledníků je minimum, takže nějaká vajíčka já už nedělám. A otevřít někomu, koho ani neznám a kromě šmigrustu by mě ani nepozdravil, takovému dávat peníze je na pár ťuků na čelo. ☺

      Vymazat
  2. Děkuji za připomenutí těchto zajímavých, ale bohužel mnohdy zapomenutých zvyků

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, pokud si někdo rád o zvycích a tradicích aspoň početl. Patří to k historii a na blogu to chci mít.

      Vymazat
  3. Hezké zvyky a jsem ráda,že se někde dodržují.U nás bylo pár koledníků a tak jsem měla radost,protože jsem měla hezká vajíčka i nějaké sladkosti.
    Hani,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po pravdě, Velikonoce jsem nikdy nějak zvlášť neměla ráda, ale docela mám radost, že se zvyky aspoň někde dodržují. Koledníků ubývá a někteří nad vajíčkem "ohrnují" nos, znám pár lidí, kteří raději jedou na hory nebo do ZOO a tak to vyřeší.
      Děkuji a také se měj hezky. ☺

      Vymazat
  4. Krásně uzavřený velikonoční seriál!
    Hani, měj pohodový den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, Helenko, jestli se Ti můj seriál líbil.
      Přeji úspěšné povelikonoční dny. ☺

      Vymazat
  5. Velikonoce jsou za námi a Tobě Hanko děkuji za připomenutí tradic.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Marti, Velikonoce jsme úspěšně zvládli a jedeme dááál ☺.

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 175. schůzka: Vyhlášení interdiktu nad Prahou

 „Ne nadarmo stál Václav IV. o to, aby byla rozptýlena podezření, že světská i duchovní moc v zemích Koruny české dopouští rozkvět viklefo...