Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 30. dubna 2021

Toulky českou minulostí: 17. schůzka: Říše kupce Sáma

Krok za krokem putujeme naší historií, někdy se zastavíme a setrváme; jindy přeskakujeme léta, desítky let, ba i nějaké to století, protože písemných dokladů je tak zoufalý nedostatek, že není u čeho ani u koho prodlévat. O to víc vděčni jsme za každou zmínku, za každou zprávu, dochovanou navzdory propasti času. Byť by to bylo pár odstavců, nalézajících se v 48. kapitole kroniky nazývané Fredegarova.

„Ve čtyřicátém roce panování Chlotarova shromáždil muž jménem Sámo – původem Frank z kraje senonského – větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů zvaných Vinidové. Slované se již začali bouřit proti Avarům a proti jejich králi Kaganovi.“ Ano, takto zní jméno vůbec první historicky známé osobnosti našich národních dějin.

První zvolený vládce 

Sámo. Odkud se vzalo toto jméno? Spory o původu Sámova jména trvají dodnes. Zatímco starší badatelé se domnívali, že mohlo jít o jakousi zkratku slovanského jména "Samoslav", jiní stejně přesvědčivě tvrdili, že Samo je vlastně první u Slovanů podchycený panovický titul – „sam“ ve smyslu pán, hospodář, popřípadě samovládce. Nelze vyloučit ani odvozeninu od židovského jména Samuel, a velice pravděpodobný je keltský původ jeho jména. V kronice Fredegarově se však o Sámovi říká, že byl „původem Frank“ – latinsky „natione Francos“.

čtvrtek 29. dubna 2021

Na jaře přesazujeme orchideje

Pěstování orchidejí se velmi rozšířilo a často se stávají vhodnými dárky. Jenže přijde doba, kdy se rostlina rozroste, přibývá kořenů, které přerůstají z květináče a mnohdy visí i dlouhé vzdušné kořeny. To je normální.

Mám doma tři orchideje Phalenopsis, ty jsou na domácí pěstování nejlepší. Také jsem je dostala a kořeny už přerůstaly. Přesazení není složité, chce to prohlédnout si např. videa a trochu odvahy střihnout do kořenů.


Orchidejím vyhovuje světlé místo bez přímého slunce - to připomíná pěstitelka z botanické zahrady. Jenže doma se musím řídit tím, na kterou světovou stranu vedou okna. Nejvhodnější teplota v zimním období se uvádí 22 °C přes den a o něco nižší v noci. Letní horka snášejí dobře, ale nejnižší teplota okolního prostředí by neměla klesnout pod 16 °C. Teplotu v pokoji nereguluji podle květin, v zimě si ráda přitopím a orchideje kvetou. Na zalévání je nejvhodnější dešťová voda, ale může být i odstátá voda z vodovodu - tu používám já.

Jak správně přesazovat

Orchideje přesazujeme většinou jednou za dva roky. V návodu na substrátu je uvedeno přesazovat každý rok, asi přesazujeme spíše podle potřeby. Nejvhodnějším obdobím je jaro, ale přesazovat můžeme jen rostliny, které nekvetou. Kvetoucí rostliny se přesazením vysilují, uvádí odbornice  ze skleníku Fata Morgana z Botanické zahrady.

  • Orchidej vyjmeme z květináče, očistíme kořeny, suché nebo poškozené odstraníme. Velmi dlouhé kořeny zkrátíme o třetinu.
  • Pokud na rostlině zůstalo málo kořenů, zmenšíme listovou plochu a odřízneme některé ze starých listů.
  • Řezy ošetříme prachem z dřevěného uhlí nebo potřeme mletou skořicí, abychom zamezili šíření plísně.
  • Orchidej vložíme do nového nebo původního květináče, opatrně rozložíme kořeny a zasypeme substrátem.
  • Po přesazení ji každý den rosíme a teprve po týdnu ji začneme zalévat. 

 

Je zřejmé, že některé názory na pěstování orchidejí jsou různé. Prohlédněte si videa a některý způsob vyberte.


Vyzkoušeli jste banánovou slupku?

Orchidejová poradna ZDE  

 Shrnutí:

1. Kořeny orchideje zkontrolujte a zkraťte 

2. Postarejte se i o stonky a listy orchideje

3. K výsadbě použijte substrát pro orchideje,  k  hnojení speciální hnojivo 

Zdroj: internet, videa Youtube
 

A co vy a orchideje? 
 

středa 28. dubna 2021

Hlas pro tento den: Břehule říční

 

Vědecké zařazení: Pěvci
 
foto: Naši ptáci
Za procházek kolem rybníků nebo řek často narazíme na kolmé hlinité nebo písčité břehy, které jsou někdy provrtány desítkami, nebo dokonce stovkami děr. Zasvěcenějším je jasné, že narazili na hnízdní kolonii vzácnějších vlaštovkovitých ptáků nazývaných podle umístění hnízdních nor břehulemi.

Břehule začínají hloubit hnízdní nory záhy po návratu z afrických zimovišť. Vyberou si vhodné místo na stěně, kde se pevně přichytí ostrými drápky a prudkými údery zobáku se zavrtávají do podkladu. Zvláště při povrchu je písek nebo zemina tvrdá, takže pozorovatel obdivuje elán, s nímž se oba partneři do stavby pouštějí. Hlouběji bývá substrát kypřejší, takže úsilí má větší efekt. Vyhrabaný materiál posunují nožkami ke vchodu, odkud padá na úpatí stěny.

úterý 27. dubna 2021

Příběhy slavných značek: Poděbradka

 Jak pruský proutkař našel vodu nejenom pro celé Poděbrady.

Poděbradka byla objevena náhodou při hledání pitné vody pro město Poděbrady. Vody jejího typu je pod Středočeským krajem tolik, že je prakticky nevyčerpatelná.

První zmínku o budoucí Poděbradce najdete už v roce 1624. Tehdy na okraji Poděbrad vytryskl pramen a objevila se studánka, z níž „po celý měsíc krev tekla“, jak zmiňuje sám Ján Ámos Komenský ve spise O těžkých protivenstvích církve české. Nikdo tehdy netušil, že jde o železitou vodu, která dala později základ slávě dnešních lázní.

Klíčovou událostí v její historii bylo hledání pitné vody pro město Poděbrady v roce 1903, kdy kníže Arnošt Filip z Hohenlohe-Schillingfürstu pozval do Poděbrad pruského šlechtice a věhlasného proutkaře Karla von Bülowa z Bothkampu. O dva roky později se na druhém zámeckém nádvoří dělal vrt do hloubky 96,7 m.

Na srdce jsou Poděbrady

Pramen dostal název Bülow po svém objeviteli. Postupně se navrtaly další dva zdroje minerálky a 5. června 1908 se slavnostně otevřely i lázně, které kníže Hohenlohe nechal postavit na radu doktora Bohumila Boučka. Později se mezi lidmi vžilo úsloví: „Na srdce jsou Poděbrady.“

Prameny Eliška a Bülow už dnes nejsou funkční. Většina z původních 27 vrtů v  okolí Poděbrad byla utěsněna. Minerální vodu si můžete načepovat u vývěrových altánů na Riegrově náměstí, naproti nádraží, v zámeckém příkopu a uvnitř kolonády.

Poděbradka. Plakát K. V. Mutticha z r. 1920. (foto P. Šámal, Kulturní dědictví e-Sbírky, Národní muzeum)
Lázně Poděbrady. Plakát J. Weniga z r. 1912. (foto P. Šámal, eSbírky - Kulturní dědictví Národní muzeum)
Lázně Poděbrady. Plakát Kuby Ludvíka z r. 1910. (foto P. Šámal, Kulturní dědictví - eSbírky Národní muzeum)

Poděbradka je nevyčerpatelná

Z chemického hlediska jsou si zdejší minerální vody velmi podobné. Rozdíly jsou hlavně v množství rozpuštěných látek a obsahu oxidu uhličitého. Chuť mají ale všechny přibližně stejnou.

Bohumil Bouček, český lékař (1850 - 1926) a zakladatel poděbradských lázní (foto autor neznámý, Wikimedia Commons)

Voda podobného typu je díky hydrogeologickému podloží asi pod třetinou Středočeského kraje, což je asi 900 metrů čtverečních. Nachází se v křídovém pískovci v hloubce 80–150 m, takže je prakticky nevyčerpatelná.

Video (Youtube) z r. 2015:



pondělí 26. dubna 2021

O češtině od A do Z: Přídavná jména účelová a dějová

 13. Praktická škola naší mateřštiny s humorem a nadhledem.

Připravili Aleš Cibulka a Alda Röhrich.

neděle 25. dubna 2021

Nová mapa zapomenutých pozemků. Zjistěte, zda nejsou vaše, brzy propadnou státu

Dnešní příspěvek je netradiční, ale zařazuji jej na svůj blog. Třeba někdo najde pozemky, které patří vám nebo rodině. Pokud někoho znáte, můžete upozornit.

Více než 170 tisíc pozemků a nemovitostí po celém Česku nemá jasného majitele. Dohledat se je snaží Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Ten zároveň vyzývá občany, aby si na stránkách úřadu zkontrolovali, zda jim některý z "opuštěných" pozemků nepatří. V roce 2023 totiž nenávratně propadnou státu. 

Začalo to v roce 2014, kdy byl schválen nový katastrální zákon. Ten uložil Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby se pokusil dohledat k více než 200 tisícům pozemků a nemovitostí skutečné vlastníky. 

Za šest let se úřadu podařilo dohledat majitele více než 40 tisíc nemovitostí. Stále ale 165 974 pozemků a 4947 staveb nepatří nikomu, nebo mají sice zapsaného vlastníka, ovšem s nedostatečnými údaji. Vždy jednou za půl roku úřad seznam aktualizuje. 

"Doporučuji proto každému podívat se na tento seznam, zda náhodou jemu nebo jeho předkům nepatří nějaká nemovitost, o které dosud nevěděli," zdůrazňuje generální ředitelka ÚZSVM Kateřina Arajmu.

Celý text najdete klikem zde:

Vyhledávač majetku s nedostatečně identifikovanými vlastníky

zdroj: aktualne.cz 



sobota 24. dubna 2021

Jak vybrat šicí stroj, se kterým si budete rozumět - nová rubrika

Na blogu budu mít rubriku, která se zabývá šitím. Možná to bude pro někoho užitečné. Začneme výběrem vhodného šicího stroje.

Mnohé/mnozí, (protože šijí i muži), už šicí stroj mají, někdo si však chce pořídit nový stroj. Je to investice a další věc do domácnosti, proto je třeba nejdříve promyslet, co vlastně chci. 

Víte, že chcete šicí stroj, ale nekupujte ho zbrkle. Máte v hlavě plány a nápady, co krásného vytvoříte pro sebe, své ratolesti, co opravíte nebo dokonce budete šít na prodej. Někdo si řekne, že dnes se šít moc nevyplatí, všechno dostaneme koupit. Ale co třeba úprava oděvů (zkrácení nohavic, sukně, výměna zipu, vyšití dírek  apod.) nebo ušití záclon, závěsů a potřebných věcí do domácnosti? Loni jsme houfně šily roušky a na mnoha blozích jsem viděla, jak jsou naše ženy šikovné a kolik pěkných výrobků našily. 

Jak si ale v záplavě modelů vybrat ten správný, který splní všechno, co od něj očekáváte? Někdo začíná šít na staré elektrické mašině po mamince nebo babičce. Někde jsou ještě staré šlapací mašiny - a po desetiletích "šlapou" pořád! A řeknu vám, že mám se starými stroji zkušenost a rozhodně ne špatnou! Dříve byly výrobky kvalitní a vydržely dlouho, celá desetiletí. Máte-li možnost, zkuste oslovit v okolí známého, který šije a rád vám ukáže svůj stroj, co na něm dělá a co to umí. Lépe tak získáte představu, co byste chtěli od toho svého.

"Chci si sem-tam něco ušít, přešít, opravit"

Stejně jako vybíráte domácí spotřebiče do kuchyně nebo do dílny, vybíráte i dobrý šicí stroj. Chcete praktický funkční stroj, který dělá, co má a jak má a nejlépe za výhodnou cenu? Mechanický šicí stroj  bude pro vás dobrou volbou. Je to prostě jednoduchá mašina, která se dá lehce seřídit a v případě potřeby opravit. Jen prosím, nesvěřujte stroj kdekomu, chce to opravdu odborníka! 

Kdo není kamarád s displejem a nechybí mu větší množství ozdobných stehů, rád si zvolí tuto klasiku v moderním odlehčeném provedení. Na občasné zašití triček, zkrácení nebo opravu kalhot a výrobu základních kusů oblečení budou bohatě stačit. Po pravdě, já na takovém stroji toho ušila hodně, dokonce i kabát nebo bundy.

Lákavá bývá hlavně cenovka. Nehleďte ale pouze na ni. Podezřele nízká cena sice někoho naláká, ale většinou jde ruku v ruce s podezřelou kvalitou. Nákup levných strojů v obchodních řetězcích určitě nedoporučuji. Jsou to stroje na první pohled krásné a levné, ale bývá tam hodně plastu a vy hledejte kovovou konstrukci. Navíc není zaručen servis. Abyste se pak nedivili. Nějaká ta tisícovka navíc při pořízení se vám mnohokrát vrátí na životnosti stroje i na vaší pohodě u šití. 

"Šití je můj koníček, šití je můj svět"

Elektronické šicí stroje vás dostanou různými vychytávkami, které urychlují a zpříjemňují šití. Budete se kochat výběrem ozdobných vzorů. S abecedou si můžete vyšít monogramy třeba na celou výbavu ložního prádla nebo na dětské oblečení. Dokonce nemusíte ani šlapat na pedál – díky tlačítkům na těle stroje je ovládání ještě pohodlnější. Ovšem zodpovězte si otázku: Využijete to? 

Jak by měl takový dobrý domácí stroj vypadat? 

Rozhodně nejde o vzhled, hezké jsou na pohled všechny. Musí nabízet alespoň základní výběr stehů: Rovný, entlovací (cik cak), pružný, obšívání knoflíkových dírek…

Měl by mít kvalitní kovovou konstrukci: Stroj nemusí mít úplně všechny součástky z kovu, vyžadujte však pevnou kovovou konstrukci, která zajistí možnost šití pevnějších látek (třeba džínoviny). Součástky jsou i pevné a vydrží déle, než jen záruční dobu.

Požadujte skladnost: Jako občasná švadlenka určitě budete stroj uklízet do skříně a různě přenášet. Myslete proto na váhu i rozměry stroje.

Mít základní výbavu: Základní příslušenství od výrobce (cívky, jehly, patky a jiné) a kvalitní český návod.

Chtějte volné rameno: Pro šití rukávů a nohavic je potřeba jednoduché manipulace s látkou. Oceníte tak volné pohyblivé rameno.

Funkce: Zpětný chod, nastavení polohy jehly, automatický navlékač jehel a další. Také dvojjehla je u novějších strojů samozřejmostí a využijete ji.

Profesionálnější stroje uspokojí vyšší či nadstandardní požadavky, mají spousty dalších funkcí a rozsáhlou výbavu. S větším počtem funkcí jde v ruku v ruce náročnější obsluha. Ale i vyšší cena. Když se s nimi ale nakonec naučíte, otevřou vám dveře do světa opravdového šití. Pozor!

Pokud neplánujete časté šití a nejste náročný uživatel, může být pro vás tento stroj zbytečně složitý.

Co takový namakaný šicí stroj nabízí navíc? 

Automatické funkce a programy jako je automatické navlékání nití, automatické obšívání knoflíkové dírky a další. Ušetří vám prostě spousty práce. 

Hlavně si odpovězte na otázky:

 1. Co chci šít?

 2. Kolik času šití věnuji?

 3. Když si pořizuji přístroje (např. fotoaparát), mám ráda bohatou nabídku funkcí nebo se držím jednoduché klasiky?

O co se dále u stroje zajímat:

Příslušenství, hlučnost, servis. 

Je dobré poslechnout si užitečné rady na videu: 

zdroj: internet, video Youtube 

Kovová konstrukce stroje:

pátek 23. dubna 2021

Toulky českou minulostí: 16. schůzka: Slované a Avaři

Dospíváme k významnému bodu. Vůbec poprvé bereme do rukou aspoň souvislejší písemný záznam, který se týká vlastních politických dějin nejstarších Slovanů na našem území. Kdo je autorem té zprávy a vůbec kroniky, ve které se informace nalézá, to se neví. Jisté však je, že se rukopis zvaný Historia Francorum – Dějiny Franků – narodil někdy v druhé polovině 7. století po Kristu v Burgundsku a pro jednoduchost je označován jako kronika mnicha Fredegara.

Ačkoli je ten tajemný Fredegar pro nás dočista anonymní (ostatně autorů té kroniky bylo ve skutečnosti nejspíš víc) a ačkoli je skoupý na slovo (záznam, který nás zajímá, má rozměr několika odstavců), přece jen jde o sdělení důležité, protože je jediné.
Fredegarova zpráva nás informuje o událostech ze 7. století. Tehdy na části našeho území (jak velkého, o tom nepanuje mezi historiky jednotný názor) došlo k prvnímu pokusu o vytvoření... ale jak to vlastně nazvat, to, co se tu začalo rýsovat? Snad: zárodečný a pouze krátkodobě existující "stát"...

List z Fredegarovy kroniky (Wikipedie)

Budování soužití 

Ten „stát“ je v uvozovkách. Jak to tehdy u nás vypadalo? Prokopios z Kasareie (už jsme ho na Toulkách českou minulostí potkali), tak pan Prokopios konstatuje o Slovanech věci nepříliš lichotivé: „Bydlí v žalostných chatrčích, daleko od sebe odděleni, a neustále se stěhují z místa na místo... Mají jediný jazyk, a to barbarský... Všichni jsou vysoké a silné postavy. Barva pleti není příliš bílá, barva vlasů není příliš světlá a ani nepřechází zcela do černé, ale všichni jsou rusí... Vedou život drsný a primitivní... A jsou pořád plní špíny.“ Prosím, naši slovanští předkové. Ale – ani zdaleka nebyli jediní, kdo se tehdy proháněli zemí, jíž se jednou bude říkat Česká republika.

Avaři. Pod tímto jménem se vlastně původně skrývaly dva kmeny: Jednak svaz turecko-mongolských nomádů; jednak vlastní kmen Avarů – ten byl takovým jádrem kmenového svazu. Jestli můžeme věřit svědectví byzantského kronikáře Thefylakta Simokatty, Avaři pocházejí z kmenů Var a Chun sídlících mezi Volhou a Dunajem. „Kvůli čemu došlo u nich ke změně jmen, to vysvětlíme a v ničem se neodchýlíme od pravdy. Když Barseltové, Unnugurové, Sabirové a ještě další hunské národy viděly, jak se část Varů a Chunniů žene na jejich území, byli zachváceni velkým strachem, protože se domnívali, že tito přistěhovalci jsou Avaři. Proto poctili uprchlíky skvělými dary a myslili si, že si tím na oplátku vykupují bezpečnost. Když Varové a Chunniové viděli, že jim vyhnanství začíná dobře, vzali ten omyl za vlastní a začali si říkat Avaři...“

Jisté je, že se s nimi v roce 558 střetl kdesi v okolí Kavkazu byzantský vojevůdce Justin. Téhož roku se nezvykle oblečení poslové „Avarů, nejmocnějšího ze všech kmenů“ – ano, takto se (s vrozenou skromností) oficiálně nazývali – tak tedy téhož roku se avarští poslové objevili přímo v Konstantinopoli a žádali přijetí u císaře. Na Avarech zaujaly především jejich zvláštní účesy – dlouhé vlasy spletené vzadu ve dva copy a zdobené sponkami. Avaři žádali nejenom určitý poplatek za vojenskou pomoc (ten jim císař skutečně začal platit), ale taky chtěli "bohatou krajinu, kde bychom se mohli usídlit".

Avaři na cestách

Té se už nedočkali, a tak vyrazili na dlouhou kořistnickou výpravu do Podunají. Vzápětí se císařovu následovníku zdálo placení poplatků Avarům příliš a to jejich inkaso stornoval. Avaři uzavřeli proto smlouvu s Langobardy, germánským kmenem sídlícím v Panonii, především v západním Maďarsku. Brzy si začal budovat v maďarské nížině svůj "hrynk", vojenské a správní centrum, chráněné kruhovým valem. Avarů nebylo mnoho, ani když k nim připočítáme jejich společníky, například divoké Bulhary (ano, od těch si později vypůjčily jméno slovanské kmeny, Bulhaři začali na oplátku mluvit slovansky), tak tedy všech Avarů i se spojenci bylo asi čtvrt miliónu. Do boje mohli postavit asi padesát tisíc válečníků, přičemž čistě avarská byla pouze polovina. Na největší světovou říši těch časů, byzantskou, taková armáda ovšem nestačí, a tak kaganové posílají do válek šiky postavené z mužských příslušníků podmaněných kmenů. Především Slovany. Z Podunají, z jižního a západního Slovenska, možná i z jižní Moravy odvádějí slovanské muže a nutí je bojovat v předních řadách.

Byzantské kroniky nejspíš nadsazují, když před Konstantinopolí zaznamenávají slovanská vojska o síle sta tisíce bojovníků, faktem však zůstává, že se Slované útoků na Byzanc zúčastňovali pravidelně. Obloukem se vracíme k našemu pramenu úhlavnímu, tedy ke kronice tak řečeného Fredegara.

"Vinidové sloužili již odedávna Hunům jako befulkové." Stop! Toho, co musíme na uvést na pravou míru, bude ted' víc. Tak především – Vinidové. To jsou samozřejmě Slované. Pod Huny musíme u Fredegara vidět Avary, a aby se to nadále nepletlo, tak už se o "Hunech" nebudeme raději zmiňovat. No a befulky nám vysvětlí sám pan Fredegar: "Kdykoli Avaři vojensky útočili na některý národ, stáli s celým svým vojskem před táborem, Vinidové pak bojovali. Jestliže nabývali vrchu a vítězili, tu Avaři vyrazili, aby se zmocnili kořisti; jestliže však byli Vinidové přemáháni, opřeli se o pomoc Avarů, a tak nabrali nových sil. Befulky je Avaři nazývali proto, poněvadž postupovali před nimi, tvoříce dvojitý šik."

A ještě další podrobnosti avarsko-slovanského "přátelského" soužití v kronice najdeme: "Avaři přicházeli každoročně ke Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Avarům daně. Nakonec však synové Avarů, které zplodili s manželkami a dcerami Vinidů, nechtěli již snášet křivdy a útisk, a odmítajíce nadvládu Avarů, začali se bouřit."

Nic netrvá věčně 

V pramenech je skutečně zaznamenáno, že ta vzpoura vypukla. Stalo se tak roku 620, kdy slovanské kmeny začaly vypovídat poslušnost a zahájily s utlačovateli boj. Za této situace přišel v roce 623 nebo 624 k blíže neurčeným Slovanům (nemáme jistotu, že šlo o obyvatelstvo usídlené na našem území), franský kupec Sámo se svými společníky a se silným ozbrojeným doprovodem.

Ale tak daleko ještě nejsme... Obcházíme stále kolem dokola onen bod v čase, kdy k nám – dejme tomu, že někde k jihovýchodní hranici dnešní České republiky – Avaři připutovali. A navzdory svému dosavadnímu kočovnému způsobu života se tady usazují. Možná se jim ta starověká turistika už začala zajídat. Ostatně stěhování národů začalo zrovna vycházet z módy...

Hroby "na obojí způsob", slovanský žárový a avarský kostrový, se dnes nacházejí za hranicemi naší republiky, na jihozápadním Slovensku. Obsahují menší počet popelnicových pohřbů a větší počet kostrových, avarských. V avarských hrobech byli pochováni muži s ozdobnými symbolickými opasky, jezdci s celým osedlaným koněm, ženy s charakteristickým typem šperků a ozdob. Na těchto pohřebištích je nejlépe doloženo míšení obou etnik – jsou to synové slovanských matek a avarských otců.

Vzájemné ovlivňování 

Po vzorů Avarů však začínají Slované opouštět kremaci zemřelých na hranici a ukládání jejich popele do uren. Těla pohřbívají stále častěji nespálená v natažené poloze na zádech. Žárová slovanská pohřebiště se však objevují i v oblastech náležejících k avarskému kaganátu. Jsou obklopena výhradně kostrovými avarskými hroby, a to podporuje naši představu, že Slované žili za avarské nadvlády převážně ve svých vesnicích, kde si udržovali vlastní způsob života a zvyky. Ano, dá se říct, že jenom okrajové se nechali ovlivňovat děním v říši... dnes bychom řekli "vyšší politikou".

Z několika málo sotva čitelných stop se útržkovitě dozvídáme, že duchovní představy Slovanů a Avarů byly v té době vzájemného ovlivňování a splývání velmi podobné. Projevují se v pohledu na posmrtný život, z čehož kupříkladu vyplývá ukládání masité potravy do hrobu, vkládání vaječných skořápek jako symbolu znovuzrození a nebo rituální rozbíjení nádob nad hrobem. Shodná je i slovanská a avarská víra ve vampýry, mrtvé, kteří škodí živým, stejné jako praktiky, které mohou jejich nežádoucímu návratu zabránit – například oddělování končetin po smrti, zatěžování těla balvanem, svazování mrtvých těl do kozelce.

Na pozdější veledůležité velkomoravské pevnosti u dnešních Mikulčic se našla dílna na litá bronzová kování. I když se tam zbraní ze 7. a 8. století našlo minimálně, nechyběly mezi nálezy kostěné obklady typické avarské zbraně, a tou byl reflexní luk.

A jsme konečně u říše Sámovy... Ano, naše znalosti o prvním územním celku našich Slovanů zachycují fakta pouze nezřetelně z mlh vystupující. Je toho zoufale málo, co víme. Ano, těch pár odstavců v kronice nazývané Fredegarova... A to můžeme být za těch pár řádků ještě náramně vděčni, neboť pro časy následující nebudeme mít ani to.

autor: Josef Veselý, foto 100+1

čtvrtek 22. dubna 2021

Robert Lacey: Koruna. Fascinující příběh britské královské rodiny - Poslech do 18. 5.

Nejdéle vládnoucí britská panovnice

Královna Alžběta II. slaví své 95. narozeniny, před několika dny ji opustil manžel Philip. Při té příležitosti sledujte osudy královny Alžběty II. a nechte se vtáhnout do každodenního dění uvnitř Buckinghamského paláce. V desetidílné četbě na pokračování uslyšíte Helenu Dvořákovou. Poslech do 18. 5.

Britský historik a autor četných biografií Robert Lacey ve své knize Koruna (The Crown) líčí osudy britské královské dynastie v letech 1947 až 1955.

Bylo to období, kdy se Velká Británie těžce vzpamatovávala z druhé světové války a kdy se rozhodovalo o budoucí podobě a vlastně i existenci samotné monarchie.

Autor ve svém díle oživuje mnoho historických postav a událostí, seznamuje čtenáře s dějinnými souvislostmi a zároveň popisuje skutečný život v Buckinghamském paláci či sídle tehdejšího ministerského předsedy Winstona Churchilla na Downing street č. 10.

Dozvíme se, jak vypadal život budoucí královny v jejím raném dětství a mládí, kdy žila téměř obyčejným životem společně se svými rodiči a mladší sestrou. Autor detailně popisuje způsob výchovy a vzdělávání malé princezny, období jejího dospívání i vztah s budoucím manželem Philipem Mountbattenem.

Usedla na trůn v pouhých šestadvaceti letech, po předčasné smrti svého otce, krále Jiřího VI., a musela se teprve učit, jak se stát skutečnou panovnicí a zajistit stabilitu země. 

Dozvíme se, jak vypadal život budoucí královny v jejím raném dětství a mládí, kdy žila téměř obyčejným životem společně se svými rodiči a mladší sestrou. Autor detailně popisuje způsob výchovy a vzdělávání malé princezny, období jejího dospívání i vztah s budoucím manželem Philipem Mountbattenem.

Přelomová korunovace

Přelomovým okamžikem Alžbětina života je její korunovace v roce 1952. Na tuto významnou událost britských dějin pohlížíme společně s autorem z mnoha úhlů pohledu. Stáváme se pomyslnými svědky této slavnostní události i pozdějšího královnina obezřetného a zodpovědného přístupu k vladařským povinnostem.

Velice zřetelně v tomto kontextu vystupuje postava ministerského předsedy Winstona Churchilla, který byl královně velkou oporou jak v politických, tak soukromých záležitostech. Do jisté míry ztělesňoval spojnici mezi minulostí a současností monarchie.

Soukromý život za zdmi Buckinghamského paláce

Autor si všímá i toho, jak panování ovlivnilo Alžbětin soukromý život, její vlastní rodinu, manželství s Philipem či výchovu  jejich děti. Královna se během své vlády mnohokrát dostala do situací, kdy musela upřednostnit roli panovnice před vlastními touhami, pocity i názory. Velmi silně si tento rozpor uvědomila, když došlo k milostnému vztahu mezi její mladší sestrou princeznou Margaret a leteckým plukovníkem Peterem Townsendem. Případný sňatek člena královské rodiny s rozvedeným člověkem mohl ohrozit staletí trvající vazby mezi korunou a církví.

Stejnou situaci o mnoho let dříve zažil i Alžbětin strýc Eduard VIII., který raději abdikoval, než by se vzdal lásky k rozvedené ženě.  Právě toto rozhodnutí převrátilo život jeho bratrovi Jiřímu, který se musel nečekaně ujmout vlády, a o šestnáct let později i samotné Alžbětě, jež na trůn nastoupila po smrti svého otce.

Kniha The Crown nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. Při její četbě se vyjevují zejména rozpory mezi odpovědností členů královské rodiny k vlastní zemi a jejich osobním štěstím a svobodou.

autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura , Gabriela Albrechtová

 

21. dubna 1926 se v Londýně narodila Elizabeth Alexandra Mary, česky Alžběta II. Věděli jste, že britská panovnice nashromáždila až 5000 klobouků?

Jako malá měla princezna pozoruhodný domeček pro panenky. Stál ve skrytém koutě zahrady a měl dvoutřetinovou velikost normálního domu. V koupelně byly dokonce kohoutky s teplou vodou a v ložnici funkční telefon. Od dětství provází Alžbětu II. i láska ke koním. Když se královna už po své devadesátce projížděla před zraky svých poddaných na koni, jen nevěřícně zírali.

Do letadla nastoupila princezna a vystoupila královna

S princem Filipem si padli do oka během víkendu, kdy třináctiletá Alžběta s rodinou navštívila univerzitu pro královské námořnictvo. Byla chřipková epidemie a princezny se nemohly zúčastnit bohoslužby v kapli. A tak přišel královské dívky bavit princ Filip, jakožto jediný zdravý.

Když zemřel její otec Jiří VI., letěla Alžběta se svým manželem do Afriky. Letový záznam psaný pilotem jasně ukazuje, že Alžběta II. vstupovala na palubu jako princezna, ale na konci letu již vystupovala prakticky jako královna. 2. června 1953 byla slavnostně korunována.  

(Jan Kovařík, Monika Valentová) 

 

středa 21. dubna 2021

Snadné šití chňapáků na hrnce

Máte doma šicí stroj a občas k němu rádi sednete? Já ano a tak jsem občas šila chňapky - ty tradiční v podobě rukavice. Na Youtube jsem našla videonávod, který mě oslovil a určitě to není složité šití, je to tam hezky názorně vysvětleno. 

Loni o tom čase jsme ve velkém šili roušky, píši s měkkým "i", protože někde šili i muži. Letos už nosíme respirátory a tak možná v domácnostech zůstaly zbytky látek, které by se takto daly využít. Jinou možností je využití starších oděvů, které už nenosíme - já jsem využila starší halenku. Na tepelnou výplň se dá využít např. starý ručník. Jen pamatujme, že se hodí přírodní materiály - bavlna, len.

Chňapáky jsou nezbytným doplňkem naší kuchyně, když musíme připravovat teplá jídla. Krok za krokem je ukázáno, jak můžete ušít chňapku na  hrnce za 10 minut (asi zručnější švadlena) a s látkami podle vašich představ. Je to návod pro začátečníky i pro švadleny. Dobré nůžky, pravítko a špendlíky jsou samozřejmostí.

Těch 10 minut určitě neobsahuje čas, než látky vyžehlíte, rozměříte a nastříháte, aby to byly přesné čtverce. Ale i tak to člověk zvládne ve volných chvílích a chňapák může sloužit v kuchyni nebo to může být i praktický dáreček.

Pokud někdo nemá více vzorovaných látek - nevadí. Můžeme šít jen z látky, kterou máme a třeba jen prošít a olemovat. Nezapomeňte na poutko. I zbytky se dají využít.

 

foto internet

úterý 20. dubna 2021

Příběhy slavných značek: Sigma

Světový výrobce čerpadel a pump s Neptunovým trojzubcem ve znaku.

Firmu na výrobu pump a vodních čerpadel, která má více než stopadesátiletou tradici, založil rod Sigmundů. A všechno to začalo, jako v případě mnoha jiných úspěšných podniků, v malé domácí dílně takřka na koleně.

Zakladatel podnikatelské dynastie, jejíž potomci dodnes žijí v západní Evropě, se jmenoval Ludvík Sigmund. Narodil se roku 1836 ve vesnici Třebčín na Olomoucku.

Když mu bylo dvacet sedm let, přiženil se do nedalekého Lutína a našel si práci coby pomocník zdejšího tesaře a studnaře Tomáše Vychodila.

Éra ručně kopaných studní

Tehdy se ještě studny kopaly ručně a voda z nich se čerpala pomocí jednoduchých pump. Vyráběly se ze dřeva a jejich kvalita nebyla vysoká. Pumpařskému řemeslu se věnovala jen hrstka drobných domácích výrobců. Jedním z nich byl právě pan Vychodil, který vyráběl pumpy pro zemědělce z Lutína a okolních vesnic. A Ludvík Sigmund mu byl k ruce.

Technické vybavení v jejich společné dílně musela zastat pouze ruční hoblovací stolice. Šikovný Ludvík se rychle zapracoval, a když jeho mistr pár let nato zemřel, ujal se práce sám a pustil se do výroby dřevěných pump naplno.

pondělí 19. dubna 2021

Tajemství a fakta o letu Jurije Gagarina do vesmíru - Poslech do 11. 5.

Pavel Toufar: Gagarin. Byl první?

K 60. výročí letu do vesmíru 

Čte: Pavel Hromádka, poslech do 11. 5. 

Vydalo nakladatelství Olympia v roce 2011.

V dubnu to je šedesát let od chvíle, kdy Jurij Gagarin jako první člověk vzlétl do vesmíru. Právě na jeho příběh i všechny svízele rázu technického, politického i obecně lidského, které tuto přelomovou událost provázely a neustávaly ani po úspěšném letu prvního kosmonauta, se zaměřil publicista Pavel Toufar v knize Gagarin. Byl první? Kniha odhaluje dlouho ukrývaná tajemství a fakta, která byla kremelskou cenzurou upravována. 

Životní příběh Jurije Gagarina je v knize prezentován poněkud útržkovitě, ale přece se nakonec čtenáři poskládá v poměrně ucelený obraz – vlastně retrospektivní, protože kniha začíná mnohostrannou analýzou tragické letecké nehody, při níž Gagarin v roce 1968 zahynul.

Gagarinův hrob v kremelské zdi

Poměrně detailně jsou podány také příběhy několika dalších náhradníků - Germana Titova a Grigorije Něljubova.

Značná pozornost je též věnována vedoucímu střediska pro výcvik kosmonautů plukovníku Nikolaji Kamaninovi, z jehož osobního deníku jsou často citovány pasáže týkající se přípravy letu, postřehy o jednotlivých kosmonautech apod. A občas problesknou i politické názory – Kamanin byl, dle vzpomínky pamětníka, „zlovolný člověk“ a „stalinistický parchant“. 

Příběh konstruktéra Koroljova

Pavel Toufar připomíná i pohnutý příběh hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova, který byl naopak obětí stalinské epochy – ve třicátých letech zatčen, nesmyslně obviněn a odsouzen na deset let nucených prací v lágru na Kolymě. Před jistou smrtí ho zachránil letecký konstruktér Andrej Tupolev, kterému se podařilo Koroljova z gulagu vyreklamovat – pro práci ve speciální vězeňské konstrukční kanceláři.

Sergej Pavlovič Koroljov s Jurijem Gagarinem (foto Seznam)

Především to byli Sergej Koroljov a Jurij Gagarin, jehož zaujetí pro let bylo tak silné, že výběr z velkého množství uchazečů o let, ani ze stále se zmenšující skupiny kosmonautů a nakonec ze tří zbývajících snad ani jinak dopadnout nemohl.

Velmi emotivně a působivě, byť poměrně dosti i věcně, je vylíčen start lodi Vostok včetně  návratu na Zemi.


autor: Blanka Kostřicová

video Youtube

Pocta astronautovi

Celý svět slyšel tu zprávu TASSu

Celý svět zanechal hovoru

Celý svět vyskočil od rozhlasu

A zdvihl pohledy nahoru

 

Dobrý den, majore Gagarine

Tak jsme se tedy už dočkali

Celý svět připil vám rudým vínem

Lidé vám zezdola mávali

 

Vyřiďte prosím na Měsíci

Vyřiďte mezi hvězdami

Co chceme všichni dneska říci

Že přijdem brzo za vámi

 

Já to tak zazpívat nedovedu

Trémou se třese mi dneska hlas

Máte prý, majore, dvacet sedm

A svět je mladý podle vás

 

Pocta astronautovi – tak zní název skladby, kterou nazpíval brněnský dirigent Gustav Brom a složili ji Jaromír Hnilička a Pavel Pácl. Píseň se stala velice populární a je více známá pod názvem Dobrý den, majore Gagarine. (zdroj Topzine)


foto Seznam

 


Toulky českou minulostí

Příběhy slavných značek: Pražská šunka

  V předvánočním období připomenu výrobek, který by se hodil i na vánoční pohoštění pro návštěvy. Je to naše Pražská šunka. V čem je ...