Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

středa 30. listopadu 2022

Když někdo vybere zesnulému úspory ještě před dědickým řízením

 

Končí měsíc, na jehož začátku jsme prožili Dušičky. Většina návštěvníků hřbitova šla a na Vánoce zase nasměruje své kroky za svými rodinnými příslušníky, kteří už léta sní svůj věčný sen, ale úmrtí některých je čerstvé. S tím je spojen i majetek zesnulého. Jde o dědictví. Myslím, že dnešní téma je aktuální stále. Přitom není vůbec radostné. 

Snad každý se už dostal do situace, kdy bylo nutné absolvovat pozůstalostní řízení, během kterého dojde k rozdělení dědictví a případných dluhů. Nejsem právník, snažila jsem se jen v kostce sesumírovat dostupné základy.

https://1gr.cz/fotky/idnes/19/053/r7/DAJ7b8451_dedictvi_profimedia_0186671883.jpg

Zpronevěra (někdy také defraudace) je trestný čin definovaný v § 206 trestního zákoníku České republiky. Zpronevěry se pachatel (defraudant) dopustí, pokud si přisvojí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestná je i samotná příprava.

Řízení o pozůstalosti, které lidé znají také pod názvem dědické řízení, představuje jeden z několika druhů nesporných občanskoprávních řízení. Provádí se za účelem rozhodnutí o právních nástupcích zemřelé osoby, tedy o tom, kdo patří mezi dědice. V rámci tohoto řízení se také zjišťuje, zda po sobě zesnulý člověk zanechal nějaký majetek nebo dluhy, a dále i to, zda před smrtí sepsal závěť či dědickou smlouvu.

https://slideplayer.cz/slide/2782004/10/images/16/D%C4%9Bdick%C3%A9+%C5%99%C3%ADzen%C3%AD+%E2%80%93+zah%C3%A1jen%C3%AD+a+pr%C5%AFb%C4%9Bh.jpg

Snad každý z nás, kdo žije zodpovědně, spoří a má tedy "nějaké úspory". Jak s nimi pak nakládat? Říkáte si, že takové téma se na blog nehodí? Že není optimistické a vůbec není radostné? Někdo ho však možná i zažil. Zkuste si poslechnout audio, není to příliš dlouhé. Jde o zpronevěru dědictví.

 

Jde o případ mladé ženy, která po smrti své matky vybrala z banky její úspory, i když dědické řízení za účasti notáře zatím vůbec neproběhlo. A nás by mělo zajímat, do jakých problémů se může dostat do té doby bezúhonný pozůstalý.
 
Počítejte s tím, že  notář bude zjišťovat, jaké finanční prostředky byly na účtě ke dni úmrtí zůstavitele a pokud z účtu někdo vybral peníze, musí dědicům ale vyplatit podíl z toho, co na účtě bylo ke dni smrti zůstavitele. Pokud se obáváte nakládání s majetkem zemřelého, oslovte notáře, aby co nejdříve provedl soupis pozůstalosti nebo ustanovil správce dědictví, který bude dědictví hlídat.

Jak se vypořádají jednotlivé produkty

Stavební spoření – řídí se vlastním zákonem o stavebním spoření
Penzijní připojištění – buď osoba s nárokem na odbytné ve smlouvě, nebo klasické dědické řízení
Cenné papíry – běžná součást dědického řízení
Běžné účty a termínované vklady – čekají na dědické řízení, do té doby nadále samy fungují

Vyberte si, komu úspory připadnou

U penzijního připojištění máte jako účastník smlouvy právo určit oprávněnou osobu. Pokud vám není lhostejné, co s naspořenými prostředky bude, tak práva využijte.

Podílové listy či akcie? Součást dědického řízení
V případě, že byl zemřelý investor a disponoval cennými papíry, musí tyto až do ukončení dědického řízení zůstat nedotčeny. Nevyplatí je žádnému z dědiců, i kdyby se jich dožadoval sebevíc.

 

Peníze na účtech či termínované vklady – někdy problém s dispozicí
Co se týče běžných nebo vkladových účtů, je třeba za jejich majitele považovat osobu, pro kterou peněžní ústav zřídil na základě smlouvy účet. Smrtí majitele účtu smlouva sama o sobě nezaniká. Nadále na účet mohou chodit peníze a nadále z něj mohou odcházet peníze například v důsledku trvalých příkazů uzavřených ještě za života zůstavitele anebo například souhlasu k inkasu.

Samozřejmě záleží na tom, zda měl zůstavitel dispoziční právo k účtu sám anebo k tomu pověřil ještě někoho jiného (například někoho z dědiců). Pokud ne, pak se k možnosti ovládat účet dostanou dědicové až děděním. Banka si bez ohledu na to dál účtuje poplatky v nezměněné výši. O něco jednodušší situaci má ten, kdo má k účtu zemřelého disponentské právo. Ani v tomto případě ale nemusí být tak úplně vyhráno. Záleží, jaké konkrétní úkony vám majitel účtu povolil. Obecně mohou disponenti provádět standardní platební transakce, vybírat nebo vkládat peníze, využívat platební kartu i internetové bankovnictví. Změny smlouvy – například rušení účtu ale mezi standardní disponentská práva nepatří.

Problém může nastat i tehdy, jestliže majitel účtu omezil vaši pravomoc pouze na dobu svého života – i takové nastavení disponentského modelu banky nabízejí. V takovém případě pro vás platí postup popsaný výš. Jestliže je k účtu zřízené disponentské právo omezené pouze po dobu života majitele účtu, má banka povinnost disponentské právo zrušit, jakmile se dozví, že majitel účtu zemřel. Jestliže majitel účtu takové omezení neurčil, můžete s účtem nakládat stejně jako dosud.

Zdroj: www.penize.cz, mujrozhlas.cz, internet, idnes,

Britský dokumentarista David Attenborough: Život na naší planetě (Poslech)

 

Britský dokumentarista a tvůrce devíti sérií, z nichž nejpopulárnější je dokument BBC Zázračná planeta, David Attenborough (96 let) přináší svědectví o mizení divočiny a biodiverzity na Zemi v posledním století.

O planetu Zemi se dělíme s živým světem. Je to ten nejpozoruhodnější systém na podporu života, jaký si dovedeme představit, vzniklý v průběhu miliard let. V poslední době se však planeta vychyluje z rovnováhy a její biodiverzita upadá, přičemž obojí spolu úzce souvisí. Chceme-li naší planetě navrátit rovnováhu, musíme proto obnovit její biodiverzitu – vrátit jí přesně to, co jsme jí sebrali. Jedině tak překonáme krizi, kterou jsme sami rozpoutali. Je nutné, abychom na světě obnovili divočinu.

David Attenborough

Dokumentarista se ohlíží za svým životem a historií vývoje života na planetě Zemi. S pomocí ohromujících statistik truchlí nad ztrátou divočiny a přichází s vlastní vizí budoucnosti.

Čte: Vladimír Krátký
Režie: Radim Nejedlý
Premiéra: 7. 11. 2022

Podle vědců zabývajících se klimatem jsme již dnes překročili bezpečné provozní limity naší planety. Předpověď pro následující dvě staletí zní katastroficky a Attenborough si při jejím líčení, rozepsaném do několika fází, nebere servítky.

https://i.guim.co.uk/img/media/9906dcd6d432652a3a0dc7a305cdbb634ab5526e/262_0_1888_1133/master/1888.jpg?width=1200&height=900&quality=85&auto=format&fit=crop&s=d612c3155066f3616d3504f4b3c37cac 

Sir David Frederick Attenborough (* 8. května 1926 Londýn) je britský přírodovědec, popularizátor, režisér, scenárista a dokumentarista. Jeho tvář a hlas jsou již přes 60 let spjaty s popularizací přírodních krás celého světa. Jeho nejznámějším dílem je devět sérií o různorodosti života na Zemi, které vytvořil ve spolupráci s BBC. Společenskou formou a obsáhle zkoumá život na naší planetě. 

Smyslem Attenboroughovy knihy ale není kreslit naši budoucnost v nejtemnějších barvách, nýbrž hledat cestu z nastalé krize. Pro každý z jejích aspektů existuje řešení.

Ať už se my lidé rozhodneme jakkoli, divočina si Zemi vezme s námi nebo bez nás. Zda skončí antropocén, epocha lidí, vymizením lidského druhu nebo nastolením rovnováhy mezi světem naším a světem přírodním, záleží jen na nás. Podle Davida Attenborougha víme, jak na to.

Kniha Život na naší planetě, kterou napsal David Attenborough ve spolupráci s Jonniem Hughesem, je protějškem stejnojmenného filmu z roku 2020.
 
https://d25-a.sdn.cz/d_25/c_img_gT_y/DqAB2Um.jpeg
Zdroj: plus.rozhlas.cz, Wikipedie

úterý 29. listopadu 2022

Příběhy slavných značek: Jablečný závin i s recepty

 

Nevím, jestli jablečný štrúdl je "značka". V předvánočním období chci připomenout historii některých typických pokrmů pro toto období. Do  rubriky "Příběhy slavných značek" se budou hodit. Minule  jsem představila Miletínské modlitbičky a dnes to bude štrúdl, tedy správně česky - závin. Označení štrúdl je používané, ale český původ toto slovo nemá. Peče se během roku. 

Nevím jak vy, ale moje vzpomínky na Vánoce v dětství jsou spojeny právě se štrúdlem. Tu vůni skořice ještě cítím...  Ani stromek tehdy nebyl umělý, tak se ty vůně prolínaly. Kromě vánočního cukroví jsme mívali štrúdl. Jablka byla ze zahrady a voňavá, ne ze supermarketu z dalekých zemí a často "bez chuti",  a těsto dělala maminka podle receptu z Odborné školy pro ženská povolání. Dlouhá léta si schovávala sešit s ručně psanými recepty. Některým předmětům je tam vyučovaly jeptišky na Slezské Ostravě. Těsto odpočívalo pod nahřátým kastrolem a pak se na hřbetech rukou vytahovalo na utěrce. Mamka to pekla v kachlových kamnech, ale není ani kamen, celá desetiletí už nestojí ani ten dům. Také jsem si takový štrúdl vyzkoušela, ale dnes je trend si práci usnadnit, spěcháme a tak se většinou použije koupené listové těsto.

Kde vězí původ jablečného štrúdlu? Vydat se musíme dál než do Rakouska! (Uvědomme si, že jsme pár staletí byli součástí Habsburské monarchie, pak Rakousko-Uherska.)
 

Česká kuchyně se bez něj neobejde, nárok si na něj dělají ale také Rakušané. Jen kolik Čechů (Moravanů i Slezanů) odešlo do Vídně za prací a tam se uchytili, že i dnes tam na vývěsních štítech můžeme číst česká jména, jen bez háčků a čárek. K výrobě štrúdlu se používá listové těsto, ačkoli mnoho kuchařů nedá dopustit na těsto kynuté. Tradiční náplň tvoří jablka, avšak připravit ho můžeme i s tvarohem, mákem nebo špenátem. Řeč je o štrúdlu, na který nedáme dopustit ani ve 21. století. 

Štrúdl, apfelstrudel nebo jablečný závin. Ať už této pochoutce říkáte jakkoliv, jedná se o klasiku české kuchyně. Češi ale nejsou jediným národem nárokujícím si štrúdl.

Blogerky - kuchařky se možná budou divit, ale i takový štrúdl má svoji historii. Naši jižní sousedé tvrdí, že jablečný závin vznikl právě v Rakousku, lépe řečeno v Rakousku-Uhersku, a dokazují to prvním receptem na štrúdl z roku 1697. Dnes spočívá ve vídeňské Wienbibliothek im Rathaus. Jinými slovy - jde o ručně psaný recept, dnes bezpečně uložen v archivu vídeňské městské knihovny. Možná i v dnešní "moderní době" počítačů si také občas ručně na papír nějaký recept napíšete (?). Jak už to ale u slavných receptů bývá, skutečnost je složitější.

Jakmile se v Čechách, na Moravě i ve Slezsku dostaly do širšího povědomí, staly se ozdobou vánočního stolu v chalupách i měšťanských domácnostech. Pak už to šlo rychle – tam, kde si sladkou pochoutku mohli dovolit, se začala péct o nedělích a při slavnostnějších příležitostech.

  • Štrúdl je totiž "putovní" recept, který se pravděpodobně vyvinul z dezertu baklava, sladké pýchy Osmanské říše. Stačí si vzpomenout na válečné výpravy Osmanských Turků, kteří si s sebou vozili i vlastní kuchaře. A právě na jejich "stole" se často objevovala sladkost z listového těsta - baklava. Tenké "papírové" vrstvy štrúdlu připomínají právě např. tureckou baklavu, která byla do Rakouska přivezena v roce 1453. Závin se tak dostal i mezi obyvatele dobytých území, rozuměj do Rakousko-Uherska (viz bitva u Vídně).
  • Vypadá to tedy, že první podobu vtiskli štrúdlu Turci, následně Maďaři, a teprve poté Rakušané. Pravdou zůstává, že teprve v Rakousku získal jablečný závin vzhled, pod kterým ho známe dodnes. 
  •  
  • TAŽENÝ JABLEČNÝ ZÁVIN

    Ingredience (2 záviny):

    Těsto:

    280 g hladké mouky

    100 ml teplé vody

    2 lžíce oleje

    1/2 lžičky citronové šťávy nebo octa

    1 velké vejce

    špetku soli

    100 g rozpuštěného másla

    Na náplň:

    cca 9 jablek

    strouhanku na posypání těsta

    skořicový cukr nebo cukr a skořici zvlášť

    sekané vlašské ořechy

    rozinky


    Do mísy prosejte mouku a vytvořte v ní důlek. Smíchejte vodu, vejce, olej, sůl a citronovou šťávu a vlijte do připraveného důlku.

    Zpracujte nejprve nahrubo nožem, potom rukama ve vláčné těsto, které by se nemělo moc lepit. Pokud se vám zdá husté, přidejte kapku vody, pokud řídké, přidejte mouku. 

    Hladké nelepivé těsto vložte přibližně na půl hodiny pod nahřátý hrnec a nechejte odpočívat. 

    Mezitím si připravte jablka na náplň. Oloupejte, zbavte jádřinců a nakrájejte na plátky. 

     

    Odpočinuté těsto rozkrojte na poloviny. Jednu ještě schovejte pod hrnec. Na pomoučněné pracovní ploše z těsta vyválejte co nejtenčí placku ve tvaru obdélníku. Neprotrhnout!

    Přeneste těsto na utěrku a pomocí hřbetů rukou opatrně vytahujte, až bude co těsto nejtenčí. Měli byste vidět vzor na utěrce. 

    Plát potřete rozpuštěným máslem, posypejte strouhankou (může být i perník na strouhání) a rozprostřete na něj polovinu jablek.

    Na každé straně si nechejte asi 2-3 cm okraj a na kratších stranách ještě malinko víc. Jablka posypejte skořicovým cukrem, přidejte ořechy a rozinky, a s pomocí utěrky závin začněte opatrně rolovat. 

    Zahněte okraje dolů a přeneste na plech vyložený pečícím papírem tak, aby byl spojem dolů. Stejně postupujte s druhou polovinou těsta. Povrch závinu potřete připraveným máslem. 

    Vyhřejte troubu na 200 stupňů a pečte asi 50-60 minut - podle vaší trouby. V průběhu pečení i po vytažení ještě občas potřete zbylým máslem. 

    Před krájením nechejte alespoň půl hodiny odpočinout.

Kynuté vs. listové těsto

Jsou hospodyňky, které jablečný závin připravují zásadně z kynutého těsta, a pak jsou také kuchaři a kuchařky, jejichž štrúdl obsahuje výhradně těsto listové.

Rychlý kynutý závin na videu

Ačkoliv tradiční recepty hovoří především o listovém těstu, mnoho rakouských rodin používá právě to kynuté. Pokud sami tápete nad výběrem, rozhodně se vyplatí, pokud zvolíte těsto, se kterým se vám dobře pracuje a jehož vlastnosti znáte.

  • Nejjednodušší cestou ke štrůdlu je předpřipravené těsto zakoupené v supermarketu. Když vyvinete dostatečné úsilí, narazíte i na listové těsto máslové, které neobsahuje žádný margarín či rostlinný tuk.
  • I když tento krok rozhodně ušetří váš čas, za domácí listové těsto na sebe budete náležitě hrdí a příběh vašeho štrúdlu ocení deseti body všichni, kdo ho ochutnají. 
  •  

Bez náplně není štrůdlu

Příprava jablečné náplně:

  1. Na pánvi rozpusťte máslo, nasypte do něj strouhanku, a za stálého míchání ji nechte pražit dokud nezezlátne, což povětšinou trvá tři minuty.
  2. Následně oloupejte a rozkrájejte jablka, která v misce smíchejte se skořicovým cukrem, rozinkami a ořechy.
  3. Pak už stačí na rozválené těsto rozprostřít usmaženou strouhanku a pokrýt ji jablečnou směsí. Voilà! Jablečný štrúdl jako z vídeňské kavárny je na světě!

    Rychlý jablečný štrúdl místo klasického taženého závinu zachutná každému

    Výtečný zjednodušený tažený jablečný štrúdl a recept na jeho výrobu:

    Ingredience
    • 200 g hladké mouky
    • 100 ml horké vody
    • 1 lžička sádla
    • špetka soli
    • 1 žloutek
    • 4 větší jablka
    • 1 lžička mleté skořice
    • 1 vanilkový cukr
    • 4 lžíce strouhanky
    • oříšek másla

    Postup

    Do mísy nasypeme mouku, zalijeme ji horkou vodou, do které dáme předem sádlo a sůl.

    Vše společně promícháme, přidáme žloutek a vypracujeme těsto. Přikryjeme ho teplým hrnečkem nebo pánvičkou a necháme chvíli odpočinout.

    Mezitím si nastrouháme jablka, která smícháme s cukrem, skořicí a strouhankou. Vše dohromady orestujeme lehce na pánvi s troškou másla.

    Směs poté klademe na tence rozválené těsto, které zabalíme a dáme péct do trouby při 180 °C asi 25 minut.

    Existují však i další zajímavé záviny! Podívejme se na shrnutí: různá těsta, do kterých zavinete rozličné suroviny. Každé z nich je specifické a do všech se hodí jablka. Připravit je však můžete i na slano.

    1. Listové nebo lístkové těsto

    Tradiční štrúdl z listového těsta je známá klasika. Nemáte-li času nazbyt a toužíte po rychlém dezertu, těsto si můžete snadno koupit. To ale není předmětem našeho bádání po nejlepších štrúdlových těstech.

    • Zkuste si nedělní dezert ve formě štrúdlu naplánovat dopředu. Začněte s denním předstihem a nebojte se pustit do výroby domácího listového těsta. Jakmile pak vložíte smotaný štrúdl do trouby, okamžitě ucítíte nezaměnitelnou vůni jablíček se skořicí pronikající skrz křupavé máslové těsto.
    • Potřebovat budete pouze pár základních ingrediencí. Princip lístkování spočívá v opakovaném překládání vrstev tzv. vodánku (těsto z mouky, másla, vody a citronové šťávy) a tukové části (másla).

      2. Jogurtové těsto

      Tento typ těsta si zaručeně oblíbíte. Je svěží, vláčné a milovníky štrúdlu potěší zejména jeho jemná jogurtová chuť. Potěší i jeho snadná příprava, stačí dopředu počítat s 2 až 3hodinovým odležením v lednici a můžete se pustit do plnění oblíbenými surovinami.

    • Vyzkoušejte oblíbený jablečný štrúdl z jogurtového těsta, hotový je raz dva a jistě vás nadchne jaho neodolatelná vůně, chuť a křehkost.
    •  

    3. Tažené těsto

    Mezi tradiční recepty na tuto původem rakouskou pochoutku bezesporu patří také klasický tažený jablečný štrúdl. Tažené těsto je na přípravu o něco náročnější než jogurtové. Pokud však mistrovství taženého těsta ovládnete a naučíte se ho vytahovat opravdu dotenka – říká se, že skrz vytažené těsto byste měli být schopni přečíst noviny – jiné už dělat nebudete.

    • Vláčné těsto vonící máslem s jemným dotekem citronu provoní váš byt a budete překvapeni, jak rychle štrúdl zmizí z plechu. Času stráveného v kuchyni rozhodně nebudete litovat.
    • 4. Jablečný závin z pivního těsta

      S těstem se dobře pracuje, je velmi tvárné. Avšak jako při každém pečení záleží na kvalitě mouky. Některá pije více, některá naopak. Pracujte s tukem mírně změklým při pokojové teplotě, nerozehřívejte ho například v mikrovlnné troubě ani žádné jiné. Po upečení nechte závin chvilku „vydechnout“, ještě vlahý jej nakrájejte. Zůstane pak pěkně křehký.

      400 g hladké mouky
      125 g másla nebo ztuženého rostlinného tuku
      asi 200 ml 10 ° piva

      Náplň:

      6 lžic strouhaného perníku

      8 větších jablek
      3 lžičky mleté skořice
      2 hrsti vlašských ořechů
      2 hrsti rozinek nebo brusinek

      krupicový cukr podle chuti
      1 vanilkový cukr
      1 vejce na potření
      (případně sezamové semínko na posypání)

      Z mouky, másla a piva vypracujeme hladké těsto, které položíme na talířek a přikryjeme nahřátým kastrůlkem na půl hodiny. Očištěná jablka nakrájíme na tenké plátky, v míse smícháme s rozinkami, nasekanými ořechy, skořicí a cukrem.

      Na pomoučeném vále vyválíme z těsta jeden nebo dva pláty (podle toho, jestli chceme mít jeden nebo dva záviny), posypeme strouhaným perníkem a rozprostřeme náplň. Zabalíme, kraje utěsníme, potřeme rozšlehaným vajíčkem. Můžeme posypat sezamovým semínkem. Těsto na několika místech propíchneme špejlí nebo vidličkou a pečeme při 160–170 °C dozlatova.

    5. Bramborové těsto

    Štrúdl nemusí plnit pouze jablka, ani nemusí být pouze sladký. Ovšem s jablky nikdy žádný štrúdl nezkazíte...

    • Efektivní volbou na rychlou večeři nebo svačinu je závin z bramborového těsta na slano. Na jeho použití jsou vhodné moučnaté brambory a jeho konzistenci můžete bez problémů v průběhu ladit přidáním vajec nebo mouky.
    • Bramborové těsto se doporučuje zařadit do oblíbených domácích receptů. Jeho využití je obrovsky pestré – zkuste třeba koblížky nebo šneky! Brzy přidám recept.

      Je libo balený a překládaný?

      K výrobě štrúdlu můžete použít desítky různých těst. Někdo má rád tažené, listové či plundrové, a jiný zas kynuté, křehké, pivní nebo dokonce linecké. Výběr je vždy na vás. Pamatujte, že tence vyválené těsto, budete moci vícekrát zabalit. Silná těsta se doporučují spíše přeložit, aby se dostatečně propekla. Rolovaný štrúdl má rovnoměrně rozprostřenou náplň po celé ploše těsta a překládaný ji má na středu a těsto je přes ni překládané.

      Štrúdlu zdar!! 

    • Další recepty na záviny najdete ZDE  
    • Zdroj: čas. Apetit, regiony.rozhlas.cz, kitchenaid.cz, ireceptar.cz

pondělí 28. listopadu 2022

Staré kočárky a v nich plno panenek

 

V našem kraji jsou vesnice, kde je na každém kroku vidět vztah jejich obyvatel k obci, chtějí to tam mít hezké a nepotřebují mega akce. Tím lidé dávají najevo, aniž si to uvědomují, že se jim tam žije dobře. Taková je i Stará Ves nad Ondřejnicí v našem kraji (obec ležící v okrese Ostrava-město podél říčky Ondřejnice, nedaleko jejího ústí do Odry). 

Stará Ves n. O. leží severozápadně od F-M, ale patří do okresu Ostrava-město

Kdo nevěří, ať tam běží a uvidí mnohé, např. výstavu panenek a hraček na místním zámku, kterou jsem nafotila. K tomu i pár dobových kabelek a připomenutí starých ručních prací. Byla to návštěva milá, příjemná a snad budete souhlasit, že i velmi podařená. Určitě se do Staré Vsi spolu ještě podíváme.
















 
V posledních letech staré hračky prostě letí! 👍


neděle 27. listopadu 2022

Ohlédnutí za dovolenou v Jeseníkách

 

Dnes bych z mnoha fotografií chtěla vybrat ty zatím nepoužité na blogu a připomenout některá místa, která mohou být inspirací k návštěvě.

Tato tabule je pravdivá! Ano, přesně jak je tady psáno - neberte to jen jako reklamní slogan. Jeseníky nás velmi bavily a já jsem fotila nejen mapu, jak je doporučováno, ale vlastně "všechno". Fotka totiž nejen dokumentuje vaši cestu, ale hlavně připomene i po čase něco, co vás zaujalo a proč jste vlastně ten záběr udělali.

To je fotka domu ve Zlatých Horách, který v minulosti musel být krásný, jak napovídá výzdoba a stavební prvky. Dnes by potřeboval opravu a novou fasádu. 

 
Ovšem ... novou fasádu (a možná nejen to) by potřeboval i státní zámek u Rýmařova, kam jsme zajeli. Vybrala  jsem dvě fotografie, ze kterých je zřejmé, v jakém stavu tento zámek je a přitom tam v určitých dnech probíhala prohlídka! Na moje zvonění a později i bušení na dveře nikdo neodpovídal, přesto, že za těmi dveřmi někdo byl 😗, bylo slyšet, že tam něco dělá. Trocha slušnosti vůči návštěvníkovi by byla na místě.
 

Z jiného soudku: mám radost z vesnic, kde se zemědělství stále drží a "nekleklo". Proto si všímám i stád pasoucích se kraviček. Horní fotka je z Dolní Moravice, dole je záběr pořízený z auta při jízdě na hrad Sovinec. Kravín a pastviny tam odděluje silnice. 


Turista si také musí všimnout stavu našich lesů a mnohde mizejících porostů. Krajina dostává úplně jiný vzhled. Většinou je na vině tento "inženýr": 


První doklady o existenci kůrovců jsou poměrně staré - pocházejí již z druhohor. Máme k dispozici mnoho nálezů kůrovců zalitých do jantaru, případně kusy zkamenělého dřeva, v jehož struktuře jsou patrné pozůstatky činnosti dávného podkorního hmyzu. Z těchto důkazů lze soudit, že kůrovci žili vždy v těsném sepjetí se svou hostitelskou dřevinou. Z toho, že přežili až do dnešních dnů, zase můžeme odvodit, že se vždy dokázali vyrovnat se všemi nástrahami, které jim přírodní podmínky postavily do cesty. Nelze se tedy divit, že ani probíhající změny klimatu nepředstavují pro kůrovce výraznější překážku. Ze současné kalamity je zřejmé, že kůrovci dokáží vysoké teploty, sucho a zhoršený zdravotní stav stromů mistrně využít.

Rejvíz patří mezi nejpozoruhodnější místa, která jsme navštívili a návštěvníkům mohu cestu k Mechovému jezírku jen doporučit. Podél povalového chodníku, který vede rašeliništěm, najdeme dost informačních tabulí, které mohou zvídavého turistu poučit. Moje záběry jsou nafoceny z tabulí, které jsou v drsné jesenické krajině a kvalita snímků tomu odpovídá:

 Horské byliny mají i krásné názvy, jako tady - kýchavice bílá Lobelova. 

To je ona v přírodě. Říká se jí "růže severu". Jenže pozor! „Velice populární šňupavý kýchací prášek se vyráběl z kýchavice bílé (Veratrumalbum). Jde o jednu z nejjedovatějších rostlin v české přírodě! Lidé ovšem tehdy netušili, že je tato rostlina prudce jedovatá a paralyzuje nervový systém. Dnes se domníváme, že právě jed z kýchavice bílé byl příčinou smrti Alexandra Velikého, když vypil otrávené víno v babylonském paláci. Zemřel po dvanácti dnech utrpení, kdy nebyl schopen chůze ani řeči. Dnes je kýchavice bílá v přírodě velmi vzácná a patří mezi silně ohrožené rostliny. (Zdroj: iprima.cz)





Po nepříliš náročné túře k Mechovému jezírku hodně návštěvníků Rejvízu zavítá do této restaurace, která je známá vyřezávanými židlemi. 


Jak to vzniklo? V roce 1896 hospodu tehdy pod názvem U jezerního pastýře koupili manželé Braunerovi, majitelé truhlářství v Jeseníku. Podařilo se jim dosáhnout úspěchu a postupně hospodu rozšířit na hotel. Jejich synové Alfréd a Josef tak převzali od rodičů prosperující podnik a pokračovali v jejich práci. Kromě toho ale také zdědili po otci lásku ke dřevu a řezbářský talent. Vytvořili společně velkou část výzdoby rodinného podniku. Alfréd pak začal někdy kolem roku 1910 vyřezávat na opěradla židlí karikatury štamgastů. Kdokoliv z nich si mohl takovou židli se svou podobiznou za peníze nechat vyrobit a měl pak právo si na ni sednout, kdykoliv do hospody přišel. Právě tyto židle hospodu proslavily a staly se oblíbenou atrakcí.

V nevlídném listopadovém čase snad potěší tato květinová připomínka. Tyto kosatce kvetly u schodů do budovy Jeskyní Na Špičáku a poblíž měli tento květinový koberec. Pamětní deska byla opravena stejně jako správní budova u vstupu do jeskyně, která má ve znaku srdce vytvarované proudící vodou v kameni.

 

Takové malby uvidíme jen Na Špičáku. Výjev, který znázorňuje adoraci kříže, zde byl namalován v době renesance, ve druhé polovině 16. století. Před osmi lety byl odborně zrestaurován. Jsou to nejstarší epigrafy v jeskyni. To jsou právě ty objekty, které zmiňuje prospektorská příručka z 15. století, která říká, že najdeš v podzemí slunce a měsíc, čímž je myšleno zlato a stříbro.

Rozhleden je v Jeseníkách několik, tak si můžeme vybrat. Těžbu zlata v minulosti tam připomínají mnohé názvy - Zlaté Hory, Zlatý Chlum, Zlatý potok... 

 Neodpustím si, že tady pravopis na tabuli u silnice "bije do očí". Ten, kdo nechal tuto tabuli vyrobit, nebyl kovaný v češtině, Zlaté Hory se přece píší s oběma velkými písmeny.

 

 

Praděd asi pozná každý. Ale je na Moravě nebo ve Slezsku? Tak vězte: Na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů (do roku 1993 měl 162 m) vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.

Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů  Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál a Šumperk. Vrcholová stavba věže s restaurací má číslo evidenční 38 v Malé Morávce v okrese Bruntál.

Pohyb na čerstvém vzduchu a turistika jsou zdravé, ale musíme počítat s tím, že nám vyhládne. Občas narazíme na podobnou nabídku:


To, že se pohybujeme v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky dokumentují následující fotografie: 








Svoji schopnost orientace v krajině si prověříme i pohybem po značených trasách a "procvičíme si" turistické značky. Můžeme si spočítat, kolik km jsme ušli a v jaké nadmořské výšce se nacházíme. Tady jsme zrovna u Barborky.



 Česká republika vyniká svými značkovanými turistickými trasami a Jeseníky jsou dobrým příkladem.


Horní foto: Petrovy kameny. Tyto dvě fotografii dokumentují, že v Jeseníkách se docela rychle změní počasí, takže přibalit bundu a případně pláštěnku se vyplatí. Dobrá obuv je samozřejmostí. 








Dobré pivko na horské túře přijde vhod i těm, kteří se za pivní skauty nepovažují. Pak vás i zastávka u známé chaty bude víc bavit a prohlédnete si i vzpomínkovou mohylu a uvedenou desku. Proč ale tato deska "turistům" vadí a musejí ji poškrábat? Přišli i oni do hor s dobrým srdcem?? 




Toulky českou minulostí

Co je motovidlo a vzpomínka na babičku

  Znáte pojem "motovidlo"? Nemohu se divit, pokud ne, protože to pravé motovidlo se už dávno nepoužívá (tedy běžně). Já vím přesně...