Afrikány neboli "smraďochy" aneb Marigold Flowers

Tento zahrádkářský příspěvek představí květinu, kterou určitě znáte. Pro mne je to i vzpomínka na babičku, která afrikány pěstovala na zahradě, ale jen nízký druh. Pár nízkých rostlin zasadila i na hřbitově, tehdy hrob ještě nezakrývala žulová deska. Pěstování afrikánů je nenáročné a afrikány přežily i bez časté zálivky. Babička těmto květinám říkala "smraďochy", afrikány totiž vydávají zvláštní odér. 

  

Afrikánů je přes 50 druhů jednoletých i vytrvalých rostlin, takže jste mohli vidět jiné, než na fotografiích.

Správným názvem jsou to aksamitníky (Tagetes). Krásně a dlouho kvetou bez zvláštní péče, hlavně na slunném místě. Přitahují do zahrady opylovače a chrání před škůdci. Podle pověsti Aztékům sloužila rostlina jako posvátná oběť slunečním bohům. 

Chcete-li se zbavit škůdců na záhoně, začněte s předpěstováním afrikánů ze semínek v březnu. Afrikány jsou původní ve značné části Severní a Jižní Ameriky - jihozápad USA, Mexiko a jih Jižní Ameriky. Existuje aksamitník citrónový ( Tagetes tenuifolia ), má sice drobnější kvítky, ale listy jsou aromatické. Dorůstá do výšky 30–50 cm.

Různé druhy se liší podle velikosti, my jsme pěstovali ty nižší. Mají zpeřené zelené listy a bílé, zlaté, oranžové, žluté, červené květy velké obvykle 4–6 cm v průměru.

 

  

zdroj fotografií: denik.cz

Video pro anglicky mluvící návštěvníky blogu:

 

Důvod proč pěstovat afrikány

Květy aksamitníků zkrášlují zahradu od začátku léta až do prvních mrazů. Zvláštní vůně afrikánů odpuzuje škůdce, především háďátka, ale i mšice, molice, komáry i vosy. Ideální je vysazovat afrikány společně se zeleninou, jako je například brokolice, zelí, cibule, okurky, papriky, fazole, dýně nebo chřest. Stačí, když afrikány zasadíte kolem záhonu se zeleninou. Také s rajčaty si budou afrikány v záhonech dobře rozumět. Mají stejné nároky na půdu i závlahu, takže si nekonkurují a navíc chrání rostliny rajčat před škodlivými háďátky. Ze svých kořenů vylučují chemickou látku alfa-terthienyl, který blokuje vývoj vajíček háďátek.  Zvláštní odér může někomu vadit.

 

 

Háďátko M. graminicola je sedentární endoparazit, tzn. že je druhem, který přinejmenším v některém stadiu vývoje nedokáže přežít bez svého hostitele. 

(zdroj agromanual.cz)

 

Díky nízkému vzrůstu pomáhají afrikány v létě také stínit půdu, udržovat v ní vláhu a potlačovat růst plevele. Afrikány lze navíc po odkvětu využít i jako účinné zelené hnojení, které po zarytí zvýší obsah organické hmoty v půdě a zlepší její strukturu.

 

Pěstování afrikánů ze semínek 

Afrikány jsou teplomilné letničky, které se u nás vysévají ven až v polovině května (po „zmrzlých mužích“), aby případný noční mráz nepoškodil mladé rostlinky. Semena obvykle vyklíčí do čtrnácti dnů. Výhodnější je sazenice afrikánů předpěstovat doma. Dočkáte se tak prvních květů už o měsíc dříve. S výsevem semen afrikánů uvnitř začněte šest až osm týdnů před posledními jarními mrazíky.

 

 

Osázený starý pařez. 

Semínka vysévejte do misky s navlhčeným výsevním substrátem a lehce zasypte. Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou, nesmí být podmáčená. Jakmile semínka afrikánů vyklíčí, přemístěte rostliny pod pěstební lampu nebo na okno, kde budou mít alespoň osm hodin přímého slunce. Až rostliny dosáhnou výšky několika centimetrů a budou mít pravé listy, přesaďte sazenice každou do vlastního květináče, později na záhon. 

zdroj: www.denik.cz, Wikipedie, YouTube

Dostala jsem unakit

Geologie je velmi zajímavý obor, ale cesta k ní může být trnitá. Člověk musí mnohé pochopit, aby si ji oblíbil. Poprvé jsem se s geologií setkala na gymnáziu a to, že náš učitel třídu svou "výukou" hlavně odrazoval a neuměl nás k oboru získat, jsem pochopila až po několika letech. Hodiny osvěžoval častým vtipkováním a možná tím zakrýval svůj viditelný tělesný handicap. Nejen, že nás nenaučil vůbec nic, on nevědomky budoval přesvědčení, že geologii nikdy více. Přitom je to věda, ve které čtete příběh naší planety... Takže, musíte mít štěstí na lidi, i v geologii. A když jsem se po letech setkala s profesorem, který ten zájem "zapálil", otevřelo mi to oči. Navíc jeho paní pracovala ve vedoucí funkci v našem muzeu a byla to také geoložka. 

Kolik času jsem strávila v geologických expozicích našich i zahraničních muzeí, to nespočítám. Pak mohou nastat i kuriózní situace. Např. v Moravském zemském muzeu v Brně (na snímku z netu) pan průvodce - odborník na geologii, po skončení návštěvní doby zamkl muzeum, vrátil se a věnoval se téměř hodinu jen nám dvěma. Přes čas a těšil ho náš zájem, i to, když k vystaveným exponátům mají co říct obě strany! 👍 Muzeum má vysokou úroveň, pánovi moc děkuji!! 👏

 

 

Dietrichsteinský palác v Brně – Moravské zemské muzeum

 

Dostala jsem unakitový přívěšek tvořený epidotem, živcem a křemenem. Unakit je přeměněná hornina. U nás se téměř nevyskytuje, jeho naleziště jsou Severní Karolina (USA), JAR, Brazílie, Čína nebo Virginie (stát na vých. pobřeží USA).

Jak dochází k přeměně (metamorfóze) hornin ukazuje video: 

 

 

Video pro anglicky mluvící návštěvníky: 

 

Lidé si pletou, co je minerál a hornina. Minerál je nerost, stejnorodá přírodní látka s přesně definovaným složením a krystalickou strukturou – například křemen (SiO₂ = oxid křemičitý). Hornina obsahuje více nerostů, nejznámější je žula, má složení křemen, živec a slída. 

 

Unakit má charakteristickou kombinaci zelených a oranžovo-hnědých odstínů a dá se celkem snadno poznat. Každý opracovaný kousek je jedinečný, liší se velikostí, tvarem, zabarvením i kresbou. Základ je khaki zelený, protože jeho hlavními složkami je zelený epidot (křemičitan vápníku, hliníku a železa), růžové jsou živce a křemen. Vyrábí se z něho sošky nebo šperky - náhrdelníky, náušnice, přívěsky, náramky... 

Pro znamení zvěrokruhu: Býk, Rak, Ryby.

  

Přiložená kartička uvádí, že unakit je považován za kámen osobního růstu a vizí. Dodává sílu k odstranění věcí a lidí, kteří vysávají negativní energii. S těmi lidmi si člověk musí poradit sám. 🙇 Vede k harmonizaci ducha, těla i emocí. Může prý náhle uvolnit strach, zlost nebo bolesti, které byly dlouhou dobu potlačovány.

Unakit má harmonizační účinky na ženské pohlavní orgány, napomáhá k lepší kvalitě kůže, podporuje růst vlasů a nehtů a detoxikuje organismus. Napomáhá při zotavování po náročných operacích nebo onemocněních.

• Čištění: Očištění provádět pár minut pod proudem vlažné vody a nechat oschnout nebo osušit bavlněným kapesníkem.
• Dobíjení: Následuje po očištění. Unakit získává energii ze slunce. Stačí jej na pár hodin vystavit slunečním paprskům.

Léto podle pařížské módy

"Roztrhne-li v červenci pavouk svou síť na dvě, brzy se déšť ozve."

Vždy jsem měla ráda léto. Nejen kvůli prázdninám, ale dědova zahrada nabízela tolik druhů ovoce ve výborné kvalitě, jen si utrhnout. Takový domácí rybíz tří druhů, angrešt nebo třešně jsou dnes vzpomínkou na dětství a nevadilo, že jsme tehdy neznali třeba kiwi. Ani dnes to moje oblíbené ovoce není. V dětství jsem neřešila výši letních teplot, byla jsem raději, když nepršelo. 

Vstup do letošního léta nás potrápil vysokými teplotami. 🙀 To aby pak měl člověk obavy o své zdraví. Absolutní teplotní rekord byl naměřen v Doksanech 41,9 °C dne 28. 6. 2026. Jen pozor, švagrová říká, že na jižní Moravě měli 44°C! Chyba, to měli na slunci a tak se teplota vzduchu neměří. Teplota vzduchu se správně měří v meteorologické budce (ve stínu) 2 metry nad zemským povrchem.  

I v našem regionu jsme toho data měli supertropickou noc, na balkóně jsem ve 3 hod. ráno naměřila 25,7°C!

Při ochlazení silné bouřky s kroupami také nepotěší. 🙆 Raději připomenu humoristickou novelu Rozmarné léto Vladislava Vančury z roku 1926. Kniha vyšla právě před sto lety, podle ní byl natočen stejnojmenný film režiséra p. Jiřího Menzela.

 

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“

Mám chuť si knihu znovu přečíst. 😊

Po úvodu dnešní téma začíná: 

_____________

Na léto a dovolenou si ženy doplňují svůj šatník, dnes nahlédneme do listu paní a dívek Nové pařížské módy z roku 1909! Hlavně, jaké modely si tehdejší paničky braly na dovolenou k moři. 

Před 117 lety nebylo vhodné odhalování těla, což v horkém létě mohl být problém. Letní šaty nebyly vzdušné, sukně splývaly až k zemi a mít krátké rukávy, to se neslušelo. Ve vzdušné plátěné košili s výstřihem a v kratší sukni chodily jen děvečky někde na poli. Pravá dáma se ani neopalovala, opálenou pleť měly právě jen vesničanky, které se opálily při senoseči, při žních nebo práci na poli. Můžeme to vidět na obrazech.

Dáma se vypravila k moři, i když málokterá šla do vody. Pořídila si dlouhé šaty a chodila s vysoce zahaleným krkem nejen po palubě lodi, ale i na pláži a předpisový byl velký zdobený klobouk. Žádná plážová obuv, snad tam zahlédnete i botky, ve kterých se jistě "dobře" chodilo po pláži - prostřední obrázek. To je móda r. 1909! 

Obrázky zvětšíte rozkliknutím, dají se zvětšit a číst i drobný text! 

 

Ženy, které zatoužily smočit nožku nebo se ponořit do mořské vody, mohly mít tyto obleky ke koupání: pod zkrácenou sukni se oblékaly podvlékačky pod kolena, vrchní část oděvu měla krátký rukáv a výstřih. Nebyly to plavky, ale oblek ke koupání.

 

  

Gustav R. Opočenský: Letní noci

 

Šel lesem temný stín a píseň podvečera

tak měkce změla stromů korunami.

Umlkla náhle ptačí hrdla sterá, -

my zvolna lesem šli jsme sami, sami...

 

Tak němě stáli lesní velikáni, 

jak obři mrtví, navždy zkamenělí, 

stín roste víc a do cesty se sklání, 

kde kráčeli jsme tiší, rozechvělí. 

 

A kouzlo noci, odlesk noci stínu, 

nám padly v duše touhou rozbouřeně. 

Co je ta touha proti noci klínu, 

jež mrakům velí, nad zemí se klene?

Obr. 62 a 63: Po ranním probuzení si dáma mohla obléknout župan z foulardu nebo voilu a vyjít si třeba do zahrady. Obr. 104: Spodní oblek (spodnička) princesse z bílého foulardu s vložkami krajek, zdobený vyšíváním a provlékanou stuhou. 

 

  

Obr. 13: Oblek z bílého plátna nebo jahodově růžového hedvábí tussor je zdoben šňůrkami a je určen k mořskému břehu. Doplněn samozřejmě slunečníkem, ale neumím si představit k tomu ta letní vedra!

 

Módní letní klobouky z fantastického pletiva jahůdkami, růžemi, kopretinami a ptáčetem zdobené. K tomu fešná kabelka.

 

  

Módní byly vícedílkové slunečníky z taftu nebo vyšívaného hedvábí.

 

   

Obr. 86: Slunečník býval dokladem mnohahodinové práce: pečlivě vyšitý tvary munida a háčkováním zdobený. A kde je práce švadlenky a toho deštníkáře! Vedle je krajka použitá na slunečník. 

A teď něco pro turistky, tehdy se psalo "touristky": 

 

 

Dáma úplně vlevo na obr. 69 se s dlouhou holí vypravila na turistiku. Má oblek z nepromokavého lodenu s bluzou. V klobouku ze slámy, zdobeném velkými brky a hedvábnými růžicemi by dnes touristka budila rozruch a všichni by ji fotili. 😯 Praktická hůl a torna přes rameno - tak se chodilo na turistiku na začátku 20. století! 

Dáma zcela vpravo obr. 74 si jde v šatech zahrát tenis. Na obr. 77 je typický dámský turistický oděv. Tak jako se dnes nosí trekové hole, dříve měly dámy dlouhou hůl. 

 

  

V čem ženy sportovaly? Nečekejte sportovní dresy nebo tenisky, to vidíte u dam s tenisovou raketou. Jistě neobvyklá představa běhat po kurtu s kloboukem na hlavě! 

   

Každý nejel k moři, potěšila procházka mezi dozrávajícím obilím, samozřejmě v módním šatu s prima kloboukem! 

Snad se vám nahlédnutí do pařížské módy před 117 lety líbilo, všem přeji příjemně prožité léto podle vašich představ! 🍀 🍨 🍹 

 

P. S. : Pokud budete komentovat, pište k této letní módě a NE jak jste prožívaly vysoké teploty. Díky. 😚

Co jsou hálky?

Dnešní téma je z přírody, tam se s tímto jevem můžete setkat. Někteří tento parazitický útvar viděli, ale jak hálka vzniká, nevědí. V časopise Epocha z r. 1907 jsem našla vysvětlení.

Řečeno jednou větou: Hálky jsou příkladem ekologických vztahů mezi živočichem a rostlinou. 

Text zvětšíte rozkliknutím obrázku: 

 

 

 

Po sto letech jsou hálky prezentovány takto:

Uvnitř každé hálky je několik desítek komůrek (až 60), v nichž se vyvíjejí larvy. Ty koncem sezony přecházejí do stadia kukly a na jaře se z nich líhnou nové vosičky. Hálky na růžích odstraňte nejpozději v zimě. 

 

zdroj: Epocha + academia.edu

Přivítejme léto módou

Dnešní téma je načasováno na první letní den. Tento článek má zároveň pořadové číslo 100 v tomto roce.  Za necelý půlrok je to dobrá bilance. 👍 Móda je blízká snad každé ženě a nemusí to být nevím jaká parádnice. Prostě, dbát na sebe, na úpravu zevnějšku by žena měla a nevěřím, že by každá z nás v určité etapě života neřešila, jak se učesat nebo jak se obléci do práce či do společnosti. 

Nikdo nemůže znát začátek módy, to se prostě nedá. Slovo „móda“ vzniklo v Paříži v 16. století a od té doby se drželo a bylo určováno mocnými u panovnického dvora. 

"Móda (z francouzského mode, které vzniklo z latinského modus = míra, vzhled, způsob, pravidlo, předpis) je aktuálně (s trvalostí dnů až roků) upřednostňovaný způsob, jak se některé věci dělají nebo používají."

Uvedu příklad, jak vzniká móda. Francouzský král Jindřich II., manžel Kateřiny Medicejské, měl prý na krku ošklivé zduření. K jeho zakrytí používal skládané šátky. Šlechta kolem královského dvora to napodobovala a takhle nějak vzniklo fiží. 😺

  

Móda byla a je založena na pudu napodobování. To je v tzv. "módě" velmi časté. Přizpůsobením se „podle módy“, demonstruje jedinec akceptování určitých pravidel chování ve skupině. (Wikipedie)

Dnes se zaměříme na dámskou letní módu před sedmdesáti a více lety.  Píše se rok 1926 a dámy si přišly zahrát tenis v tomto oblečení. Jen kolik běžných žen si tehdy tuto zábavu mohlo dopřát? V domácnostech nebo na poli většina žen "mávala" vařečkou nebo motykou a ne - tenisovou raketou!

 

V době mezi dvěma světovými válkami začaly vznikat proslulé luxusní české firmy - dům Arnoštky Roubíčkové, salony Oldřicha Rosenbauma a Františka Bárty. K nejznámějším patřil Módní dům Hany Podolské v Praze =  „česká Coco Chanel“.

Tyto salóny navštěvovali hlavně bohatí - manželky prominentů, herečky a zpěvačky. Řada tehdejších českých salonů hledala inspiraci v zahraničí. Dovážely se módní časopisy, majitelé módních závodů a návrháři jezdili pravidelně na módní přehlídky do Paříže. 

Všechny dosavadní plány však přerušila v roce 1929 krize na newyorské burze, která dostihla Evropu a ta se musela potýkat s nezaměstnaností a chudobou. V takové situaci se na módu nehledí.

Móda roku 1934

Třicátá léta by se v ženském odívání dala označit za epochu prodlužování. Ženy začaly opět nosit delší sukně a šaty, které se od pasu postupně rozšiřovaly, znovu si začaly zakládat na eleganci. Často si nechávaly své šaty přešívat a přišívaly si k nim vsadky, límečky, vestičky, aby šaty pokaždé vypadaly nově, i když nebyly. Pas byl tradičně zdůrazňován pásky nebo stuhami.

Začínaly se nosit i halenky se sukněmi, byly totiž levnější než samotné šaty, což bylo v době nedostatku žádoucí. Součástí toalety každé správné dámy byly rukavičky, mohly být háčkované, nitěné nebo z jelenice. Ke konci třicátých let začíná, bohužel, znovu do módy vstupovat válečná atmosféra.

  

Dívka ležící na dece má plážový oblek ze žlutého plátna s modrou ozdobou a šněrováním. Žena stojící uprostřed oblékla bílé neb tennisové šaty zdobené červenobíle pruhovanou látkou. Modelka úplně vpravo vynesla plážový oblek z modrého plátna, sukně je se šlemi, které jsou z plátna červenobíle pruhovaného, vše doplňuje krátká pelerínka. 

 

 

U moře: Oblek vlevo je koupací trikot sestavený z barev černé, bílé a šedé. Hořejší část je bílá, napříč černě pruhovaná a černě lemovaná, kalhotky jsou šedé, také černě lemované. Vpravo dole je žlutý trikot, vyšitý hnědými pruhy na okraji a po levé straně.

 

  

Na sluníčku a u moře oblékněte si pyjama podle některého z našich vzorků. Je to oblek, který vám nahradí v lázních mnoho drahých šatů a oblíbíte si ho pro slušivost a pohodlnost. 

 

 

Vlevo nahoře bílé triko ze vzorovaného trikotu. Vpravo černé koupací triko s bílými šlemi. Model Hermés, Paříž. 

Dole plážový oblek z červeného plátna. Čepec potištěný jako novinový papír je velkou módou. Model Schiaparelli, Paříž. 

Cituji: "Pro blížící se sezonu koupání a slunečních lázní přináší maison Occulta velkou revoluční novinku - Koupací šaty z látek, do nichž jsou vetkána vlákna gumy. Je to skvělý nápad a tak jednoduchý, že i při této příležitosti se každý diví, že se na to nepřišlo už dávno. 

Proč si dříve ubohé dámy, jež příroda obdařila krásou "poněkud příliš hmotnou", oblékaly pod koupací trikoty stahující pasy a podprsenky? Proč i krásná těla těch, jichž útlé a jemné stavbě se nedá nic vytýkat, byla hyzděna plavkami, jež se po několika koupelích deformují? Je to přece tak jednoduché, přidat do pletiva látky několik vláken gumy svisle a vodorovně, takže látka je elastická všemi směry. Je třeba jen, aby to někoho napadlo!" 😎

Móda roku 1954

Uběhlo dvacet let a tolik se za tu dobu ve světě stalo! Hlavně to byla druhá světová válka se všemi pozdějšími následky. Padesátá léta byla pro módu velkým mezníkem. Lidé po válce očekávali lepší budoucnost, už nestáli o neustálé odříkání. U nás byl lístkový systém do r. 1953, ale možná není známo, že byl i v Británii  a to do r. 1949. Ženy toužily po přepychovějších materiálech, ale bylo málo látek, proto se přešívalo ze starého oblečení a kombinací různých látek byl získán nový model. Klobouk byl nezbytností, boty špičaté a rukavičky bílé. Idolem mladých dívek ve stala Audrey Hepburn ve filmu Funny Face - na ukázku:

 

A také něco pro pány, nebo fandy do motorek. V r. 1954 se vyráběla Jawa 250 typ 11 Pérák:

 

Kolik žen si pamatuje nějakého vynálezce, ale o vynálezci jehlového podpatku jste možná ani nečetly. Nějaké elegantní lodičky na vysokém podpatku měla (nebo stále má) ve svém botníku mnohá žena, o to se zasloužil vynálezce Roger Vivier. Jehlový podpatek spatřil svět módy v roce 1953. Vivierovi se přezdívalo "král ševců" a byl to on, který v r. 1953 pro korunovaci Alžběty II. vytvořil sandály s vysokými podpatky posetými rubíny. Každá maličkost byla promyšlena: ozdobný motiv na horních stranách Alžbětiných bot měl připomínat "vzor fleurs-de-lis na koruně svatého Eduarda a britské imperiální koruně". Je to heraldický symbol lilie.

Později se u žen objevily i následky nošení této obuvi:

 

  zdroj: internet

Všem návštěvníkům mého blogu přeji krásné, hlavně však ve zdraví a klidu prožité léto! 🎈 🍀 🌹