Loupáky - klasické snídaňové pečivo

 

Máte rádi loupáky? Na úvod mám ale  jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Špatná nejspíš pro někoho je, že loupáky jsou z kynutého těsta. A dobrá zpráva? Že se jich vůbec nemusíte bát, protože se vlastně ani nedají zkazit.

Tak si je zkusíme upéct. No jo, je to s droždím 😊. Recept na klasické snídaňové pečivo jsem vybrala z Pochoutkového roku. Sledujte video:

Ingredience

• Na 8 loupáků:
• 200 g hladké mouky
• 200 g polohrubé mouky
• 80 g cukru
• 70 g sádla
• 2 žloutky
• 170 ml mléka
• ½ lžičky soli
• 25 g droždí
• 1 vejce na potření
• mák na posypání

Postup

Nejdříve si zaděláme kvásek. Do hrníčku se 70 ml vlažného mléka přidáme 1 lžičku cukru, rozdrobíme 25 g droždí a přisypeme trochu mouky. Můžeme zamíchat a necháme v teple pracovat.

Do mísy prosejeme obě mouky. Hladká udělá těsto jemnější a polohrubá zase zajistí, že se těsto nelepí. Přidáme zbytek cukru a půl lžičky soli.

Pak do mísy k mouce a ostatním surovinám přilijeme vzešlý kvásek a zbytek mléka s rozšlehanými žloutky. Krátce suroviny zpracujeme, aby se spojily a teprve potom přidáme změklé sádlo. Zamícháme vařečkou a dopracujeme ručně. Těsto musí být hladké a nelepivé.

Vypracovaný bochánek těsta přikryjeme utěrkou a necháme kynout 20–30 minut. Pak těsto znovu proděláme na vále, ono se srazí, ale za dalších 75 minut opět nakyne do skoro dvojnásobného objemu.

Potom těsto rozválíme na kruhovou placku o průměru aspoň 30 cm. Tu rozkrájíme nožem na 8 stejných výsečí, jako bychom krájeli dort.

Každý trojúhelníkový díl natáhneme co nejvíce do protáhlé špičky. Na té straně, kde byl okraj placky přihneme růžky směrem dovnitř a začneme rolovat budoucí loupák směrem ke konci protáhlé špičky.

Srolovaný loupák ještě pod rukou na vále poválíme jako pramen vánočky, pak ho lehce ohneme do obloučku a necháme dokynout 15 minut na plechu s pečicím papírem.

Poté loupáky potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme vydatně mákem. Vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C, teplotu snížíme na 180 °C a pečeme 15–20 minut dočervena. 

Zdroj: region.rozhlas.cz

Příběhy slavných značek: Vratislavická kyselka

 

Pojem minerální voda splýval v Evropě po staletí s pojmem lázeňský pramen. A nejinak tomu bylo i u kyselky z Vratislavic. Voda nevalné chuti zprvu nikoho z místních nevzrušovala. Když se však potvrdily její léčivé účinky, staly se Vratislavice přes noc slavné a na místě zřídla vznikly lázně.

Den Vratislavické kyselky se uskuteční dne 22. července 2022 a bude probíhat od 12:00 do 20:00 hodin ve výrobním areálu ve Vratislavicích nad Nisou, ulice U Kyselky 1862.

 

Pro návštěvníky bude připraven pestrý kulturní program, exkurze do nových výrobních prostor minerální vody a bohaté občerstvení, včetně domácích limonád Kitl a alkoholických i nealkoholických koktejlů Kitl.

Příběh Vratislavické kyselky se začal odehrávat v roce 1862. Z německé knihy Dorfchronik od Antona Jägera z roku 1865 se dovídáme, že v domku č. 74 na břehu řeky Nisy ve Vratislavicích nedaleko Liberce bydlel chalupník Karl Skollaude.

Na živobytí si vydělával bělením prádla.  A k tomu potřeboval dostatek čisté vody. Jednoho dne se proto rozhodl, že v Maffersdorfu, jak se původně Vratislavicím říkalo, vykope novou studnu. Roku 1862 si u svého domku vykopal studnu. Kromě toho, že byla hluboko ve skále, měla její voda i zvláštní nakyslou pachuť. Nejprve si myslel, že je to buď novou pumpou, nebo po střelném prachu při hloubení studny. Jenomže pachuť neustávala.

Vodou se bělilo a teprve po třech letech se omylem této „nedobré vody“ napila maminka pana Skollaudeho. A právě jí přišla nakyslá chuť povědomá. Jako by ji už někdy pila… Jako by jí připomněla pobyt v Libverdě. A tak se pan Skollaude vypravil za uznávaným jabloneckým lékárníkem Josefem Ulrichem z věhlasné jablonecké lékárny U Černého orla, která sídlila v budově pod dnešním okresním soudem.
Lékárník potvrdil, že se jedná o kyselku. Prokázaly to i chemické rozbory, které potvrdily, že voda obsahuje uhličitan hořečnatý, oxid železitý a oxid uhličitý. A pak si někdo vzpomněl na přednášku berlínského profesora Dr. Rittera, který Jizerky kolem roku 1850 procestoval a v Jablonci vyslovil domněnku, že zrovna někde v údolí Nisy mezi Prosečí a Vratislavicemi by se mohly nalézat minerální prameny,“

„Studna má hloubku šest loktů, z čehož asi čtvrtina musela býti zahloubena do žulového kamene. V trhlinách této žuly se ukázaly tři vodní žíly, které zaplnily studnu tak vysoko, že mohla býti vsazena trubka pro pumpu, což se ale stalo až na jaře 1863, když majitel počal opět provozovati své bělidlo.“

Voda divné pachuti

Voda z nové studny ale pana Skollaudeho zklamala. Měla divnou pachuť. „Tohle se přece nedá pít,“ brblal si pod vousy. „Asi to bude tou novou pumpou. Nebo že by měla tak divný pach kvůli tomu střelnému prachu, jak jsem s ním musel tu tvrdou skálu střílet? No co, snad to časem vyprchá,“ utěšoval se pan Skollaude.

Jenomže pachuť přetrvávala. Voda nechutnala ani panu Skollaudemu, ani nikomu jinému, a tak si pro vodu k pití všichni chodili zase do nedaleké do studánky jako dřív a vodu z pumpy používali jenom k provozu bělidla.

A pak se k tomu nějak nachomýtla Skollaudeho máma. Jak to tenkrát přesně do puntíku bylo, to už asi nezjistíme, tak bychom si to mohli vyprávět třeba takhle:

Vratislavice měly příhodnou polohu nedaleko císařské silnice. A tak záhy k prameni proudily davy lidí z blízka i z daleka|foto:Kitl

Za všechno může máma

Starou paní tři roky nato popadla hrozná žízeň. Bylo parno, nikde v domě ani kapka vody k pití, a jí se nechtělo trmácet až ke studánce. „No co, napiju se u pumpy, sice všichni říkají, že je ta voda nedobrá, ale snad se z ní neotrávím.“

Napila se zhluboka, pak vodu trochu v ústech poválela – no br, dobré to nebylo, pravdu měli ti, kteří ji před vodou varovali. Ale pak jí přišla ta nakyslá chuť nějaká povědomá. „Počkat, takovouhle vodu už jsem někde pila. No ano, kousek odtud, v Libverdě, tam mají podobnou vodu. A jakej zlatej důl jim ty prameny přinesly, lázně si kolem nich vystavěli! Možná ten můj synek narazil na zřídlo léčivé a ani o tom neví, prádlo s ním ten můj trouba bělí!“

Energická paní hned vodou naplnila skleněnou láhev a jala se ji pozorovat. „Ha! Neříkala jsem to? Jak pomalu bublinky stoupají, vida, mnohem dýl, než je u čerstvě natočené vody obvyklé. Ten můj zlatej Karlík ještě udělá štěstí!“

 

Podnik přesto často měnil majitele až roku 1888, kdy nakonec vyhořel. To se ale nelíbilo Vratislavickým.  Roku 1893 založilo jedenáct zdejších občanů společnost, ve které byl i textilní továrník Ginzkey, a požádali pražské místodržitelství o povolení k využívání pramene a zřízení lázní. Povolení obdrželi a navíc získali i svolení, aby se jejich voda mohla nazývat pramenem Rudolfovým. Podle korunního prince, který nedlouho před tím navštívil Liberecko. 

Nové lázně byly skutečně výstavní. Architekt Schäfer postavil na prameni překrásnou budovu s věžičkou, pozdějším symbolem této minerálky. Podle památkáře Martina Nechvíle z Krajského úřadu v Liberci tu v roce 1894 dokonce vznikl celý lázeňský komplex s restaurací, parkem a vodotryskem. Kromě ubytovacích a provozních prostor se tu nacházely dokonce i rašelinové a parní koupele.

Na vratislavickou kyselku dopadla ale další rána poté, co byl jejím ředitelem jmenován bývalý šéf Františkových lázní. Ten nesmyslnými úpravami pramen zkalil. Naštěstí po první světové válce získal vřídlo pan Weber a začalo se zase blýskat na lepší časy. Lázně sice byly zrušeny, ale prameny se podařilo opět pod dohledem Státního vřídelního inspektorátu zachránit.

Kyselka se pod obchodní značkou Weberovka začala opět prodávat v zelenkavých lahvích, které lze dodnes objevit v zapadlém koutě půdy starých domů.

A co současnost slavné minerálky?

Roku 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka. Provedla další dva vrty, které spolu s těmi ze šedesátých let poskytovaly dostatek vody pro stáčírnu, ze které se denně expedovalo okolo 100 000 lahví. Opravena byla i historická budova, které dnes opět vévodí špičatá věžička - kopie té původní, zničená po válce. Nová „ovocná reklama“ signalizovala návrat ke starým dobrým časům. Minerální voda se v ní stáčela až do roku 2004, kdy tehdejší majitel, firma Unipo, zkrachoval. Konkurznímu správci pak trvalo dva roky, než se mu pro zchátralý areál podařilo najít nové majitele.

O dva roky později, v roce 2006, šel areál podniku do dražby dokonce opakovaně. Výrobu obnovil podnik na podzim roku 2006. Kvůli finančním problémům se výroba opět pozastavila v roce 2008. Noví majitelé, společnost CONOR, s.r.o. by chtěla v produkci pokračovat. „Areál je ale úplně vybydlený. Nemám jediný signál, že by výrobu chtěl někdo obnovit,“ tvrdil tehdy Pavel Podlipný z Technického odboru Městského úřadu Vratislavice.

 

Vratislavická kyselka svým složením připomíná minerální vodu Lázní Libverda. Po válce byla dokonce jednou z prvních minerálek, které se prodávaly ochucené.

 

 Jak dokládají dobové fotografie, byly Vratislavice oblíbeným místem k relaxaci. A pak?

Opuštěný a chátrající objekt Vratislavické kyselky. Nejsou to malebné fotky, pravda? Jenže...  Vratislavická kyselka má nového majitele - společnost Kitl (Jan Vokurka).

Středa 7. dubna 2021 se zapíše do análů jako datum vzkříšení legendárního areálu někdejší stáčírny Vratislavické kyselky. Společnost Kitl ve Vratislavicích nad Nisou stočila první šarži svého výrobku Višňový syrob Kitl.

Začátkem roku 2021 byla dokončena  první etapa obnovy areálu, rekonstrukci výrobní haly. Po více než dvou letech od nákupu chátrajícího areálu s proslulým „zámečkem“ coby dominantou Vratislavic se tu opět začíná stáčet. Sice ne kdysi známá Vratislavická kyselka, ale i na ni má jednou dojít. „Musíme investovat do technologií, postavit další sklad. Ale kyselka bude,“ doplnil Vokurka.

Jan Vokurka se od března 2020 roku může pyšnit titulem Podnikatel roku Libereckého kraje. Nezávislá porota ocenila u Jana Vokurky houževnatost i odvahu, s kterou se pustil do podnikání, přestože v oboru neměl příliš zkušeností. Odchod z velké korporace a založení zcela nové výroby byl riskantním krokem, který se podařil.

„Korporace byla pro mě jako zlatá klec. Posouval bych se jen z jedné manažerské pozice na druhou. A mě vždycky lákalo podnikání. To pro mě znamená svobodu“ Jan Vokurka.

 

Křest vrtů Jablonec a Liberec a Vratislavická kyselka přímo ze zdroje

A tak vznikla společnost Kitl, která se specializuje na výrobu syrobů, tedy sirupů striktně přírodního charakteru. Svou výrobu směřovala společnost nejdříve do bývalého výměníku v jablonecké části Žižkův Vrch. Jméno si Jan Vokurka „půjčil“ od legendárního doktora Jana Josefa Kittela, který působil na dnešní Krásné na Pěnčínsku. Společnost od té doby podporovala snahy o rekonstrukci Kittelova domu, která se v uplynulých letech podařila.

V současné době je v areálu opravena výrobní hala, prostranství a obslužné cesty. V plánu je ale i rekonstrukce symbolu areálu, někdejšího lázeňského komplexu, poté administrativní budovy. „Teď probíhá stavebně historický průzkum, potřebujeme zjistit stav budovy. K rekonstrukci se dostaneme nejdříve za pět let,“ doplnil Vokurka.

Zdroj: J. Škápíková, M. Šorelová, jablonecky.denik.cz

Přelet nad kukaččím hnízdem podle oscarového dramatu (Poslech)

 

Před šedesáti lety vyšel poprvé román Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Příběh o zneužití moci, manipulaci s vědomím lidí, o strachu a touze člověka vzdorovat nátlaku, o léčení vlastních komplexů týráním slabších proslavil film Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem.  

Příběh proslavil oscarový snímek Miloše Formana s Jackem Nicholsonem v hlavní roli. Přelet nad kukaččím hnízdem (v originále One Flew Over the Cuckoo's Nest) je americký film z roku 1975 režiséra Miloše Formana. Film se natáčel v psychiatrickém zařízení Oregon State Hospital v Salemu ve státě Oregon, stejné místo je uvedeno i v románu. V roce 1975 dostal americké občanství a prvního Oscara. Tehdy bylo Miloši Formanovi třiačtyřicet let.

 

Film byl nominován na Oscara v devíti kategoriích. Získal pět ocenění: Oscar za nejlepší film, Oscar za nejlepší režii (Miloš Forman), Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Jack Nicholson), Oscar za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (Louise Fletcher) a Oscar za nejlepší adaptovaný scénář (Laurence Hauben a Bo Goldman).

 

Divadelní hru Přelet nad kukaččím hnízdem napsal na motivy knihy Dale Wasserman. Autorkou rozhlasové adaptace je Petra Lásková, autorem překladu Luděk Kárl.

Osoby a obsazení: Patrick McMurphy (Jiří Vyorálek), Vrchní sestra Ratchedová (Helena Dvořáková), Náčelník Bromden (Pavel Šimčík), Billy Bibbit (Ondřej Rychlý), Dale Harding (Radek Holub), Cheswick (Filip Kaňkovský), Dr. Spivey (Luboš Veselý), Ošetřovatel Williams (Tomáš Dastlík), Candy Starrová (Tereza Dočkalová), Sportovní komentátor z TV (David Nyč), dětské hlasy (Mikuláš Čížek, Prokop Holiš, Ráchel Gojdová, Antonie Bejčková, Jakub Král)

Režie: Aleš Vrzák

Premiéra: 21. 6. 2022

Do ústavu pro duševně choré se přichází léčit svérázný Randle Patrick McMurphy, který svou nespoutanou energií strhne všechny pacienty a naruší tak zaběhlý řád a rigidní systém, v jehož čele stojí vrchní sestra Ratchedová. V režii Aleše Vrzáka uslyšíte  Jiřího Vyorálka, Helenu Dvořákovou, Ondřeje Rychlého a další.

Předlohou známého filmu i divadelního scénáře Přelet nad kukaččím hnízdem je román amerického spisovatele Kena Keseyho z roku 1962, který čeští čtenáři znají pod názvem Vyhoďme ho z kola ven.

Vypravěčem příběhu je indián Bromden, jenž si jako jeden z mála uvědomuje rozsah moci a nesprávnost počínání vrchní sestry. Aby sám sebe ochránil, předstírá, že je hluchoněmý. V jeho vyprávění se mísí halucinace, představy a vzpomínky na dětství i změnu v zaběhlém rutinním řádu po příchodu nového pacienta. Divadelní, filmové i rozhlasové zpracování staví do středu právě McMurphyho, člověka, jenž vybočuje z většinové společnosti a následně čelí jejímu útlaku.

„McMurphy je trochu grázl a výtržník, ale zároveň sympaťák, který se snaží vymezit proti systému, do něhož se dobrovolně dostal a zpočátku si neuvědomuje, jak to může být nebezpečné,“ vysvětluje režisér Aleš Vrzák. „Ve hře se dostáváme do mikrosvěta psychiatrické léčebny, v němž má někdo moc naprosto bezohledně zacházet s lidskými životy. Když to celé zvětšíme do světových rozměrů, běhá z toho mráz po zádech. Přelet nad kukaččím hnízdem je o svobodě člověka.“

V mikrosvětě psychiatrické léčebny má někdo moc naprosto bezohledně zacházet s lidskými životy.

Aleš Vrzák do ústřední role excentrického McMurphyho, jenž se odmítá podřídit nesmyslným pravidlům a autoritám, obsadil Jiřího Vyorálka. Vrchní sestru ztělesňující systém zavedených stereotypů, nařízení, moci a kontroly ztvárnila Helena Dvořáková. Indiána Bromdena, jemuž se díky McMurphymu podaří vyrůst, hraje Pavel Šimčík. Role dalších pacientů z léčebny si rozdělili Ondřej Rychlý, Radek Holub a Filip Kaňkovský. Rozhlasové zpracování se ještě více soustřeďuje na fungování malé skupiny v uzavřeném prostoru, které nedovoluje jedinečnost.

 

Radek Holub

I proto se režisér spolu se zvukovým designérem Janem Trojanem a zvukovým mistrem Tomášem Pernickým rozhodli, že v rozhlasovém studiu vytvoří co nejrealističtější prostředí připomínající psychiatrickou léčebnu. Kromě stolu a židlí nechybělo ani prosklené výdejní okénko, různé skleničky, prášky, karty a další rekvizity. Elektrické zařízení pro kabinu sester, které Bromden v závěru prohodí oknem, představovala stará lednice. Většina zvuků se nahrávala živě přímo při natáčení – jak kroky a pohyby herců, tak pleskání karet o stůl nebo šoupání židlí.

Nerealistickou, snovou a až strašidelnou rovinou je v rozhlasové hře šeptané, zpívané a různě rytmicky interpretované rozpočítávadlo rozhodující o tom, kdo půjde z kola ven. Dětské hlasy členů a členek Dismanova rozhlasového dětského souboru nepříjemně útočí na emoce posluchačů a vzbuzují pocit, že před dobře propracovanou a zažitou mašinerií nelze utéct...  

Zdroj: vltava.rozhlas.cz

Šijeme: Jak snadno a správně vytáhnout střih z časopisu a Jak se dobře změřit

 

Dnešní téma je určeno všem švadlenkám - zejména pro začátečníky. Pokud už zvládáme šití na stroji, což je základ, můžeme si ušít něco na sebe, na dítě apod. K tomu potřebujeme dobrý střih. Ten, kdo podle střihu už šil, ví, že střih a střih je rozdíl! V kursech šití se v úvodních lekcích zhotovují střihy na míru. Základem je přesné změření postavy. Pak se vytvoří základní střih... Je s tím dost práce a možná lepší možností je koupit si časopis s osvědčenou střihovou přílohou. Sama to tak dělám a nastříhané věci pak i dobře sedí. 

Připravila jsem pro vás toto video s výbornou lektorkou - paní Danou. Je to snadné... jen si pojďme shrnout pár základních kroků, aby nám střihy z časopisů skutečně ulehčily šití v maximální možné míře. Zkuste to, ale nezapomeňte si koupit i vhodný papír k výrobě svého střihu ;o). Všechno je to na videu.

Krásné šití přeji.

Nezapomeňme se dobře změřit, ať znáte svoji velikost: 

Zdroj: YouTube

Jak vznikala Pravčická brána a vysvětlení geologů

 

Pravčická brána je u nás unikát, to znamená, že jinde v republice se s podobným jevem nesetkáme. Už jsem ji na blogu představila ZDE. Dnes se zaměříme na poznatky vědců, kteří přišli na to, jak ona a jí podobné útvary vznikly a vznikají. 

Pravčická brána je symbolem Českého Švýcarska.

Sedimenty (usazeniny) na území Českosaského Švýcarska se ukládaly v období svrchní křídy v druhohorách (Svrchní křída je geologické období v době před cca 100 až 66 miliony let). V tomto období se zde vyskytovalo moře, které bylo v této své severní části poměrně mělké. Ukládaly se zde především křemenné pískovce. Tam podstatnou část zrn tvoří křemen, který je tvrdý. Někdy došlo k prohloubení pánve (zvýšení mořské hladiny) a ukládaly se naopak prachovce, které tak dnes oddělují pískovcové vrstvy. Samotná brána je tvořena jizerským souvrstvím, které se ukládalo od středního do počátku svrchního turonu a nabývá mocnosti od 350 do 420 metrů. (Turon je druhý nejstarší chronostratigrafický stupeň oddělení svrchní křídy).

Šikmé zvrstvení pískovcových vrstev ukazuje na převládající jihovýchodní směr mořských proudů, na rozdíl například od západního proudění patrného na skalách bělohorského souvrství (například ve Hřensku).  Po ústupu moře se na erozi a odnosu materiálu podílelo více faktorů. Především to byla hloubková říční eroze, která vytvořila strmé skalní svahy. Horniny byly následně vystaveny zvětrávání, došlo k odnosu jejich méně pevných částí, a tím ke vzniku různých útvarů pískovcového reliéfu. Při formování skalní brány nejprve došlo k vytvoření tzv. skalní zdi postupným opadáváním kusů pískovce a skalním řícením podél souběžných puklin v pískovcovém masivu. Ve spodní části zdi potom z obou stran vznikl převis, který se dále postupně rozšiřoval ve směru nahoru a do stran, až došlo k úplnému proděravění zdi. Ostré hrany zbylé po opadu materiálu jsou časem zahlazovány zvětráváním (solným či mrazovým) nebo bioerozí.

Naši vědci přišli na to, jak takové skalní útvary vznikají. Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Nature Geoscience. Z toho jsem čerpala. V rozhovoru s Václavem Rokytou výzkum popsal jeden ze členů vědeckého týmu Michal Filippi z Geologického ústavu Akademie věd České republiky.

Pravčická brána na Děčínsku a další podobné skalní útvary vznikly tak, že se skály samy zbavovaly zbytečné váhy. Zjistil to česko-americký tým odborníků vedený českými vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Akademie věd.

Michal Filippi

Vaše zjištění je jistě zlomové a unikátní, ale co si my laici máme představit pod tím, že se Pravčická brána a další útvary samy zbavovaly zbytečné váhy?

„Je potřeba říct, že ten výzkum probíhal dlouhou dobu a byl založen na mnoha experimentech, takže každé krátké vysvětlení je složité. Když to ale nějakým způsobem zkusím: jde o pískovec, který nemá tmel, což je případ mnoha pískovců v České republice a především unikátního pískovce ze Střelče v Českém ráji. „Když se tento pískovec stlačí, má speciální vlastnosti a je odolný vůči erozi. To znamená, že když je stlačený, eroduje se těžce, když je nestlačený, eroduje se lehce. V případě, že porušíte stlačený pískovec, který je stlačený svou vlastní vahou, svým nadložím, a porušíte ho nějakým zlomem nebo jinou diskontinuitou, pískovec obteče tuto poruchu přenosu tíhy. A část pískovce, která není zatížená, se lehce eroduje vodou, větrem, zvětráváním a dalšími procesy. Je možno říci, že tvary závisí na zatížení a porušení přenosu tíhy."

Dá se říct, že se ty pískovcové skály chovají inteligentně?

"Obrazně to říci můžeme. Mnohé známé tvary, jako Pravčická brána a jiné brány, skalní hřiby a sloupky, už jsou zakódované ve skále pouze tím, že je stlačená a nějak porušená tektonickými poruchami. Tím, že eroze může působit jen někde, kde skála dovolí, vytváří tvary, které už tam jsou vlastně definované."

Simulace vzniku Pravčické brány, foto: ČT24 / časopis Vesmír

 

Kolik takových skalních útvarů podobných Pravčické bráně vůbec najdeme?

"To je právě zajímavé a tím ten výzkum nabyl velice rychle na známosti, protože ty skalní útvary jsou běžné prakticky v každé oblasti na světě, kde se nacházejí pískovce. Můžeme je sledovat u nás, naše země je bohatá na pískovcové krajiny. Můžeme je vidět v Německu, Belgii, Francii. Nejznámější je samozřejmě národní park Arches v americkém Utahu, kde jsou pískovcové fenomény mimořádně pěkně dochované. Ale také je najdeme třeba v Jordánsku a dalších zemích. I proto výzkum zaujal spoustu lidí ze spousty zemí."

Vy jste zmínil, že ten výzkum byl dlouhodobý, jak dlouho přesně trvala a jak se bude vyvíjet dál, pokud v něm budete pokračovat?

"Předně je potřeba říci, že, jako mnoho výzkumů, také tento výzkum začal vlastně náhodou. Kolega Jiří Bruthans se začal tomuto jevu věnovat jako první právě v tom lomu Střeleč si toho všiml náhodou. Postupně se tomu začali věnovat další lidé a dospělo se k oné myšlence. Ty aplikace směrem do základního výzkumu, do geologického nebo i technického, protože tohle bude zajímat i mechaniky hornin, geotechniky atd. My to samozřejmě nemůžeme teď předpovědět, ale myslím, že právě směrem do té geomechaniky ta nějaké aplikace bude a je jen otázka času, kdy se nějaký aplikovaný výzkum na toto téma objeví."

Neustálý pohyb a metody měření
Pro pochopení, jak brána funguje, je potřeba znát její stavbu. Oproti nejznámějším skalním branám světa není Pravčická brána monolitickým tělesem, ale sestavou skalních bloků oddělených prasklinami a puklinami v pilířích, na kterých leží masivní mostní těleso trámce brány. Ač se nám to pouhým okem nemusí zdát patrné, jsou jednotlivé bloky Pravčické brány v neustálém pohybu. Mezi bloky probíhají drobné deformace a vychylování, které mají rozdíl mezi letními a zimními hodnotami až 3 milimetry (Vařilová et. al 2014). To bylo ověřeno při kontrolním monitoringu deformačního chování blokové stavby brány provozovaném skalní četou. Křivka měřených pohybů má v ideálním případě tvar sinusoidy, veškeré pohyby a deformace se periodicky vracejí a neprojevuje se žádná nevratná změna. Sledování blokové stavby se provádí dilatometricky ručně a také automaticky. Takto lze sledovat aktuální stav blokové stavby Pravčické brány a to jestli jako celek je kompaktní a stabilní.

Měření geologickým radarem a interpretace výsledků, zóny nejvyššího napětí.
Archiv Správy NP České Švýcarsko

Dilatometrické měření je nejdéle provozovaným kontrolním sledováním stavu Pravčické brány, ale není ani zdaleka jedinou používanou metodou. Vzhledem k tomu, že se jedná o národní přírodní památku, je nutno veškeré průzkumné metody volit tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování jejího přirozeného vývoje. K tomuto účelu se hodí zejména různé metody geofyzikálního průzkumu a dálkového průzkumu země. Na Pravčické bráně byly využity zejména geologický radar, elektro-rezistivní tomografie nebo seizmická tomografie. Dále byla brána skenována pomocí pozemního laseru, pomocí dronu s přesným geodetickým polohováním byla fotogrammetricky nasnímána a také byl takto pořízen její termometrický snímek.

Termometrie Pravčické brány pomocí dronu. Archiv Správy NP České Švýcarsko

První ze zmíněných metod je geologický radar, který vysílá do země elektromagnetické vlnění a registruje odrazy vln od geologických vrstev, puklin a jiných rozhraní, odlišných svými geoelektrickými vlastnostmi, jako je měrný a vlnový odpor nebo permitivita. Metoda byla použita pro základní zmapování průběhu hlavních vrstevních ploch a otevřených puklin, které mohou být nebezpečné pro stabilitu skalního útvaru a pro definování blokové stavby brány.

Pomocí metody měření šíření seizmických vln je možno zaznamenat napjatost a geomechanický stav horninového masivu a ověřit napjatost v dílčích blocích a chování v celém masivu. Základní profil geofonů pro registraci seizmických vzruchů sleduje trámec brány. Seizmické vzruchy byly bráně udíleny údery kladiva do gumové podložky, aby bylo zabráněno nadměrnému poškozování povrchu Pravčické brány. Právě touto metodou bylo v poslední době mezi měřením provedeným v roce 2008 a 2016 zaznamenáno zvýšení seizmických rychlostí při povrchu trámce, což pravděpodobně znamená zvýšení napětí v hornině (Beneš 2016). Tento trend bude nutno dále sledovat.

Seismický model Pravčické brány. Archiv Správy NP České Švýcarsko

V nedávně době byla Pravčická brána prozkoumána i pomocí dálkových metod, byla snímána laserově, fotogrammetricky a termometricky. Je k dispozici podrobný digitální model povrchu brány nebo fotorealistický model. Velice zajímavé výsledky přinesla letecká termometrie pomocí dronu. V podzimních studených měsících roku 2016 byla brána snímána, před vlnou největších mrazů, pro zjištění vlhkosti v povrchových partiích brány. Teplota vzduchu byla -2,7 °C a na skalním masivu byla měřena teplota okolo 0,3 °C. Měření bylo zaměřeno na teplotu v intervalu několika stupňů kolem nuly v kladném i záporném smyslu. Během letu bylo pořízeno přibližně 2000 snímků radiometrických fotografií ze vzdálenosti 15 až 40 metrů a ty byly položeny na připravený model brány. Na povrchu brány byly takto detekovány zóny s vyšší vlhkostí a v pozdějších týdnech byl předpoklad potvrzen vznikem ledových rampouchů a ledopádů.

Sledování pokračuje, zřícení akutně nehrozí

K ochraně přírodního výtvoru Pravčická brána už v tuto chvíli nelze uskutečnit žádný další krok, zákaz vstupu výrazně pomohl zachování tohoto cenného skalního útvaru. Byly sice nápady například na impregnaci povrchu brány nebo její fixaci, ale podobné zásahy by mohly bráně spíše uškodit. Impregnace povrchu by pravděpodobně pouze zintenzivnila opad zralé krusty a fixace by mohla narušit blokovou stavbu a tím přispět fakticky k jejímu zřícení. Jediné, co se dá smysluplně udělat, je pokračovat ve zkoumání brány a díky nabytým zkušenostem vyhodnocovat budoucí situace. V tuto chvíli a v blízké budoucnosti pravděpodobně ke zřícení Pravčické brány nedojde, ale určitý stupeň rizika zde existuje. V současnosti je sledována dynamika blokové stavby vnějšího pilíře brány, kde naštěstí žádný významný nevratný jev, který by byl pro existenci brány nebezpečný, není. Dalším nebezpečím je opadávání zralé pískovcové krusty zejména z povrchu vnitřního pilíře, ale to na stabilitu samotné brány nyní významný vliv nemá. Potenciálně nebezpečné by však mohlo být prošlapávání, proto je zákazem vstupu zajištěno, aby k tomu nedocházelo.

 

Pravčická brána a Sokolí hnízdo

K Pravčické bráně patří výletní zámeček Sokolí hnízdo. Vybudován byl roce 1881 na místě chatrče z dubové kůry, která sloužila jako výčep. Původně bylo Sokolí hnízdo využíváno k ubytovávání významných hostů zdejšího rodu Clary-Aldringenů. Dnes je v prvním patře nachází muzeum národního parku. V přízemí se dochovala stylová restaurace vyzdobená původními malbami.

zdroj: cesky.radio.cz, www.casopis.ochranaprirody.cz

Objevuj památky - skvělý projekt nabídek nejen na prázdniny

 

Je tady léto a začaly prázdniny, což pro některé může navodit otázku: Co podniknout? Jak příjemně vyplnit volný čas? 

Jsou lidé, kteří jdou automaticky "k vodě" a mohou si vybrat koupaliště nebo aquaparky. Jiní zase spíše vyrazí do hor nebo do lesa. 

Pak je tu, myslím, že velká skupina lidí, která ráda navštěvuje "památky". Však na mnoha blozích je to vidět. Mnozí tak mohou konstatovat "tam jsme už byli" nebo "to známe". Chci už na začátku prázdnin nabídnout projekt "Objevuj památky", kde si můžete vybrat nejen podle mapy kraj a jeho památky, ale i nabídku zajímavých akcí. 

Klikněte ZDE a vybírejte podle vašich možností i zájmů. Nezapomeňte kliknout i na Motivační program , kde najdete zvýhodnění nebo třeba i něco vyhrajete. Ale podle mne je největší výhrou návštěva krásného místa a radost z výletu! 👍