Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

čtvrtek 31. srpna 2023

Jak to je se slunečními hodinami v Olomouci?

 

Všimli jste si při návštěvě Olomouce slunečních hodin na nároží olomoucké radnice? Ne? Rozhodně jsou turistům na očích. Pokud se pohybujete u divadla nebo u  Arionovy kašny, nelze si toho barevného "obrazu" nevšimnout. Jak ale vlastně takové sluneční hodiny fungují a co na nich je zachyceno? 

 
Pohled k radnici od Arionovy kašny.

Jsou v podstatě nové, přesněji zrestaurované ak. malířem p. Radomírem Surmou a krášlí radnici teprve tři roky, to není dlouho. Do Olomouce jsme jezdívali s rodiči pravidelně, sice na Floru, ale pak jsme většinou šli "k sloupu" a radnici, takže to tam znám od dětství. Pořád mi nešlo do hlavy, že bych si tak krásných slunečních hodin nevšimla? Všechno je jinak. Dochovaly se fotografie, které ukázaly podobu původních slunečních hodin z 19. století. 

 
Nákres původních slunečních hodin dle Josefa Kšíra. 

Po vzniku republiky v r. 1918 přišli na radnici noví čeští správci a víte, jak to u nás bývá - "nové koště dobře mete", zabílili ten obraz, protože se jim zdál "prorakouský". Když pak přišli nacisté, ti definitivně z radnice hodiny odstranili. To je tedy ten důvod, proč si nemohu hodiny pamatovat a vlastně moji rodiče je nikdy neviděli! 

 
Sluneční hodiny byly odhaleny v květnu 2020, předtím je lidé "neznali".

Sluneční hodiny bývaly na radnici pravděpodobně "od počátku", souběžně s věžními hodinami a orlojem. Měnilo se ale jejich umístění a určitě i výtvarné zpracování. Zajímavostí je, že hodiny, všechny troje, které vidíme na radnici dnes, se musely postupně stěhovat na radničních fasádách stále výš, protože do stále větší výšky rostla i okolní zástavba na Horním náměstí -  bez slunečního svitu jsou sluneční hodiny k ničemu. Nárožní hodiny i dvoje menší po stranách tak jsou zachyceny na starých vyobrazeních radnice, ale na nižších místech. Až v druhé polovině 19. století se „vyšplhaly“ do nejvyššího patra objektu radnice. Výš už to nejde. 

Na hlavních nárožních hodinách je dominantní heraldický motiv, a dvě alegorické postavy. Heraldický motiv je sám o sobě neobvyklý, protože v něm tvůrci spojili dvě původně samostatné heraldické figury - rakouského orla a olomouckou orlici. Z pohledu diváka levá, v heraldickém pojetí ovšem pravá strana nové figury je černý rakouský orel, druhá polovina je stříbro-červeně šachovaná olomoucká orlice. 

Vzniklý „dvojznak“ měl v době vzniku zdůrazňovat spojení Olomouce s Rakouskem a habsburskou dynastií. Zní to sice dost nelichotivě, jako by naši předkové byli až příliš servilní, což může do jisté míry být i pravda. Na druhou stranu Olomoučané bývali na svou vazbu k habsburské dynastii pyšní a netajili se tím. Vážili si toho, že město opakovaně a ráda navštěvovala Marie Terezie a byli velmi hrdí na to, že v roce 1848 v Olomouci sídlil půl roku císařský dvůr a na trůn zde nastoupil císař František Josef I. Vztah k těmto dvěma panovníkům je zdůrazněn i dvojitým monogramem na čestném náprsním štítku orla – FJ je František Josef a MT je samozřejmě Marie Terezie. 

Dalšími výraznými prvky hodin jsou dvě alegorické postavy – starý muž s přesýpacími hodinami, kosou a vyhaslou pochodní, který představuje boha času Chrona, a mladá krásná žena s ratolestí v jedné a zářící pochodní ve druhé ruce, což má být bohyně moudrosti Sapienza

Symbolika boha času na slunečních hodinách je zřejmá: všeho do času, čas neúprosně plyne, na konci všeho každého z nás, bohatého či chudého, mocného či bezvýznamného, čeká smrt. Bohyně moudrosti má zdůrazňovat mimořádně bohatou vzdělanostní tradici města Olomouce, jejímž vrcholem je zdejší univerzita. 

 
Návrh obnovených hodin v ateliéru p. R. Surmy

Autor obnovených hodin p. Radomír Surma do výtvarné složky zapracoval i další motivy. Pozadí za postavami, které na starých snímcích vůbec nebylo zřetelné, vymyslel tak, že použil vedutu města v podobě z 18. století, tedy z doby, kdy bylo okolo vybudováno opevnění a z města se stala obrovská bastionová pevnost, nejdůležitější opěrný bod na severu monarchie. Nad hradbami vyčnívají věže kostelů a klášterů, které symbolizují církevní tradici města. Nechybí ani Sloup Nejsvětější Trojice jako symbol vzepětí Olomoučanů po ničivé Třicetileté válce. Styl provedení hlavních dvou figur fresky odkazuje jak k době renesance, kdy byla Olomouc kvetoucí moravskou metropolí, tak i k antice, tedy době, kdy měla Olomouc podle legend přičiněním Římanů vzniknout = Pověst o vzniku Olomouce.

Výtvarné dílo na nárožních hodinách je tedy mimořádně bohaté na alegorické a symbolické významy a teprve jejich znalost umožňuje divákovi pochopit celkový význam a obsah sdělení.

A jak to je s praktickou funkcí, tedy ukazováním času?

Pokud bychom brali sluneční hodiny jen jako užitečný nástroj, asi by jejich hodnota v době mobilních telefonů, hodinek a dalších přesných měřičů času neobstála. Obdobně je tomu i v případě orloje. Sluneční hodiny pracují na principu zdánlivého pohybu Slunce na naší obloze a na stínu, který ukazuje přesně nastavený polos, tedy kovový ukazatel. Sluneční hodiny jsou limitovány řadou faktorů, a to nemáme na mysli oblačnost či tmu… Mění se totiž postavení Země vůči Slunci a tak je úhel dopadajících paprsků v průběhu roku odlišný. Podle odborníků ukazují přesný čas vlastně jen ve čtyřech dnech v roce. V běžném životě si uvědomíme tyto pohyby tak, že v určité dny v roce je v pravé poledne slunce přímo v nadhlavníku, tudíž každé těleso vrhá stín přímo vodorovně pod sebe.

Zcela přesný čas hodiny ukazují v červnu, v době slunovratu. Pak je na nich přesný čas opět v září, poté v prosinci, a nakonec zase příští rok v době jarní rovnodennosti. Právě z důvodu kolísání času bývají u některých slunečních hodin sestaveny tzv. korekční křivky a korekční tabulky, které divákovi sdělují, kolik minut by měl k ukazovanému času přidat nebo ubrat. Každé konkrétní hodiny mají mít svoji vlastní korekční tabulku.

Výhodou slunečních hodin, což v Olomouci platí v případě dvou menších ciferníků, je fakt, že dokáží divákovi ukázat nejen čas, ale třeba i dobu podzimní a jarní rovnodennosti a zimního a letního slunovratu či roční období. Takže takové "chytré hodinky" vylovené z historie...


Zdroj: stary-olomoucky.rej.cz, olomoucky.denik.cz
 
Jako bonus - květinová koruna, kterou v tomto týdnu floristé ozdobili Arionovu kašnu na Horním náměstí, je v plné kráse a chvílemi taky doslova v obležení obdivovatelů. Lidé pořizují fotografie a oceňují unikátní aranžmá, na které tvůrci využili celkem 1850 květin. Ztvárňuje královskou korunu královského města Olomouce, další květiny pak symbolizují drahé kameny. Dílo se bude v průběhu následujících týdnů barevně obměňovat. Květiny budou kašnu zdobit až do poloviny září. 
 
 

středa 30. srpna 2023

Kalendárium z Moravskoslezska: Měsíc srpen

 

 Tři události celorepublikového významu:

12. srpen 1881Pražské Národní divadlo bylo 2 měsíce po slavnostním otevření poničeno požárem.

14. srpen 2002 - Kulminovala povodňová vlna v Praze.

26. srpen 1992Český premiér Václav Klaus a slovenský premiér Vladimír Mečiar podepsali v brněnské vile Tugendhat dohodu o zániku Československa od 1. ledna 1993.

 https://img.obrazky.cz/?url=b9380eb9d32d17a9&size=2 

Vybrané události za měsíc srpen z Moravskoslezského kraje:

3. srpen 1939

 


Od tohoto dne se mohli stěhovat první nájemníci do nově postavených jednopatrových domků v Ostravě-Mariánských Horách na ulici 6. července (dnes ulice 1. Máje). Jednalo se o 10 domků z celkového počtu 26, které vystavěl spolek Československý červený kříž v Ostravě ve spolupráci s Ústavem pro péči o uprchlíky při ministerstvu sociální a zdravotní správy v Praze pro obyvatele, kteří byli po podpisu mnichovské dohody o odstoupení pohraničí v roce 1938 vyhnáni ze svých domovů. Projekt a stavbu realizovalo sdružení firem Kolář & Rubý a Karel Gajovský, architekti a stavitelé. Finanční prostředky byly získány z daru Fondu londýnského starosty s výslovným určením pro stavbu obytných domů v Moravské Ostravě, z dobročinných sbírek a úvěru.

4. srpen 1891

V roce 1852 zakoupil moravskoostravský střelecký spolek divokou vrbinu na pravém břehu řeky Ostravice, kde vybudoval střelnici, vysadil stromy a keře, zřídil cesty a postavil lavičky. Místo známé později jako Stará střelnice se stalo významným a oblíbeným střediskem společenského a kulturního života širokých vrstev obyvatelstva Moravské i Slezské Ostravy. Konala se zde pravidelná nedělní cvičení ve střelbě, každoroční císařské a královské střelby, čtvrteční koncerty hornické hudby, později se zde pořádaly plesy, divadelní představení nebo prokopské slavnosti horníků. Neustálé nebezpečí povodňových záplav a pokračující industrializace, spojená s rozšiřováním průmyslových závodů v okolí střelnice (dnes je toto místo asi 100 metrů před dnešním mostem M. Sýkory zcela pusté), však donutily střelecký spolek k přeložení střelnice na nové vhodnější místo. Poslední královská střelba se na Staré střelnici konala 4. srpna 1891.

 

6. srpen 1866

Právě 6. srpna 1866 skončila 14denní okupace Moravské Ostravy pruskými vojenskými jednotkami, které měly za úkol zabezpečit po vítězné bitvě u Hradce Králové území proti případnému ohrožení Rakušany z oblasti Krakova. Městem prošlo během této doby celkem 94 důstojníků, 3558 vojínů a 201 koní a náklady na jejich ubytování a stravu dosáhly téměř 11 tisíc zlatých. Prušáci známí svou žravostí spotřebovali 1990 kg hovězího masa, 76 hl piva, 520 kg rýže, 1356 tříkilových bochníků chleba, 370 kg tabáku a 810 kubánských doutníků, 170 kg soli, 1 kg pepře, 50 kg krup a 1 kg bobkového listu. Důstojníkům se muselo připravit 199 snídaní a rovněž tolik večeří a 226 obědů, mužstvu 6856 snídaní a stejné množství večeří a 7745 obědů. Se svými nucenými hostiteli jednali okupanti velmi tvrdě – běžné bylo např. neustálé vyhrožování násilnými rekvizicemi a patrně pouze zásluhou starosty Aloise Anderky nedošlo k rabování, drancování, ničení majetku, surovostem a zabíjení běžnému v jiných městech.

6. srpen 2000

Právě tehdy zasáhla celou oblast Michálkovic a některé další obvody slezské části Ostravy živelná pohroma ve formě silného větru, deště a prudkého krupobití, kdy velikost krup dosahovala až 5 cm. Bouře zničila úrodu v zahradách, poškodila střechy objektů, rozbila okna, silný vítr potrhal elektrické vedení a vytrhal betonové sloupy, vyvrátil desítky stromů (nejvíce na Michalském náměstí), komunikace byly pokryty vrstvou listí, větví a bláta, větší kroupy poškodily karoserie a skla venku parkovaných automobilů. 

Na upozornění Fukčárinky doplňuji Havířov - z kroniky města: 

Takové kusy ledu padaly na Ostravu a okolí.

11. srpen 1935

Toho dne byl v Moravské Ostravě při příležitosti 25 let trvání zdejšího odborného společenstva holičů, kadeřníků a vlásenkářů zahájen sjezd kadeřníků, jehož se zúčastnilo 600 delegátů z celé tehdejší republiky. V rámci sjezdu proběhla v Národním domě (dnes Divadlo Jiřího Myrona) soutěž holičských učňů a učnic v ondulování a odborném stříhání vlasů, večer pak soutěž členů společenstva v česání dam o ceny ve vodové ondulaci a v ondulování železem.

12. srpen 1932

Odpoledne projel nádražím v Přívoze (městská část Ostravy) zcela nový kolejový autobus určený pro polské státní dráhy. Vůz byl vyroben ve Vídni a cestou projel Zlínem, kde vzbudil velkou pozornost. „Je dlouhý a nízký, na obou koncích sploštělý a pohání jej silný benzinový motor…hodně připomíná kolejový Zeppelin, jenž nedávno dosáhl rekordní rychlosti na železniční trati Berlín-Hamburg…“ psal dobový tisk, který také ocenil „odborný zájem hlavních činitelů Baťova dopravního oddělení“ o tento dopravní prostředek. Nejnovější typ kolejového vozidla při cestě do Polska zastavil na přívozském nádraží ve 14:27 hod. a po krátké chvíli pokračoval v jízdě do Bohumína.

11. a 12. srpen 1973

V průběhu těchto dní uspořádala základní organizace Českého zahrádkářského svazu ze Zábřehu (m. č. Ostravy) na nádraží ve Vítkovicích výstavu mečíků a jiřin. Autory květinových aranžmá byli Vlasta Luňáčková (vedoucí školního zahradnictví v Zábřehu a uznávaná floristka) a Oldřich Smýkal (dlouholetý předseda spolku ČZS). Součástí této tradiční akce byl rovněž prodej pokojových a zahradních květin, poradna pro pěstitele s možností konzultací s odborníky v oboru zahradničení. Foto: Nádraží v Přívoze (30. léta 20. stol.)

17. srpen 1561

Rozhodnutím zvláštní komise, která byla z královského příkazu vyslána do Moravské Ostravy, aby zde rozřešila územní spory mezi ostravskými měšťany a poddanými hlučínského panství z Hošťálkovic a Závodní Lhotky, byl právě tehdy stanoven průběh hranice mezi Moravou a Opavskem, daný tokem řeky Odry. Spory o využívání pastvin v okolí Odry se vlekly již od třicátých let 16. století, kdy velké povodně posunuly říční břehy. Koupí vsi Přívozu roku 1555 pak spory přešly na město Moravskou Ostravu, jehož práv se proti majiteli hlučínského panství Štěpánovi z Vrbna zastával i olomoucký biskup.

18. srpen 1939

Policejní ředitelství v Moravské Ostravě vedené dr. Merlerem vydalo Nařízení o styku židů s obyvatelstvem v živnostenských podnicích a povinnosti označovat židovské podniky. Dle tohoto nařízení musely být nápisem „Jüdisches Unternehmenn – Židovský podnik“ označeny všechny restaurace, hostince, hotely, kavárny a vinárny vlastněné nebo provozované židy, nařízení se týkalo také ordinací židovských lékařů.

20. srpen 1831

Dne 20. 8. 1831 byly v blízkosti města Moravské Ostravy kvůli rozšíření epidemie cholery neprodyšně uzavřeny vojenským sanitním kordonem státní hranice s Pruskem a zemské hranice s Haličí a Uhrami. Státní hranici s Pruskem od ústí řeky Opavy do Odry u Svinova až po ústí řeky Ostravice do Odry v Hrušově střežil 3. prapor pěšího pluku prince Emila z Hessen-Darmstadtu. Ostravský magistrát musel vybudovat v Přívozu 5 dřevěných strážnic a 22 přízemních obytných dřevěných domů pro důstojníky a mužstvo. Vojáci střežili hranici do 24. 10., poté byli odvoláni. Epidemii cholery se podařilo v Moravské Ostravě potlačit až na konci roku 1831. Celkem onemocnělo 175 obyvatel města, z nichž 62 nákaze podlehlo.  

23. srpen 1901

Na základě výnosu ministerstva kultu a vyučování ve Vídni ze dne 23. 8. 1901 byla v Polské Ostravě zřízena první česká měšťanská škola ve Slezsku. Jednalo se o školu chlapeckou, pro niž byla v letech 1901–1902 vystavěna budova v prostoru dnešní Hřivnáčovy ulice mezi kostelem sv. Josefa a zrušeným Dolem Trojice. Během krátké existence školy zvané U Kostela v ní vedle měšťanské školy chlapecké působila též obecná škola chlapecká, první dva ročníky v roce 1905 založeného samostatného českého učitelského ústavu a česká měšťanská škola dívčí. Od roku 1903 v ní byla umístěna nově zřízená živnostenská škola pokračovací s českým jazykem vyučovacím, určená pro výchovu řemeslnického dorostu.

Už v témže roce se však na budově začaly objevovat škody způsobené důlní činností. Poté, co začalo hrozit její zřícení, byla budova v roce 1930 zbourána.

25. srpen 1558

Olomoucký biskup Marek Khuen v tento den potvrdil vítkovickému fojtovi Michalovi privilegium na provozování krčmy při dědičné rychtě a šenkování piva, které byl zavázán odebírat od moravskoostravských měšťanů. Poprvé je tak současně v písemných pramenech doložena existence měšťanského pivovaru v Moravské Ostravě a propinační neboli výčepní právo ostravských měšťanů ve vsi Vítkovice. Krčma vítkovických fojtů se nacházela na důležité dopravní spojnici mezi Moravskou Ostravou a Místkem. Výčep, respektive hostinec, nesoucí název Na Fojtství, zde fungoval i po zániku patrimoniálního systému, a to nepřetržitě až do roku 1950.

27. srpen 1933

 

V neděli 27. srpna 1933 přijel na Ostravsko významný americký astronom českého původu profesor univerzity v Chicagu dr. Karel Hujer (*18.9. 1902 v Železném Brodě, + 10.6. 1988 v USA). Ve spiritistickém domě v Radvanicích seznámil přítomné formou přednášky se svými zážitky a zkušenostmi ze studijních cest po celém světě – v Tichomoří, Rusku, Japonsku, severní Americe, dokonce i v Mexiku, kde studoval astronomické památky civilizací Mayů a Toltéků. O týden později, 3. září 1933 měli zájemci možnost vyslechnout ve dvoraně spiritistického domu ještě druhou přednášku, tentokrát na téma ryze astronomické – „Divy vesmíru největším dalekohledem světa“. Foto: Spolkový dům spiritistů v Radvanicích, 30. léta 20. století

30. srpen 1936

 

Dne 30. 8. 1936 mohli obyvatelé zhlédnout na nově otevřeném letišti v Hrabůvce výcvik pilotů, mimo jiné i patrně první ostravské pilotky Zdenky Klírové, manželky předsedy Aeroklubu. Deník Ostravské slovo informoval veřejnost o tom, že výcviku pilotů se účastnilo šest žáků a nejvíce z nich létalo na stroji Praga E-114 Air Baby, zvaném malá bejbina. Jednalo se o jednomotorový sportovní a cvičný hornoplošník z 30. let 20. století vyrobený v ČKD Praha, který zároveň patřil k nejrozšířenějším a nejoblíbenějším sportovním letadlům v historii československého letectví. 
Zdroj: www.ostrava.cz, Wikipedie

úterý 29. srpna 2023

Co je pravopisně správně: Ze shora, zezhora nebo sezhora?

 

Ze shora, zezhora nebo snad sezhora? A co zezdola? K námětu článku mě přivedlo psaní článků, kdy jsem se při psaní textu zarazila a říkala si „Jak se to vlastně píše?“. To už jste určitě také někdy zažili. Všechno možné člověk napíše tak nějak automaticky (a většinou správně) a pak u nějakého slova zapochybuje a  přemýšlí, ani jedna z možností se mu nepozdává, nebo naopak sedí všechny.

Něco takového jsem právě nedávno zažila při slově seshora.

Sezhora, ze shora, zezhora, ze zhora nebo snad se shora?

Shora se s na začátku mi bylo jasné, ale seshora nebo ze shora? Dohromady nebo zvlášť? Nakonec jsem zjistila, že je v pořádku oboje a že zeshora, které se mi do toho motalo, správně není. Ono to tak jen zní při vyslovení. 😉

Základ je slovo shora vždy s písmenem s na začátku.

Jedná se o příslovce s významem odshora, seshora, z vrchu dolů, shůry.

Spodoba znělosti je v tomto případě velmi matoucí (jako ostatně u hodně výrazů se s/z na začátku). I zde však platí obecné pravidlo, které následně platí pro všechna slovesa s předponou s na začátku – vše, co znamená shora dolů nebo z povrchu pryč, se píše se s.

Toto pravidlo platí jak pro předpony, tak pro předložky. Možná si ze školy stejně jako já vybavujete ještě zastaralé používání se stolu místo dnes běžně používaného ze stolu. Tento "archaický" jev zapříčil psaní slova seshora tak, jak jej ve správném tvaru známe. Příslovce, jejichž předpona vznikla z předložky, tuto předložku v sobě dále zachovávají (podobně třeba stěží).

Správné tvary jsou: shora, seshora a ze shora.

Proč zdola či ze zdola?

Jak už význam těchto slov napovídá, do škatulky „shora dolů nebo z povrchu pryč“ logicky nepatří, a právě proto je píšeme se z. :)

Správné tvary jsou: zdola a zezdola.

Příklady na závěr:

  • Toto nařízení přišlo seshora, jak jinak.
  • Seshora to vypadá jako daleko větší výška.
  • Beze strachu umí skočit z tamté prolézačky, úplně seshora.
  • Batole se s výskotem sklouzlo seshora dolů.
Zdroj:


pondělí 28. srpna 2023

Co dokáže letní bouřka - s příběhem

 

Včera jsme zažili bouřku, jaká už dlouho nebyla. Na jiných místech republiky byly následky mnohem horší, s velkými škodami. Bouřky však jsou typickým projevem letního období, s tím nic nenaděláme. Prožili jste někdy bouřku, na kterou nezapomenete? 

Přidám svůj zážitek, vlastně dva. Ten první souvisí se školním výletem ze základky. V osmé třídě jsme jeli autobusem do Nízkých Tater. Slovensko se často navštěvovalo, vždyť je to blíže než do Prahy. Tedy od nás určitě. Výlet byl třídenní a druhý den se lanovkou jelo na Chopok. Tehdy tam "premávala" dvojsedačková lanovka jen s malou šikmou stříškou nad hlavou. Nevím, jestli to ti provozovatelé lanovky neodhadli, ale nechali nás nasednout a když jsme byli asi v polovině trasy, spustila se bouřka. To, že pršelo, ještě nic nebylo. Horší byly blesky, jeden za druhým. Lanovka se najednou zastavila (asi výpadek elektřiny) a my - děcka asi 14letá, jsme byli na těch dvojsedačkách zhruba ve výšce 15 metrů, durch promoklí a čekali jsme, co bude. Nevím jak dlouho to trvalo, než zdroj naskočil a my jsme se dali do pohybu směrem k vrcholu, ale pro nás to byla "věčnost". O nějakém zážitku z lanovky, co se týká vnímání krás hor, nemůže být ani řeči. To, že jsme byli promočení do nitky a tento zážitek z lanovky ve společnosti blesků, je dodnes vlastně největší vzpomínka na výlet, která přebila krásu Nízkých Tater. 
 
Tehdy na Chopok jezdila tato lanovka.

Druhý bouřkový zážitek mám také z Tater, ale Vysokých. Jezdila jsem tam pravidelně a mám je slušně prochozené. Takže při zájezdu z práce jsem byla pasována toho dne na "vůdce skupiny" a podle plánu jsme se vydali na známou trasu z Hrebienka na Skalnaté Pleso. Vše probíhalo dobře, ale při návratu a sestupu dolů nás zničeho nic zastihla bouřka. Jak už to v takových horách bývá, počasí se změní velmi rychle. Bouřka nás zastihla pod Skalnatým Plesom, vysokohorský terén tvořený skalami, bez lesa, jen trochu porost borovice limby. Bylo třeba dávat pozor, aby někdo po hladkých mokrých kamenech nesklouzl dolů. O nějakém přístřešku jsme si mohli nechat zdát, žádná chata v dosahu, takže co? Rozptýlili jsme se v terénu, abychom netvořili souvislou skupinu, dřepli jsme si, abychom nevyčnívali nad terén a jedinou výhodou bylo, že všichni měli pláštěnky. Kolem nás se křižovaly blesky a všichni v těch chvílích chápali slova slovenské hymny "Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú...". Ve Vysokých Tatrách se to burácení hromu mezi horskými štíty opravdu hrozivě odráží a turistovi připomíná, kdo je tu pánem. Vše dopadlo nakonec dobře, ale byla to perná půlhodina, možná to trvalo i déle... 

 
Skalnaté Pleso

Třetí příběh jsem si přečetla na hřbitově v Koňakově. Odpočívá tam kolegyně a kamarádka z práce, která zemřela v mladém věku a vždy se snažím jednou v roce její hrob navštívit. Koňakov je nedaleko Českého Těšína a "proslavila" ho právě jedna pořádná bouřka. 

17. května 1906 se tam konal pohřeb rolníka Michala Farného. Tehdy bylo parné odpoledne a na pohřeb dorazilo přes sto lidí. Kolem třetí hodiny odpoledne smuteční obřad v kostelíku skončil a pohřební průvod se chystal na cestu ke hřbitůvku, vzdálenému asi 1 km. Od hor (Slezské Beskydy) přišly těžké mraky. Burácení hromu se přibližovalo a přehlušovalo pohřební zpěv. Po překonání úseku po polní cestě lidé byli rádi, že už jsou na silnici. Několik mužů lidi pobízelo, aby přidali do kroku, aby co nejdříve byli ve hřbitovní kapli, než je dostihne bouře. 

Tehdy nikdo netušil, že mnozí se vidí naposledy a v pohřebním průvodu jdou smrti vstříc.

https://g.denik.cz/72/d1/spendlicek-cesky-tesin-mistrovice-konakov-21_denik-galerie-800@2x.jpg

V okamžiku, kdy průvod došel ke hřbitovu, začal liják. Lidé spěchali do hřbitovní kaple. Prostor byl malý, lidé se tam tísnili a poslouchali kázání faráře Jana Pindora z Cieszyna. 

Když kněz ukončil kázání a vyzval shromáždění, aby vyšli k hrobu, strhl se venku bouřlivý vítr a lilo jak z konve. Blesky jeden za druhým a tak se ředitel školy z Hradiště pan Siwý ptal, jestli je na hřbitovní kapli bleskosvod. Lidi polekalo, když se zjistilo, že na kapli žádný bleskosvod není. Pan ředitel se snažil přesvědčit účastníky pohřbu, aby raději vyšli z kaple na hřbitovní prostranství. 
 
Převážil však názor: „Počkejme zde, dokud bouře nepřejde”. 
Podle ředitele  Siwého venku hrozilo menší nebezpečí. Náhle udeřil kulový blesk, proběhl zástupem a způsobil strašnou zhoubu. Třináct lidí bylo na místě zabito, většina ostatních omráčena. Téměř všichni upadli na zem, jeden přes druhého. Když ředitel Siwý, který zanechal svědectví o této události, se probral k vědomí, cítil velké bolesti z popálenin na pravé polovině těla a úplnou ztuhlost ruky a nohy. Současně ho tížilo i "strašné břímě" - tíha těch, kteří na něho padli. Tak to popisoval. 
 
Nastal zmatek.
 
Tady se to všechno událo. 
 
Byl slyšet nářek a volání o pomoc. Někteří se pokoušeli dostat z kaple a šlapali po upadlých. Pan Siwý si až teď uvědomil, že tam musí být i jeho desetiletá dcera Helenka, která zpívala ve farním sboru. Marně se snažil dcerku najít. Nakonec se mu podařilo dostat ven. Tam však už jeho Helenka byla s rukou ochrnutou bleskem. Zachránila i kamarádku. 
 
Farář Pindor ležel omráčen v hromadě upadlých. Jedna žena ho uviděla a volala: „Pan farář je mrtev!“ Ten se však probral z mrákot a naznačoval, že potřebuje pomoc. S podporou několika lidí a s vynaložením všech sil vyšel ven. Tam vybídl několik lidí, aby donesli nebožtíka k hrobu.Teprve pak se dal odvézt do Cieszyna.
 
V sobotu a v neděli se na hřbitovech v Koňakově a v Mistřovicích konaly pohřby 13 obětí katastrofy. Tato událost zůstává v živé paměti evangelíků v Českém Těšíně a blízkém okolí.
Každý rok v květnu bohoslužebné shromáždění v Koňakově vzpomíná na 13 obětí oné hrozné bouřky. 
 
 
Pamětní deska obětí

neděle 27. srpna 2023

Olomoucká radnice jak ji neznáme

 

Téměř v každé publikaci o Olomouci se dočteme, že to je po Praze druhá největší památková rezervace u nás. Také proto jsem si letošní pobyt v této hanácké metropoli přála k narozeninám. Během krátkého pobytu - přijít, podívat se a vyfotit, toho moc nepoznáte. Kolik lidí mi řeklo: "Tam to znám". Jenže trefit ke sloupu nebo radnici neznamená, že o tom něco vím.

Olomouckou radnici zná asi každý, kdo město navštívil. Představím ji jinak, než ji pozná většina turistů. Kdo nenavštívil Olomouc v posledních třech letech, zná radnici takto: 

Je známo, že má orloj a stojí uprostřed Horního náměstí. Privilegium mít radnici udělil městu už Přemysl Otakar II., mezi městská práva patřilo právo samosprávy. Ale až po privilegiu vydaném Joštem, markrabětem moravským (to je ten, co má známou sochu v Brně), byl položen základní kámen ke stavbě původně dřevěné budovy, kterou zničil požár.  Od roku 1420 tam stojí kamenná radnice a letos je tomu už 603 let. K šestistému výročí byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, při níž stavebníci přišli na pár zajímavých zjištění, např. že nejstarší části krovů jsou vyrobeny z jedlí, pokácených r. 1503! 

 

Rekonstrukce nejstarší podoby radnice ještě před dostavěním druhého patra.

Důležitá byla kompletní obnova fasád, protože povětrnostní vlivy mají podíl na životnosti fasády. Bylo třeba provést spoustu prací: obnovit štukové a kamenné prvky, oplechovat římsy a vyměnit dešťové svody. Po těch letech bylo nutné restaurování pískovcového obložení, oprava schodišť na východní a západní straně radnice, restaurování truhlářských i kovových výrobků - mříží, bran, vrat i dveří u obou vstupů včetně nádvoří. 

Dnes se zaměříme na výměnu věže. Uvidíme, jak opravená věž vypadá zblízka i zevnitř a jak se zvedá pomocí jeřábu: 





Vynesení hrotnice (špičky věže) si vyžádalo více než šesti hodin náročných prací, které uprostřed turistické sezóny vzbudily na Horním náměstí i nevšední podívanou. Nejvyšší díl věže bylo totiž nutné přesně vyvážit, aby ji jeřáb mohl vynést do potřebné výšky. Celá hrotnice měří téměř sedmnáct metrů a váží bezmála osm tun. Ve své konstrukci má uloženy i tři zaletované kovové tubusy s historickými dokumenty a s odkazem současné doby příštím generacím. Usazením hrotnice získala věž opět svou výšku 75 m.

Po usazení špičky věže se centrem Olomouce rozezněl i potlesk. Byla to jistě napínavá a vzácná podívaná, kterou přihlížející veřejnost hlasitě ocenila. Potlesk patřil všem pracovníkům stavby, kteří se na vynesení špičky podíleli. 👍 Proto zveřejňuji i tu společnou fotku před hrotnicí ještě na zemi. Jistě jsou na svou práci náležitě hrdi.

Oprava radniční věže byla hodně náročná a to jak konstrukčně, tak i finančně. Právě při ní se ukázalo, jak složitá je rekonstrukce historického objektu, starého 600 let. Oprava věže si totiž vyžádala mnohem rozsáhlejší stavební zásah, než bylo původně v plánu. Celá 17 metrů vysoká dřevěná špice musela být sejmuta, rozebrána a podle ní vyrobena přesná replika. Původní trámové konstrukce byly už prakticky nepoužitelné, i když se původně počítalo s tím, že se nahradí jen poškozené části dřeva. O tom, že je konstrukce špice v havarijním stavu, se přesvědčili projektanti až při práci na krovech střechy, původní průzkum vypadal optimističtěji.

Sama konstrukce špice byla oříškem. Odborníci byli překvapeni dost odvážným ukotvením vysoké špice do zdiva. Celá dřevěná část konstrukce věže nebyla nijak zakotvena do zděné části věže a prakticky neexistovalo žádné propojení mezi spodní středověkou částí dřevěné konstrukce a horní novější částí. V tomto místě barokní tesaři dosti neobvykle vše odřezali a začali stavět znovu. Tak vysoká dřevěná část věže byla držena pouze dvěma metry zdiva, což bylo značně odvážné i na tehdejší dobu.

Projektanti po průzkumu věže a vypracování statického modelu konstatovali, že barokní stavitelé navrhli proporce výšky a štíhlosti věže na samé hranici statických možností. To bylo příčinou, že v následujících letech musela být konstrukce věže postupně zpevňována a doplňována různými příložkami, až byla v podstatě celá okována. Její stabilitě nepomohlo ani dodatečné instalování velmi těžkých kovových cymbálů.

Cymbál bývá na rozdíl od zvonů zavěšen pevně a rozeznívá jej bicí kladivo, které do něj tluče z vnější strany. Bývá také výrazně nižší než zvon o stejném průměru. Každý z cymbálů měl na věži olomoucké radnice jinou funkci. Velký cymbál sloužil k odbíjení celých hodin, malý umístěný pod ním k odbíjení čtvrtí. Původně byl ve věži jen velký pozdně gotický cymbál, ulitý už roku 1501. K němu byl přidán v roce 1603 menší renesanční cymbál. Autorem většího gotického cymbálu je mistr Jan Konvář (Johannes Kandler), menší renesanční nástroj zhotovil olomoucký zvonař Zachariáš Milner. Podle odborného posudku Leoše Mlčáka jde o významné umělecké i technické památky.

O věžních cymbálech a jejich zprovoznění se původně neuvažovalo. Při průzkumech byly zjištěny pouze kompletně zrezivělé zbytky potrhaných táhel, které nebyly funkční desítky let a je tedy vyloučeno, že by je mohl kdokoliv ze současníků slyšet. Závěs s cymbály musel být do věže zavěšen až dodatečně a cymbály byly zřejmě původně umístěny jinde. Obnovu cymbálů měl na starosti zvonař p. Rostislav Bouchal, který během rekonstrukce radnice zemřel a tak cymbály dokončila zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová. 

Součástí stavebních úprav radnice byl i návrat slunečních hodin na fasádu a obnovení polychromie erbů. O tom bude jiný článek.

Nakonec celkové náklady činily 120 miliónů Kč. Oprava střechy stála téměř 35 miliónů, oprava pláště radnice si vyžádala 32 miliónů, rekonstrukce věže stála téměř 47,5 milionů Kč.

Autoři projektu: stavební úpravy radnice zpracovali architekti a projektanti Pavel Pospíšil a Robert Binar, projektu opravy střech -  Iveta Trtílková. Práce prováděla společnost H&B delta Vsetín. Je nutné zmínit i jmenovitě odborné řemeslníky a restaurátory, kteří radniční budově vdechli nový život. To vidí i návštěvník - turista. 
 
Na restaurování se čtyři roky podíleli: kamenický restaurátor Josef Petr, výtvarný restaurátor Radomír Surma, restaurátor kovových prvků Petr Hartmann, truhlářské práce - Michal Zlámal, zlatnické práce restaurátor Jan Bittner, na věžních hodinách pracoval restaurátor Tomáš Sušeň a o obnovu cymbálů se postaral zvonař Rostislav Bouchal, po jeho úmrtí dokončila zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová.  
 
Pro doplnění:
Renovace se dočkal také haptický model olomoucké radnice. Pokud nevíte, co je "haptický model", tak je to model znázorňující historickou budovu radnice, který zdobí chodbu radniční budovy, ale hlavně slouží lidem se zrakovým postižením pro vnímání památek.
Prostě, nevidomí lidé si mohou takový model ohmatat a když jim k tomu někdo řekne více informací, získají konkrétnější představu, jak radnice vypadá. Takových modelů je víc, restaurátorský zásah čeká nyní modely kostelů sv. Mořice, sv. Michala a sv. Gorazda. Tyto modely jsem viděla, ale nenapadlo mě, že se na ně může sahat. Mají však sloužit nevidomým nebo slabozrakým, ne těm, kterým zrak slouží. 

Model radnice z lipového dřeva prošel odbornou renovací v dílně restaurátora Otakara Ručka.
Zdroj: stary-olomoucky.rej.cz, hbdelta.cz, idnes.cz, olomouc.cz

Pokračování

Toulky českou minulostí

Praha ... ve srovnání dnešních a dávných fotografií

Na staré fotografie měst mají své kouzlo. Tak které vybrat, aby se většina zorientovala? Fotografie si rozklikněte. Doplnila jsem to krátkým...