Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 31. května 2024

Naše cesta na Šumavu a zastávka u Podolského mostu

K rodnému místu mívá člověk hluboký vztah a když se odstěhuje daleko, rád se tam vrací. To je případ mého partnera, který na Šumavě vyrůstal. A tak já znám některé jeho kamarády z dětství, u některých jsme spolu byli a má tam ještě i bratrance a sestřenici s rodinami. Bohužel, bratr loni zemřel.

Už jsem psala ZDE, že letos jsme strávili týden dovolené na Šumavě a ubytování bylo v penzionu, o kterém jsme neměli ani tušení, vše tam zcela zařídil bratranec, my jsme si řekli jen termín a pobyt zaplatili. 😎

Naši cestu, přesněji trasu, na místo první části dovolené jsem zachytila z auta. Bližší informace o některých místech jsem vepsala jen informativně do fotografií. Tradiční zastávku jsme měli na vyhlídce u Podolského mostu a přítel jel tak, abychom se opět po několika letech podívali na místo, které máme rádi. Na některá místa se vracíme s nostalgií, jedním z nich je Podolský most. 

Proč dávám tyto fotografie pořízené z auta? Vyjížděli jsme od Ostravy a z tohoto směru většina z vás tuhle trasu na Šumavu nebude znát. Možná jsem měla začít fotit už dříve, ale první naše zastávka byla u Devíti křížů. Pokud cestujete mezi Prahou a Brnem, pak na naší nejstarší a nejdelší české dálnici je známé obousměrné odpočívadlo Devět křížů. Je to místo, kde si můžete dát pauzu v řízení. My to tak pravidelně děláme, protáhneme tělo a dáme si něco k snědku. Právě tam jsem vytáhla foťák, že začnu fotit. Jenže lidi já nefotím, taktéž spousty aut, kamionů a budovy s občerstvením. Následující snímky jsou pořízené za jízdy z auta.

Starý Pelhřimov nemohu vynechat. Leží na naší trase a my si většinou na zpáteční cestě vybíráme místo k odpočinku a nechceme jen tak projet krajinou. "Pro hladové turisty poslouží Motel Gurmania, který nabízí i ubytování", hlásá nabídka. V době před covidem jsme si Gurmanii vybrali k pobytu na dvě noci a dodnes vzpomínáme na jejich neschopnost připravit snídani pro ubytovaného. Přece si nepojedeme pro chleba dál do města. Výsledkem byl na talířku "kopec" na kolečka nakrájené klobásky s paprikou a rajčetem + káva pro každého. Tento typ snídaně nám (naštěstí) nikde nenabídli. 😆 Tam bychom už asi nešli a kdykoliv projíždíme kolem Gurmanie, vždy na to se smíchem vzpomínáme.




 
Z této vyhlídky jsem fotila. Pod mostem je vodní nádrž Orlík, v mapě je zakreslen směr toku Vltavy. (mapy.cz)
 

Temešvár není jen známé město v Rumunsku, ale také malá obec  v okrese Písek na silnici z Písku do Tábora a leží těsně před Podolským mostem na levém břehu Vltavy. V obci žije jen 125 obyvatel. Název Temešvár je vůbec poprvé zmiňován v matriční knize z roku 1737. Obec je mnohem starší, dříve se jmenovala Nová Ves. Proč se jmenuje jako rumunský Temešvár?

Obec byla po městě v Rumunsku, kde rakousko-uherská vojska porazila tureckou armádu, pojmenována na počest vítězství rakouského vojska nad tureckou armádou 12. října 1717. Na březích Vltavy je řada rekreačních zařízení, která pod obec spadají.

Temešvár je známý především Podolským mostem.


Ve Wikipedii je to srozumitelně popsáno: Most je dlouhý 510 m a tvoří ho několik oblouků, z nichž ten největší má rozpon 150 m a krajní 36,65 m. Na pravém vltavském břehu je 6 polí, na levém jen dvě. Šířka mostu je pouhých 8,5 m (6,5 m vozovka a 1+1 m tvoří chodníky). Vozovka leží ve výšce 55-65 m nad dnem řeky a minimálně 39 m nad hladinou. Šířka klenby ve vrcholu oblouků je 7,5 metru, v patkách 9,5 metru, vzepětí klenby hl. oblouku je 41,8 metru, jeho tloušťka je 2,0 m. Hlavní klenba nese další dvě menší, polokruhové klenby stejné šířky - 7,5 metru, tlusté 0,75 m. Vzepětí osmi menších kleneb je 9,8 metru.
 








Upoutal mě dědeček automobil a tak tu "zajímavou" tabulku vpravo jsem objevila až doma, pořídila jsem výřez. Zaujal mě nápad, jak vyrobit ze starých pneumatik tyto "šálky" na květiny.


"Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany, dal bych ti hubičku na obě strany. Ale že je za vodou..." 
Je květen a tak v mnoha jihočeských vesnicích a městech bylo vidět májky. 
"Kdyby byl Bavorov, co Prachatice, dal bych ti hubiček na statisíce."


Silnice z Prachatic do Volar je cestou na jediný jihočeský hraniční přechod s Německem. Pro řidiče jsou některé úseky často "peklem". Jezdí tu hodně kamionů a špatně se tu předjíždí, protože stoupací a předjížděcí pruhy chybí. Tady jsme v kopci za Prachaticemi u Americké zatáčky, kde je teď doprava řízena semafory a pracovalo se i v sobotu. Od konce března se tam buduje předjížděcí pruh na silnici vedoucí na Libínské Sedlo - bývalé Fefry. Od Americké zatáčky směrem na Libínské Sedlo budou možná už příští rok tři pruhy silnice.
 
Pokračování

Toulky českou minulostí

Ten zbytinský hřbitov, ten toho pamatuje...

Jsou hřbitovy malé, i ty velké, dnes se mnohým říká "ústřední hřbitov", protože vznikly náhradou za menší. Některé jsou malebné a ...