Výstup na věž Rumpál a retro fotky Strakonického hradu

Při pobytu v Čechách jsme zajeli do Strakonic, protože jsme chtěli vidět "celý" hrad, ne zříceninu. Strakonický hrad je dominantou města, ale i výjimečnou památkou. O počátcích hradu mnoho údajů není, z pramenů se dovíme jen to, že již kolem roku 1243 stál na soutoku řek Otavy a Volyňky palác obývaný jak pány světskými - Bavory "erbu střely", tak Johanity, představiteli rytířského církevního řádu. Do té doby byl hrad sídlem jen šlechtického rodu Bavorů. To bude v příštím příspěvku vysvětleno.

Nejstarší části hradu mají už na pohled znaky gotické architektury, zejména věž Rumpál, na kterou jsme v rámci zakoupené vstupenky vystoupili. Vstupné tam není vysoké, je rozděleno na dva prohlídkové okruhy (bez průvodců) a Rumpál je ve 2. okruhu. My jsme si zakoupili I. + II. okruh = 110 Kč plné vstupné, dítě nebo senior 65+ platí poloviční cenu (2024). Koupíte-li si oba okruhy, je tam sleva 30 Kč. 👍 Za uvedenou cenu můžete navštívit 9 různých expozic. Jednou z nich je gotický Rumpál.

Původně jsme o věži neuvažovali, ale během naší prohlídky na hradě (a ten my neproletíme) se vyčasilo a rozhled do okolí byl dobrý.

  

Věž Rumpál s přilehlou zdí byla součástí obranného systému hradu vybudovaného za Bavora II. kolem roku 1270 a stála uprostřed nové hradby chránící hrad.

 

 

Tady  začíná schodiště na spodní ochoz a kamenným portálem  vstupujete do věže.

 

V Prachaticích jsme viděli Rumpálův dům nazvaný podle patricijské rodiny, tato strakonická věž má název podle zařízení, kterým se spouštěli provinilci do hladomorny v přízemí.

 

Na fotografiích je schodiště na věž, která je vysoká 30,6 m. Výstup na věž je součástí prohlídky muzea a nahoru na její ochoz vede 99 schodů. Je to dost, moc fotek nemám, než vylezete nahoru, vypadá to pořád "stejně". Myslím, že klaustrofobik by si smlsnul. 😎  Také je fér napsat, že schodiště je úzké, takže prostorově objemný návštěvník by mohl mít problém, ale asi by ho počet schodů odradil. Na bližším záběru je vidět, že schody jsou dobře upraveny a můžete se opírat o zeď.

 

 

 

Každý je asi rád, když ty úzké schody končí a vy jste na ochozu. Hlavou mi běželo, kolik asi lidí tady za těch 700 let prošlo a v minulých staletích tu určitě "nefuněli" jen turisté, ale pokud věž sloužila jako opevnění, kmitali tu obránci a jistě se tu mnohokrát "zapotili". Z věže vystupují chrliče v podobě hlav příšer, tady je jedna vyfocená z ochozu a vedle přiblížená z nádvoří.

 

Z tohoto ochozu může návštěvník pozorovat okolí. Ten bílý kostel je už za Otavou.  Kostel sv. Markéty je renesanční s gotickými prvky, byl vystavěn na žádost strakonických měšťanů, kteří zde mohli přijímat podobojí.

 

 

Nejblíže je vidět johanitskou část hradu s kapitulní síní, ambitem a děkanským kostelem sv. Prokopa.

 

  

Kapitulní síň johanitské komendy je z věže Rumpálu jak na podnose.

 

 

Tady jsme už dole a jdeme se tam podívat.  Na nádvoří nás čekal "bonbónek" v podobě lidové hudby ze Strakonic.

  

 

Románské okno s bobulovým dekorem nad vchodem do kapitulní síně johanitské komendy z doby kolem roku 1230.

 

Kapitulní síň stojí za návštěvu. Ambit patří k architektonickým skvostům, tam uvidíte skutečnou gotiku. Sv. Filip a Jakub, malba na osvětlené východní stěně. Text a fotky z kapitulní síně a ambitu najdete ZDE.

V dnešní době sídlí na hradě Muzeum středního Pootaví. Pro představu jak celý hrad vypadá a jeho části. My jsme přišli od parkoviště a vstoupili jsme tam u té "jedničky" kolem kostela:

Dnes je doba, kdy letí retro a lidem se opět líbí černobílé fotografie. Vybrala jsem fotografie z archivu p. L. Hölla. Fotky nejsou datovány a ukazují dominantu dudáckého města - hrad z různých úhlů, v různých dobách, ale věž Rumpál na nich nepřehlédnete: 

 

 

 

 

   

Na Strakonický hrad se brzy vrátíme.