Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 31. ledna 2025

Proč na Kampě visí válečky z mandlu a kdo byl guvernérem?

Kampa... poprvé jsem to slovo slyšela v dětství a už tehdy jsem se tam chtěla podívat. Co si představíte, když se řekne "Kampa"? Většina řekne - pražský ostrov, a mají pravdu. Taková malá plocha a znají to všichni. Článek o Kampě vznikl při výročí Večerníčku, jedna z výstav byla v Museu Kampa.
Moje první návštěva Kampy proběhla v rámci třídenního výletu do Prahy v devítce, tehdy nás naše třídní zavedla na Karlův most. 👍 Byla jsem na Kampě pak víckrát, týden jsme byli ubytováni v hotelu Stará zbrojnice (dnes má název Pytloun...) ve Všehrdově ulici, což je pár kroků od "ostrova" a tehdy jsme denně Kampou procházeli a byl čas tu historii vstřebávat a dostávat pod kůži. 
Bylo i trochu tajemné představovat si, že před staletími tudy procházel sám modrý abbé Dobrovský, nahlížet přes plot vily, kde žil pan Werich, kousek odtud pan Voskovec a mnohé pamětní desky připomínaly další obyvatele. Stará Praha má hodně legend a nezaškodí si některou připomenout: 

 
Ovšem něco jiného je procházet se těmi místy jako turista nebo to vidět ve filmu např. o chobotničkách - film Chobotničky z druhého patra. Dále se zde natáčel film Amadeus ale také Mission Impossible (podle zdroje). Když si představím to množství turistů, vím zcela určitě, že na Kampě bych bydlet nechtěla. A co teprve při povodních, s obavami sledovat hladinu Vltavy, to musí být deprimující. 
Možná si řeknete, proč psát o Kampě, to zná každý. Já si to nemyslím a každý nebyl v Praze. Proto i fotky doplňuji popisem. Ten vodník u mlýnského kola je  Kabourek.
 
Proč se ostrov jmenuje Kampa, není zcela vysvětleno. Podle některých je slovo odvozeno z latinského slova campus, což v překladu znamená ploché pole, planina. Připomíná mi to francouzské slovo le champ = pole (le champs Elysées - Elysejská pole, také část města). 
Jiná možnost původu pochází ze staročeského zákampí, což v současném jazyce znamená stinné místo. Další teorie praví, že název souvisí se jménem měšťana Gangsela z Campu, který právě zde v 17. století vlastnil dům. Takže tohle asi nevyřešíme. 🙇

Severní část ostrova, u toku Čertovky, je nazývána "Pražské Benátky". Na mapě jsem označila domy, o kterých je dnešní článek.
První zmínky o Kampě pocházejí z roku 1169, kdy se o ní zmiňuje zakládací listina kostela Maltézského řádu. Pak dlouho nic, ale po požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541, docházelo postupně k navážkám půdy, které navýšily a rozšířily celý ostrov. Později došlo k úplnému zpevnění břehů. Nejprve zde vznikaly různé zahrady, mlýny a kolem nich zahrady mlýnské, které byly později nahrazovány zahradami šlechtickými.

A jak ostrov vznikl?
Kampa vznikla pomocí umělého vodního náhonu pro mlýny. Poté, v 17. století zde byla vybudována Michnovská zahrada, jako součást paláce Michny z Vacínova na nedalekém Újezdě. Vlevo stával mlýn Huť, ze kterého se zachovalo pouze velké dřevěné kolo. Zmíněný palác byl v 18. století přeměněn na zbrojnici. Další mlýn nesl název Sovův mlýn. Pojmenován byl podle pana Václava Sovy z Liboslavě, jež jej vlastnil.

 https://d34-a.sdn.cz/d_34/c_img_gT_r/9s7JDl.jpeg?fl=res,2200,2200,1  
V 18. a 19. století se ulice nazývala "Sovomlýnská", současný název "U Sovových mlýnů" je oficiální od roku 1870.  
Dnes se zaměříme na čtyři domy ze strany od Karlova mostu z hlediska jejich historie a také obyvatel. Začneme u obrázku Panny Marie:

 

Při procházce po Karlově mostě si povšimnete domu zvaného „U obrázku Panny Marie". Je to jeden z nejzajímavějších domů v Praze, který podle legend zažil několik zázraků. Visí na něm obraz a dva válečky z mandlu.

Na fasádě domu zaujme především balkon s tepanou mříží a lucerničkou, ve které neustále svítí světlo. Podle pověsti v ní věčným světýlkem svítí duše nešťastné dívky Petrušky, která žila na půdě, cítila se osamělá a rozmlouvala s hvězdami. Svoji historii má i starobylý, zasklený obraz Panny Marie s Jezulátkem ve výklenku, podle kterého dostal dům jméno.

"Kromě slavného balkonku s lampičkou je tam mariánský obraz Panny Marie. Ten připlaval na Kampu po rozbouřené řece při velkých povodních v roce 1784. Tehdejší majitel domu František Pelzl ho s nasazením života vytáhl z rozbouřené řeky a vsadil do výklenku nad balkonkem. Kolem obrazu jsou pak dva dřevěné válečky z mandlu, ke kterým se váže zajímavá pověst. Ve dvoře domu byla do padesátých let 20. století prádelna s mandlem. Jedna z pradlenek, jménem Marie, strčila do mandlu omylem ruce a válečky jí je uvěznily. Zoufalá dívka se začala modlit k obrazu Panny Marie a údajně se stal zázrak, válečky se rozestoupily a dívenka bez úhony mohla vyndat ruce. Dokonce se říká, že pomohly i sochy z Karlova mostu."  Z knihy Davida Černého.

Zachráněný obraz pak pověsili na čestné místo ve štítě, který je obrácen ke Karlovu mostu. Říká se, že Panna Marie na obraze přinesla štěstí nejen majiteli domu, ale pokaždé vyslyšela i prosby ostatních, kteří se k ní v neštěstí obrátili.

Ve stejném domě pak později sloužila chudá vesnická dívka. Obraz brala velice vážně a každý den jej zdobila čerstvými květinami. Dbala také na to, aby věčné světýlko pod ním nikdy nezhaslo. Jednou dívka žehlila prádlo na starodávném těžkém mandlu a při chvilce nepozornosti se její ruka dostala pod válce obrovského stroje.
Vesničanka v bolesti a strachu zavolala na pomoc právě Pannu Marii a vtom se stroj sám od sebe zastavil. Dívka z něj ruku ihned vyprostila a neměla na ní ani škrábnutí. Na památku této příhody pak majitelé domu zavěsili po stranách obrazu dva válečky z mandlu, které dodnes zázrak připomínají.

Známým obyvatelem domu je malíř Adolf Kašpar, narodil se r. 1877 v Bludově u Šumperka, ilustroval díla Boženy Němcové - Babička, Aloise Jiráska - Filosofská historie, Jana Nerudy a dalších. Na ukázku obrázek z Babičky vydání 1924: 
 
_________________________
Dům U Zlatého lva:

  
Je to velmi starý dům, postavený ještě před třicetiletou válkou jako renesanční na rozlehlé parcele u Čertovky před r. 1604. Původně vypadal jinak, barokní úpravy proběhly v r. 1695 a 1732. Je to třípatrový dům s hlavním průčelím do ulice Na Kampě. Okna jsou zdobena stuhovými šambránami s uchy a kapkami, nás však bude zajímat, že na této adrese od r. 1959 určitou dobu bydlela zpěvačka Eva Olmerová. 
 

_________________________

 
Dům U Žluté růže byl postaven na konci 16. století a byl nízký. První přestavba proběhla po obléhání Prahy švédskými vojsky v r. 1658, kdy byl dům značně poničen, když zachována zůstala jen místnost klenutá renesanční křížovou klenbou a zdivo průčelního traktu. Na začátku 18. století byl dům zvýšen o jedno patro. Největší rekonstrukce nastala v r. 1835, kdy vzniklo klenuté schodiště a dům byl zvýšen o druhé a třetí patro. Už podle názvu "musí" mít žlutou fasádu.
 
  
Bohuslav Martinů patří spolu s Leošem Janáčkem k nejuznávanějším českým skladatelům 20. století.
 Později v domě žil herec Eduard Kohout. 
"Život bez divadla to jsou sluneční hodiny bez Slunce."
— E. Kohout
 
Eduard Kohout byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze. 
Byl označován „lyrikem českého jeviště“, jeho kolegové ho nejčastěji častovali titulem „Herecký kníže z Kampy“ nebo „Mistr z Kampy“, „Básník mezi herci“ a později jako „Umělec nestárnoucí“. Své zdraví upevňoval každodenním cvičením a neustálou fyzickou a duševní aktivitou. Na Kampě v malém bytě nad Vltavou bydlel celý život. 

________________________

 

Dům U Zlatých nůžek nepřehlédnete. Dnes je tam hotel s parkováním, takže už proto si ho všimnete. Původní dům patřil k nejstarší zástavbě Kampy a je zmiňován už ve 2. polovině 16. století. V r. 1804 byla provedena novostavba podle plánů Ignáce Jana Palliardiho a z původního domu byl ponechán jen sklep a hraniční zdi. 
Dnes je to dvoupatrový dům s mansardovou vestavbou, byl opraven po povodni 2002.

Kolem roku 1880 zde žil spisovatel Karel Matěj Čapek - Chod (dílo Turbína), který dokonce získal titul "guvernér ostrova Kampy". 
Spisovatel Vladimír Neff vzpomínal na setkání s Karlem Matějem Čapkem – Chodem:
„Byl to mohutný hřívnatý muž, s plnovousem a okrouhlými brýlemi na nose, a pil jedno pivo za druhým. Vždycky mu přinesli půllitr, on se mohutně nachlastnul a s náležitým důrazem položil sklenici na stůl. A psal. Ten psal! Po celém stole rozložil papíry, před sebou měl kalamář, a v ruce násadku a pero skřípalo nepřetržitě, s výjimkou přestávky nezbytné k hlubokému doušku. A protože to byla zahradní restaurace, foukal tam vítr a papíry mu bral, ale on si toho nevšímal, psal dál a pil k tomu pivo. Číšníci běhali po celém lokále a lezli pod stoly a nosili ulovené archy nazpět.“ 😎

Pro informaci, on byl křtěný Matěj, ale byl názoru, že to není "solidní jméno"  pro spisovatele, proto si zvolil jméno Karel. Spolupracoval i s bratry Čapkovými a aby nedocházelo k nejasnostem, příjmení si rozšířil o přídomek Chod, protože pocházel z Domažlic. Pochován je na Vinohradském hřbitově.
Zdroj: cesky.radio.cz, Wikipedie
Na Kampu se ještě vrátíme.

středa 29. ledna 2025

Lázně, ze kterých zbyly bylinné lázničky

Dnešní příspěvek navazuje na naši návštěvu Komorní Lhotky. V tomto ročním období, kdy stromy jsou bez listí a tím i ty horské hřbety jsou odhalené, navíc lednová obloha je většinou šedá, je to na fotografiích znát.

 Pokračovali jsme k Bylinným lázničkám. Mnoho lidí vůbec neví o tom, že Komorní Lhotka bývala lázeňským místem a vědět, že tam malé lázničky jsou dosud, je málo. Zjišťovala jsem údaje, které nabízím všem zájemcům. 🙇

 
Malé lázničky vznikly v 19. století na svahu Goduly. Zdejší pramenité vřídlo využil na svém pozemku sedlák Jiří Walica a vystavěl primitivní lázně se třemi dřevěnými vanami. Byly zde poskytovány koupele v odvarech z horských bylin. Lázničky později zanikly, ale jejich tradice byla obnovená v roce 1966 z podnětu ČSČK v Komorní Lhotce a Hnojníku. Dnešní objekt je rozšířen o finskou saunu s bazénkem napájeným přímo z říčky Stonávky.
 
 
Můžete si přečíst, jak to kdysi v Komorní Lhotce žilo. Používaly se metody Sebastiana Kneippa, který používal odvary z bylin a jehličí a jeho metody se užívaly i v domácím prostředí. Hosté měli možnost ubytovat se v soukromí. Nájemci většinou nabízeli dva pokoje s kuchyní a možností využití zahrady, někteří nabízeli celé patro opět s kuchyní a zahradou. Pobyty byly týdenní, měsíční nebo na celé léto. Ceny se k roku 1906 pohybovaly v rozmezí 10-20 korun za týden, 30-80 korun za měsíc a 80-150 korun za celé léto. V tomto období nabízelo ubytování 9 nájemců. 
 
 
O hosty se staral lázeňský lékař Johann Höflich, který je uváděn i jako vedoucí ústavu. Byly zde prováděny vodoléčebné kúry, bylinné koupele a probíhala zde léčba pitím syrovátky a mléka. Léčila se zde hlavně onemocnění dýchacích cest, poruchy nervového systému - hysterie, hypochondrie, migrény, melancholie, onemocnění cévního systému, činnost a funkce pohlavních orgánů, chronická onemocnění trávícího traktu, onemocnění žaludku, střevní katary, poruchy pohybového ústrojí, revmatismus, dna, klouby, kůže, otylost. 
Zařízení bylo v provozu od 15. května do 1. listopadu, hlavní sezóna probíhala od 1. července do 1. září. V době vedlejší sezóny stál pobyt v ústavu 3-5 zlatých, v době hl. sezóny 4-7 zlatých.
V r. 1890 koupil vodoléčebný ústav hoteliér Appelt z Frýdku a vedl jej ve vlastní režii. Požárem v r. 1903 byl ústav zcela zničen. Objekt byl později vybudován znovu, ale už jako Hotel Stiller. V r. 1908 vdova Appeltová prodala svůj hotel p. Stillerovi z Těšína. Hotel Stiller byl v rukou příslušníků této rodiny s přestávkami do 30. let. 
Dalším majitelem hotelu byl od r. 1931 Josef (Joža) Vochala, statkář z Bohumína, který byl velice činný v mnoha oblastech života. Chtěl zachovat místní lázeňskou tradici a výrazně ji rozšířit. V počátcích Lázeňský hotel nabízel v květnu denní penzi s ubytováním pro jednu osobu v ceně 25.- Kč a v červnu 30.- Kč, v červenci a srpnu pak za 35.- Kč. Hostům byly dále nabízeny každou neděli a svátky několikrát týdně koncerty v lázeňském parku a v sále pak čaje o páté s tancem. V době mimosezónní byly pořádány v hotelové kuchyni spolkové kuchařské kurzy, jimiž byl obohacen letní pobyt hostů praktickým i teoretickým vyučování. Oficiální status lázní však toto místo nevlastnilo. 
(čerpáno ze zdroje Mgr. I. Pavelková)
 
Hotel Stiller se v r. 1947 dostal do rukou firmy Jäckl Karviná, později zde bylo rekreační středisko VŽKG. Nějakou dobu fungoval jako hotel Premiér, dnes jsou tu byty pro seniory.
 

V turistickém hotelu Santis jsme zakončili svoji zimní anabázi. Zašli jsme na oběd a autobusem jsme jeli zpět k nádraží do Hnojníka. Viděli jsme, že Komorní Lhotka je využívána jako místo k odpočinku, také východisko pro četné turistické túry do okolí, např. na Prašivou. Vidíte, takovou malou obec jsme navštívili a kolik se toho dá napsat, že? 😉
Zaujala vás aspoň trošku Komorní Lhotka?
 

pondělí 27. ledna 2025

Jak jsem fotila pražskou výstavu

Jezdíte na výstavy do Prahy? Hodně asi záleží na tom, odkud jste a jak daleko to máte. Výstav je tam každoročně stále dost a vybrat si může každý. Aspoň já ze vzdáleného kraje to tak vidím. A protože vážím dalekou cestu asi 400 km, pořádně si rozmyslím, na co se pro mne "vyplatí" se tam jet podívat. Na některé výstavy vzpomínáte i po letech a dnes to bude jednak vzpomínka a také uplatnění fotografií, které ležely deset let uložené a možná už nedoufaly, že půjdou "s kůží na trh". Aby bylo jasno, tato výstava byla v roce 2015 uspořádána k 50.tinám Večerníčku. Čas neuvěřitelným tempem běží a letos Večerníček slaví už 60 let

Pokud si na to vzpomínáte, tehdy to mělo dobrou propagaci a kamarádka mě požádala, jestli bychom nezajely do Prahy, protože ona by sama takovou dálku nejela a její manžel by se takovou dálku "neštrachal". Výstava tehdy probíhala na dvou místech - ve Valdštejnské jízdárně a v Museu Kampa. Bylo to jiné než jiné výstavy už tím, že hlavně tam přicházelo hodně lidí s dětmi. Jak by ne, když ti večerníčkovští hrdinové oslovili několik generací. Organizátoři věděli, že na děti je to cíleno a ony si na všechno rády sáhnou a zákaz by byl komplikovaný. Následující krátké video ukazuje, jak se děti mohly samy zapojit a "ovládat" např. Hurvínka a Máničku:

 

Na několika místech si tam děti mohly pohrát. 

Kdoví, jestli se na ty fotky ještě podívají. 🙆 Pokud tehdy bylo ratolesti 5 let, po deseti letech je to "správný puberťák" a ..., však víme. 😉
Často tam zněl smích a byla tam pohoda, protože Večerníček se o pohodu i  pobavení nejen dětské duše snažil od svých počátků. Tak se podívejte na fotografie, protože ty "hrdiny" pohádkových příběhů znáte z obrazovky. 

Během šedesáti let se hodně změnily i televizní přijímače, však mnozí zažili ještě černobílé vysílání. Vstupme tedy prostřednictvím fotografií do Valdštejnské jízdárny, kde ti starší našli i spoustu informací o tom, jak se dělá loutkový nebo animovaný film.

Návštěvníci výstavy měli možnost seznámit se s mnoha autory Večerníčků, bez nich by to celé nevzniklo. Já mohu zavzpomínat na ty dávné pohádky s paní Štěpánkou Haničincovou, které si dosud vybavuji v paměti, ty budou asi první, kdy jsem Večerníčky poznala. A také příběhy robota Emila. Samozřejmě tehdy v černobílém provedení. Které Večerníčky jsou spojeny s vašimi nejranějšími vzpomínkami? 

   
Večerníček měl být původně jen mini pohádkou, stal se však fenoménem. Tato výstava k oslavám 50. narozenin panáčka s papírovou čapkou přiblížila jeho historii a vznik krátkých kreslených pohádek. Seznámila se zástupci proslulé české školy animace, do které patřili například Jiří Trnka, Břetislav Pojar či Jan Švankmajer.

Jiří Tomáš Trnka byl český výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu a světově uznávaný ilustrátor a tvůrce loutkových filmů.

Na mnoha školách bylo toto kulaté výročí námětem dětských prací, proto i návštěvníci měli možnost obdivovat dětské výtvory a případně je srovnat s originálem od výtvarníka. Jako příklad - víla Amálka.

Uběhlo deset let a určitě mnozí z autorů těchto výkresů už dovršili plnoletosti.

U všech vystavených "exponátů" byly i cedulky s názvem příběhu a jeho autory. Vybrala jsem pohádku "O Makové panence", což je je československý večerníček z roku 1972 režírovaný Václavem Bedřichem a natočený na námět z knihy Václava Čtvrtka O Makové panence a motýlu Emanuelovi. Bylo natočeno celkem 13 dílů a průměrná délka jednoho příběhu je osm minut. 
Maková panenka se stará o makové pole. Nosí červenou makokvítkovou sukýnku. Když si neví rady sama, zajde pro radu ke staré chytré makovici. Kromě sukně nosí i zelenou košili a pár perel na hlavě.
Motýl Emanuel je trošku staromódní motýl nosící cylindr a hůlku. Pomáhá Makové panence v její práci, ale někdy jí spíše přidělává starosti. V posledním díle se objeví i jeho dvojník: O makové panence a dvou Emanuelech – 
Motýl Emanuel je na výletě a k Makové panence přileze housenka, která o sobě říká, že je také Emanuel. Když se Emanuel vrátí, maková panenka mu vše vypráví, jenomže housenka Emanuel je už mezitím zakuklen. Sluníčko pak nechá vše dozrát a poté se objeví druhý motýl Emanuel. Oba Emanuelové se spolu poperou, ale sluníčko je zastaví, protože nechalo druhého Emanuela vylíhnout schválně, aby oba chránili Makovou panenku.
Starý chytrý mák je dospělý mák, pomáhá makovici, kdykoli má problém, i když shodou okolností většinu pomoci, kterou poskytuje, je mák. Jeho hlas je velmi unavený a monotónní. V dabingu slyšíme hlas výborného herce pana Vlastimila Brodského. Můžete se podívat na všechny díly tohoto Večerníčku:

Večerníček má svoji planetku.
(33377) Večerníček je planetka v hlavním pásu planetek, který kolem Slunce obíhá ve vzdálenosti mezi 2,28 a 2,58 AU s inklinací 7,1°. Její oběžná doba je přibližně 1256,2 dnů (3,44 pozemských roků). 
 
Bohužel, tato fotka z výstavy se nepovedla. Uvědomila jsem si, že na té cedulce měli chybu, protože to určitě není planeta, ale planetka - a to je podstatný rozdíl! 🙇

Večerníček byl objeven Petrem Pravcem na Ondřejovské hvězdárně 12. února 1999. Poprvé však byla zaznamenána již v roce 1993. Alternativní označení Večerníčku je 1999 CR9. (zdroj Wikipedie)

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/33377-Vecernicek-position.png

   
Astronaut NASA Andrew Feustel si na svou první misi do vesmíru vzal Nerudovy Písně kosmické a českou vlajku. Jeho manželka má totiž české kořeny a do České republiky se oba rádi vracejí. Při své druhé vesmírné misi si pak přibalil plyšového Krtečka od autora Zdeňka Milera. Spolu s Feustelem odstartoval na americkém raketoplánu Endeavour dne 16. května 2011 v rámci tehdejší mise STS-134.
 
Velmi oblíbení byli Broučci podle knihy Jana Karafiáta. 
 
 
Pohádky ovčí babičky je československý animovaný televizní seriál z roku 1966 vysílaný v rámci Večerníčku. Autorkou předlohy byla scenáristka Dagmar Spanlangová. Bohumil Šiška dodal výtvarné návrhy, kterým dal „život“ režisér Václav Bedřich. Pohádky namluvila Jiřina Bohdalová. Bylo natočeno celkem 13 dílů po 8 minutách, všechny černobílé.
Ovčí babička při pletení dlouhé punčochy vypráví různé ovčí pohádky. Kdo chce, může se podívat: 
 
 

Další pohádkoví hrdinové už bez popisu:

Ještě pohled do Fantovy budovy na hlavním nádraží a Pendolino, kterým jsme jeli nazpět. 
 
 
 

Toulky českou minulostí

Jan Werich - soukromá vzpomínka na legendu a divadelního velikána

Tuto vzpomínku na osobnost jsem si načasovala, to nebudu zastírat. Už loni jsem chtěla napsat článek, jakousi kostru mám, ale nakonec jsem s...