Před 97 lety tým K. Absolona objevil Věstonickou venuši

 

Sošku pravěké "modelky" pozná snad každý, kdo prošel základní školou. Doufám, tedy. Už jsem o ní psala ZDE.  

Dnes tedy uplynulo 97 let, kdy při výzkumu paleolitického stanoviště v Dolních Věstonicích byla nalezena plastika ženy, tzv. Věstonická venuše. Přibližně 25 000 let starou a 11,5 centimetru vysokou figurku objevil tým Karla Absolona v sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi.

Nebýt Karla Absolona, nejezdily by lodičky po řece Punkvě až na dno propasti Macocha, světová věda mohla být chudší o venuši z Věstonic a v Brně by nestál pavilon Anthropos s expozicí věnovanou nejstarším dějinám člověka, ozdobenou modelem mamuta v životní velikosti, na jehož výrobu přispěli prezident Masaryk i průmyslník Baťa.

Absolon u samotného nálezu nebyl přítomen, ačkoliv je většinou za objevitele označován. V okamžiku nálezu byl totiž ve Francii. Sošku nalezli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Ve zbytcích pravěkého ohniště o průměru asi 10 m ležela soška společně s kamennými nástroji a zvířecími kostmi. Byla rozlomena na dva kusy ležící asi 10 cm od sebe. Nejprve se nepředpokládalo, že patří k sobě. Po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Kromě venuše byly na místě nalezeny i další keramické plastiky, většinou vyobrazení zvířat. Poslední výsledky potvrdily, že plastika je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Žádný z předchozích výzkumů tak jednoznačnou odpověď nedal. Byl také objeven další detail: na hýždích sošky byl nalezen otisk prstu asi desetiletého dítěte. 

Soška je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně ve sbírkách ústavu Anthropos. Vystavována je pouze ojediněle a v běžné expozici je nahrazena kopií. Její hodnotu stanovili v roce 2004 američtí starožitníci na 40 milionů dolarů.

Kdo byl  Karel Vítězslav Absolon?  

 

Geograf a badatel o krasu a jeskyních, zoolog objevující faunu bezobratlých v temnotách podzemních dutin a propastí, archeolog a zpracovatel pozůstatků paleolitického člověka v Předmostí u Přerova, v jeskyni Pekárna v Moravském krasu a v Dolních Věstonicích pod Pavlovskými vrchy, vedoucí výzkumu, při němž byla objevena světoznámá soška Věstonické Venuše, kustod Moravského zemského muzea v Brně a zakladatel pavilonu Anthropos s dominantní kostrou velkého mamuta v Brně, profesor Univerzity Karlovy v Praze, člen a čestný člen řady zahraničních vědeckých společností, člověk mimořádného formátu, mající mnoho obdivovatelů, ale také odpůrců. 

Hlavně to byl moravský krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie první poloviny 20. století. Žil v letech 1877 - 1960. Na jeho příkladu je vidět, jaký vliv má na dítě rodina. Byl totiž vnukem archeologa a speleologa Jindřicha Wankela.

 

19letý Karel Absolon jako juniorský mistr Moravy. Studenti tehdy nemohli sportovat, tak se cyklistického závodu zúčastnil pod jménem Karel Stránský - Olomouc, 30. 8. 1896

Paleolitem se začal zabývat až od roku 1918, když ve svém oddělení uspořádal zakoupené sbírky M. Kříže a K. J. Mašky. Dopisem vídeňského profesora J. Bayera byl upozorněn na úspěšné sondáže v dosud nedotčených Dolních Věstonicích. Absolon okamžitě pochopil možnost završit slavné objevy svých předchůdců a dobýt si světového jména. 

Po dalších 15 let na tomto programu systematicky pracoval – získával subvence na výzkum, organizoval zájezdy novinářů, získával sponzory expozice Anthropos na brněnském výstavišti. Své výzkumy popularizoval četnými přednáškami, účastí na mnoha kongresech a bohatě ilustrovanými články v nejrozšířenějším společenském časopise The Illustrated London News.

Ke svým padesátinám získal roku 1927 na Karlově univerzitě křeslo „bezplatného řádného profesora pro obor geografie, paleoanthropologie a zoogeografie“. 

 

Jeskyně Pekárna "sídliště lovců sobů" - Jeskyně ve tvaru chlebové pece, kterou proslavily pravěké rytiny na kostech zvířat – souboj bizonů a pasoucí se koně. Čmárání po stěnách neunikla ani tato prostorná skalní sluj (kresby, graffiti a ničení je v lidech hluboce zakódováno).

Mezi lety 1925 a 1930 nechal paralelně s Věstonicemi zkoumat jeskyni Pekárnu, ale poněvadž mnoho cestoval a současně organizoval objevné práce v okolí Macochy, navštěvoval své vykopávky jen zřídka. V Dolních Věstonicích je de facto prováděl jeho laborant Emanuel Dania, v Pekárně německý učitel Rudolf Czižek. 

 

Karel Absolon (uprostřed) s badateli Václavem Sedlákem a Josefem
Klusákem před hotelem Broušek ve Sloupu. Foto archiv MZM Brno

V Předmostí u Přerova, proslulým zejména paleolitickými vykopávkami značného množství mamutích kostí, občas organizoval záchranné akce a výkupy nálezů od místních dělníků. Stavěly se tam cihelny, které nálezy hodně ničily. Mamutí kosti se zde nalézaly od pradávna. V 16. století se o kostech obrů zmiňuje ve své Gramatice Jan Blahoslav. Lidé používali kosti také k výrobě hnojiv, od roku 1859 je zpracovával přerovský cukrovar. 

Společně se specialisty K. Absolon sestavili první interdisciplinární „zprávu čs. subkomise“ pro výzkum fosilního člověka. Starý paleolit na českém území neexistoval, ze středního jen tzv. šipkien, když neandertálci sestoupili pod tlakem nastupujícího posledního zalednění z Alp do nížin. 

 

Absolon (vpravo) během čerpacího pokusu v Rasovně v roce 1936. Foto archiv MZM Brno

Nejstarší souvislé osídlení lze shrnout do křemencového „preaurignacienu“, který přišel z východu a pokračoval tzv. „vyvinutým aurignacienem“, tj. kulturou lovců mamutů (dnes gravettien). Podobně nerozpoznával na českém území žádný mezolit, místo něj předpokládal hiát, doložený sintrovou vrstvou v Pekárně; tamní profil prohlásil za „klasický“.

 

Ukázka z cestovního deníka prof. Absolona

 

Pohled do hlavní haly Pavilonu Člověk a jeho rod s modelem mamuta|foto:archiv Ústavu Anthropos MZM

Absolonův největší cíl – vybudování vědeckého ústavu Anthropos pro výzkum pleistocenního člověka – se nepodařilo realizovat ani za první republiky (4. listopadu 1938 byl penzionován), ani za protektorátu. Po válce se již ke svým projektům nedostal, ale ve svém bytě na Všetičkově ulici ochotně přijímal mladé adepty speleologie a archeologie. 

 

Karel Absolon s rodinou před vilou ve Všetičkově ulici v Brně v roce 1946.
Foto archiv MZM Brno

 

 

Na základě svých 10 balkánských výprav z let 1908–1922 psal rozsáhlá kompendia jihoslovanské krasologie a biospeleologie.  Obrovská knihovna, kterou shromažďoval po celý život, je dnes uložena v jeho památníku v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. Pavilon byl dokončen v r. 1962.

Poslední rodinná fotografie z května 1960. K. Absolon zemřel v Brně 6. října 1960 ve věku 83 let. Celým jeho životem se prolínají úspěchy podložené vědeckým přístupem, i neúspěchy, jako např. známý požár v závrtu Městikád, stálý boj s přírodními překážkami i s lidskou nepřejícností.

 

Hrob Karla Absolona na Ústředním hřbitově v Brně představuje i místa jeho výzkumů

 

Karel Absolon zůstává mimořádně velkou osobností, která by neměla být nikdy zapomenuta. 

Zdroj: Wikipedie, casopis.ochranaprirody.cz, sever.rozhlas.cz, dvojka.rozhlas.cz