V dnešní nebezpečné době si nikdy nemůžete být jisti, kdy se budete muset bránit útoku. Není to jen útok slovní nebo nějaká rozepře, do které se můžeme dostat. Vynecháme napadení psem, k čemuž také může dojít, dnes jde o člověka jako pachatele. Někdo použije jednoduché chvaty a tak se může útočníkovi ubránit. Jenže toho je spíše schopen člověk trénovaný. Důležité především je, zachovat v takových chvílích chladnout hlavu. To se snadno řekne, když reagujete na reálné situace.
Odborníci radí pokusit se kritické situaci vyhnout. "Žena asi nezamíří přímo do hloučku opilých lidí v parku. Pokud už v té situaci jste, snažte se utéct nebo je verbálně ukecat".
Je třeba vědět, že útočník má před svou případnou obětí určitou psychologickou výhodu, jelikož ví, jak si bude počínat a využívá momentu překvapení. Nejčastějšími jsou útoky zezadu, rdoušení, objetí, úchop za prsa, útok nožem apod.
Podle Záchranného kruhu bezpečí: Jak si tedy poradit v případě napadení?
- má-li útočník zbraň, pro záchranu vašeho života mu raději neodporujte a vše co chce, mu odevzdejte
- je-li útočník neozbrojen, zvažte rychle své možnosti a snažte se bránit nebo utéct
- rozhodnete-li se pro fyzickou obranu, jednejte rozhodně, razantně abyste útočníka donutili upustit od svého jednání. Je dobré znát některé základní hmaty a chvaty, které lze při sebeobraně použít
- je-li útok opravdu nebezpečný, nebojte se v sebeobraně útočníkovi ublížit, způsobit mu zranění, v krajním případě ho usmrtit. Nutná obrana je proti útočníkovi zákonem povolena. Obrana ale nesmí být nepřiměřená způsobu útoku
- k obraně použijte kabelku, klíče, kamení, deštník, spreje a jiné předměty
- víte-li že šance se ubránit je malá, nikdy nevyhrožujte útočníkovi, že jeho jednání nahlásíte na policii
- některé útočníky můžete zastrašit tím, že začnete silně křičet
- odvrátit anebo zdržet útok agresora můžete, uděláte-li něco nečekaného. Místo volání o pomoc zakřičte např. „HOŘÍ“, „HURÁ“, snažte se předstírat mdloby, hysterický záchvat, vyvolejte u sebe zvracení, mějte u sebe píšťalku a začněte na ni pískat a pokud na to máte, začněte s útočníkem mluvit – nabídněte mu například, že půjdete společně k vám, snažte se na něj působit a jeho úmysl mu rozmluvit
- využijte překvapení útočníka a utečte
- vždy si všímejte vzhledu útočníka kvůli případné identifikaci
- volejte na tísňovou linku 158 a pamatujte, pokud
přepadení nenahlásíte, může být brzy obětí někdo další, nebo opět vy.
Vracíte se sami v nočních hodinách domů – z návštěvy, kina, divadla, práce – cestou přemýšlíte o svých zážitcích, radostech, starostech a vůbec nevnímáte, že vás někdo sleduje, má zlé úmysly a že vám hrozí nebezpečí.
Ano, taková situace bohužel může nastat, může se stát komukoliv i vám, že vás někdo přepadne a vy se nedokážete ubránit.
Proto, aby váš pohyb po ulicích byl více bezpečný, držte se těchto rad:
- vyhýbejte se opuštěným, neosvětleným místům. Choďte ulicemi, kde je větší frekvence lidí
- noste u sebe prostředky, které lze použít při sebeobraně (spreje, paralyzér, píšťalku, klíče apod.)
- pamatujte si čísla tísňového volání – 112, 158, 156, 155, 150
- máte-li pocit, že vás někdo sleduje, snažte se co nejrychleji dostat na místo, kde je více lidí
- při návratech v nočních hodinách si předem zajistěte raději doprovod spolehlivou osobou, nebo se domů nechte odvézt
- dávejte pozor na svou kabelku, klíče apod. Chce-li vám někdo kabelku ukrást, nebraňte se za každou cenu. Zdraví a život je přednější než peníze
- při vstupu do domu se pozorně rozhlédněte a nevcházejte tam s někým neznámým. S neznámým člověkem nejezděte ani ve výtahu
- odmítněte doprovod nabízený neznámým člověkem. Jeho ochota může být pouze záminkou k tomu, aby vás okradl či se vůči vám zachoval ještě hůř
- vyhněte se čekání na liduprázdné zastávce hromadné dopravy (zvážit)
- přidružte se k důvěryhodným lidem, kteří cestují stejným směrem (zvážit)
- v prázdném autobusu, tramvaji, apod. si sedejte co nejblíže k řidiči, ve vlaku nezůstávejte sami v kupé
- I při schůzce s neznámou osobou můžete být ohroženi.
- zvažte přijetí pozvání na pochybné akce, které vzbuzují byť jen malé podezření
- neseznamujte se s cizími lidmi pod vlivem alkoholu nebo omamných látek a alkohol nebo jiné nápoje konzumujte pouze tehdy, přinese-li vám je obsluha podniku
- pokud se na schůzku rozhodnete jít, nahlaste svým blízkým, známým, kam jdete a kdy se nejpozději vrátíte
- nebuďte důvěřiví a nesdělujte cizím lidem soukromé informace
- na schůzku s neznámým člověkem nikdy nechoďte na osamělá a neznámá místa ani s ním nenasedejte do vozidla
- zajistěte si bezpečný návrat domů – doprovod příbuzného, známého, taxislužba, apod.
Raději ať mě nic takového nepotká.Ještě,když jsem chodila do práce navštěvovaly jsme s kolegyněma kurz
OdpovědětVymazatsebeobrany.Pepřový sprey jsem nosila v kabelce,když jsem chodívala později večer z práce,když byla uzávěrka.
Manžel byl třeba ve službě a nemohl pro mě přijet.Já se dost bojím chodit večer sama,bydlíme na kraji města a krom malého sídliště to je u nás dost opuštěné.
Hani,měj hezký víkend
Jituš, je to tak, jak popisuješ ty situace. Tohle si nepřeje nikdo a mnohdy ve městě je to nebezpečnější, než na vesnici. I ve velkém městě jsou odlehlá místa. Anonymita tomu nahrává a každá nemá dost často možnost, aby ji někdo doprovázel nebo ji někam vozil. Myslím si, že už to, že si uvědomíme nebezpečí, je první krok k úspěchu.
VymazatDěkuji a také přeji co nejlepší víkend.
Hani, ono se to hezky čte, ale každý se při tom leknutí při přepadení zachová jinak a v tu chvíli nebude přemýšlet nad tím, co si kdysi přečetl a jak by se měl bránit. Bude se řídit pudem sebezáchovy. Zvláště u nás seniorů už je to i s pohybem a silou horší. Já se cítím bezpečně ráno, to ti líní ještě spí, ale večer se bojím když je město plné různych lidí, zahalených kapucemi. To už se bojím a ven nechodím. Navíc jsou i u nás části města, kam bych nešla ani ve dne.
OdpovědětVymazatMěj se pěkně.
Jaruš, s většinou napsaného souhlasím. Každý je jiný (žena i muž), jinak reagujeme na leknutí a právě v leknutí, v momentě překvapení můžeme reagovat i agresivně, což se v takovém případě hodí. Pokud jsi zažila nějaké napadení, já ano, tak Ti povím, že člověk je kolikrát překvapen svou reakcí a čeho je schopen. Ten mozek funguje na maximum a to je asi pud sebezáchovy. Okamžitě vyhodnotí situaci a v momentě zjistíš, že většinou kolem není žádný člověk, tak musíš jednat sám/sama. Je jasné, že útočník si předem vybere svou oběť, většinou si vybere proto, že je slabší, menší, starý... Často jsou asi zahalení, ale já jsem zažila takové, že jim bylo dobře vidět do obličeje.
VymazatKolikrát se divím, že ty chodíš tak často a pravděpodobně sama na opuštěná místa. Sama bych takhle nechodila, aspoň v našich končinách opravdu ne. Ráno nebo večer, nevím, ale "líní ještě spí" - to jsem v době, kdy jdeš do luk fotit, i já, protože jsem čilá v noci a mám režim sovy. Jako líná se necítím a tedy nemohu spoléhat ani na pachatele. Je fakt, že do určitých lokalit raději nechodit, ale to je tak asi všude.
Ještě se k tématu vrátím. Děkuji za názor a přeji příjemný víkend.
Hanko, velmi poučné a za sebe mohu bohužel napsat, při přepadení mě zachránil můj řev. Útočník mě míjel a v běhu chtěl vytrhnout kabelku,tehdy jsem ji držela v ruce. Chvíle překvapení zesílila můj úchyt kabelky,následoval můj řev přímo do obličeje útočníka. Nevím kde jsem sebrala sílu tak řvát Vaaaaaa,utekl a já kousek od domu měla pocit, že nedojdu. Ten podvečer jsem byla v té ulici prý třetí,to mě řekli na policii. Píšťalku jsem nosila při cestě na brzkou ranní směnu v době mého krátkého zaměstnání před důchodem v trafice, když měl manžel noční. Pěkně prostředkem ulice a jak jsem zaznamenala pohyb, začala jsem mluvit hodně nahlas,previte, kde zas parkujes,hrála jsem drsnacku a měla malou dušicku.
OdpovědětVymazatMarti, to jsou zážitky, co? Čtu to a umím si představit, protože jsem také zažila pár podobných situací. Jednou na slezskoostravském hřbitově, další pokusy byly ve městě, důrazné žádosti o peníze, no možná o tom někdy napíšu. Člověk však reaguje mnohdy tak, že se pak vůbec diví, čeho je schopen. Proto chápu i tu fintu s píšťalkou. Také nezapomenu na jízdu vlakem ve vagoně, kam přistoupili fanoušci Baníku, jeli ze zápasu, to je na celý článek - tam člověk pozná, jak se chová dav. Tam se ani pomoci nedovoláš, kdyby něco. Navíc někteří byli i posilněni alkoholem, možná drogy, těch pár zastávek se vleklo, to byla "věčnost". ☻
VymazatHani, tohle člověk prostě nechce, jenže se to děje. A je dobré alespoň trochu tušit, co pomůže. Manžel mi pepřák pořídil paradoxně ne na obranu proto útočníkovi, ale poté, co na nás a našeho Aarona zaútočil bojový pes. Radil se se kamarádem policistou, vybrali takový, aby byl rychle použitelný a pro mě bezpečný. Použít jsem ho naštěstí zatím nemusela.
OdpovědětVymazatZdravím, Helena
Přesně tak, Helenko. Tady nejde říct, raději na to nemyslet. Právě se na takové věci myslet má a napadení psem může být hodně nebezpečné. Mi osobně velmi vadí, když někdo jde s velkým psem mezi lidmi bez náhubku.
VymazatDěkuji a přeji klidné dny pro všechny. 👍