Byli jste někdy v Medlově? Ale pozor, Medlovů je u nás několik. Ten, ke kterému se vztahuje naše pověst, je na Vysočině.
Uprostřed hlubokých lesů ve Žďárských vrších je městečko Fryšava. Poblíž ní je veliký rybník jménem Medlov. Na jeho místě stávalo před dávnými časy město stejného jména.
V Medlově těžili místní horníci stříbro, bylo ho tolik, že s ním mohli málem dláždit ulice. Medlov bylo díky stříbru velmi bohaté město, měšťané pomalu nevěděli co si s takovým bohatstvím počít. Dokonce ze stříbra ulili čtyři ohromné zvony a zavěsili je na kostelní věž. Marnotratní lidé z Medlova byli lakomí a zlí, bohatství je zkazilo. Za tuto pýchu je potkal spravedlivý trest.
Celé jejich krásné a bohaté město se propadlo do země, s kostelem, zvony a vším tím stříbrem. Na jeho místě zůstala jen velká díra, kterou občané z Fryšavy napustili vodou z blízkého potoka a nový rybník dostal jméno po propadlém městu.
Za několik let, na podzim, když byl rybník vypuštěný, vyhnal na jeho břeh pastýř z Fryšavy stádo vepřů. Selata se poklidně pásla u lesa, ale jedno prase se zatoulalo až do prázdného rybníka a tam rylo v blátě.
Pastýř tedy nelenil a sestoupil za pašíkem, aby ho vyhnal zpět nahoru. Když tu náhle, v místě kde prase rylo, spatřil něco lesklého. Odhrabal bahno a poznal okraj zvonu!
Celá Fryšava byla na nohou a do večera lidé vytáhli z bahnitého nánosu
čtyři velké stříbrné zvony. Naložili je na vozy a převezli do Nového
Města na Moravě a tam zavěsili na kostelní věž. Zvony měly tak krásný
hlas, že se o tom povídalo široko daleko. Přečtěte si pověst:
O ztracených zvonech
Mapu si rozklikni
I v daleké Jihlavě prý zaslechli zvonění a vydali se tedy do Nového Města. Tam, na radnici, seděli u stolu s Novoměstskými radními a nabízeli jim za zvony nesmírné bohatství, prý na co jsou takovému malému městu čtyři velké stříbrné zvony a podobně. Novoměstští však nechtěli ani slyšet, odmítali dary, stříbro i zlato, za nic na světě nechtěli dát své zvony. Zajistí jejich městu věhlas široko daleko. Jihlavští tedy odešli s nepořízenou.
Za několik dní se v Novém Městě konal májový trh, sjeli se lidé z celého okolí, na náměstí byla hlava na hlavě. Když tu náhle, v pravé poledne, ozval se křik:
„Hoří!“ Nastal zmatek, na severním konci města stoupal k obloze černý dým. Kupci utíkali z města, místní zas běželi k ohni hasit. Jen co tam doběhli, znova křik.
„Hoří, hoří!“ Tentokrát plameny šlehají z druhého konce města. Je květen, teplo a sucho, dřevěné domy a slaměné střechy jsou v jednom ohni.
Celé Nové Město tenkrát lehlo popelem, včetně kostela. Všechny čtyři zvony se v tom žáru roztavily a stříbro prý tenkrát teklo po celém náměstí. Žháře se najít nepodařilo, ve městě bylo na trzích mnoho lidí, mohl to být kdokoli z nich. Hlavní podezření však padlo na jihlavské, čin jim však nikdy nebyl dokázán.
Zajímavá pověst. Děkuji za hezký článek o těchto stříbrných zvonech. Přeji Ti krásné dny ve zdraví.
OdpovědětVymazatPověsti jsou zajímavé a kdysi jsem je ráda četla, mám i knihy, takže z nich mohu něco uveřejnit.
VymazatDěkuji a Tobě také přeji hlavně zdraví a spokojené dny. ☺
Pověsti mám ráda a hezky jsem si početla.To místo neznám,ale díky vnučce jsme viděli pár míst na Vysočině.
OdpovědětVymazatHani,měj se hezky
Děkuji, Jituš, při těch pověstech vždy myslím na Tebe. ☺
VymazatZajímavé
OdpovědětVymazatAno, proto to dávám na blog.
VymazatHani, o Medlově vím, protože tam je hotel a uvažovali jsme o pobytu :o) Nedošlo na to, tudíž i pověst je pro mne novinkou. Děkuji.
OdpovědětVymazatPřeji hezký pátek. Helena
Helenko, je fajn o tom místě víš. Já jsem o Medlově poprvé slyšela od přítele, který měl na tom popisovaném místě sraz s přáteli. Ještě se k okolí určitě vrátím.
VymazatDěkuji a přeji hezký začátek nového týdne. ☺
Fukčarinka - co dodat, hamižnost se závistí se nevyplácí. Na druhé straně však pomsta, ono to vyjde na stejno a bohužel tyto nešvary platí stále.
OdpovědětVymazatMarti, pověsti asi mají působit i výchovně. V Jihlavě jsme byli, o tom kraji něco vím, tak jsem se tentokrát vydala poněkud dále "od našeho kraje". ☺
VymazatMějte se fajně.